40. kapitola: Home, sweet home

17. listopadu 2012 v 13:53 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewčina kapča. ;)
Pohled Elena:
,,Ihned dáme vědět, jakmile něco zjistíme," ujišťovala naši čtveřici Christine. S Markem se totiž dohodli na tom, že také budou hledat nějaké informace o stvořiteli jejich linie.
,,Děkujeme," zašeptala jsem. ,,A děkujeme, že nás chápete, už jsme byli pryč moc dlouho, naše rodina nás potřebuje," usmála jsem se po dlouhé době.
,,To je nejdůležitější," ozval se Mark a přitáhnul si Christine za pas k sobě. Ta ho políbila na tvář. ,,Rodina je to nejdůležitější co každý z nás má," ujistil nás.
,,Ano, má rodina je po mém boku," zacukroval Damon a políbil mě do vlasů. Zaculila jsem se a opřela hlavu o jeho rameno.
,,Budete nám chybět, ale my brzo přijedeme. Jen tak se nás nezbavíte," usmála jsem se.
,,To rádi slyšíme," řekla Christine.
Už asi hodinu jsme jeli. Já, Damon, Bonnie a Henric a překvapivě se přidal i Sam. Byli jsme dost daleko od Mystic Falls, ale Damon jel jak drak. Opravdu. Někdy jsem se i bála v těch strašlivých zatáčkách, že to, to ubohé auto nevydrží a sjede s námi z cesty. A takhle to pokračovalo dál, než jsme se konečně objevili u cedule s nápisem: Vítejte v Mystic Falls!

Pohled Caroline:
,,Já to neumím," povzdychla jsem si a dívala se na to, jak mi Kol ukazuje pohyby. Tak tohle nepůjde.
,,Nic na tom těžkého není," opětoval můj povzdych. Chytil mě za boky a začal jimi houpat do rytmu písně. Sám udělal totéž s těmi svými.
,,Pro mě to těžké je," Zabručela jsem, ale pak jsem si vybavila pár pohybů a začala provokativně kroutit boky a tančit. Jo, dobře já! Kol zůstal zírat a já po něm, vždy na kratičký moment, koukala.
,,No vidíš, jak ti to jde!" prohlásil vesele a rychle se zase ujal vedení a už jsme si to tancovali dál.
Kdo řekne, že upír nemůže být zadýchaný, jako závodník po několika kilometrovém běhu, tak ho asi zaškrtím! Já se tak určitě cítila. Připadala jsem si, jako kdybych měla každou chvíli padnout na místě, kde zrovna jsem a usnout si tam spánkem, který trvá nejméně celý den. Pro jistotu jsem si rychle sundala zpropadené boty na tancování a oblékla si chlupaté bačkůrky. To vám bylo pohodlí! Které jaktěživ svět neviděl. Pomalu jsem přešla k autu, dobře, k limuzíně, kterou pro nás poslal Klaus. Ani nechci vědět, kde ji sehnal. Ale díky mému já, které sotva pletlo nohama, jsem se do té limuzíny rychle vecpala ještě před, zrovna tak unaveným, Kolem. Lehla jsem si na dlouhou, černou koženou sedačku a chlazenou láhev minerálky z mini ledničky jsem si dala na čelo. To byla paráda, lehnout si na záda a chladit se. Ale netrvalo to moc dlouho, i když jsme s Kolem prohodili maximálně tak dvě slova, a už jsem byla vytahována z auta nezbednýma ručičkama pana Nicklause.
,,Né, já ještě nechci vstávat!" zabručela jsem a otevřela unavené oči. Uličnický úsměv se mi objevil hned před nimi a pak už si jeho rty ukradly ty mé v polibku.
,,Taky tě nikdo vstávat nenutí," odpověděl s úsměvem. Pozdvihla jsem elegantně jedno obočí a omotala ruce kolem jeho krku. Když už si mě nesl do pokoje. Jo, jak jinak než do jeho pokoje.
,,Takže budu moct zase spát?" protáhla jsem jako kočka. Uculil se a zamknul za námi dveře do svého pokoje. Položil mě pod sebe na postel a políbil rozkošnicky na rty.
,,To se ještě uvidí, má sladká Caroline," odpověděl a zvednul se. Přešel k oknu, kde zatáhnul závěsy a pak se vrátil k mé maličkosti. Zbavil se rychle svého přebytečného trička a vlezl za mnou na postel.
,,Hmm.. takhle se mi už spát nechce," zabručela jsem toužebně a prohlédla si jeho vypracované svalstvo.
,,To jsem rád," zašeptal ještě před tím, než mě hladově políbil.
Pohled Rebekah:
Když vás nechá rodina v soukromě vile samotnou, má to jednu výhodu. A to takovou, že můžete pištět jak střelený a nikomu to nevadí. Radování se z první schůzky s Mattem se totiž uskutečnilo právě tím pištěním. Ano, chovala jsem se jako malá holka, ale šťastná malá holka. Slunečnice už stála v té nejhezčí váze, kterou jsem našla a já k ní pořád chodila a čichala, jako kdyby se jí každou chvíli měla měnit vůně. Ale neměnila a já si z toho nic nedělala a stále čichala jak nějaké štěně.
,,Ano, jsem v pořádku," zašveholila jsem do telefonu a poskakovala si po domě.
,,Opravdu? Můžu, když tak hned přijet," ozvalo se zkresleně z mého mobilu. Ach, ten starostlivý Elijah.
,,Ne, nemusíš. Opravdu, bratříčku. Jsem v naprostém pořádku," uklidňovala jsem svého bratra a zašila se do svého pokoje, kde jsem se začala hrabat ve skříni s oblečením.
,,Kdyby něco, víš, že tam budu za chviličku," ozvalo se, než jsem se rychle rozloučila a zavěsila. Tak a teď je čas se ustrojit!

Pohled Matt:
Jeden talíř, další sklenka. Prostě šichta v Grillu, jen to hvízdá. Lidí tu bylo dneska mimořádně hodně, sám nevím proč, ale celkem se mi to líbilo. Aspoň jsem se nenudil. Chodil jsem od stolu ke stolu a sepisoval objednávky, pak jsem sklízel nádobí a nakonec jsem skončil u baru a naléval těm největším opilcům v Mystic Falls. Jen tu nebyl Damon, který by tu řádku doplnil.

,,Ahoj Matte," Zaskočeně jsem sebou trhnul a otočil se po hlasu. Za mnou stála usměvavá Rebekah v minišatech a vysokých podpatcích. Přes celý tenhle komplet měla ještě přehozenou koženou bundu. Moc jí to slušelo.
,,Ahoj" usmál jsem se na ni a sebral další talíř po vyklizeném stolu. Sama se ujala druhého talíře a položila mi ho do bedny na špinavé nádobí.
,,Jak to dneska jde?" zatřepotala řasami a následovala mne k dalšímu stolu.
,,Teď to tu je prázdné oproti tomu, co tu bylo tak před hodinou," usmál jsem se a přešel k baru. Dal jsem bednu do kuchyně na umytí a sám se ujal místa za barem. Rebekah si mezitím sedla na prostřední barovou židli a usmívala se jako sluníčko.
,,Takže mě smíte obsloužit, pane barmane?" podívala se na mě s jiskrnými plamínky v očích a já jen přikývl ohromen tou něhou v nich.
,,A co si dáte, krásná slečno?" optal jsem se zvesela. Zarděla se. Opravdu se přede mnou asi tisíciletá upírka začervenala? A jak při tom byla rozkošná!
,,Nejspíš burbon. Protřepat, ale nemíchat," Usmála se.
,,Hned to bude," Zasalutoval jsem a vydal se pro burbon.

Pohled Elena:
,,Ach domove, sladký domove!" zvolala jsem radostně do domu, který, jak se ukázalo, byl prázdný. Ale mně to nevadilo a radostně jsem vyběhla schody do svého pokoje, kde jsem se hned začala vítat s mým plyšákem, s mou skříní, s mým oblečením, ostatními věcmi a v neposlední řadě se svou postelí, do které jsem sebou přímo praštila. Ach, moje milovaná postýlka!
,,V posteli a beze mne?" usmíval se na mě ode dveří můj snoubenec. Jen jsem se rošťácky zavlnila a protáhla. Ihned byl nade mnou a jeho oči držely ty mé v pevném očním kontaktu.
,,Odvezl jsi Bonnie a Henricka takhle rychle?" zeptala jsem se.
,,Nemohl jsem se tě dočkat, takže kouzelníci se trochu klepali hrůzou, jestli tu jízdu vůbec přežijí a vida! Přežili ji," zazubil se a políbil mě na rty.
,,To je musíš tak strašit?" optala jsem se, ale úsměv mi ze rtů nezmizel.
,,Ehm.. hrdličky," ozvalo se odkašlání ode dveří a Damon upřímně zavrčel, že ho někdo ruší. Sam stál v pozici, v které jsem před chvílí viděla Damona.
,,Same.." usmála jsem se, vyskočila na nohy a přeběhla k němu. Po té jízdě jsem ho ani nestačila obejmout, když se omluvil, že má hlad a proto si dojde do místní nemocnice. Sam opětoval mé objetí, ale ani ne za pár vteřin, jsem byla odtažena do jiné náruče. Žárlivec jeden! Ale MŮJ žárlivec.
,,Promiň Same, máme teď něco rozdělaného," Rukou mu naznačil, aby odešel, ale to už bouchly domovní dveře a já se šťastně rozeběhla k mému bratrovi a Jenně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Damon a...?

Rebekah 5.2% (6)
Katherine 5.2% (6)
Elena 79.1% (91)
Bonnie 7% (8)
Caroline 3.5% (4)

Komentáře

1 Lenis Lenis | 22. listopadu 2012 v 20:20 | Reagovat

Super kapča !:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama