Listopad 2012

41.kapitola: Just a little bit of love

17. listopadu 2012 v 13:54 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tak, Tew si povinnost splnila, teď je to na mně. ;) Uvidíme, jestli se vám to bude líbit. ;)

Pohled Elena:
"Jenno, Jeremy, Ricku!" zajásala jsem a jala se je objímat.
"To je dost, že jsi si na nás vzpoměla," zabručel Rick.
"Je milé poznat Eleninu rodinu," vyloupl se od někud Sam.
"A vy jste?" zeptala se Jenna, lehce vyvedená z míry.
"Samuel, Elenin a Damonův známý," představil se.
"No...Těší mě," usmál se na něj Alaric a pro jistotu si Jennu přivinul k sobě.

Pohled Bonnie:
"Zkus to." pobídl mě a přidržel si mou ruku na svém srdci.
"K čemu je to dobré?" zeptala jsem se.
"To uvidíme, až to zkusíme," usmál se. Povzdechla jsem si a začala jsem pronášet kouzlo, která mě tu už asi hodinu a půl učil.
S každým úderem našich srdcí do mě pronikal víc a víc. Překvapeně jsem vydechla. Mohla jsem myslet jako Henrick, přesněji řečeno vytvářet myšlenky v jeho hlavě a on zase v mé. A oba jsem se zaobírali tím samým.
"Já se zbláznil," zašeptal. Vzápětí jsem na sobě cítila jeho nesmělé ruce, jak mi shrnují špagetová ramínka noční košilky a pak ji ze mně stahují. Překvapoval mě.
Opatrně mě dlaní polaskal na levém ňadru. Slastně jsem si povzdechla a začala mu pomalu stahovat z boků plátěné kalhoty, ve kterých spával. Povzbuzenou takovou odezvou se ke mně sklonil a začal mě líbat na krku a klíčních kostech. Rozkošnicky jsem se zavrtěla a to už ten jediný kus jeho oděvu sklouznul na zem vedle postele.
Díky vzájemné důvěře se počáteční rozpaky brzy rozplynuly. Pořád mě laskal velmi něžně, přesto už jsem přes clonu vzrušení nedovedla racionálně myslet.
"Já tě chci, Henricku," oznámila jsem mu. V jeho očích se objevilo mnoho potěšeného chtíče. Dlouze mě políbil a stejně pomalu, jako do mě vstupovala jeho mysl do mě vstoupilo i jeho tělo.

Pohled Rebekah:
Seděla jsem v Grillu a čekala, než se Matt převlékne, abychom mohli jít někam ven. Vlastně jsem byla v pokušení jít mu s tím převlékáním pomoct. Ledabylým gestem jsem si upravila vlasy a rozhlédla se po Grillu. Moje rozverná nálada byla ta tam. Co ten tu dělá?! I po takové době mě rysy jeho tváře a linie jeho těla velmi lákaly. Zatřásla jsem hlavou, aby se to v ní zase všechno srovnalo. Tenhle chlap už není moje starost. Ne po tom, co jsme udělali.
Zamířil rovnou ke mně. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout. On si nic nepamatuje. Vím, že si nic nepamatuje.
"Ahojky, neznámá krásko. Nedáš si něco k pití?" zeptal se s tím podivně nakloněným úsměvem. Delší vlasy mu padaly do tváře.
"Radši bych si sama vykopala studnu. Přímo tady." ťukla jsem podpatkem do podlahy. Zachechtal se svým typickým strhujícím smíchem. Neubránila jsem se alespoň malému pousmání.
"Slečinka má prořízlou pusu." zamrkal.
"Slečinka je nutná okřikovat tlupu otravných existencí, kteří jsou náhodou jejími bratry." ušklíbla jsem se.
"Už jsem tady, můžeme jít." objevil se vedle mě Matt. Chtěla jsem se s ním rozejít ke dveří, ale můj společník mě zarazil.
"Elena se vrátial domů. Dneska bude uvítací oslava. Asi v penzionu. A já bych si na ní s tebou rád zatancoval, hádě." usmál se na mě.
"Elena je zpátky?" rozzářil se Mattův obličej. No bezva. Nikdo mi nikdy nechyběl víc, než ta ukňourá lidská holka.
"Možná bychom tam mohli zajít, co ty na to?" pokračoval Matt. Chvíli jsem přemýšlela. No, snad to až tak zlé nebude. A když nic jiného, můžu bratrům Salvatorovým lehce vyplenit zásoby bourbonu.
"Půjdeme." přikývla jsem. Pohledem jsem spočinula na tom, co po mě chtěl tanec. Chtě nechtě jsem musela přiznat, že se na Samuelovi doteky těším.

Pohled Caroline:
Stydím se to říct, ale já pod Klausem usnula. Vážně. Byla jsem z toho tanečního tréninku úplně vyčerpaná. Každopádně když jsem se probrala, byla už za okny tma a já byla převlečená to svého, teď už tradičního, pyžama, tedy Klausova trička. Zombie krokem ospalce jsem sešla do kuchyně v přízemí.
Klaus zrovna něco přendával z pánve na talíř a pohupoval si u toho boky.
"Dobré... Bůh ví co." uchechtla jsem se a posadila se na kuchyňskou linku.
"Vyspala ses dobře?" podíval se na mě s pobaveným úsměvem.
"Np, ehm...Promiň, že jsem vytuhnula takhle." sklopila jsem provinile pohled.
"Ty jsi vytuhla, já ztuhnul." konstatoval vesele. Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím.
"To nic. Odpouštím ti. Ale moje ego to docela schytalo." zasmál se. Přitáhla jsem si ho za tričko k sobě, nohy si ovinula kolem jeho boků.
"Pomůže tohle tvému egu vzpamatovat se?" zeptala jsem se s úsměvem. Spokojeně zavrněl, ovinul si kolem mě ruce a začal mě líbat. Po chvíli už jsem se tak docela neovládala. Jeho tričko odlétlo kamsi neurčitým směrem, doufala jsem, ež ne na sporák. Pak jsem se mu začala dobývat do kalhot.
"Na kuchyňské lince? Vážně?" zasmál se do mých rozpálených úst.
"Ráda experiemntuju." ušklíbla jsem se a kalhoty z něj sjely. Odkopl je do kouta.
"Tak pojďme experimentovat spolu." podíval se mi do očí a pak svými rty sklouzl po mém krku.

Pohled Rebekah:
Matta odvolali do banky. Nějaké problémy s financemi. Chtěla jsem tam jít s ním, ale zřejmě mu to bylo trapné, protože mě poslal na ten večírek. Ať se prý hezky bavím. Tak uvidíme, jak se mi to povede splnit.

Bekah šaty:















































Měla jsem na sobě jen jednoduché šaty. Na co se zbytečně strojit?
Nasadila jsem lehce arogantní úsměv a vešla do penzionu.
"Kdo tě sem zval?!" uvítal mě nesmírně mile Damon.
"Klidně zase můžu jít." trhla jsem hlavou.
"Pozval jsem ji já.* vystoupil Samuel z hloučku přítomných.
"Proč jsi tu proboha chtěl mít tu zabijáckou Barbie?" zeptal se ho ten načurený černovlasý Salvatore.
"Abych si s ní mohl zatancovat."
"Jsi cvok."
Jen jsem se pousmála. Jaká škoda, že si o mně vůbec nic nepamatuješ, Same. Nevíš nic o nocích, kdy jsi sténal mé jméno. Tichounce jsem si povzdechla. Neměla bych žít minulostí. Teď tu byl Matt. Matt, kvůli kterému jsem se tak horlivě snažila. Nesmím se zase zaplést se Samuelem. Ikdyž mě to láká. Strašně láká. Protože čím déle jsem se na něj dívala, tím víc ve mně rostl plamen mojí dávno zapomenuté lásky.

40. kapitola: Home, sweet home

17. listopadu 2012 v 13:53 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewčina kapča. ;)
Pohled Elena:
,,Ihned dáme vědět, jakmile něco zjistíme," ujišťovala naši čtveřici Christine. S Markem se totiž dohodli na tom, že také budou hledat nějaké informace o stvořiteli jejich linie.
,,Děkujeme," zašeptala jsem. ,,A děkujeme, že nás chápete, už jsme byli pryč moc dlouho, naše rodina nás potřebuje," usmála jsem se po dlouhé době.
,,To je nejdůležitější," ozval se Mark a přitáhnul si Christine za pas k sobě. Ta ho políbila na tvář. ,,Rodina je to nejdůležitější co každý z nás má," ujistil nás.
,,Ano, má rodina je po mém boku," zacukroval Damon a políbil mě do vlasů. Zaculila jsem se a opřela hlavu o jeho rameno.
,,Budete nám chybět, ale my brzo přijedeme. Jen tak se nás nezbavíte," usmála jsem se.
,,To rádi slyšíme," řekla Christine.
Už asi hodinu jsme jeli. Já, Damon, Bonnie a Henric a překvapivě se přidal i Sam. Byli jsme dost daleko od Mystic Falls, ale Damon jel jak drak. Opravdu. Někdy jsem se i bála v těch strašlivých zatáčkách, že to, to ubohé auto nevydrží a sjede s námi z cesty. A takhle to pokračovalo dál, než jsme se konečně objevili u cedule s nápisem: Vítejte v Mystic Falls!

Pohled Caroline:
,,Já to neumím," povzdychla jsem si a dívala se na to, jak mi Kol ukazuje pohyby. Tak tohle nepůjde.
,,Nic na tom těžkého není," opětoval můj povzdych. Chytil mě za boky a začal jimi houpat do rytmu písně. Sám udělal totéž s těmi svými.
,,Pro mě to těžké je," Zabručela jsem, ale pak jsem si vybavila pár pohybů a začala provokativně kroutit boky a tančit. Jo, dobře já! Kol zůstal zírat a já po něm, vždy na kratičký moment, koukala.
,,No vidíš, jak ti to jde!" prohlásil vesele a rychle se zase ujal vedení a už jsme si to tancovali dál.
Kdo řekne, že upír nemůže být zadýchaný, jako závodník po několika kilometrovém běhu, tak ho asi zaškrtím! Já se tak určitě cítila. Připadala jsem si, jako kdybych měla každou chvíli padnout na místě, kde zrovna jsem a usnout si tam spánkem, který trvá nejméně celý den. Pro jistotu jsem si rychle sundala zpropadené boty na tancování a oblékla si chlupaté bačkůrky. To vám bylo pohodlí! Které jaktěživ svět neviděl. Pomalu jsem přešla k autu, dobře, k limuzíně, kterou pro nás poslal Klaus. Ani nechci vědět, kde ji sehnal. Ale díky mému já, které sotva pletlo nohama, jsem se do té limuzíny rychle vecpala ještě před, zrovna tak unaveným, Kolem. Lehla jsem si na dlouhou, černou koženou sedačku a chlazenou láhev minerálky z mini ledničky jsem si dala na čelo. To byla paráda, lehnout si na záda a chladit se. Ale netrvalo to moc dlouho, i když jsme s Kolem prohodili maximálně tak dvě slova, a už jsem byla vytahována z auta nezbednýma ručičkama pana Nicklause.
,,Né, já ještě nechci vstávat!" zabručela jsem a otevřela unavené oči. Uličnický úsměv se mi objevil hned před nimi a pak už si jeho rty ukradly ty mé v polibku.
,,Taky tě nikdo vstávat nenutí," odpověděl s úsměvem. Pozdvihla jsem elegantně jedno obočí a omotala ruce kolem jeho krku. Když už si mě nesl do pokoje. Jo, jak jinak než do jeho pokoje.
,,Takže budu moct zase spát?" protáhla jsem jako kočka. Uculil se a zamknul za námi dveře do svého pokoje. Položil mě pod sebe na postel a políbil rozkošnicky na rty.
,,To se ještě uvidí, má sladká Caroline," odpověděl a zvednul se. Přešel k oknu, kde zatáhnul závěsy a pak se vrátil k mé maličkosti. Zbavil se rychle svého přebytečného trička a vlezl za mnou na postel.
,,Hmm.. takhle se mi už spát nechce," zabručela jsem toužebně a prohlédla si jeho vypracované svalstvo.
,,To jsem rád," zašeptal ještě před tím, než mě hladově políbil.
Pohled Rebekah:
Když vás nechá rodina v soukromě vile samotnou, má to jednu výhodu. A to takovou, že můžete pištět jak střelený a nikomu to nevadí. Radování se z první schůzky s Mattem se totiž uskutečnilo právě tím pištěním. Ano, chovala jsem se jako malá holka, ale šťastná malá holka. Slunečnice už stála v té nejhezčí váze, kterou jsem našla a já k ní pořád chodila a čichala, jako kdyby se jí každou chvíli měla měnit vůně. Ale neměnila a já si z toho nic nedělala a stále čichala jak nějaké štěně.
,,Ano, jsem v pořádku," zašveholila jsem do telefonu a poskakovala si po domě.
,,Opravdu? Můžu, když tak hned přijet," ozvalo se zkresleně z mého mobilu. Ach, ten starostlivý Elijah.
,,Ne, nemusíš. Opravdu, bratříčku. Jsem v naprostém pořádku," uklidňovala jsem svého bratra a zašila se do svého pokoje, kde jsem se začala hrabat ve skříni s oblečením.
,,Kdyby něco, víš, že tam budu za chviličku," ozvalo se, než jsem se rychle rozloučila a zavěsila. Tak a teď je čas se ustrojit!

Pohled Matt:
Jeden talíř, další sklenka. Prostě šichta v Grillu, jen to hvízdá. Lidí tu bylo dneska mimořádně hodně, sám nevím proč, ale celkem se mi to líbilo. Aspoň jsem se nenudil. Chodil jsem od stolu ke stolu a sepisoval objednávky, pak jsem sklízel nádobí a nakonec jsem skončil u baru a naléval těm největším opilcům v Mystic Falls. Jen tu nebyl Damon, který by tu řádku doplnil.

,,Ahoj Matte," Zaskočeně jsem sebou trhnul a otočil se po hlasu. Za mnou stála usměvavá Rebekah v minišatech a vysokých podpatcích. Přes celý tenhle komplet měla ještě přehozenou koženou bundu. Moc jí to slušelo.
,,Ahoj" usmál jsem se na ni a sebral další talíř po vyklizeném stolu. Sama se ujala druhého talíře a položila mi ho do bedny na špinavé nádobí.
,,Jak to dneska jde?" zatřepotala řasami a následovala mne k dalšímu stolu.
,,Teď to tu je prázdné oproti tomu, co tu bylo tak před hodinou," usmál jsem se a přešel k baru. Dal jsem bednu do kuchyně na umytí a sám se ujal místa za barem. Rebekah si mezitím sedla na prostřední barovou židli a usmívala se jako sluníčko.
,,Takže mě smíte obsloužit, pane barmane?" podívala se na mě s jiskrnými plamínky v očích a já jen přikývl ohromen tou něhou v nich.
,,A co si dáte, krásná slečno?" optal jsem se zvesela. Zarděla se. Opravdu se přede mnou asi tisíciletá upírka začervenala? A jak při tom byla rozkošná!
,,Nejspíš burbon. Protřepat, ale nemíchat," Usmála se.
,,Hned to bude," Zasalutoval jsem a vydal se pro burbon.

Pohled Elena:
,,Ach domove, sladký domove!" zvolala jsem radostně do domu, který, jak se ukázalo, byl prázdný. Ale mně to nevadilo a radostně jsem vyběhla schody do svého pokoje, kde jsem se hned začala vítat s mým plyšákem, s mou skříní, s mým oblečením, ostatními věcmi a v neposlední řadě se svou postelí, do které jsem sebou přímo praštila. Ach, moje milovaná postýlka!
,,V posteli a beze mne?" usmíval se na mě ode dveří můj snoubenec. Jen jsem se rošťácky zavlnila a protáhla. Ihned byl nade mnou a jeho oči držely ty mé v pevném očním kontaktu.
,,Odvezl jsi Bonnie a Henricka takhle rychle?" zeptala jsem se.
,,Nemohl jsem se tě dočkat, takže kouzelníci se trochu klepali hrůzou, jestli tu jízdu vůbec přežijí a vida! Přežili ji," zazubil se a políbil mě na rty.
,,To je musíš tak strašit?" optala jsem se, ale úsměv mi ze rtů nezmizel.
,,Ehm.. hrdličky," ozvalo se odkašlání ode dveří a Damon upřímně zavrčel, že ho někdo ruší. Sam stál v pozici, v které jsem před chvílí viděla Damona.
,,Same.." usmála jsem se, vyskočila na nohy a přeběhla k němu. Po té jízdě jsem ho ani nestačila obejmout, když se omluvil, že má hlad a proto si dojde do místní nemocnice. Sam opětoval mé objetí, ale ani ne za pár vteřin, jsem byla odtažena do jiné náruče. Žárlivec jeden! Ale MŮJ žárlivec.
,,Promiň Same, máme teď něco rozdělaného," Rukou mu naznačil, aby odešel, ale to už bouchly domovní dveře a já se šťastně rozeběhla k mému bratrovi a Jenně.

Moje dojmy a dobré zprávy! ;)

16. listopadu 2012 v 19:45 | hplovehp |  me and Me
Tááákže... Nejdřív vás můžu potěšit - vypadá to, že budu mít více času na psaní povídek. Nechci to zakřiknout. ;) Každopádně se už nemůžu dočkat, až vám naservíruju nejnovější porci zážitků. ;)
No a k těm mým dojmům...Před chvíli jsem dokoukala Tvd 4x06. No.. po těch bezva Delena scénách a příslibu rande Caroline s Klausem... Myslím, že můj vlastnoručně vytvořený obrázek napoví mnohé. ;) :D


Pro ni jsem jen náhradník...

4. listopadu 2012 v 12:15 | hplovehp |  Jednorázovky
Tohleto jsem prostě po 4x04 musela napsat. Pohled Damon. Velmi krátké, ale možná udělám pokráčko, pokud bude zájem. ;ú
Písnička, při které mě to celé napadlo ;) :
http://www.youtube.com/watch?v=6rUrXikFNJ0

Seděl jsem na své posteli a usrkával alkohol z lahve, kterou jsem vzal v Grillu. Chutnalo to odporně, ale dnes jsem nehledal delikatesy. Potřeboval jsem se co nejrychleji opít a s tím mi ten utrejch ochotně pomáhal.
"Damone?" ozvalo se tiše od dveří. Jen jsem protočil oči. Nechápu, jak si to mohla vyložit jako souhlas ke vstupu, ale najednou stála u mě.
"Co to piješ?" zeptala se.
"Svoje vlastní zklamání. Nebo to minimálně chutná stejně. Na zdraví!"
"Damone..."zamumlala tiše, zatímco jsem se zhluboka napil.
"Co chceš?" zajímal jsem se otráveně.
"My dva..."začala. Mávnutím ruky jsem ji umlčel.
"Není žádné my," odsekl jsem. Už zase měla v očích slzy. Bylo mi jí líto. Líto? Ne. Spíš mě to rozčilovalo. Popouzelo mě, že vypadá tak bezbraně. Přitom je to jen šelma, číhající na kořist.
"Chci si s tebou promluvit," kuňkla.
"Ale já s tebou ne," zavrtěl jsem hlavou.
"Damone, nesmíš se na mně zlobit. Já...Všechno je zesílené a..."
"A co? Nemůžeš všechno omlouvat tím, že jsi upírka, Eleno!"
"Ale mě to mate! Já se s tebou cítila dobře a pak najednou..."
"Najednou sis vzpomněla, že patříš k mému bratrovi? Že to vždycky bude Stefan? Mám pro tebe novinku. Takhle jsi se chovala i jako člověk. Použila jsi mě a pak vyhodila, jako se to dělá se sáčky na odpadky!"
"Damone, mně je to líto, tak strašně líto!" rozplakala se už naplno.
"Buď si mě vem celého, takového, jaký jsem, se vším, co mám nebo už mi krucinál přestaň dávat tu nesnesitelnou naději, že by to jednou možná mohlo vyjít!" zavrčel jsem a rázně se vydal ke dveřím.
"Udělám to," zaslechl jsem její šepot.
"Co uděláš?" otočil jsem se na ni podrážděně.
"Vezmu si tě celého," řekla rozechvěle a velmi pomalu se ke mně začala přibližovat.