33.kapitola: Fight for Love

26. srpna 2012 v 21:19 | hplovehp |  We Are Who We Are
Zdravím vážené čtenářstvo! Momentálně si jen tak lítám a zubím se jak šavlozubý tygr. :D Tahle kapitola bude taková o všem a neočekávám od sebe nějak extra akci - třeba se ale překvapím! :D Můžete očekávat spoustu pěkných chvilek. ;) Začneme u Caroline.

Těch několik písmen na papíře. Pár prostých slov. A právě z nich se mi točila hlava.

Ach, ona teprv učí zářit svíce.
Jak v uchu černochově náušnice
žhne v tváře její spanilost,
nad lidský pomysl i nad žádost.
Jako když holubička k vranám sedne,
tak jiných krása vedle její bledne...

...že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne!
Já lásku neznal do dnešního dne.

Má sladká Caroline,
na úvod jsem citoval Shakespeara, tvého i mého oblíbeného autora, protože on mi ta slova ukradl. Ale ani ta vzletná slova nedokážou zachytit hloubku toho, co k tobě cítím. Jsi skutečnou královnou mého srdce. Jediné moje přání je strávit s tebou věčnost.
Vždycky a navždycky tvůj Klaus

Třásla jsem se. Připadalo mi to svazující. Děsilo mě, jak moc po mně toužil. Bála jsem se takových citů. Chytila jsem ten kus papíru, který mě tak rozrušil a vyběhla do zahrady.

Pohled Klaus:
Slyšel jsem zvuk otevírajících se dveří a její kroky. Bože, jak půvabně musela vypadat, když seběhla schodiště a schovala se do stínu stromů. Jenže pak jsem zaslechl i jiný zvuk. Tiché vzlyky. Ona plakala. Přerývavě jsme se nadechl.
Musel jsem ji nějak utišit, rozesmát... Proboha, musel jsem něco udělat!

"Caroline." oslovil jsem ji co nejměkčeji to šlo.
"Ne. Nech mně b... Chci být sama." schovala si obličej do dlaní.
"Nechtěl jsem tě vyděsit."
"Ale povedlo se."
"Prosím, slib že zůstaneš."
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."
"Ale je. Protože až se ti teď předvedu, zjistíš, že mě máš ještě hodně co učit." usmál jsem se nervózně.
"Co to...?" zeptala se, když se z domu ozval klavír.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=8fL4eH1SY-M

"I never felt nothing in the world like this before. Now I´m missing you, I´m wishing that you would come back through my door." začal jsem zpívat. Ano, zpíval jsem jí. A připadal si jako největší idiot pod sluncem. Vsadím se, že by moji bratři dali skoro všechno proto, aby jim tuhle chvíli někdo nahrál. Caroline na mě jen nevěřícně zírala. Zřejmě jsem ji šokoval natolik, že zapoměla plakat. Alespoň něco se povedlo.
"Why did you have to go? You could have let me know! So now I´m all alone, girl, you could have stayed, but you wouldn´t give me a chance." pokračoval jsem neohroženě. Moje královna se teď musela kousnout do rtu, aby se mi nesmála.
"With you not around, it´s a little bit more, then I can stand. And all my tears..." můj hlas zanikl v krátkém poryvu větru.
"So why does your pride make you run and hide? Are you that afraid of me? But I know it´s a lie, what you keep inside. This is not how you want it to be!" nehodlal jsem přestat. Caroline se kývala do posledních zbytků mého rytmu.
"So baby, I will wait for you. Cause I don´t know what else I can do! Don´t tell me I ran out of time, If it takes the rest of my life."
Odvážil jsem se jí podívat do očí.
"Baby, I will wait for you! If you think I´m fine it just ain´t true! I really need you in my life! No matter what I have to do, I´ll wait for you."
Jejich výraz jsem ale nedokázal dešifrovat.

Ačkoli jsem to považoval za nemožné, povedlo se mi celou píseň dozpívat.
"Bylo to o dva a půl tónu falešně. Byl jsi úplně mimo rytmus, melodie uletěla někde v půlce." zhodnotila to Caroline a popotáhla nosem.
"Já vím. Jsem nemožný zpěvák a..." začal jsem se omlouvat.
"A mně se to moc líbilo!" přehlušila mě důrazně a konečně se pořádně usmála.
"To byl účel." oplatil jsem jí úsměv. S unaveným povzdechem vklouzla do mé náruče. Pohladil jsem ji po vlasech.
"Opravdu jsem netušila, jak zoufale na tom jsi." zamumlala.
"Nebuď drzá!" poradil jsem ji a důkladně ji polechtal.
"No dobře!" smála se. Když jsem přestal se šimráním, ovinula mi ruce kolem krku.
"Tohle byla ta nejromantičtější věc, kterou pro měk do kdy udělal. Nehledě na kvalitu zpěvu."
"Obávám se, že jsi na mnoho romantiků doposud nenarazila."
"Ani na takové...vyznání. Pochop, já už jsem se naučila mít tě ráda, ale navždy..."
"Nemusíš teď přísahat navždy. Stačí, když mi dáš přítomnost."
"To můžu." usmála se. Následoval polibek. Něžný, překypující pochopení toho druhého. Líbilo se mi, jak se s ní cítím.
"Kam by ses chtěla dnes podívat?" zeptal jsem se, když jsme se od sebe odklonili.
"Někam k vodě." nasadila prosebný pohled. Ne, prosit opravdu nemusela. Ikdyby řekla, že chce navštívit Atlantidu - do západu slunce bych to potopené město našel.
"Vím o místě, kde by se nám mohlo líbit." pohladil jsem ji po tváři.

Pohled Caroline:
"No dobře, už do té vody jdu, jen po mně necákej!" vkročila jsme opatrně do docela studené vody jezera, ke kterému mě vzal.
"Pomaleji by to nešlo?" zašklebil se. Za trest jsem mu šplíchla vodu do očí.
"Už zase provokuješ?" zasmál se a vrhl se na mně.
"Nééé! Hihihihahahahehehe...!!!" řehtala jsme se, když mě jeho hbité prsty lechtali na odhalené kůži. Co nadělám, bikiny toho moc nezakryjí.
"Už doooooost! Prosíííím, Niku!"
Okamžitě přestal. Až jsem se polekala.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"To bylo poprvé, co jsi mi řekla Niku." rozzářil se.
"Protoře je to kratší. Líp se mi to při tom řehotu vyslovovalo." vysvětlovala jsem rychle, aby nezpychl. Věnoval mi úsměv říkej-si-co-chceš-já-vím-svoje.

Pohled Henric:
Zvláštní den. Bonnie se mi vyhýbá pohledem. Mark vypadá jako spráskaný pes, Christine se ho snaží utěšovat. Samuel nevtipkuje. Damon sice drží Elenu kolem ramen, ale hledí nepřítomně do dálky, zatímco Elena vypadá jako hromádka neštěstí, ale pěkně nakrknutá.
No a u oběda to vyvrcholilo.
"Nechápu, proč jsem tak slabý a nesnesu trochu bolesti, abych vám pomohl." mračil se Mark na svůj odraz v lžíci.
"Nejsi slabý! Je to přirozená reakce, chránit se před tím, co bolí." pohladila ho Christine po paži.
"Vidíš." zamumlal Damon směrem k Eleně.
"Bylo to moje nejlepší rozhodnutí, že jsem si tě proměnil. Bez tebe bych se brzo unudil." usmál se na ni vděčně nejstarší upír v místnosti, opět v roláku.
"Vidíš?!" zašklebila se Elena na Damona a vyběhla z místnosti. Damon ji následoval.
"Myslím, že dnešní oběd skončil." konstatoval Samuel.
Moje čarodějka vstala a zamířila ven.
"Bonnie! Počkej!" vydal jsem se za ní. Dohnal jsem ji až u mohutného křoví.
"Bonnie! No tak! Mluv se mnou!"
Nadechla se, že mi odpoví, ale zaslechli jsme dva haštěřící se hlasy.

"On ji proměnil, aby s ní mohl být napořád!"
"To je jejich věc!"
"Omyl! Jedná se přesně o naši věc! Jenže ty mě nemiluješ natolik, aby jsi mě proměnil."
"Tak tohle si myslíš?!"
"Tohle vím!"
"Blázínku. Miluju tě víc, než je vůbec únosné!"
"Tak proč?!"
"Nikdy jsi nechtěla být upírem. Bál jsem se, abys mi za pár let nevyčetla, že jsem tě zbavil možnosti žít."
"Můj život jsi ty."
"Miluju tě."
"Já tě taky miluju."
"A... pokud si to opravdu přeješ, udělám z tebe upírku."
Dlouhý polibek zpečetil smlouvu mezi Damonem a Elenou. Smlouvu o věčnosti. A věčné lásce.

Chytil jsem Bonnie za ruku a opatrně ji vyvedl na nějaké vzdálenější místo.
"Teď už mi konečně můžeš říct, proč se na mně nemůžeš ani podívat."
"To není pravda!" vyhrkla. Povytáhnul jsem obočí.
"No dobře." povzdechla si.
"Prostě tu celou dobu jen pracujeme. Kouzlíme, zkoumáme, hledáme. Nějak už si nejsme tak blízko jako prvně."

Kulisa ;):
http://www.youtube.com/watch?v=XnUuOzn4GVg

"Já tě pořád cítím." usmál jsem se a položil si její ruku na hruď. Nechal jsem svou sílu proudit k ní a cítil, že ona dělá to samé.
"Dneska jsem se naučil spoustu nového."
"Například?" zajímalo ji.
"Že někteří lidi, jako je například Damon a Elena za lásku bojují. Protože ji prostě nemůžou přestat cítit. A někteří, jako třeba většina mých sourozenců, před ní utíkají, nechtějí ji, bojí se, připadá jim, že je láska jen na obtíž."
"Co z toho platí pro nás?"
"To první. Protože když je láska tak silná a úžasná, jako ta, co cítím k tobě, stojí za to kvůli ní bojovat. A teď bych s dovolením podnikl menší útok." zasmál jsem se nejistě a přitiskl svá ústa na její. Exploze energie. Její horké tělo tisknoucí se k mému. Měl jsem obavu, že budu neohrabaný, přece jen jsme ještě nikdy nikoho nelíbal. Jenže všechny pochyby spláchla vlna její čisté lásky.

Pohled Kola Mikaelsona:
Stál jsem ve stínu a pozoroval tu krásku s vlasy jako slunce. Naštěstí mě můj bratr nezaslechl přicházet.
Klaus. Vždycky dostane, co si zamane. Nebo alespoň skoro vždycky. Nneí moudré mu vzdorovat. Ale v tomhle případě... Ještě jednou jsem polaskal pohledem Carolininy křivky a zmizel jsem do tmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo si myslíte, že bude stvořitelem pokrevní linie Damona a zbytku našich známých upírů?

Rebekah
Kol
Klaus
Elijah

Komentáře

1 Tewulinka Tewulinka | Web | 26. srpna 2012 v 21:26 | Reagovat

Super kapča, teď nevím co napsat do komentáře, i do příští kapitoly :D jejda :D no, překvapení byla Klaroline a hlavně Kol :D no... a pak Benric... :D a Délená :D jsem zvědavá co vymyslím :D

2 hplovehp hplovehp | Web | 26. srpna 2012 v 21:28 | Reagovat

[1]: No, koukej psát,zajímá mě, jak se nám to vyvine. :D

3 Koki Koki | 26. srpna 2012 v 23:43 | Reagovat

Vynikající. Jsem zvědavá co je všechny čeká. :-)

4 hplovehp hplovehp | Web | 27. srpna 2012 v 7:22 | Reagovat

[3]: Tak tohle už je čistokrevná pochvala. :D Sice krátká, ale je to ona. :D

5 Koki Koki | 27. srpna 2012 v 8:52 | Reagovat

Tak aby se neřeklo. Hrozně se mi líbilo to co napsal, řekl a zazpíval Klaus. Chápu, že má Caroline z takhle silných pocitů trochu strach, ale mě někdo něco takového říct, tak se asi neudržím a vrhnu se na něj. :-P Taky se mi líbilo to Damonovo a Elenino: "Vidíš?!" :D Potom taky ta Henrickova řeč. A zajímavý závěr, když se ukázalo, že o Caroline stojí další chlap. :-)

6 hplovehp hplovehp | Web | 27. srpna 2012 v 13:59 | Reagovat

[5]: Díky. :D No jo, já bych se na něj sice vrhala i bez té řeči, ale... Naprosto s tebou souhlasím. :D

7 L€nk@ L€nk@ | 30. srpna 2012 v 19:42 | Reagovat

Super kapitolka..!! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama