28.kapitola: Heaven

19. července 2012 v 15:01 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitolka od Tew. Kvááásná! Obdiv a díky za tu Itálii! ;) :D

Když tu byl volný den Henricka a Bonnie, tak tu musím dát i ten Damona a Eleny :D
,,Takže oni si odjedou a my máme makat?" Postěžoval si můj upír.
,,Jak jsem řekla, všichni potřebujeme den volna, tak ticho a vymysli kam půjdeme." Zamručela jsem zoufale. Tohle honění za neznámem mě děsně štvalo.
,,Ale, princezno." Vzal mě konejšivě kolem ramen a rázem jsem seděla na jeho klíně a byla kolébána jako malé dítě.
,,Nejsem malá, upíre!" Zavrněla jsem mu u ucha a přejela mu dlaní po hrudníku.
,,Ne, to rozhodně nejsi, miláčku." Zašeptal a přejel mi rukou po zádech. Otočil ke mně svou hlavu a já ho jemně a krátce políbila. To by si, ale nesměl mou hlavu přitáhnout zpátky a polibek mi oplatit. Okamžitě jsem mu ho s chutí totiž vrátila a už jsem ležela v našem pokoji, pod ním, na posteli s bílým přehozem.
,,Takže kam půjdeme?" Poškádlila jsem ho s úsměvem, když se ze mě pokoušel dostat mé tričko.
,,Dovedu tě do nebe, princezno." Zavrčel sebevědomě. Jo, hold jsem si vzala pevné tričko.
,,To si teda věříš." Zasmála jsem se. ,,Ani mi nesvlékneš tričko." Usmála jsem se oslnivě. Ale to už mi z mého trička udělal dva cáry a spokojeně se uculil a pustil se do líbání mého těla.
,,Věřím.."Laskal mě po těle.
,,To máš blbé, jelikož ty dva hadry, bylo mé oblíbené tričko, takže budeš muset vytáhnout kreditku, upíre." Shodila jsem ho pod sebe a zaculila se. Pak jsem vstala a přešla k naší skříni. Sundala jsem si kraťasy a navlékla si své modré šaty. K tomu jsem si vzala moje balerínky od mého upíra a vyběhla jsem ven. Krásně svítilo sluníčko a já si hezky hopkala k autu. Přijeli jsme jedním autem, ale pak jsme se rozhodli pro jistotu ještě jedno půjčit v půjčovně. Tím odjela Bonnie s Henrickem. A nám zbylo Damonovo modré autíčko. Popravdě, neznám značky a druhy aut, na to jsem úplně levá. Damon už seděl v autě a chvíli se mračil a chvíli neutrální výraz. Asi jsem ho trošku naštvala, že jsem nepřijala jeho pozvání do nebe.
,,Kam to bude, miláčku?" Pousmál se a já si jen sedla na místo spolujezdce.
,,Do nějakého exkluzivního obchodu." Usmála jsem se a políbila jsem ho. Tím jsem si vyžehlila to menší nedorozumění. Jelikož se usmál a polibek mi oplatil.
,,Takže do nejdražšího obchodu v tomhle městě? Hmm… budeme utrácet." Zazubil se a už jsme to jeli minimálně stodvacet kilometrů za hodinu. Klid, to je jeho normální rychlost. Doufám.
,,Páni.." Vydechla jsem, když zpomalil ve městě. Všude samé značkové obchody, kavárny a kluby. No.. budeme toho hodně procházet a když myslím hodně, tak všechno! Akorát mě bude muset tak v půli už Damon nosit.
,,Líbí?" Usmál se a zaparkoval v podzemí jednoho velkého obchodního domu.
,,Už jsi tu byl?" Zeptala jsem se stále uchvácena. No to víte, v Mystic Falls toho tolik nenajdete, spíš skoro nic.
,,Nejmíň stokrát." Usmál se uličnicky a chytil mě majetnicky kolem pasu. Políbila jsem ho zespodu na čelist a na krk a šli jsme k eskalátorům. Ten nás vyvezl do patra, kde jsem hned tlačila Damona k obchodu s botami. Ochotně a s mírným smíchem se mnou držel krok a pak hned našel prodavačku a začal s ní mluvit. Já se hned rozeběhla do ráje bot. No divte se, tohle se mi mockrát nenaskytlo.
,,Ty jsou parádní." Zaradovala jsem se, když jsem našla poslední bílé botky, se štěstím v mé velikosti. Botičky na podpatku, které jsem musela mít na svatbu s mým upírem. No a co? Mašle mě berou. Okamžitě jsem čapla krabici, ale to mi ji už z rukou rvala nějaká šílená ženská.
http://chatfa.com/wp-content/uploads/2010/06/Wedding-Shoes-02.jpg,,Promiňte slečno, ale ty jsou mé." Mluvila na mě. Moje oči se zúžily do úzkých škvírek.
,,Ne, promiňte mi vy, ale tyhle jsem měla první." Mračila jsem se.
,,Ale já je chci." Dupla si ta žena a rvala mi je z rukou. No kdo by řekl, že Elena Gilbertová, se bude prát o pár bot.
,,Já je chci na svatbu!" Zamručela jsem.
,,Slyšel jsem něco o svatbě?" Objevil se u nás můj upír s láskyplným úsměvem.
,,Slyšel." Přikývla jsem. ,,Tahle paní mi bere boty, co jsem si vyhlédla na naši svatbu." Vysvětlila jsem ve zkratce.
,,Pane, vaše snoubenka chce boty, které mám mít já." Odpověděla žena. Ani jedna jsme boty nedali z rukou.
,,Tak to vyřešíme jednoduše." Prohlásil můj snoubenec a podíval se té paní do očí. ,,Ty boty nechcete. Nelíbí se vám. Teď je pustíte a odejdete si vyhledat jiné a pokud je bude chtít moje snoubenka, tak jí je přenecháte." Mluvil plynule a já pak najednou držela ty boty sama a ta žena odešla bez námitek pryč.
,,Ty jsi ten nejlepší." Položila jsem boty a skočila mu kolem krku. Objal mě a políbil pod ucho a pak na rty.
,,Já vím." Usmál se a pak si vzal do parády boty.
,,Co myslíš? Budu se ti v nich líbit?" Usmála jsem se oslnivě, když už jsem měla boty na sobě. Damon mi je totiž osobně nasadil. Pěkně jsem se v nich prošla, abych mu je ukázala.
,,Hmm… a budeš ty boty mít opravdu jen na svatbu?" Usmál se a posadil si mě na klín.
,,Si ještě rozmyslím, pane." Políbila jsem ho na nos a pak na rty.
,,No dobře. Půjdeme dál?" Pousmál se. Přikývla jsem, sundala si boty a nazula si ty svoje. Cestou k pokladně jsem si ještě vyzkoušela modré baleríny a můj upírek byl tak hodný, že mi je koupil. Skočil do auta to tam pak dát a hned byl zase u mě. Přešli jsme do kavárny naproti tomu obchodnímu domu. Bylo to tu zařízené ve starším, elegantním stylu. Zašili jsme se spolu do nějakého boxu a Damon nám objednal dvakrát Cappuccino.
,,Je to tu pěkné, nemyslíš?" Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.
,,Vím o něčem pěknějším, mnohem pěknějším." Políbil mě do vlasů a napil se svého čerstvě doneseného Cappuccina.
,,Tak jaké je?" Zeptala jsem se pro jistotu dřív než jsem se napila.
,,Nejlepší co jsem kdy měl." Olíznul si rty a já ho pak políbila na nos, kde mu zůstala pěna. Ale pak jsem toho litovala. Chtělo to fotku.
,,Miláčku?" Zacukrovala jsem a zamrkala nevinně řasami.
,,Ano?" Zeptal se hned.
,,Udělal by jsi pro mě něco?" Uculila jsem se.
,,Cokoliv." Potvrdil.
,,Dáš si pěnu z Cappuccina na nos??" Usmála jsem se.
,,Ne." Zavrtěl pobaveně hlavou. Udělala jsem smutný kukuč.
,,Vždyť jsi říkal cokoliv." Řekla jsem ublíženě. Povzdychnul si a nechal si dát pěnu na nos. Vzala jsem mobil a vyfotila ho, jak se k tomu usmívá. Hned jsem si ji dala jako tapetu.
,,Teď ty." Schytala jsem to pěnou na nos. Oslnivě jsem se usmála a už jsem byla i na jeho tapetě. Vyměnili jsme si pohledy a hned jsme sek sobě přitulili hlavami s pěnou na nose a Damon nás vyfotil, stejně pak já a na světě byly nové fotky. Pak jsme byli foceni, jak mě políbil na nos a odstranil tak pěnu a stejně tak jak jsem mu ji dala pryč já. Nové fotky do galerie.
,,Máme nové fotky a tapety na mobil." Zasmála jsem se a schytala tak sladký polibek.
,,Jo, všechno máme zdokumentováno." Potvrdil a ještě jednou mě políbil. Poté jsme dopili naše Cappuccina a Damon zaplatil. Chytil mě za ruku a vedl mě po ulici do obchodu s obleky. Usmála jsem se a začali jsme vybírat, který oblek si odveze a bude ho mít na svatbu.
,,Co myslíš tenhle?" Zeptal se a já vyprskla smíchy. Damon jako anděl v bílé. Zavrtěla jsem hlavou a dostala výchovný polibek.
,,Vezmi si spíš tenhle, miláčku." Žehlila jsem si to u něj, ale podala jsem mu naprosto bezvadné černé sako a kalhoty. ,,A k tomu si vezme bílou košili a černou kravatu, ne?" Usmála jsem se. Bude to prostě klasika. Žádný bílý anděl. Hezky můj čertík v krabičce.
,,Budu klasik." Pochvaloval si s úsměvem a dělal různé obličeje před zrcadlem s oblekem před sebou. Zasmála jsem se.
,,Bude tento oblek, ten co si vezmete?" Ozval se za mnou prodavač.
,,Ano, vezmeme si tenhle oblek, je moc pěkný." Pochválila jsem vzhled obleku a prodavač jen přikývnul.
,,Je velmi pěkný." Přikývnul a nechal si ten 'skvost' podat od mého přítele. Poté s ním odešel k pokladně.
,,Ten toho moc nenamluví co?" Zašeptal mi posměšně Damon.
,,Ne, to ne." Přikývla jsem s úsměvem.
,,Tak pojď, ještě toho máme hodně před sebou." Popostrkoval mě k pokladně.
,,Vždyť už jdu, ty strkadlo!" Smála jsem se a pak jsem umlkla před prodavačem. Podal nám černou krabici, kterou úhledně zavázal světle modrou mašlí a ve které byl Damonův oblek. Řekl si o peníze, a že to bylo dost peněz! Damon ochotně vytáhnul svou kreditku a s úšklebkem naťukal pin a potvrdil to. Dostali jsme stvrzenku a udělali tomu obchodu pá, pá. Pak jsme se s úsměvem vydali do obchodu pro mě. Budu mít nové tričko.
,,Tak, tady si vyber co chceš a kolik toho chceš." Usmál se. Podezíravě jsem se na něj podívala.
,,Vždyť ten obchod je děsně drahý." Zaprotestovala jsem.
,,To nevadí, mám celkem dost peněz." Usmál se a už mě táhnul k šatům. Zavrtěla jsem pobaveně hlavou a nechala se dotáhnout k šatům.
,,Wau.." Vydechla jsem nad všemi druhy. Od minišatů, po dlouhé společenské šaty. A on mě dovedl přímo doprostřed toho. Když jsem zaostřila, tak jsem si uvědomila, že jsme v obchodě s šaty. Hold si asi budu muset pořídit brýle, jelikož fakt nevnímám, co mám kolem sebe.
,,Tak copak se ti líbí?" Jeho hlas mě zalechtal u ucha, když mi do něj úplně těsně šeptal a pak mi ho pokladl polibky.
,,Všechno…" Dívala jsem se uchváceně kolem sebe. Uchechtnul se.
,,Takže vykoupíme celý obchod?" Zašeptal mi znovu do ucha. Plácla jsem ho přes rameno.
,,Ne." Podívala jsem se na něj a šla hned k prvním šatům na figuríně. Byly nádherné. Dlouhé společenské šaty béžové barvy na jedno ramínko. Spodek byl vrstvený, ale pořád byly úzké. Myslím, že jsem se na ně usmívala jako idiot.
,,Takže tyhle se ti líbí?" Zabroukal hned u mě Damon s šišatým úsměvem..
,,Hmm… cože?" Kouknula jsem na něj a hned jsem zatřepala hlavou, abych se vzpamatovala. ,,Jo, jsou úžasný." Přikývla jsem a přitulila se k němu.
,,Tak je berem." Usmál se a políbil mě do vlasů a pohladil po zádech. Pak se jemně vyvléknul a odešel za prodavačkou, která si mezitím rozepnula snad polovinu knoflíčků u její bílé blůzky. Grr… megera! Ještě se předklonila, já ji vyškrábu oči. Zavrčela jsem si pro sebe a pak s klidným úsměvem přešla ke svému snoubenci a objala ho, aby ta ženská viděla ten obří prsten. Závistivě se na mě zamračila a pak jen šla pro šaty.
,,Neflirtuj." Zabručela jsem.
,,Moje princezna žárlí? To budu flirtovat častěji." Uculil se a políbil mě na čelo.
,,Žárlí, ale už toho nech." Přimhouřila jsem oči a políbila ho na rty. Pak jsem jenom dostala do ruky další krabici, tentokrát modrou s bílou mašlí. Dostala jsem ještě nenávistný pohled od prodavačky, zaplatili jsme a už jsme si to šli.. no.. nevím kam mě Damon vede.
,,Co by jsi řekla na zmrzlinu a nejlepší pizzu, co existuje?" Držel mě za ruku a usmíval se.
,,No tak moment.. neletíme do Itálie, že ne?" Podívala jsem se na něj podezíravě. Cvrnknul mě do nosu a poté zase chytil za ruku.
,,Ne, ale tady má pizzerii jeden chlápek z Itálie." Usmál se. ,,A je to upír, takže má dost dlouho tu nejlepší recepturu." Zašeptal mi ještě. Vykulila jsem oči.
,,Takže jdeme do upířího podniku?" Zeptala jsem se.
,,Ne, chodí tam lidi, ale ten upír je prostě milovník lidí. Něco jako vegetarián Stefan. Akorát pije konzervy a z člověka se nenapil už hodně dlouho a prý ani nezabíjel." Pokrčil rameny a už jsme stáli před pizzerií.
,,Sammyho italská pizzerie?" Přečetla jsem nápis se zdviženým obočím.
,,Jmenuje se Samuel."Vysvětlil mi můj upír. Jo, ten vedoucí bude asi vážně lidumil, nebo má totálně vygumovaný mozek.
,,Díky, Sherlocku." Protočila jsem oči a vešli jsme dovnitř. Stěny byly pokryté tmavým dřevem a u nich byly i boxy. A skoro nad každým boxem byl obraz přírody. Louky, vody, stromů. Byly tu i kulaté stolky uprostřed toho a bar. S vysokými barovými židlemi. My si sedli jako obyčejně do boxu a už jsme dostali jídelní lístky. Mají to tu teda rychlé.
,,Tak jakou pizzu, si dáš miláčku?" Optal se spokojeně.
,,Nejspíš si dám šunkovou s kukuřicí, ale jsou tu moc velké porce." Zkoumala jsem to.
,,Tak si ji dáme napůl a setkáme se při jídle polibkem, hmm?" Zavrněl mi u ucha.
,,To zní moc dobře." Políbila jsem ho.
,,Tak co si dáte?" Zeptala se příchozí servírka.
,,Jednu velkou šunkovou s kukuřicí a dva multivitamínové džusy." Nadiktoval objednávku a objal mě kolem ramen. Servírka přikývla, vzala si jídelní lístky a odešla do kuchyně.
,,Ty znáš toho upíra?" Zeptala jsem se.
,,Jo, moc dobře se s ním povídá. Je hodný. Pokud ti to nevadí, chci ho pozvat na svatbu." Políbil mě na tvář. Usmála jsem se a přikývla, ale to u nás už seděl vysoký muž se světle hnědými vlasy a modrýma očima. Usmíval se od ucha k uchu.
,,Kdo tu mluvil o svatbě, a že jsem zvaný?" Usmíval se.
,,Rád tě zase vidím Samueli." Podal mu Damon ruku a potřásli si.
,,A kdo je tahle krásná dáma?" Optal se a já cítila jak rudnu - jo přesně, jako rajče.
,,To je Elena, moje snoubenka." Osvětlil mu můj upír, když jsem se neměla ke slovu.
,,Těší mě, Samueli." Usmála jsem se a podala mu ruku. Elegantně mi ji políbil.
,,Mě též, krásná slečno." Usmála jsem se.
,,Samueli, pozor na jazyk." Zamručel Damon.
,,Nežárli." Mírnil ho ten druhý.
,,Jak nemám žárlit, když mi tu balíš mou snoubenku?" Usmál se a přitisknul si mě k sobě v majetnickém gestu.
,,Fajn, to by stačilo, pánové." Uchechtla jsem se a podívala se na oba.
,,Rázná. To se mi líbí." Usmál se Samuel.
,,Same neštvi." Zavrčel Damon.
,,Hele objednávka." Přerušila jsem je.
,,Nechte si chutnat, až dojíte, tak zase přijdu a zavedu vás do mé kanceláře, kde si můžeme promluvit v klidu." Usmál se a odešel. My s Damonem jsme se pustili do jídla. On v pohodě, ale já už po druhém kousku sotva popadala dech, a to mi ještě dva zbývali a on měl svou polovinu už snědenou. To je tak nefér.
,,Tak já ti pomůžu." Nabídnul se a už šahal pro pizzu. Pleskla jsem ho přes ruku.
,,To je moje ty zloději." Uchechtnula jsem se.
,,Tak ti to zabalíme no." Zavolal si servírku a ta jen přikývla. Dopili jsme džusy a dostaly krabici od pizzy a už si to pro nás štrádoval Sam. Přešli jsme mu naproti a nechali se odvést do jeho kanceláře. Měl tam samé obrazy. Jo… asi posedlost uměleckými díly.
,,Takže.. co vás sem vlastně přivádí snoubenci?" Sednul si za stůl a zkoumal nás pohledem.
,,Nákupy, hledání jednoho upíra, nákupy.." Usmíval se Damon.
,,Jakého upíra?" Zajímal se hned.
,,Marka, je přesné vodítko k tomu, abychom našli Původního, co stvořil naši linii." Odpověděl hned. Na chvíli bylo ticho, než Sam odpověděl.
,,Znám jednoho Marka, je mu skoro tisíc, stvořil mě." Přiznal se.
,,Takže.. nevíš kdo je tvůrcem tvojí i jejich linie?" Zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou.
,,Je mi to líto, to nevím. Ale Marka vám pomohu najít, jestli chcete." Odpověděl. Horečně jsem přikyvovali. ,,Dejte mi adresu, kde bydlíte a já se zítra ráno stavím a zavedu vás tam. Teď si odpočiňte." Vstal.
,,Počkej ty víš kde bydlí?" Vyhrkla jsem.
,,Ne, ale má mě rád jako syna, tak mu zavolám, jeho číslo znám." Blýsknul po mně úsměvem.
,,Dobře." Přikývnul Damon a zvedli jsme se taky. Nadiktoval mu adresu a pak jsme odešli. Ještě jsem mu s úsměvem zamávala a pochválila mu pizzu a už jsme byli venku. Cestou k autu jsem si vybrala nové oblíbené tričko a jeli jsme do našeho nového bydlení.
,,To byl den." Svalila jsem se na postel a Damon hned na mě.
,,Jo, byl to dlouhý den, ale.. už tě můžu přivést do ráje?" Usmál se.
,,Už jo." Usmála jsem se a skončila jsem bez šatů, naštěstí neponičené. Boty už byly taky pryč a já tam byla jen ve spodním prádle. To samé Damon. A už si prolíbával cestičku po mém krku až k pupíku.

,,Kde je kdo?" Ptala se nás Bonnie.
,,Upír, je to potomek Marka." Dodala jsem.
,,Jak jste ho našli?" Zeptal se Henrick.
,,V pizzerii.." Zazubil se Damon.
,,V pizzerii?" Pozdvihla moje nejlepší kamarádka obočí.
,,Jmenuje se Samuel a je to jeho potomek. Měl by teď přijít." Podívala jsem se na hodinky.
,,To jsem zvědav." Usadil se k nám Henrick. Ozvalo se zaklepání na dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Deleňáci, kteří mi chodíte na blog! KLIK! :D

KLIK! :D 100% (112)

Komentáře

1 Verča Verča | 19. července 2012 v 16:18 | Reagovat

Kvášnééé ♥ :-) Moc hezká kapitola [:tired:]  :-)  :-P

2 terulka terulka | E-mail | 20. července 2012 v 9:46 | Reagovat

Úžasné :) Delena♥♥

3 tvdappl tvdappl | 21. července 2012 v 11:27 | Reagovat

Je to pěkná kapitola ! :)
A nechci být nějaká puntičkářka, ale víš, že to máš v rubrice We Are Who We Are - English ?

4 terulka terulka | E-mail | 22. července 2012 v 12:26 | Reagovat

Kdy bude další ??

5 Tewulinka Tewulinka | Web | 27. července 2012 v 10:43 | Reagovat

Jo to budu ráda, když mě neušktíš, jsem ráda, že se kapča líbila :) A doufám, že ta kapča společné už konečně přibude! :D

6 tvdappl tvdappl | 27. července 2012 v 21:09 | Reagovat

Kdy bude další ? :-)

7 Tewulinka Tewulinka | Web | 27. července 2012 v 22:27 | Reagovat

Úspěšně jsem tě zařadila do affs :D Snad budeš spokojená s místem i ikonkou :)

8 L€nk@ L€nk@ | 28. července 2012 v 12:50 | Reagovat

Ty boty mi uplně připoměli scénu z Hannah Montana the movie jak se tam prala v tom obchodě :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama