38. kapitola: Ice Age

28. září 2012 v 17:30 | hlovehp |  We Are Who We Are
Pohled Matt:
Tak jo! Klid! Nic to není! Uděláme si seznam…
Sporýš - vypitý. Odškrtnuto, hotovo.
Oblečení - ležérní, džíny, tmavě modré triko a kožená bunda. Další odškrtnutí. Výborně Matte, jde ti to skvěle!
Nějaký ten malý dárek - Jedna slunečnice se už nese. (Snad je má ráda.) - Odškrtnuto, potvrzeno.
Takže tři nejdůležitější věci, samozřejmě, že peněženku a mobil mám taky. Teď stojím před tím obřím sídle a koukám na zvonek. Mám zmáčknout? Mám zdrhnout? Sakra, Matte! Seš fotbalista, sám si na sebe vyděláváš a jsi milý. Ty nejsi bačkora, která uteče před holkou, i když jí je tisíc let. Tak.. pěkně zvednout ruku, nadechnout se a stisknout to tlačítko.
Cccccccrrrrrrrrr……

Pohled Rebekah:
Tyhle šaty ne! Moc krátké, moc dlouhé, moc společenské, nevhodné, tohle tričko taky ne, tílko taky ne, možná tuhle sukni, nebo kraťasy.
Pobíhala jsem po svém velkém pokoji jak střelená sporýšovou raketou a taky tak vypadal. Jak po výbuchu. Všude šaty, trika, kalhoty. Jsem jak nervózní puberťačka. Na nic jsem nemohla narazit, co by se mi líbilo. A to tu jsem prosím pěkně už půl hodiny. A celou tu dobu vybírám co na sebe. Zima mi být nemůže, ale abych nevypadala jak blázen. Venku je sice teplo, ale stmívá se a navečer nebude zrovna nejtepleji. Jak hlásili v televizi. Takže nejlepší budou džíny. A taky třeba tohle tílko, ať nejsem nabalená jak v zimě a taky tahle bundička. Jo, dobře já!! Jásejte, já se rozhodla, co si vzít a jak slyším, přesně na čas. Ještě jednou jsem se zkontrolovala v zrcadle a už jsem si to mazala ke dveřím, sebrala jsem po cestě tašku s věcmi a otevřela. Přede dveřmi se mi rýsovala čerstvě rozkvetlá slunečnice s Mattem po boku. Sladce jsem se usmála. On mi úsměv trochu nervózně opětoval.
,,Doufám, že nejdu pozdě.." Vyloudil ze sebe po chvíli.
,,Ne, jdeš přesně." Usmála jsem se a přijala nabízenou slunečnici. ,,Dej mi minutku, dám ji do vázy." Pousmála jsem se a odešla do kuchyně. Fajn, kde, že jsou ty vázy?? Neřešila jsem to. Napustila jsem prázdný dřez a dala ji do něj. Pak jsem se vrátila k.. kam zmizel?! Jo ták. Všimla jsem si ho, jak na mě mává od auta, kde se ležérně opíral o kapotu. Nikomu to neříkejte, ale vážně mu to seklo! Zabouchla jsem za sebou dveře a lidskou chůzí jsem k němu ladně přešla. Otevřel mi galantně dveře spolujezdce a já tedy usedla na místo. Matt už za chvilku seděl vedle mě, na místě řidiče a bravurně nás dovezl ke zdejšímu kinu. Bohužel, v tuhle dobu, byly na programu jen dva filmy, pro děti. Doba Ledová 4 a Madagaskar 3. Úžasný výběr, to vám povím! Matt se na mě bezradně otočil.
,,Takže.. chceš jít na Dobu Ledovou, nebo Madagaskar?" Z jeho hlasu bylo slyšet pobavení a i jeho úsměv byl už více uvolněný.
,,Doba Ledová." Usmála jsem se šibalsky. Vzal to jako výzvu. Přešli jsme k pokladně. Matt koupil lístky, sice si nás ta prodavačka prohlížela jak blázny, ale co na tom, ne? Je mi tisíc let, potřebuju odreagování. Před kinosálem jsme si ještě koupili velký popcorn a poté jsme se usadili na pohodlných sedačkách.

A nebylo to vůbec špatné. Veverka Scratt se proběhla po zemském jádře a způsobila tak rozdělení kontinentů. A to jen kvůli žaludu. Smála jsem se jak smyslů zbavená. A očkem jsem pozorovala Matta, který na mě s úsměvem koukal. Pokud se dobře znám.. tak teď jsem rudla rozpaky. Ale vyřešil to za mne ten veverčák. Hezky si vyletěl zpátky na Zemi. No a co by jste čekali od Sida? Lenochoda s babičkou, která nahání imaginární Šmudlinku? No samozřejmě, že ten vtip tam je! Já jsem se smála jak pominutá, no fakt, že jo! A pak ještě z té Šmudlinky!

,,Líbilo?" Usmál se na mě můj společník, když jsme vyšli ze sálu. Dozobala jsem popcorn a usmála jsem se.
,,Zasmála jsem se, chybělo mi to, jen tak se něčemu zasmát." Jo, už pár století!
,,Nechceš, no.. ještě zastávku na drink, nebo kávu v Grillu?" Prohrábnul si nervózně vlasy. Zaculila jsem se.
,,Moc ráda." Přikývla jsem a nechala se odvézt do baru.

Pohled Eleny:
Pocit zrady, který mě klíčil v hrudníku, hlavně v oblasti srdce, mě neurvale probudil z krásného spánku. Rozlepila jsem od sebe víčka a pomalu zazívala. Protáhla jsem se a posadila. Kde nic, tu ani upír nehrabe! Vylezla jsem namáhavě zespod peřin. Dokonce jsem objevila, že mám jen kalhotky a lehkou saténovou spodní košilku. Damon mě musel převléct, když jsem spala. Dobelhala jsem se do koupelny a ani jsem se nezastavovala u zrcadla a už jsem si to nakráčela pod sprchu. Nechala jsem na sebe proudit teplou vodu a zavřela jsem oči, takže jsem ani nezaznamenala ten pohyb závěsu. Pozdě Bycha honit, když se jeho ruce omotaly kolem mě a tiskly na jeho pevné tělo. Hmm… to je probuzení! Ano, probuzení, okamžitě jsem totiž byla čilá jak ta blecha a vydala jsem zvuk, podobný vrnění kotěte. Uslyšela jsem jen tiché zasmání a pak už mi uždiboval ušní lalůček, jak já se propadala blahem. Jen tak si uždiboval můj lalůček a rukama bloudil po mém těle. Zavzdychala jsem a konečně se mu vrhla kolem krku. Začala jsem ho hezky škádlit polibky na hrudník, krk, ramenou. Když jsem slyšela zavrčení, tak jsem se přemístila s polibky k jeho rtům a ten si je ukradl v dlouhém a spalujícím polibku. Najednou už na mě netekla voda a já se znovu objevila v posteli. Zachichotala jsem se do polibku.

Pohled Caroline:
,,Takže se pojedeme podívat na Grand Canyon." Zaradovala jsem se. Sice na mě ti dva koukali jak na dítě. Dobře, jak na mimozemšťana z Jupiteru, ale já jsem se musela radovat. Chtěla jsem tam vždycky jet, ale nevyšlo mi to. Táta se odstěhoval a mamka šerifka musela být ve městě. Takže když jsme prohledávali všechno, tak jsem hned chtěla sem, do Grand Canyon.
,,Ehm.. Caroline, miláčku.. Tam by se ti nelíbilo." Položil mi ruku na koleno Klaus a já na něj vrhla jen vražedný pohled a hned mu sklaplo a ruku radši stáhnul zpět. Kol se jen zasmál, ale když jsem ho taky zpražila pohledem tak zmlknul a jen si po chvíli nevinně pohvizdoval.
,,Jdu se převléct a připravit na cestu, vy si taky mazejte zabalit, vy Původňáci!" Ukázala jsem jako přísná matka nahoru do horních pater a dokonce se zvedli a odešli, i když si Kol brblal něco o tom, že ženskou v baráku už nechce snad nikdy mít. Tomu jsem se samozřejmě tiše zasmála a pak jsem se sama vydala pátrat co na sebe. Je teplo, takže kraťasy, aby se mi pohodlně chodilo a tílko. Výborně, Caroline, jde ti to skvěle. Vzala jsem si volné boty a vlasy stáhla do dvou culíků, dobře, tak jsem si udělala copánky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo si myslíte, že bude stvořitelem pokrevní linie Damona a zbytku našich známých upírů?

Rebekah
Kol
Klaus
Elijah

Komentáře

1 L€nk@ L€nk@ | 28. září 2012 v 18:44 | Reagovat

Supeeer kapča !!: ))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama