29. kapitola: Love is in the air

28. července 2012 v 22:21 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča ode mně. Dlooooooooooooooooooouhá. :D Prostě mám u téhle povídky strašnou potřebu pořešit hned to a hned tamto... A to se ukazuje. :D Začneme s pohledem vypravěče, potom uvidíme, kdo všechno se nám vystřídá. :D

"Dobrý den Samueli!" zdravila ho Elena, která otevřela.
"La mia giornata è solo bella da vedere una tale bellezza come te." sklonil se příchozí a políbil ji na hřbet ruky.
"Same! Povol si ventil a upusť páru, než ti s tím pomůžu!" objevil se vedle své dívky okamžitě Damon.
"Ty jsi mu rozuměl?!" vyvalila Gilbertová oči.
"Samozřejmě, že rozuměl. Strávil se mnou pár let v Itálii a právě tam se mu povedlo mě zkazit." zazubil se Samuel.
"Ty umíš italsky! A neřekl jsi mi to!"
"Copak jsem mohl vědět, že tě to bude zajímat?"
"Tak to vypadá, že sem přišla Itálie se mnou." zachechtal se host.
"Já jsem Bonnie a tohle je Henric. Rádi bychom ti vysvětlili, co po Markovi chceme." zasáhla snědá čarodějka.
"Nebude z toho mít žádné potíže? To, že jsem se stal upírem sice nebylo to nejlepší, co se mi kdy stalo, ale stejně... Mám pocit, že mu dlužím." ošil se Sam.
"Pokus se nebudeme muset bránit, nebudeme používat násilí." slíbil Henric.
"Nebude se muset bránit. Mark je...velmi kultivovaný, řekl bych."

"Takže vy zajdete za Markem, aby jste vyzvěděli, kdo může za to, že já a tady Damon tak rádi sosáme tomatovej džus." ujišťoval se Samuel.
"Přesně." potvrdila Bonnie.
"Fajn, v tom případě by jste se ale měli trošku hodit do gala."
"Proč?"
"Mark má rád elegantně a přitom decentně upravené lidi."
"Čichám, čichám...Elijaha! A vůbec se mi to nelíbí." šklebil se Damon.
"Neděs se kámo. Takové pako jako ty nemůže být z linie pana Děsivě elegantního." jakože ho uklidňoval Samuel. Damon ho několika chvaty složil na lopatky.
"Hele, radši bych se mu moc neposmíval. Protože kdo ti jinak zbývá? Nafrněná Miss Roznožka, pan Všechny-vás-sežeru a namyšlenej puberťák, co po nocích poslouchá I'm too sexy. Výběr nic moc." zdokumentoval černovlasý Salvatore.
Bonnie se rychle otočila na Henricka, co on na to říká. Šlo přece jen o jeho rodinu. Krátce svraštil čelo, ale pak se rozesmál s ostatními.
"Tak hejbněte kostrou, ať se k tomu Markovi dostaneme ještě tenhle měsíc." otřel si Samuel imaginární slzy smíchu.
"Menší zádrhel. Já tu nemám žádné slavnostní šaty." podotkla Bonnie. Damon s nedbalou elegancí vylovil z kapsy svou kreditku.
"Myslím, že tahle kartička menší nákupy snese." zamrkal.

"Hele brácho, a koupil by si kvádro i mě?"
"Same, neříkej, že sis za svou existenci ještě nestihl pořídit oblek!"
"Obleky já nerad. Kromě toho, říkal jsi, že to tvoje kreditka vydrží!"
"Ale vyber si i nějakou kravatu, ať tě mám čím škrtit, až mě zase jednou naštveš."
"Oukej Damone! A dík, máš to u mě."
"Jako dalších dvatisícestopětašedesát věcí."
"Ty si vedeš seznam?"
"Jasně."
"Puntičkáři! Pedante! Budu muset hledat zastání u Eleny. U té krásné, sexy Eleny s bezva postavou..."
"To škrtidlo si hledej rychle!"

Ošacení xD :
Elena:


































Bonnie:




































Damon:



































Henric:




























Samuel:


































"Žádná kravata?" zašklebil se Damon pobavě na Samuela.
"Z bezpečnostních důvodů." oplatil mu Sam škleb.
"A teď hurá za Markem!" dodal Henric.

Pohled Elena:
"Moc se mi to tu nelíbí." svěřila se mi Bonnie tiše.
Veliký sál zaplněný starodávnou melodií Greensleeves se popravdě nazmlouval ani mě.
"Jak ho vlastně poznáme?" zajímalo mě.
"Mark má britské, německé i italské kořeny a vypadá trochu jako seveřan." vysvětloval Samuel.
"Takže hledáme huskyho královny Alžběty. Už je mi to jasný." přikyvoval Damon s naprosto vážným výrazem, zatímco já jsem si zabořila obličej do jeho ramene, abych zdusila smích.
"Tamhle je!" zahlásil Samuel po chvíli. Rychle jsem vzhlédla, abych už konečně viděla "toho slavného Marka".

Mark:



















Bylo mi vedro i za něj. Pletený rolák a bunda? To se na večeři bude podávat Mark ve vlastní šťávě?
"Vítej Samueli! Á, přivedl jsi nějaké nové přátele!" usmál se Mark rozjařeně a já pojala podezření, že v té jeho šťávě bude i nějaká ta travička zelená.
"Takhle povzneseně se chová pořád." vysvětlil nám koutkem úst Samuel a nechal se tím zarolákovancem obejmout.
"Tohle jsou Bonnie, Henric, Damon a tahle půvabná slečna se jmenuje Elena." položil mi Sam při představování ruku na rameno.
"To, že jsme na návštěvě neznamená, že bych zapoměl na svůj slib škrcení!" varoval ho tiše, ale důrazně Damon. Ruka mi sklouzla na záda, přejela mi po páteři. Zastavila se asi ve výšce pasu a teprve pak se odtáhla.
"Tohle bude pro tvou ruku Poslední večeře." konstatoval s ledovým klidem Damon. Bleskově jsem se do svého přítele zavěsila a jemně ho stiskla. Věnoval mi úsměv, který jsem s oblibou označovala jako šišatý. Každý koutek měl jinak vysoko a lehce ohrnoval rty, takže jeho bílé zuby házely prasátka po místnosti.
"Velmi mě těší, že vás poznávám." potřásl si Mark s námi se všemi rukou.
"Marku, mohl by jste..." začala Bonnie.
"Ne, slečno. Ne dříve, než si se mnou zatančíte." vrhl na ni okouzlující úsměv.
"Doufám, že se vás to nedotkne, ale já si dnes chci zatančit s někým jiným." přitulila se Bonn k Henrickvoě paži a ten blahem málem roztál. Mark se otočil na mně. Damon si mě majetnicky chytil kolem pasu.
"Už zase si sháníš jinou ženu miláčku?" ozvalo se zpoza Markových zad.
"To bych nemohl miláčku.Víš, že jsem jenom tvůj." otočil se dotazovaný na rudovlásku, která sice byla vysoká, ale přesto se musela lehce zaklonit, aby mu viděla do tváře.



































"Tak na to mysli." lehce ho varovala pohledem a pak ho stáhla na svou úroveň, aby ho mohla políbit.
"Vážení, tohle je Christine. Smysl mého bytí." vysvětlil Mark rozněžněle.
"Velmi ráda vás všechny poznávám. Samueli, díkybohu, že tě zase vidím." mrkla.
"Takže tě nakonec uhnal jo?" rozesmál se Sam.
"Byl velmi neodbytný, galantní a romantický." pokrčila Christine rameny.
"Ale chtěli jste s Markem mluvit o něčem vážném, jestli se nepletu." dodala.
"Ano." potvrdil Henric.
"Tak dobrá, pojďte za mnou." pobídl nás Mark. Všichni jsme přešli do vedlejšího salonku.

Pohled Stefan:
Zatínal jsem prsty do sedačky v obýváku. Tohle je týrání zvířátek, půjdu to ohlásit... Jenže to bych mohl rovnou napráskat i sebe. Předtím, než jsem přešel na krevní konzervy, jsem jich skolil až až.
"Miláčku, nech toho. Myslím, že by tvého bratra nepotěšilo, kdyby se už neměl na čem válet." objevila se přede mnou Katherine.
"Kdo ví, kde ten je..."povzdechl jsem si nesoustředěně.
"Bojíš se o něj?" zeptala se.
"Momentálně se bojím jediného, že zešílím než udělám tohle..." stáhl jsem ji na sebe a co nejvášnivěji políbil.
"Pěkný pokus." zasmála se. Pak vstala, oprášila si z hýždí imaginární nečistotu a odběhla nahoru.
"Jdu se osprchovat!" zavolala ještě. Naběhl jsem hlavou do zdi. Naštěstí ne plnou parou, takže jsem ji neproboural. Zůstal po mě jenom ďůlek.
To mi přece neudělá! Zoufale jsem se vydal za ní.

Byla nahá a vody jí stékala po těle. Zaklonil jsem hlavu a zasténal. Tak zoufale jsem po ní toužil, až jsem cítil, jak se mi oči podlévají krví, jak se ve mně probouzí predátor.
"Hledáte tu něco, pane Salvatore?" ušklíbla se uličnicky.
"Katherine!" napůl jsem zavyl její jméno.
"No dobrá, už tě nebudu trápit. Pojď ke mně." pokynula mi ležérně prstem. Oblečení ze mně odlétlo, že ani nevím, čím jsem ho ze sebe serval.
"Jsi nedočkavý." rozesmála se, když jsem začal zkoumat sametové křivky jejího těla.

Sprcha málem vzala za své. Ale to nám bylo jedno. I to, že jsme v koupelně vyrobili plovoucí podlahu. Kdesi v koutku mysli jsem věděl, že bych měl mít starosti o Damona, ale momentálně jsem nebyl ani schopen uvažovat o tom, že budu uvažovat.

Pohled Caroline:
"Ale ne!" vyjekla jsem jakmile jsem vyšla z domu.
"Caroline!" rozzářil se mu obličej, když mě uviděl.
"Už zase?!" vyjelo ze mě ostře.
"Ano drahoušku."
"Co po mě chceš?"
"Jen chvíli ve tvé společnosti, srdíčko, strávenou u mě při večeři. Nebo někde na procházce." pokrčil neviňoučce rameny.
"Dobře, ale mám podmínku. Žádná další srdíčka, ani další drahoušci!"
"Samozřejmě zlatíčko."
"Klausi!"

Neměla jsem to dělat. Výborné ovocné víno a jeho vypravěčský talent se ke mně dostávaly až příliš snadno.
"Myslím, že už bych raději měla jít." zvedla jsem se od nově načaté sklenky a příběhu.
"Proč?" podivil se upřímně.
"Jsem skoro opilá." přiznala jsem.
"Ale já toho nechci zneužít. Nejsem násilník."
"Hromady mrvých a zotročených mluví jinak." odfrkla jsem si. Naléhavě mi položil ruku na paži. Neodtáhla jsem se...Protože to bylo příjemné, sakra!
"Dělal jsem, co jsem musel."
"Věc názoru."
"Představ si, že by kus tebe byl někde uzamčený. Oddělený od tebe. A ty bys věděla, že existuje. A šílela bys, protože by jsi nemohla být taková, jaká jsi. Pak by jsi zjistila, že to jde změnit. Co by jsi udělala?" hleděl na mě se zájmem.
"Asi bych ten kus sebe osvobodila. Nesnáším, když mě někdo omezuje. Ale..."
"Žádná ale. Já... Byl jsem bez sebe nekonečně dlouhou dobu. Staletí. Chtěl jsem se stát tím, kým jsem."
"Dobře. Řekněme, že tě tedy chápu, ikdyž ti nerozumím." vyhrkla jsem. Podíval se mi do očí a oba dva jsme vyprskli smíchy.
Jenže to bych nebyla já, abych zase neudělala nějaký trapas. Z roztřesené ruky mi vypadla skelnička.A že nevíte, kam stihla vylít většinu svého obsahu, než jsem ji chytla a postavila zpátky na stůl? No do mého výstřihu!
"Vypadám jako čuně!" zabědovala jsem.
"Nevypadáš." odporoval mi.
"Vypadám!"
"No dobře, ale krásné čuně!"
A řehtali jsme se nanovo.
"Chceš suché a čisté oblečení?" zeptal se pak.
"A co za to?" zajímala jsem se obezřetně.
"Jeden laskavý pohled jen a jen pro mě?"
Povytáhla jsem obočí.
"Zřejmě jsem se odvážil příliš doufat. No nic. Zajdi si vedle do pokoje, ve skříni by mělo být nějaké ošacení. Snad si vybereš." usmál se a pokynul ke dveřím. Rychle jsem jima prošla, co kdyby si to rozmyslel!
Ve skříni toho bylo hodně. Vzala jsem si jedny džínsy, protože víno proteklo všude. Ale tričko.
"On snad fetoval sporýš." zakroutila jsem hlavou. Všechna trička byla buď malá, s moc hlubokým výstřihem nebo měla nějakou jinou závadu. Po důkladném pátrání jsem objevila jedno v barvě půlnoční modři. Ale bylo nějaké velké a docela na mě plandalo. By mě zajímalo, pro jak objemnou holku ho tu má.
"Tak jsem tady." ohlásila jsem se, když jsem proklouzla zpátky do pokoje, kde už na mně čekla Klaus. Nevěřícně vykulil oči.
"Co je?" ošila jsem se pod jeho pohledem.
"Nevím, jak se tam dostalo, ale to tričko...je moje." kousnul se do rtu, aby se zase nerozesmál.
"Aha." hlesla jsem, jen tak tak přemáhající smích.
"Sluší ti." zalichotil mi.
"Tvoje tričko?" koukla jsem na něj nevěřícně.
"Určitě se mi líbí víc na tobě než na mě." pokrčil rameny.
"Tak díky. Neboj, doma ho přeperu a vrátím ti ho."
"Můžeš si ho nechat... Pokud chceš." pousmál se.
"Uvidíme." taktéž jsem zvedla koutky.

"Díky. Byl to příjemný večer." zoopakovala jsem ještě jednou a zavřela dveře svého příbytku. Nelhala jsem. Opravdu to bylo zábavné.
Prošla jsem rovnou do svého pokoje, shodila to darované oblečení a jen v prádle si zalezla do postele. Zima. Vylezla jsem, navlekla si své froté pyžamko a znovu se zavrtala do peřin. Horko. Znovu jsem vstala, pyžamko jsem vrátila do skříně. Dumala jsem, v čem ještě bych mohla spát. Zrak mi padl na jeho tričko.
"Ne!" zakázala jsem si a znovu se pokusila uložit. Pokus prádlo č.2. Zima. Zima. Strašná zima.
"No dobře!" zavrčela jsem, ještě jednou se vyhrabala z pelíšku, abych na sebe s podrážděným a naštvaným povzdechem navlekla to zpropadené tričko.
"A teď už bych, Bože, mohla usnout!" vzhlédla jsem k nebi, respektive ke stropu. A oni mě tam nahoře vyslyšeli! Zabalená v Klausově svršku jsem začala spokojeně pochrupovat.

Pohled Bonnie:
Prošli jsme do něčeho, co vypadalo jako útulná pracovnička. Henric mě chytil za ruku a povzbudivě mi ji stiskl. Šťastně jsem se na něj usmála.
"Začni povídat, Marku." pobídl ho Samuel.
"Tak dobře. Pravda je taková, že..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo si myslíte, že bude stvořitelem pokrevní linie Damona a zbytku našich známých upírů?

Rebekah
Kol
Klaus
Elijah

Komentáře

1 Koki Koki | 28. července 2012 v 22:50 | Reagovat

Tak jsem se zase dočkala super kapitolky. Líbilo se mi oblečení všech pěti. :-)
Jako vždy skvělé hlášky. Husky královny Alžběty, nebyl schopen uvažovat o tom, že bude uvažovat. :D

2 Koki Koki | 28. července 2012 v 22:51 | Reagovat

[1]: Teď jsem si všimla co se mi to povedlo vytvořit za souvětí. :D

3 hplovehp hplovehp | Web | 29. července 2012 v 10:10 | Reagovat

[2]: Miluju to souvětí. :D ;)

4 terulka terulka | E-mail | 29. července 2012 v 11:26 | Reagovat

Souhlas s Koki.. krásná kapitolka a skvělé hlášky ... těším se na další :)

5 hplovehp hplovehp | Web | 29. července 2012 v 12:27 | Reagovat

[4]: Děkuju mockrát. Jsem ráda, že jsem ti mohla udělat radost. ;)

6 Tewulinka Tewulinka | Web | 29. července 2012 v 16:30 | Reagovat

Dostala jsem se k počítači a k psaní komentáře! :D Takže.. za prvé! Super kapitola, výborně jsem se pobavila, jak u Damona, který žárlí, tak u Klaroline a možná taky Stefrine.. ale u nich mě nejvíc dostal ďůlek do zdi od Stefana :D
Za druhé! Koki, vymyslela jsi skvěléou souvětí, moje nové oblíbené :D A za třetí! Nemá co vytknout a co dodat :D

7 L€nk@ L€nk@ | 30. července 2012 v 11:46 | Reagovat

Úžasná kapitola :))
Ještě teď mám na tváři stupidní výraz úsměvu :DD "fetoval sporýš" ?? :DDD

8 hplovehp hplovehp | Web | 30. července 2012 v 14:41 | Reagovat

[7]: Jop, fetoval sporýš. :d Jsem přemýšlela nad nějakou upíří hláškou a tohle je výsledek. :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama