4.kapitola: Just so you know...

10. března 2013 v 14:49 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
A další kapča! :D Píšu jednu knihu, kterou po mě chce kámoška, učím se do školy, cvičím na flétnu, kreslím portréty, chodím ven s kámoškama, občas i s miláčkem... :D Takže si téhle kapči. ;) Jo a opět pohled Dan. A na to chi,chi má plná autorská práva Tewulinka a můj miláček. :D Plus se velmi omlouvám za nějaké to drsnější slovíčko. ;)

To byly omluvy! Nejdřív Stefan přišel k Eleně (Takže oni se včera pohádali!) a strčil jí před obličej trs trávy. On sice tvrdil, že to byla kytička z lásky, ale mně to pořád připomínalo takovou tu bujnou jarní travičku, co se kreslí k zajícům a podobné velikonoční zvířeně.
Pak přišli na řadu Sam a Dean. Díkybohu mi nepřinesli travního ometáka. Zato se vytasili s bonboniérou. Naše oblíbená... Jejich mlsné pohledy hovořily za vše. Takže jim odpustíme a potom si tu bonbonérku v soukromí sežereme, chichi. Zatřásla jsem hlavou, abych přestala být jako Glum a nechala jsem se obejmout od Deana a políbit od Sama.
Pak jsem ale zpozorovala, že Damon stojí sám a připadá si žádaný asi jako pískoviště na Sahaře. Koukla jsem stejným směrem jako on. Elena se nechávala od Stefana udobřovat jinak než travním koštětem. Vypadalo to trochu, jakoby jí zaskočilo v krku a on jí to sousto uvolňoval jazykem. Tfůj, to je hnusná představa!
Každopádně mě Elena docela naštvala, ne že ne. Včera se tu lísá k Damonovi jak opilá tanečnice u tyče k pouliční lampě a dneska? Dneska se tu nechává vyšetřit od toho odborníka na ušní-nosní-krční, od Stefana. Holka, měla by sis ujasnit priority! Nic si nezačínám s bratrem svého přítele. Ale když už se s ním, sakra, jednou líbám, tak se k němu nechovám jak k náplasti! Žádné použít, strhnout až není potřeba a vyhodit.
Povedlo se mi přivařit Damona ke mně a klukům. Ha, jsem dobrá! A zázraky se dějí! Damon se zapovídal s Deanem a zjistili, že si docela rozumí. Oba to přece jen byli starší bratři, co se starají o svoje maličké. Zapnuli si spolu dokonce i baseballové utkání. Já a Sam jsme se posadili k nim. Ve výhledu na televizi ale stáli Stefan s Elenou. Za normálních okolností bych je nechala, baseball moje oči milují zhruba stejně jako kyselinu sírovou. Ale tohle byli vyjímečné okolnosti.
"Mohli by jste se jít líbat někam jinam? Nebo jsi snad, Eleno, nějak zatížená na tohle místo?" rýpla jsem si. Elena okamžitě zrudla a začala Stefana tahat kamsi do háje. Nebo spíš k sobě domů.
K její smůle se chtěl Stefan taky dívat na baseball. No, tohle bude zajímavé.

"Škoda, že jste to projeli," šklebil se Damon na Deana.
"Příště vás rozneseme na kopytech!" zakřenil se starší Winchester.
"Aby jste se z toho baseballu nezbláznili," zamručel Stefan.
"Jestli tě baseball nebaví, tak proč jsme tu kvůli němu dvě a půl hodiny seděli?!"vyjela po něm Elena, jejíž nervy evidentně byly na pochodu Praha-Prčice.
"Já jen...Jsou důležitější věci než fotbal!" bránil se Stef.
"To má pravdu," podpořila jsem zlehka Stefana. El po mně střelila pohledem. No co, já si můžu dovolit kopat za oba Salvatory.
"Jdu domů!"
"Počkej, jdu s tebou!"
A ty dvě hrdličky už zase mizeli.
"To se není čemu divit, že ty dva nebaví baseball, když tak tvrdě trénují sportovní gymnastiku!" zavolala jsem za nimi. Odpovědí mi byl Elenin vztyčený prostředníček (Fíha, to bych do ní neřekla!) a Stefanův pohled typu "Jenpočkejažsevrátím".
"No, my taky půjdeme, ne?" optal se mě Sam.
"Já zůstávám tady." odpověděla jsem.
"Dan!" zaúpěl. No jo, on by panáček už druhou noc abstinoval...Však jemu to neuškodí!
"Uvidíme se zítra." uculila jsem se a protáhla se.
"Neboj Same, když s tebou nebude ležet Dan, pořád máš svého plyšového medvídka..." křenil se Dean. Sam se po něm ohnal, ale jen se praštil do konferenčního stolku.
"Vy jste dva dobrodinci..."zabručel a vydal se tedy ke dveřím. Dohonila jsem ho a dlouze políbila.
"Počkej, až uvidíš, co s tebou budu dělat zítra..."zapředla jsem mu do ucha. Téměř zakňučel a políbil mě znovu. Pak už se nechal vystrkat svým bratrem ven a do Impaly. Zamávala jsem jim a zavřela dveře.
"Proč jsi nejela se svým souložníkem?" optal se Damon lehce uštěpačně.
"Tomu se říká spravedlivé dělení, víš? Bylo nás šest, utvořily se tři skupinky. Já na tebe tak nějak zbyla," uculila jsem se.
"Popravdě? Jsem rád, žes tu zbyla," usmál se Damon.
"Potřebuješ si vylít srdíčko?" zakřenila jsem se.
"Něco na ten způsob," připustil. Tak na to si radši sednu!
"Tak povítej, teta Dan poslouchá," pobídla jsem ho a posloužila si trochou jeho bourbonu přímo z lahve.
"Chtěl bych, abys mi dala nějak radu ohledně Eleny."
"Jak nečekané!" ušklíbla jsem se. Damon po mně šlehl vyčítavým pohledem.
"No dobře, promiň, už si z tebe nebudu dělat srandu. Tak s čím konkrétně chceš pomoct?" zeptala jsem se ho.
"Chci, aby pochopila, co pro mě znamená," povzdechl si.
"Tak co kdybys zvedl ten svůj upíří zadek a šel jí to říct?!" protočila jsem oči.
"Když to je blbé...Já bych si připadal..." začal se vykecávat. Fajn, na přímo to nepůjde. Takže nějakou variantu B...
"Zkus jí poslat nějakou písničku, která to řekne za tebe. Mně by se líbilo, kdyby to kluk udělal," navrhla jsem pak.
"A jaká písnička by to měla být?" optal se bezmocně. Povzdechla jsem si.
"Fajn, tak ti pomůžu i s tímhle!"

"Díky."
"No, nemůžu říct, že by nebylo zač." zamručela jsem. Měla jsem plnou hlavu všemožných melodií a slov. Asi přes hodinu jsme s Damonem vybírali písničku, kterou pošleme Eleně. Ne, že bychom se u toho nebavili. Největší výtlem jsem dostala asi v polovině hledání, když Damon prohlásil: "Mrdám na to, pošlu jí Gangman Style!".

Při téhle písničce musím myslet na tebe...
http://www.youtube.com/watch?v=DrPR3vF-Tks

Tohle nakonec odešlo z Damonova telefonu na Elenin. Seděli jsme potom ještě nějakou dobu u krbu, kdyby náhodou odpověděla, ale to se nestalo. Tak jsme si popřáli dobrou noc a odebrali se na kutě.

Druhý den jsem si akorát chystala snídani, když u penzionu zastavilo auto. Rozpoznala jsem Elenin hlas. Zpívala si.
"Just so you know, these feelings taking control of me and I can't help it...Though you should know: I tried my best to let go of you, but I don't want to!"
Po tváři se mi roztáhl úsměv. Když jsem se podívala na Damona, viděla jsem, že se usmívá také.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lumoloid Lumoloid | 10. března 2013 v 15:57 | Reagovat

Jůůů ... Kdyby tak tohle někdo udělal pro mě. :-)

2 terulka terulka | 10. března 2013 v 22:43 | Reagovat

Nádherný! ♥ Kdy bude další?:D

3 charliessstories charliessstories | Web | 13. března 2013 v 15:54 | Reagovat

Moc pěkné, těším se na další kapitolu a doufám, že bude brzy :)

4 Míša Míša | 28. dubna 2013 v 15:53 | Reagovat

To je krásný :-) Rychle další!! :D
BTW: Super písnička ;-) Strašně chytlavá. Ani se Eleně nedivím, že si jí zpívala :-D

5 Míša Míša | 8. května 2013 v 17:37 | Reagovat

[4]: Nevíte někdo, co se děje, že tu už dva měsíce nepřibyla žádná povídka? :-?

6 delenadelena delenadelena | 27. července 2013 v 22:44 | Reagovat

www.petadelenapovidky.estranky.cz
PROSÍM PROSIM POKRAČOVÁNÍ:D

7 Hannah Hannah | Web | 19. října 2013 v 16:22 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama