My Immortal

12. prosince 2012 v 20:16 | hplovehp |  Jednorázovky
Z jistých důvodů jsem teď hodně smutná a zklamaná...A nejlepším lékem je pro mě psaní. Tak se nezlobte, že je to tak smutné, příště se polepším, slibuju. ;) Je to psáno ich formou (já).

Kroky se rozléhaly tichou uličkou. Sem tam se tu povalovaly zbytky bílého čehosi, co snad kdysi mohlo být sněhem. Nebe bylo pochmurné; samé šedivé mraky, které vítr honí po obloze. Ten samý vítr se opíral do stromů, které se až donedávna pyšnily mohutnou košatou korunou. Teď však byly, na pokyn nějakého úřadu, osekány. Připadalo mi, jakoby s jejich větvemi zmizela i část mé hrdosti.
Stará železná vrata vrzla, když jsem je otevřela. Ten zvuk byl jediným uvítáním, kterého se mi dostalo. Velmi pomalu jsem se vydala dál. Tady někde je. Jeden, dva, tři...
Už jsem ho našla. Je pořád stejný, což je uklidňující. Posadím se k němu. Je ledový, ale není se čemu divit, v takovém počasí.
"Ahoj." pozdravím. Neodpoví, ale na to jsem si už zvykla.
"Chyběl jsi mi." přiznám se. Žádná odezva.
"Dneska se mi dařilo." začnu s popisem svého dne. Jde o mnoho rozvitých vět, pitvám se ve svých činnech i pocitech, nic před ním neskrývám. Cítím přece jen jistou úlevu.
"Díky, že jsi poslouchal." pousměju se. Cítím protivné slzy ve svých očích.
"Mám tě ráda." řeknu a obejmu ho. Ikdyž mě studí ještě víc než okolní počasí, neuhnu. Teprve po chvíli ho váhavě pustím.
"Tak já zase někdy přijdu." zašeptám, pohladím fotku vsazenou do náhrobního kamene a odejdu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a udělej mi radost:

KLIK

Komentáře

1 Tewulinka Tewulinka | Web | 12. prosince 2012 v 20:20 | Reagovat

:'( Ta je tak smutná :'( Pěkná, moc... ale moc smutná :(

2 Koki Koki | 12. prosince 2012 v 22:55 | Reagovat

Když jsem to četla, měla jsem podobný pocit jako když jsem poprvé slyšela Che Gelida Manina zpívanou Andreou Bocellim. Tenkrát mě to uchvátilo. A tohle je taky skvělé i když smutné.
Z toho co jsem tam četla bych řekla, že ti chybí děda. Doufám, že brzy zase budeš mít lepší náladu.

3 Hanka :) Hanka :) | Web | 13. prosince 2012 v 17:21 | Reagovat

Musím říct, že píšeš opravdu krásně.
Máš pravdu je to smutné. Ale má to své kouzlo. Vím asi si nepřipouštíš, že by to mohlo někdy přebolet. Ale věř, že za rok, za dva už to nebude tak hrozné. Bude to bolet, ale ne tak moc jako teďka. Jediné co mě pomohlo, bylo, když jsem si řekla, že babička se odstěhovala na Honolulu, sice se už nevrátí, avšak je šťastná. Přeji, abysi měla od dneška jen veselé dny. Smích pomáhá.

4 hplovehp hplovehp | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 17:43 | Reagovat

Koki: Ty jsi vševěd. ;) Jo, už se mi nálada zvedla. Díkybohu mám bezva kámošky a vás, úžasné komentátorky. ;) Tak fajn, zkusím vám napísat něco veselého. ;)

5 Nik-in Nik-in | 13. prosince 2012 v 19:08 | Reagovat

Já nemám slov... Je to tak procítěné, až mi málem ukápla slza... Moc pěkné

6 Eluška Eluška | 5. února 2014 v 17:37 | Reagovat

Je to velmi smutné. Měla bys být spisovatelkou. Tvé knížky by dělaly největší dojem na člověka. Upřímnou soustrast. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama