32. kapitola: My surname...

26. srpna 2012 v 21:09 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewulinčina kapča. ;)

,,Náš výběr na koho?" Optala jsem se.
,,Kravaťáka a hafíka." Uchechtnul se Damon a promnul si rukama obličej. Ještě více si mě k sobě poté přitiskl.
,,Elijah a Klaus?" Vykulila jsem oči tak, že mi málem vypadli z důlků.
,,Moji dva bratři se také zamilovali do jedné dívky. Tatii." Poznamenal Henrick. Bonnie se usmála. Tenhle její úsměv znám. Moc dobře.
,,Fajn, to je fakticky fajn." Zavrčel můj milý. Sam se po mém boku lámal zadušovaným smíchem. Jemu to vlastně bylo fuk, hlavně když jejich linie přežije. ,,Netlem se." Šťouchnul ho Damon a Sam se na něj jen zamračil, ale radši nic nenamítal.
,,No dobře, necháme vás Marku odpočívat." Utnula to jednoznačně Bonnie a všichni jsme tedy museli poslechnout. Damon i Samuel se mě drželi jako klíště, takže bylo štěstí, že dveře byly dvoukřídlové a dali se otevřít obě "křídla". Fakt by jsme se neprocpali jenom jedněmi. Za námi vyšla Bonnie s Henrickem a se spikleneckým šepotem se od nás oddělili. Zamířili jsme do zahrad. Velké zahrady, které byly zařízené ve starém řeckém stylu se sloupy. Prostě nádhera. Hýřilo to barvami a slyšela jsem několik různý ptáčků. Bylo to neuvěřitelné. Samuel se ode mne odtáhnul a mírně se uklonil.
,,Nechám vám soukromí hrdličky, ale Elenko, jestli ti Damon nebude stačit, mám pokoj v prvním páá.." Nedořekl, protože to už Damon rudnul a sháněl se po něčem špičatém a hlavně dřevěném a navíc už ho utnul v mluvení.
,,Same!" Zrudnul úplně. Samuel zasalutoval a zmizel upíří rychlostí pryč. Musela jsem se zasmát.
,,Snad by jsi nežárlil, upírku." Otočila jsem se na něj a přejela mu rukama po rudých tvářích. Vypadal jako sopka před výbuchem. Ajaj.
,,Já ho nejspíš brzo uškrtím." Povzdychnul si a usmál se na mě. Pomalu dostával zase takovou barvu, jakou má mít. Ještě, že tak. Pousmála jsem se a políbila ho opatrně na rty.
,,Ty víš, že jsem jen tvoje." Usmála jsem se.
,,Moje." Zašeptal do mých rtů, než mě dlouze políbil. Podlomila se mi kolena pod tíhou toho spalujícího polibku. Ani po tak dlouhé době na mě nemají jeho polibky jiný vliv. Je to jako poprvé.
,,Můj." Uculila jsem se.
,,Paní Salvatorová." Uculil se zas on na oplátku.
,,Nechám si obě přijmení." Upozornila jsem ho. Začal mě rentgenovat očima.
,,Jenom Salvatore." Složil si ruce na prsou. No my se fakt budeme hádat, jaký přijmení budu mít, no to je snad vtip, ne??
,,Obě." Nasadila jsem neústupný výraz.
,,Salvatore!" Zamručel.
,,Obě." Trvala jsem si na svém.
,,Moje!" Pánové a dámy, dejte mi kladivo, já ho snad bacím po hlavě.
,,Obě!" Zavrčela jsem. Chvíli jsme se na sebe jen nabručeně dívali, pak nám zacukali koutky a oba jsme se rozesmáli na celé kolo. Sedla jsem si do trávy a Damon hned vedle mě.
,,Stejně si vezmeš přijmení Salvatore." Zacukroval.
,,Co ti vadí na mém přjmení?" Optala jsem se.
,,Není to jenom moje přijmení. Takhle… mi tě nikdo nevezme." Chytil mi hlavu do dlaní.
,,Nikdo by ti mě nevzal, ani kdybych měla obě." Namítla jsem, povzdychnul si.
,,Jenom chci, abys měla i něco ze mě v tom jménu a to něco znamená polovinu." Díval se mi do očí. Neodolala jsem a přitiskla se k němu v dlouhém a nenasytném polibku.
,,Miluju tě." Zašeptala jsem.
,,Já tebe víc." Uchechtnul se. Protočila jsem oči. Ten má nějakou hádací náladu.
,,To snad ani nejde." Usmála jsem se.
,,Jde." Pousmál se šišatě. Znovu protočení očí.
,,Ale kuš, upíre." Povalila jsem ho do trávy a dloooouze ho políbila.
***
Pohled Caroline:
Probuzení do slunného dne mi vůbec dneska nevadilo. Což se opravdu velice divím. A kdo by se nedivil? Včera jsem namalovala svůj první obraz! Ke všemu s Klausem a nechci se chvástat, ale povedl se mi. No a pak jsme se líbali, jo… umí skvěle líbat. A ke všemu mě navíc uložil ke spánku a jako správný gentleman se pak vzdálil do svého pokoje. Zůstala jsem sama v pokoji, který byl velký asi stejně tak, jako náš celý dům v jednom patře. Bylo tu tolik prostoru, všude uklizeno a postel velikosti fotbalového hřiště. Cítila jsem se v ní jak mravenec. Tak nějak jsem se vyhrabala z té obří postele asi po deseti minutách, jelikož fakt nešlo jen tak vyskočit. A byla jsem až moc zachumlaná v dece. Alespoň jsem byla převlíknutá do svého nočního úboru alá Klausovo tričko. Jakmile se mi podařilo udržet rovnováhu a vyvléknout se z té deky, kde jsem byla zabalená jak nějaká mumie, tak jsem se vydala do koupelny, kde jsem se vrhla po teplé sprše, která mě dokonale probrala a pak jsem udělala ranní hygienu. Našla jsem dokonce i fén, takže jsem si vyfénovala vlasy a poté se převlékla do krátké bílé sukně a růžového tílka. Vlasy jsem nijak neupravovala a vydala se dolů. Dlouhá chodba, která snad neměla konce, naštěstí můj pokoj byl skoro naproti schodům. Když jsem ale chtěla sejít dolů, zastavila jsem se, jelikož jsem uslyšela mírné chrápnutí. No co, mám upíří sluch. Potichu a hlavně rychle jsem se vydala ke dveřím na konci chodby. Podívala jsem se dovnitř klíčovou dírkou a jediné co jsem spatřila, byla stěna obrazů. Fajn, takže tohle bude Klausův pokoj. Potichounku jsem otevřela dveře a viděla spícího Klause a vedle postele spadlý úhel a papír s tvrdými deskami na podložení. Pomalu jsem se tam připlížila a zvedla ten výkres, byla jsem tam já. Málem jsem vydechla nahlas nad tou krásou, to jsem nemohla být já. Ale nejspíš jsem to byla já. Všechno zachycené a mám tam ten nejširší úsměv jaký umím a všechno a… Pane Bože!!! Je to skvělý a on se vedle mě pohnul, on se pohnul a já musím mizet.. rychléééé, dřív než… poozdě.
,,Ehm, dobré ráno a Caroline, co ty tu děláš??" Ospale na mě koukal a pak mu padnul pohled na kresbu v mým rukách.
,,Dobré ráno, já… zabloudila." Vyhrkla jsem největší koninu, co mě v tu chvíli napadla. ,,Uvidíme se u snídaně." Roztržitě jsem na něj mávla a pak upíří rychlostí zmizela a kresbu vzala s sebou. Zavřela jsem se ve svém provizorním pokoji a dívala se na kresbu před sebou. On mě namaloval a počkat! Otočila jsem papír, na druhé straně byl napsaný vzkaz. Pro mě.
***
Pohled Klaus:
Díval jsem se na místo, kde ještě před chvilkou stála Caroline. Držela v rukou kresbu, na které jsem pracoval a pak na ní napsal i ten vzkaz, neměla ji vidět, měla ji vidět až dýl, až na to bude připravená, snad by někdy byla.
***
Pohled Elena:
Ležela jsem v posteli schoulená ke svému upírovi a užívala si jak zrychleně dýchá po tom co jsme dělali. Neříkám, že já taky tak nedýchám. Tohle bylo teda kolo, které se jen tak nezapomene. Dívala jsem se před sebe, kde jsem měla s Damonem propletené ruce. Na své ruce jsem měla ohromný prsten, který mi můj miláček věnoval k našemu zasnoubení. Ano, je to tak, Elena Gilbertová se bude vdávat, to je prostě… neuvěřitelné a přesto se těším jako malá holka. Miluju ho, moc. A chci s ním strávit věčnost. Jako jeho partnerka. Upíří partnerka.
,,Miláčku??" Začala jsem opatrně.
,,Ano??" Ozval se trochu v polospánku a jemně mě k sobě ještě více přitisknul.
,,Mám… jednu velkou žádost." Zamumlala jsem a posadila se s dekou přitisknutou k sobě.
,,Jakou, zlatíčko?" Posadil se nervózně taky.
,,Ehm… Proměň mě." Podívala jsem se mu odhodlaně do očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo si myslíte, že bude stvořitelem pokrevní linie Damona a zbytku našich známých upírů?

Rebekah
Kol
Klaus
Elijah

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama