Září 2012

39. kapitola: Keep it moving

28. září 2012 v 17:30 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tak, kapča ode mně. Nevím, co z ní vyleze. Nechme se překvapit. ;) :D Nejdříve od Caroline.

"To byla paráda!" jásala jsem už asi po sté.
"Jsem rád, že se ti tam líbilo." usmál se Nik. No jo, už jsem si skoro navykla říkat mu tak.
"Jasně, ale že by někoho zajímalo, že jsem do té Grand Díry málem zahučel, to už ne." šklebil se Kol.
"Já bych to uvítal!" povzdechl si Klaus.
"Nechte toho podrypování." sjela jsem je pohledem a usrkla si svého mojita. Jelikož se nám (čili mě) nechtělo trávit večer doma, trošku jsme se přistrojili a vyrazili do místního klubu.
Dostala jsem nové červené šatičky. Chlapci se zase jednou trefili do mého stylu.






















"Já se nudííím!" bručel mladší z bratrů.
"Ještě jednou to řekni a budeš mít co dělat, abys stačil zdrhat!" varoval ho starší.
"To se neumíš zabavit sám?" protočila jsem oči na znuděnce.
"Už se na tom pracuje." začal se mu po tváři rozlévat úsměv.
"Kole!" vyjekli jsme s Nikem současně. Nik naštvaně, já zděšeně. Protože ten cvok si mě jednoduše nastrkal na plac, kde se několik lidí pokoušilo tančit. No, alespoň že mi k tomu hraje něco pěkného.

Pěkná hudba ;):
http://www.youtube.com/watch?v=JuBlGfQ7PqA&feature=related

"Co? Ty? Jak?" vychrlila jsem zmateně, když zakmital nohama jak srna v zrychleném záběru, zakroutit boky a začal se kolem mě ovíjet.
"Tanec. Já. Takhle." odpověděl mi stručně, když si mě s poťouchlým úsměvem chytil za boky a začal mi je směrovat.
"Nech si to!" ohradila jsem se. No dobře, nejsem žádná Baby z Hříšného tance, ale to, co umím, by na něj mohlo stačit. Vyprostila jsme se z jeho sevření. Naklonil hlavu udiveně na stranu, ale jinak se nenechal rušit v křepčení toho křížence free stylu a latinsko-amerických tanců. Sama jsem předvedla několik kreací, který jsem si pamatoval z vydupaných letních kurzů. Při jedné z nich jsem si málem vypíchla oko svým vlastním podpatkem.
"Pojď sem!" křikla jsem na Kola a zaroveň podnikla provokativní úkrok pravou nohou. S hbitostí jemu vlastní toho využil, aby si svou nohu zaklínil mezi mé a vytáhnul si mě po stehně těsně k sobě. Tohle možná bude Klausovi vadit, ale pořád lepší než kdyby ze mě měl Černého Korzára s páskou přes oko.
Abych Kolovi dala najevo, že tak jednoduše to nepůjde, shodila jsem ho decentním gestem na zem. Zaslechla jsem Nikův smích.
S lehce opovržlivým odfrknutím jsem se ke svému tanenčíkovi otočila zády a s příchutí profesionálnosti jsem se protáhla tak, aby se moje postava ukázala v tom nejlepším světle. Vzápětí jsem cítila, jak se na mě zezadu nalepil; jeho ruce položené na mém břiše.
Lehce mě nadzvedl a postavil na své nohy, takže se mnou mohl jít jako rodič s dítětem. Píseň už stejně končila, takže jsem se mu vysmekla a jakýmsi parasvůdným pohybem se usadila Nikovi na klín, což okamžitě zažehnalo jakýkoli průšvih. Kol se na mně skoro vyčítavě zašklebil a pak si přisednul naproti nám.
"Byla jsi skvělá." zašeptal mi Klaus do ohbí krku, kam jsem se nechávala líbat. Možná bych měla zkontrovat, co za zelenou rostlinku mám v tom mojitu.
"Máš pohybový talent." souhlasil Kol.
"Díky. No, byla jsem na pár lekcích, ale pak jsme museli začít šetřit a už na další nezbylo." vysvětlovala jsem.
"Mohl bych tě učit. Pokud teda tady hlavní mafián nemá nic proti!" vypláznul jazyk, když viděl výraz svého bratra.
"Chtěla bys?" zeptal se mě Nik a ignoroval Kolovi opičky.
"A ty by jsi nemohl?" zakňourala jsem s obavami.
"Na latinu je lepší Kol." pohladil mě po tváři.
"Tak jo." pípla jsem.
"Já tě neukousnu." předvedl Kol své zuby v oslivém úsměvu.
"Abych nerafla já tebe." oplatila jsem mu úsměv s lehkou výhružkou.

Pohled Elena:
"Nechceš jet domů?" zeptal se mě, když jsme leželi vedle sebe. Nazí, jak jinak. Jsem bez oblečení většinu dne. Že bych byla nudistka?
"Proč? Potřebuješ zkontrolovat Stefana, jestli nezvlčil?" usmála jsem se.
"Spíš se obávám, že mi spolu s Katherine devastují zásoby krve a whisky. Moje ubohé lahvičky, nešťasné krevní konzervičky..." lamentoval s vážnou tváří.
"A chudák moje bránice!" držela jsem se za břicho, rozbolavělé smíchy. Chvíli se smál se mnou.
"Ale já to myslel vážně." prohlásil pak.
"Proč bychom odsud odjížděli?" podivila jsem se.
"Možná proto, že by ses chtěla vidět s Jennou, Jeremym a ostatními." zadíval se mi do očí.
"No dobře. Odhalil jsi mě. Děsně se mi po nich stýská." nakrabatila jsem čelo.
"Tak si sbal a já to jdu říct ostatním." mrknul na mě. Rychle jsem ho políbila, než vyběhne z pokoje a začne pobuřovat celý dům.
"Miluju tě." sdělila jsem mu důležitě.
"Se ví." mrknul. Zakabonila jsem se.
"Taky tě miluju." líbnul mě na tvář a vyběhl na chodbu. Zakroutila jsem se smíchem hlavou. Damon je cvok. Můj milovaný upíří cvok.

Pohled Jeremy:
Další školní den. Jediným zpestřením byl příchod nové studentky. Neměl jsem štěstí vidět, jak vypadá. Seděla tak, abych jí neviděl do tváře.
Poslední hodina, dějepis. Na jejím konci Rick rozdával písemky.
"Dobrá práce Jere. Áčko." usmál se na mě.
"Super!" zajásal jsem a zároveň cítil něčí pohled, jak se na mě upřel. Chtěl jsem se kouknout, komu patřil, ale už zazvonilo. Všichni se začali balit a utíkat ze školy. Strčil jsem ledabyle svoje učebnice do tašky a vykročil ke dveřím. Pak mě napadlo, že bych se mohl podívat na tu novou holku. Ještě byla ve třídě. Otočil jsem se. No teda!
"Ahoj Tereso!" hlesl jsem překvapeně. Usmála se, načež sklopila pohled.
"Ahoj Jeremy." řekla roztomile.
"Co tu děláš?" zeptal jsem se.
"Říkala jsem, že se brzo uvidíme." mrkla. Už měla uklizeno, tak jsme spolu vyšli ze třídy.
"No, takhle brzo jsem to teda nečekal." uchechtl jsem se.
"Ráda dělám nečekané věci." pokrčila rameny.
"Můžu tě pozvat k nám? Nezaručuju ale, že máme kafe." nabídl jsem jí.
"Ráda. I bez kávy." uvolila se. Společně jsme se vydali chodbou ke dveřím.

"Tak jsme tady." uvedl jsem ji dovnitř.
"Je to tu útulné." usmála se.
"Jenna to tu udržuje."
"A ta Jenna je...?"
"Teta."
"Dobrá." povytáhla koutky.
"Tak...Půjdeme si udělat to kafe nebo..."
"Co rád děláš?" vypálila najednou.
"No, poslouchám muziku, zkouším kreslit..."
"Ukaž mi nějaký tvůj obrázek!" zaprosila. Ikdyž nejsem na svoej kresby moc pyšný, chtěl jsem ji pozvat do svého pokoje. V poslední chvíli jsem si ale uvědomil, že v mém pokoji je pořád asi jako na pirátské lodi tři měsíce po jejím vyplutí na moře.
"Moment, hned něco přinesu!" vyhrkl jsem. Úmysl brát schody po třech se m iošklivě vymstil. Moje frajersky volné džínsy ze mě totiž sjely třetí kosmickou rychlostí. K dovršení mé smůly zrovna dovnitř vešla Jenna s Rickem.
"Nechci vědět, co se tady děje. Vlastně jsem ani nic neviděla." promnula si Jenna spánky a prošla rázně do kuchyně. Alaric ji se spikleneckým šklebem následoval.
Já si s lehce deprimovaným úsměve msedl na schody. Teresa si sedla naproti mě a musela se kousat do rtu, aby se nerozesmála.
"Myslím, že si na to kafe radši skočíme do Grillu." dostal jsem ze sebe po chvíli.

Pohled Jenna:
Jakmile se za Jeremym a to holkou zavřely dveře, mohla jsem si uvelit nahlas.
"Co to zase bylo?!" zakňourala jsem.
"Co by? Jer si našel holku." pohladil mě Rick po vlasech.
"Feťačka-upírka, upírka, čarodějka. Co je zač tahle?"
"Podle všeho úplně normální děvče. Teresa se jmenuje."
"No, třeba mu to konečně vyjde." povzdechla jsem si a vyndala z nákupní tašky, co jsme přivlekli, zmraženou rybu.
"Mně už se vařit nechce." ozval se můj přítel.
"Mně taky ne. Mám hlavu plnou starostí. O Jerryho, Elenu..."
Alaric mě nadzvedl a posadil na linku.
"Já mám zase plnou hlavu toho, jak ti tahle halenka sluší." prohodil, než mě začal líbat. A to by měl být starší a rozumnější. No, co už nadělám. Vlastně to není až tak špatný nápad. Sexem proti starostem...

38. kapitola: Ice Age

28. září 2012 v 17:30 | hlovehp |  We Are Who We Are
Pohled Matt:
Tak jo! Klid! Nic to není! Uděláme si seznam…
Sporýš - vypitý. Odškrtnuto, hotovo.
Oblečení - ležérní, džíny, tmavě modré triko a kožená bunda. Další odškrtnutí. Výborně Matte, jde ti to skvěle!
Nějaký ten malý dárek - Jedna slunečnice se už nese. (Snad je má ráda.) - Odškrtnuto, potvrzeno.
Takže tři nejdůležitější věci, samozřejmě, že peněženku a mobil mám taky. Teď stojím před tím obřím sídle a koukám na zvonek. Mám zmáčknout? Mám zdrhnout? Sakra, Matte! Seš fotbalista, sám si na sebe vyděláváš a jsi milý. Ty nejsi bačkora, která uteče před holkou, i když jí je tisíc let. Tak.. pěkně zvednout ruku, nadechnout se a stisknout to tlačítko.
Cccccccrrrrrrrrr……

Pohled Rebekah:
Tyhle šaty ne! Moc krátké, moc dlouhé, moc společenské, nevhodné, tohle tričko taky ne, tílko taky ne, možná tuhle sukni, nebo kraťasy.
Pobíhala jsem po svém velkém pokoji jak střelená sporýšovou raketou a taky tak vypadal. Jak po výbuchu. Všude šaty, trika, kalhoty. Jsem jak nervózní puberťačka. Na nic jsem nemohla narazit, co by se mi líbilo. A to tu jsem prosím pěkně už půl hodiny. A celou tu dobu vybírám co na sebe. Zima mi být nemůže, ale abych nevypadala jak blázen. Venku je sice teplo, ale stmívá se a navečer nebude zrovna nejtepleji. Jak hlásili v televizi. Takže nejlepší budou džíny. A taky třeba tohle tílko, ať nejsem nabalená jak v zimě a taky tahle bundička. Jo, dobře já!! Jásejte, já se rozhodla, co si vzít a jak slyším, přesně na čas. Ještě jednou jsem se zkontrolovala v zrcadle a už jsem si to mazala ke dveřím, sebrala jsem po cestě tašku s věcmi a otevřela. Přede dveřmi se mi rýsovala čerstvě rozkvetlá slunečnice s Mattem po boku. Sladce jsem se usmála. On mi úsměv trochu nervózně opětoval.
,,Doufám, že nejdu pozdě.." Vyloudil ze sebe po chvíli.
,,Ne, jdeš přesně." Usmála jsem se a přijala nabízenou slunečnici. ,,Dej mi minutku, dám ji do vázy." Pousmála jsem se a odešla do kuchyně. Fajn, kde, že jsou ty vázy?? Neřešila jsem to. Napustila jsem prázdný dřez a dala ji do něj. Pak jsem se vrátila k.. kam zmizel?! Jo ták. Všimla jsem si ho, jak na mě mává od auta, kde se ležérně opíral o kapotu. Nikomu to neříkejte, ale vážně mu to seklo! Zabouchla jsem za sebou dveře a lidskou chůzí jsem k němu ladně přešla. Otevřel mi galantně dveře spolujezdce a já tedy usedla na místo. Matt už za chvilku seděl vedle mě, na místě řidiče a bravurně nás dovezl ke zdejšímu kinu. Bohužel, v tuhle dobu, byly na programu jen dva filmy, pro děti. Doba Ledová 4 a Madagaskar 3. Úžasný výběr, to vám povím! Matt se na mě bezradně otočil.
,,Takže.. chceš jít na Dobu Ledovou, nebo Madagaskar?" Z jeho hlasu bylo slyšet pobavení a i jeho úsměv byl už více uvolněný.
,,Doba Ledová." Usmála jsem se šibalsky. Vzal to jako výzvu. Přešli jsme k pokladně. Matt koupil lístky, sice si nás ta prodavačka prohlížela jak blázny, ale co na tom, ne? Je mi tisíc let, potřebuju odreagování. Před kinosálem jsme si ještě koupili velký popcorn a poté jsme se usadili na pohodlných sedačkách.

A nebylo to vůbec špatné. Veverka Scratt se proběhla po zemském jádře a způsobila tak rozdělení kontinentů. A to jen kvůli žaludu. Smála jsem se jak smyslů zbavená. A očkem jsem pozorovala Matta, který na mě s úsměvem koukal. Pokud se dobře znám.. tak teď jsem rudla rozpaky. Ale vyřešil to za mne ten veverčák. Hezky si vyletěl zpátky na Zemi. No a co by jste čekali od Sida? Lenochoda s babičkou, která nahání imaginární Šmudlinku? No samozřejmě, že ten vtip tam je! Já jsem se smála jak pominutá, no fakt, že jo! A pak ještě z té Šmudlinky!

,,Líbilo?" Usmál se na mě můj společník, když jsme vyšli ze sálu. Dozobala jsem popcorn a usmála jsem se.
,,Zasmála jsem se, chybělo mi to, jen tak se něčemu zasmát." Jo, už pár století!
,,Nechceš, no.. ještě zastávku na drink, nebo kávu v Grillu?" Prohrábnul si nervózně vlasy. Zaculila jsem se.
,,Moc ráda." Přikývla jsem a nechala se odvézt do baru.

Pohled Eleny:
Pocit zrady, který mě klíčil v hrudníku, hlavně v oblasti srdce, mě neurvale probudil z krásného spánku. Rozlepila jsem od sebe víčka a pomalu zazívala. Protáhla jsem se a posadila. Kde nic, tu ani upír nehrabe! Vylezla jsem namáhavě zespod peřin. Dokonce jsem objevila, že mám jen kalhotky a lehkou saténovou spodní košilku. Damon mě musel převléct, když jsem spala. Dobelhala jsem se do koupelny a ani jsem se nezastavovala u zrcadla a už jsem si to nakráčela pod sprchu. Nechala jsem na sebe proudit teplou vodu a zavřela jsem oči, takže jsem ani nezaznamenala ten pohyb závěsu. Pozdě Bycha honit, když se jeho ruce omotaly kolem mě a tiskly na jeho pevné tělo. Hmm… to je probuzení! Ano, probuzení, okamžitě jsem totiž byla čilá jak ta blecha a vydala jsem zvuk, podobný vrnění kotěte. Uslyšela jsem jen tiché zasmání a pak už mi uždiboval ušní lalůček, jak já se propadala blahem. Jen tak si uždiboval můj lalůček a rukama bloudil po mém těle. Zavzdychala jsem a konečně se mu vrhla kolem krku. Začala jsem ho hezky škádlit polibky na hrudník, krk, ramenou. Když jsem slyšela zavrčení, tak jsem se přemístila s polibky k jeho rtům a ten si je ukradl v dlouhém a spalujícím polibku. Najednou už na mě netekla voda a já se znovu objevila v posteli. Zachichotala jsem se do polibku.

Pohled Caroline:
,,Takže se pojedeme podívat na Grand Canyon." Zaradovala jsem se. Sice na mě ti dva koukali jak na dítě. Dobře, jak na mimozemšťana z Jupiteru, ale já jsem se musela radovat. Chtěla jsem tam vždycky jet, ale nevyšlo mi to. Táta se odstěhoval a mamka šerifka musela být ve městě. Takže když jsme prohledávali všechno, tak jsem hned chtěla sem, do Grand Canyon.
,,Ehm.. Caroline, miláčku.. Tam by se ti nelíbilo." Položil mi ruku na koleno Klaus a já na něj vrhla jen vražedný pohled a hned mu sklaplo a ruku radši stáhnul zpět. Kol se jen zasmál, ale když jsem ho taky zpražila pohledem tak zmlknul a jen si po chvíli nevinně pohvizdoval.
,,Jdu se převléct a připravit na cestu, vy si taky mazejte zabalit, vy Původňáci!" Ukázala jsem jako přísná matka nahoru do horních pater a dokonce se zvedli a odešli, i když si Kol brblal něco o tom, že ženskou v baráku už nechce snad nikdy mít. Tomu jsem se samozřejmě tiše zasmála a pak jsem se sama vydala pátrat co na sebe. Je teplo, takže kraťasy, aby se mi pohodlně chodilo a tílko. Výborně, Caroline, jde ti to skvěle. Vzala jsem si volné boty a vlasy stáhla do dvou culíků, dobře, tak jsem si udělala copánky.

PC na dvě věci

11. září 2012 v 12:44 | hplovehp |  me and Me
Ahoj děcká! :D
Možná mi spíláte, že nepřidávám novou kapitolu. Jenže tentokrát jsem v tom nevině. Můj domácí počítač je poněkud v háji, Windows má okno a nemůže si vzpomenout, jak se funguje. :D Tohle píšu v přestávce na oběd v učebně informatiky. Bohužel, kapča se tu tvořit nedá. Doufám, že se mi ten počítač doma brzo zprovozní, abych vám mohla přidat nové kapči. Budou velmi zajímavé! ;) Plus, zatím jenom v ruce mám rozpracovanou novou povídku. ;) Tak se mějte hezky a fanděte člověku, ať zase jednou vyhraje nad technikou! :D

32.kapitola: I left my head on the dancefloor

3. září 2012 v 21:33 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Momentálně mám úplně cáklou náladu, takže nevím, jestli se ode mně dá očekávat cokoli solidního. :D Jsem zamilovaná až nad uši a tímto tě zdravím zlati, pokud by sis zrovna tuhle kapču četl. Což s tvým čtením asi nehrozí. :D Tak, teď můžete být milí čtenáři (nebo spíš milé čtenářky, zatím se mi do komentářů neozval žádný mládenec ;) ) rádi, že nepíšu dle té hlášky : "Píšu ti pomalu, neboť vím, jak pomalu čteš." :D Tak a teď se pokusím do svých střelených myšlenek propašovat nějaký smysluplný děj. Držte mě i sobě cokoli, co chcete, čtěte a komentujte. ;) :D A škola mi může líbat... :D Pohled Caroline.

Vzbudila jsem se jako první. Využila jsem toho k tomu, abych se vykradla z tohohle klubu a udělala si procházku sama se sebou.
"Ty asi nebudeš můj bratr, co?" ozvalo se z ničeho nic za mnou. Otočila jsem se, smysly v pohotovosti.
"Kole!" vyjekla jsem. Znělo to jako nadávka.
"Jsi jím úplně načichlá." ohrnul nos.
"Paráda." zavrčela jsem. Málem jsem si ty šaty ze sebe hned strhala.
"Nevíš, kde bych ho našel?"
"Nevím, kde ty, ale já ho nacházím všude." pokračovala jsem otráveně a vztekle. Nevím, co se mě to přes noc chytlo, ale byla jsem naštvaná na Matta, Klause...
"Pojď." chytil mě jednoduše za paži.
"Kam?"
"Ty potřebuješ panáka."
"Konečně rozumná řeč!"

"Tvůj bratr je absolutně neodbytný, otravný a až nechutně džentlemanský!" vrčela jsem do už...ehm... xypsilonté skleničky čehosi, co mi Kol doporučil.
"To mi nemusíš říkat, znám ho o pár století dýl." uchechtl se.
"Můžu poprosit ještě o jednu skleničku?" zatřepotala jsem řasami.
"Ty to chceš zabalit tak brzo?!" podivil se a mávnutím ruky nám objednal další dávku. Spokojeně jsem se napila a věnovala mu nezvykle uvolněný úsměv. To, co piju, ať je to cokoli, opíjí sakra rychle.
Po několika dalších rundách mi přestávalo stačit sedět na sesličce u baru. Bylo tu protivné ticho a lidé se skoro nehýbali. Hupky dupky... A rádio je zapnuté! Pink! Jupí!

Písnička (Od Pink! Jupí! xD):
http://www.youtube.com/watch?v=570tFRoRR0A

"Pojďte tancovat!" vyjekla jsem. Hromada nechápavých pohledů se soustředila na mně.To bude chtít názornou ukázku! Vyskočila jsem na jeden ze stolů a začala se svíjet. Jediné k čemu jsem inspirovala muže u něj sedící byla snaha nakouknout pod moje šaty.
"Pomoz mi!" seskočila jsem za Kolem.
"Ne." zašklebil se.
"Beru to jako výzvu!" chňapla jsem ho a přemístila doprostřed tanečního parketu. Hlavou mi prolétlo, že jsem citovala někoho, na koho se moc a moc zlobím, ale povedlo se mi zapomenout tu myšlenku dřív, než jsem si vybavila jeho jméno.
"Ne." opakoval. Mezek je proti němu mírový vyjednavač!
"Prosíííím!" poskakovala jsem do rytmu. Neodpověděl, ale s otráveným povzdechem začal hopsat taky. Povzbuzena tímto úspěchem jsem postupně nutila k tomu nesmírně inteligentnímu tanci všechny přítomné. A dařilo se mi to!
I během tance se vydatně pilo - co jiného dělat, když celá ta písnička vybízí k tomu, aby se zvedly sklenice, že. Mělo jsem v sobě Kolovo pití, vodku, whisky, pivo, víno, tequilu a další ze seznamu lihovin. Z nějakého důvodu mi připadalo strašně vtipné, že někdo nasával pivo nosem a jiné podobné chuťovky. Pohihňávala jsem se, ikdyž se chlípáci (tak jsem pojmenovala tu skupinku, které jsem začala tancovat na stole) začali s podezřelým výrazem přisouvat ke mně.
"Táhněte si po svých!" ozvalo se za mnou. Vzápětí jsem na někoho padala.
"Jejda." zachichotala jsem se, když mě Kolovy paže sevřely, abych vůbec mohla stát.Několik dívek mu za jeho rytířskou snahu zatleskalo.
"Já jsem mol a jsem úplně na mol!" svěřila jsem se Kolovi důležitě.
"To je vidět." zasmál se, zatím co mě vystrkal ven ze dveří.
"Ty jsi mě zachránil!" došlo mi. Se zpožděním větším, než mají České dráhy.
"Ano. Ale později si to vyb...mmmmm!" nebylo mu přáno dokončit. Moje namol mol já se na něj totiž bez ostýchání vrhlo a začalo ho líbat.
"Neříkala jsi, že máš dva nápadníky a bohatě ti stačí?" zachechtal se a odstrčil mě. No...To jsem asi říkala.
"Kdo říká, že máš být můj nápadník?" usmála jsem se lišácky a přivinule se nazpět k němu. Můj mozek, plavající si naznak v přívalu alkoholu dokázal zformovat jedinou myšlenku: "Chci Kola!"
Popravdě, kdo by ho nechtěl? Vypadá jako model, postava hodná poslintání...
Povedlo se mi bez nehody servat jeho tričko. Jeho ruce, najednou chtivé, mi stáhly šaty z vrchní části těla a pak se proháněly v okolí zapínání podprsenky. Nedělalo mi problém trkat mu jazyk skoro až to krku.
Povalil mě na zem a líbal, jakoby měl nastat konec světa. Nadšeně jsem se k němu přivinula.
"Jsi opilá." zavrčel najednou a postavil nás.
"No a?" pokrčila jsem rameny. Navlekl a upravil mi šaty.
"Nerad si nechám při svádění pomáhat alkoholem." zamrkal, chytil mě za předloktí a vedl mě kamsi do neurčita.
"A co když na tebe budu mít po vystřízlivění pořád chuť?" zkoušela jsem provokovat.
"Tak jsem plně k dispozici." zasmál se a pokračovali jsem v chůzi.
"Kam že to chceme dojít?" uchechtla jsem se.
"Měla by si vystřízlivět. Takhle se před Klausem ukázat nemůžeš." zhodnotil můj stav.
"To je asi pravda." pokrčila jsem nevědoucně rameny.

Courali jsme se s Kolem po parku asi dvě hodiny a bavili se o naprostých kravinách, jako třeba jestli by kačer Donald mohl plavat po takovém drobném okrasném jezírku, co tam měli. Já hlasovala pro ne, Kol mu věřil.
Když jsme konečně usoudili, že už to ze mně netáhne jak z lihovaru, vedla jsem nás směrem k baru, ze kterého jsem původně vyrazila.
"Caroline!" uslyšela jsem úlevný výkřik zbytku naší výpravy. Klaus mě rovnou objal.
"Měl sjem strach." zašeptal. Až pak si všiml svého bratra.
"Kole." řekl zamyšleně.
"Klausi." parodoval jeho hlas mladší Původní a vyplázl jazyk.
"Co chceš?" zeptal se Klaus přímo.
"Pozdravit brášku, zjistit, jak moc mu záleželo na jisté lampě, ktero usjem u něj doma rozbil a...promluvit si." zvážněl Kol na konci věty trošku.