Prosinec 2012

Šťastné a veselé!

24. prosince 2012 v 17:00 | hplovehp |  me and Me
Nazdárek, tak vám všem přeju šťastné a veselé Vánoce. Možná zítra dodám k nějaké povídce vánoční speciál. ;) Jinak si napište, ke které povídce mám dohánět skluz nejdřív. :D
A tady máte malé vánoční přáníčko. ♥


43. kapitola: It's all coming back to me, loving him was red..

24. prosince 2012 v 15:11 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tak, Tew napsala úžasnou kapču. Teď musím něco stvořit já. :D Pohledy holek. ;)

Pohled Bonnie:
Ležela jsem na posteli a pozorovala Henricka, který se právě probíral.
"Ahoj." usmála jsem se na něj.
"Hoj." zachraplal. Proč mi to zní tak zatraceně sexy?!
"Takže...spali jsme spolu." řekl nejistě.
"Už to tak bude."
"A nemůžeme to udělat ještě jednou?" zamrkal a posunul se ke mně.
"Jdu se osprchovat." zavrtěla jsem se smíchem hlavou a zabalená do peřiny jsem se vydala do koupelny. Henrick zasténal. Nedalo mi to, musela jsem se ohlédnout. Ležel tam úplně nahý, pouze klín si zakrýval polštářem. S rezignovaným povzdechem jsem se vrátila k němu.

Pohled Caroline:
Jasně, strašně jsme se najedli! Stačilo pár pohledů na toho druhého, a už jsme se zase váleli po podlaze v objetí. Jestli můj vztah s Tylerem byl hodně o sexu, tak co to bude s Klausem? Po chvíli mě to ale přestalo zajímat. Kdybych tušila, jak ehm..šikovný Klaus v těhlech věcech je, asi bych nečekala tak dlouho.
A on se vůbec nestaral o svoje uspokojení. Jemu...dělalo dobře dělat mi dobře. Páni. Kdybych tohle řekla nahlas, jsem rudá až na hýždích. Což by teď ostatně přes Klausovy ruce nebylo vidět.

Pohled Katherine:
Stefan mě za výběr šatů upřímně nesnášel. Takové šatičky jsou prý na to, aby se okamžitě svlékaly. Přesto jsme se připojili ke společnosti, která v přízemí penzionu slavila.
Byla to fajn změna, že jsem se někde nemusela vyloženě vtírat. S Elenou si sice asi sotva někdy koupíme přívěšky Best Friends Forever, přesto mi byla vděčná, že jsem Stefana zkulturnila. Damon mě vyjímečně nepovažoval za největší čúzu v místnosti. To žezlo převzala Rebekah.
Sam se choval jako pošuk, ale milý pošuk. Říkal, že si spolu někdy musí vyrazit na drink. Stefan se kvůli tomu tvářil jako Othello v plné formě, ale já se na to už těšila.
Štěňátko s modrýma očima alias Matt. Bylo mi ho trochu líto. Muselo mu to celé připadat totálně na hlavu.

Pohled Rebekah:
"Bylo to... šílené." zasmál se Matt, když jsme po tom večírku stáli před mým domem.
"To ano." zamumlala jsem.
"Tak..dobrou noc."
"Dobrou, Matte."
Gentlemansky mě líbnul na čelo, než nasedla zpět do svého náklaďáčku a odjel. Vešla jsem do domu. Všude ticho. Bezva. Žádní otravní bratři v dohledu. Přešla jsem do koupelny, svlékla se a vklouzla pod sprchu. Není možné, aby se mnou jedno setkání se Samuelem takhle zamávalo. Natáhla jsem ruku a zapnula jsem malé rádio, co se tu bůh ví jak objevilo. Asi si měl Nik potřebu zpívat ve sprše.

Písnička (♥):
http://www.youtube.com/watch?v=M7Gze4kqF04

Bezva, zrovna takovou písničku teď fakt potřebuju! Přejela jsem si rukou po boku, kde se mě dotknul, když jsme tančili. Okamžitě mě udeřila vzpomínka.

"Nepustím tě."
"Můžu ti utrhnout ruce."
"To jsi ty, vždycky něžná."
"A ty si ze všeho děláš legraci."
"Kdybych to nedělal, už bych se zbláznil. Fakt, že spím s přes pětset let starou dívkou..."
"Nemusíš, jestli nechceš."

Pousmála jsem se. Přesně jsem věděla, co následovalo.

Přitáhne si mě zpět na sebe.
"Já se s tím věkovým rozdílem nějak vyrovnám." zakření se na mě. Neodolám a políbím ho. Hladí mne a líbá, dokud se pod ním nezhroutím rozdrcená vlastní slastí. Teprve potom cítím, jak do mne vstupuje. Druhé vyvrcholení je ještě bouřlivější než první, protože je umocněné tím jeho.

Neuvědomila jsem si, že jeho ruce nahrazuju svýma. Došlo mi to, až když se moje tělo napjalo ve slastném vrcholu. Posadila jsem se na koupelnovou podlahu a nechala jsem své slzy téct. Já jsem chtěla Sama! Já jsem ho chtěla zpátky! To bohužel nebylo možné. Ne po tom, co udělal.

Pohled Elena:
Damon byl během i po tom večírku až bláznivě šťastný. Líbilo se mi to. Jen doufám, že nám tuhle idylku v brzké době nic nezkazí...

42. kapitola: I wanna dance, and love, and dance again

24. prosince 2012 v 15:11 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewčina kapča. ;)


Pohled Elena:
,,Damone Salvatore! Okamžitě se mnou přestaň točit!" smála jsem se a držela se mého milého jako klíště. Hudba hrála jako na lesy a já chtěla tancovat, to jsem však netušila, že on mě místo tance bude točit jako na kolotoči.
,,No dobrá.." svolil ten upírák se smíchem a pustil mne na zem.
,,To máš teda kliku. Ještě chvíli a už bych byla zelená…" zasmála jsem se a on mě políbil. Velice ráda jsem mu s polibkem vyšla vstříc.
,,Já vím, jsem to klikař…" zasmál se spolu se mnou a znovu mne políbil.
,,Jsem s tebou moc šťastná.." svěřila jsem mu převeliké tajemství. Láskyplně se na mě usmál a líbnul mne na čelo.
,,To já jsem ten nejšťastnější člověk, v určitých mezích, na světě. Mám totiž to nejúžasnější dívku po svém boku.." usmál se a já ho radostně objala.
,,Miluju tě.." dodala jsem a líbnula ho na krk.
,,Miluju tě.." usmál se a už se mnou tančil normálně. V jeho mezích, samozřejmě.
Pohled Bonnie:
Probuzení vedle Henricka bylo překvapení, ale pak jsem si vzpomněla, co jsme to vlastně vyváděli a trochu jsem zčervenala. On vedle mne v poklidu oddechoval a deku měl až lákavě nízko na bocích. Nejradši bych mu tu deku stáhla, ale jsem slušné děvče, ne? I když podle mých myšlenek to tak nevypadá.. Co už…
,,Bonnie?" zamumlal ze spánku a já se k němu zvědavě nahnula. ,,Miluji tě, Bonnie Bennettová.." dodal ze spánku a já otevřela ústa abych něco taky řekla, ale pak jsem je zase zavřela a jenom se usmála. Pokud tohle byla pravda, tak jsem nejšťastnější človíček na planetě.
Pohled Rebekah:
Tančila jsem s ním, se Samuelem. S tím, se kterým jsem si nakázala se nezaplést, ale mé city z minulosti se draly na povrch. Proč jen nemůžou zůstat skryté? Proč? Nejspíš proto, protože jsem se od něj stále neodpoutala, zdají se mi o něm sny.. Měla bych odejít, daleko od něj. Měla bych jít za Mattem. Vždyť už mne nezavrhuje, jako to dělal. Otevřel mi své srdce a já po tom tak dlouho toužila. Tak moc jsem po tom toužila. Mé srdce pro něj plesalo snad od prvních chvil.
,,Takže, blondýnko…" začal Sam a udělal se mnou otočku v tanci. ,,Ty chodíš s tím človíčkem?" optal se s úsměvem a zaklonil mne dozadu. Zamrkala jsem.
,,No.. já vlastně nevím.. jsme na začátku.." Zašeptala jsem nejistě.
,,Hmm.. toho by se dalo využít, nemyslíš?" navrhnul s úsměvem.'
,,Ne, to tedy nedalo." Zamítla jsem a vymanila se od něj, rozešla jsem se ke dveřím, ale to mne dohnal a přitočil zase k sobě. Narazila jsem do jeho pevného hrudníku, který jsem v minulosti tak ráda zasypávala polibky.
,,Tak se hned nečerti." Doporučil mi s mrknutím.
,,Rebeko!" Zavolal na mne Matt a s úsměvem k nám přešel.
,,Ehm.." uhladila jsem si šaty a odlepila se od Sama. ,,Všechno v pořádku?" zeptala jsem se. Matt přikývnul a usmál se na mne.
,,Co večírek?" zeptal se a rozhlédl se po lidech kolem. Všichni byli zaneprázdněni do víru tance.
,,Teď je to tu mnohem lepší." Usmála jsem se na něj a přitočila k němu. Chytnul mě za boky a začali jsme tancovat.
Pohled Caroline:
Ležet na zemi v kuchyni, na mém, Klausově, tričku a oddychovat po tom, co se stalo, fakt nezapomenutelný zážitek.
,,Asi nám vychladla večeře." Zamumlal mi Klaus do ucha, když mi ho zasypával polibky.
,,Hmm… ale místo večeře jsme dělali něco hezkého…" usoudila jsem s úsměvem. Klaus se zasmál a políbil mne na rty.
,,To máš pravdu." Usmál se na mne a lehce mne kousnul do krku lidskými zuby.
,,Já vím.." zachichotala jsem se a pohladila ho po tváři.
,,Co budeme dělat?" zeptal se s úsměvem neskrývajíc zvědavost.
,,Možná bychom si mohli dát tu večeři, když ji ohřeješ." Zamrkala jsem roztomile, jak nejlépe umím a políbila ho krátce na rty.
,,Jistě, má lásko." Zasalutoval a zvednul se. Se skousnutým rtem jsem si ho prohlédla. A musím říct jediné. MŇAM!

My Immortal

12. prosince 2012 v 20:16 | hplovehp |  Jednorázovky
Z jistých důvodů jsem teď hodně smutná a zklamaná...A nejlepším lékem je pro mě psaní. Tak se nezlobte, že je to tak smutné, příště se polepším, slibuju. ;) Je to psáno ich formou (já).

Kroky se rozléhaly tichou uličkou. Sem tam se tu povalovaly zbytky bílého čehosi, co snad kdysi mohlo být sněhem. Nebe bylo pochmurné; samé šedivé mraky, které vítr honí po obloze. Ten samý vítr se opíral do stromů, které se až donedávna pyšnily mohutnou košatou korunou. Teď však byly, na pokyn nějakého úřadu, osekány. Připadalo mi, jakoby s jejich větvemi zmizela i část mé hrdosti.
Stará železná vrata vrzla, když jsem je otevřela. Ten zvuk byl jediným uvítáním, kterého se mi dostalo. Velmi pomalu jsem se vydala dál. Tady někde je. Jeden, dva, tři...
Už jsem ho našla. Je pořád stejný, což je uklidňující. Posadím se k němu. Je ledový, ale není se čemu divit, v takovém počasí.
"Ahoj." pozdravím. Neodpoví, ale na to jsem si už zvykla.
"Chyběl jsi mi." přiznám se. Žádná odezva.
"Dneska se mi dařilo." začnu s popisem svého dne. Jde o mnoho rozvitých vět, pitvám se ve svých činnech i pocitech, nic před ním neskrývám. Cítím přece jen jistou úlevu.
"Díky, že jsi poslouchal." pousměju se. Cítím protivné slzy ve svých očích.
"Mám tě ráda." řeknu a obejmu ho. Ikdyž mě studí ještě víc než okolní počasí, neuhnu. Teprve po chvíli ho váhavě pustím.
"Tak já zase někdy přijdu." zašeptám, pohladím fotku vsazenou do náhrobního kamene a odejdu.

Nový vzhled a další věci

2. prosince 2012 v 12:14 | hplovehp |  Crazy kecy o blogu
Tak jo, máme tu zase nový vzhled. Omlouvám se, ale já musela. :D Po té scéně...hmmm... A ta písnička k tomu...Ne, nejsem závislá! Jak bych mohla?! :D *anděl* :D
Jinak pracuju na pár kapčách, ale zajímalo by mě, kdy se mi je povede dopsat. :D Doufám že brzo. ;)