Červenec 2012

30.kapitola: Secret, Kiss and Dream

31. července 2012 v 11:41 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča od Tew. Asi ji budu na netovým kabelu nosit. :D

Pohled Elena:
,,Pravda je taková, že nemám sebemenší tušení, který Původní upír je stvořitelem naší linie." Zavrtěl hlavou Mark. ,,Nejsem totiž přímo stvořený od Původního. Jsem hned druhý, jak jsem se dozvěděl a mého stvořitele také neznám." Povzdychnul si. ,,Jediné co vám můžu říct, je, že upír, který mně proměnil mi zanechal tuto zprávu." Vstal a tiše se přemístil ke knihovně, kde vytáhnul starou knihu vázanou v kůži. Otevřel ji nejspíš tak v půlce a vytáhnul od tamtud zašlý a zažloutlý starý papír. Poté knihu zaklapnul a vrátil ji zpět na místo a nám podal papír.
,,Morena." Přečetla jsem. ,,To je ta, co tě stvořila?" Zeptala jsem se.
,,Ano, nejspíš ano, pamatuji si ženu, která mě stvořila." Přikývl. ,,Měla dlouhé zlaté vlasy, smaragdové oči a štíhlou postavu." Zavzpomínal.
,,Takže je tu další, ale v té tvé knize Henricku tam byl napsán jen Mark." Otočil se můj milý k čaroději vedle mé nejlepší kamarádky.
,,Nevím, jak se to mohlo stát a.. ehm.. Marku, vy.. co když vás jen nějaký můj sourozenec ovlivnil?" Zeptal se upřímně.
,,To je možná možné." Přikývnul.
,,Co takhle se vám podívat do hlavy?" Navrhla nadšeně Bonnie. Jo, objevovatelka nových kouzel.
,,Do mé hlavy?" Zeptal se udiveně.
,,Proč do jeho hlavy?" Vrhla na nás udivený pohled Christine.
,,Protože se můžeme podívat, jestli je ovlivněný." Usmál se vítězně Henrick, kterému došlo co má Bonnie na mysli a chytil ji za ruku.
,,Nuže dobrá, zítra ráno, teď se jděte prospat, Erik vás zavede do vašich pokojů." Přikývnul tedy Mark.
,,Tak si pohodlně ráno lehneš, abychom mohli udělat to kouzlo. Potřebujeme abys byl klidný a aby jsi se cítil pohodlně." Kývla Bonnie a odešli jsme do našich pokojů.

Pohled Caroline:
Slunce.. ta velká žhnoucí žlutá věc, kterou nejspíš za chvíli uškrtím! Ono si to klidně svítí do mých oken a mě to budí! Já si tady klidně spím a ono mě to budí, to světlo mě budí, já chci ještě spát! Zavrčela jsem a vyškrábala se z postele. Pomalu a motavým krokem jsem si to doštrádovala do koupelny. Protřela jsem si obličej a podívala jsem se do zrcadla na své pocuchané vlasy a na tričko. Počkat! Tričko? Od kdy já mám takové trič-. A jejda. Klaus! Já mám na sobě jeho tričko, no teda… Prohrábla jsem si vlasy a radši se vrhla na ranní hygienu. Poté jsem se převlékla do svého oblečení, čili do mini šortek a žlutého tílka. Vzala jsem to tričko, ale pak jsem si vzpomněla, že si ho vlastně můžu nechat a v tom tričku se moc dobře spinká. Jenom se v něm dobře spí, nic víc, jasný?! Fakticky! Věřte mi, prosím, moc prosím.
,,Caroline?" Ozvalo se z obýváku. Máma, no to bude taky sranda. Přešla jsem pomalu za ní a dívala se jak si povídá s Klausem! No fakticky tam byl, seděl vedle mé matky a popíjeli.. hmm… kávu.
,,Dobré ráno." Zamumlala jsem, Klausovo tričko jsem měla v rukách. Ehm.. velké jejda. Otočila jsem se na podpatku a rychle odešla do svého pokoje, tričko jsem schovala pod polštář a otočila jsem se zpátky. Klaus stál přímo za mnou, hlavu měl mírně na pravou stranu a na tváři mu hrál rošťácký úsměv. Na sucho jsem polkla. Naklonil se uličnicky ke mně a usmíval se. Podívala jsem se na zem.
,,Tvá matka mi řekla, že musí jet do práce, takže už odjela." Usmíval se, kecla jsem si na postel a podívala se na něj nahoru.
,,Jo, fajn vědět." Pokrčila jsem rameny.
,,Taky si myslím, takže, podnikneme něco, miláčku?" Usmál se.
,,Klausi!" Zavrčela jsem.
,,Dobře, drahoušku, už ti tak neřeknu no." Usmál se znovu. Protočila jsem oči, vstala a odešla do kuchyně. Jako věrný pejsek se zjevil hned u mne. Vzala jsem konvici s kávou a nalila si velký hrnek, doplnila ji mlékem a začala jsem pít. Dělej, jakože tu není, nevšímej si ho, třeba to vzdá a odejde. Jo tak to zrovna. Tisíciletý chlápek má trpělivost o velikosti Asie a určitě odejde, když ho budu chvíli ignorovat. Seděl na barové stoličce, co máme v kuchyni a pozorně mě sledoval. Připadala jsem si jak na rentgenu.
,,Takže.. co tu vlastně děláš?" Odvážila jsem se zeptat. Odložila jsem dopitý hrnek do dřezu a složila si ruce na prsou. Opřela jsem se o linku a pokusila se o co nejpřísnější pohled.
,,Jen si povídám s krásnou dámou, tedy slečnou." Usmál se oslnivě. Nějak jsem začala roztávat pod tím pohledem. Ajaj. Žádné rozptylování při výslechu.
,,Vážně jo?" Zasmála jsem se. ,,Že tu žádnou nevidím." Pokrčila jsem rameny. Ihned byl u mě a obmotával si můj pramen vlasů kolem prstu.
,,Nevidíš ji, jelikož tu není zrcadlo, má sladká Caroline." Zašeptal do mých rtů. Pootevřela jsem rty v tiché nevyřčené pozvánce. Přejel svými rty po těch mých a já zalapala po dechu.
,,Klausi." Zašeptala jsem. Přitáhnul si mě do náruče a něžně a vášnivě mě dlouze políbil.

Pohled Elena:
,,Pane Damone Salvatore, berete si zde slečnu Elenu Gilbertovou, za svou právoplatnou manželku?" Optal se kněz.
,,Ano, beru." Odpověděl můj milý. Kněz se otočil ke mně.
,,Slečno Eleno Gilbertová, berete si pana Damona Salvatora, za svého manžela?" Zeptal se mne.
,,Ano, beru." Dívala jsem se do očí mého vyvoleného a usmívala jsem se.
,,Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete se políbit." Kývnul na nás, Damon se do toho s chutí vložil a už jsem byla nakloněná v jeho objetí a on mne líbal s velkým nadšením Všichni nám tleskali s gratulacemi k svatbě. Když jsem se zase postavila na nohy, objala jsem Damona a znovu ho políbila.
,,Miláčku vstávej." Někdo mě políbil na ucho a můj krásný sen zmizel. Zavrčela jsem. ,,Snad nebudeš na svého snoubence vrčet!" Zacukroval. Ospale jsem od sebe oddělila víčka a pohlédla do vysmáté tváře mého miláčka.
,,Probudil jsi mne z krásného snu." Zaúpěla jsem a zavrtala hlavu do jeho hrudi.
,,Z jakého snu? Doufám, že byl o mě." Zasmál se.
,,No, byl tam Brad Pitt, Antonio Banderas, Hugh Jackman, Johny Depp, ale ty…" Zapřemýšlela jsem hraně.
,,No teda.." Zasmál se a skončila jsem pod ním. ,,Takže ty sníš o jiných mužích, zatímco toho nejvíc sexy chlapa máš přímo u sebe?" Zašeptal šibalsky.
,,Samozřejmě." Přikývla jsem. ,,Jediný o kom sním, jsi ty, zdálo se mi o nás, o našem dlouhém polibku." Vyjmenovávala jsem a on mě za to políbil.
,,To máš teda kliku, snoubenko." Zavrčel, když ze mě sundával mou podprsenku. Zachichotala jsem se.
,,A ty máš neukojitelný apetit, upíre." Zalaškovala jsem. Ale to už na nás klepali.
,,Smíme dál?" Ozval se zpoza dveří hlas Bonnie. Oba jsme si povzdychli.
,,Jasně." Zavrčel Damon. Přikryla jsem se dekou až k bradě. Dveře sebou škubly, ale neotevřely se.
,,Můžeš aspoň odemknout, Damone?" Zavrčel za dveřmi Henrick.
,,Nechceš toho trochu moc?" Zavrčel můj snoubenec. Pohladila jsem ho po hrudi. Pocítila jsem, jak se napjal. Pak neochotně vstal a odemknul dveře. Dovnitř vklouzla Bonnie, za ní Henrick a pak Sam. Ještě víc jsem si přitáhla deku a Damon hned, jakmile zmerčil Sama vzal svou deku a hodil ji ještě přese mne.
,,Ty mě chceš mít pečenou?" Postěžovala jsem si.
,,Vážně, Damone, ty chceš, aby tahle krásná dívka byla pečená?" Usmál se Sam. Damon se postavil přede mně.
,,Ty chceš být mrtvý, příteli?" Zavrčel. Protočila jsem oči a vyhrabala se ze spod peřin. Jen v prádle jsem se postavila mezi ně. Henrick zčervenal a otočil se. Bonnie také. Sam si mě prohlédl od hlavy až k patě a pochvalně hvízdnul. To můj snoubenec už nevydržel a Sam skončil na zemi se škrtícím Damonem na něm.
,,Damone!" Povzdychla jsem si a tahala ho za ramena nahoru. Sam už začínal fialovět. Jo, hýbat s rozzuřeným upírem, je jak hýbat s horou. Neuskutečnitelné.
,,Elena je moje, ty jeden…" Dusil ho.
,,Damone Salvatore, jestli ho okamžitě nepustíš, tak ruším naše zasnoubení!" Zavrčela jsem, rázem byl na nohou a už mě drtil v náručí. Spokojeně jsem se k němu přitulila. Přehodil přes nás deku a dál jsem zůstávala u něho.

She's the reason, why are we a family

30. července 2012 v 21:31 | hplovehp |  Jednorázovky
Zase jednou jednorázovka. Jelikož je mi kvááásně, je to takové roztomilé, něžňoučké...rodinné. ;)

"Vstávej Lizzie."
"Ale mamí! Mě se nechcééé..."
"Maminka má pravdu beruško."
"A tatí? Proč musím vstávat zrovna teď?"
"Máš tu návštěvu."
"Návštěvu?! Jé!" vyskočila drobná blonďatá holčička z postele a za chvíli byl slyšet dusot jejích kroků po schodech.
"Jak to, že ty ji dokážeš přimět, aby vstala?" nakrčila její matka nos.
"Přísně utajené. Ale tobě to prozradím." naklonil se jí její muž k uchu.
"Jsem úžasný otec." zašeptal důležitě.
"Miluju tě, Niklausi Mikaelsone." přivinula se k němu.
"Já tebe víc, Caroline Mikaelsonová." usmál se a políbil ji.
"Mamííí! Tatííí! Pojďte se podívat!" ozval ose zdola. Klaus si toužebně povzdechl.
"Tak pojď, taťko. Máme rodičovské povinnosti. Ty manželské musí počkat." mrkla na něj Car.
"Tak dobře mamčo. Pojďme se podívat, co naše dítko potřebuje."

"Teta Becky mi přinesla šaty!" hlásila Lizzie rodičům, jakmile vstoupili do místnosti. V ručičkách držela roztomilé bílé šatičky s modrou mašlí.
"To je od tety Becky moc hezké." zašklebil se Klaus na svou sestru. Rebekah mu věnovala pohled 'ještě-jednou-mi-řekni-Becky-a-z-tety-je-bratrovrah', pak se otočila zpátky k Liz.
"Jsou pravé princeznovské. Všechno nejlepší zlatíčko." mrkla na ni.
"Díky teto!" skočila jí dívenka kolem krku.
"I já pro tebe něco mám." ozval se mužský hlas.
"Strejdo Ele!" přiskočila nadšeně k dalšímu z Původní rodiny. Elijah se na ni spiklenecky usmál.
"Slyšel jsem, že by jsi ji chtěla." vytáhl zpoza zad něco v černém pouzdře.
"Kytara! To je parádní! Dík!" chňapla po ní Lizzie, vytáhla ji z obalu a několikrát divoce prohrábla struny.
"Naučím se na ni hrát!" slibovala nadšeně.
"A nejoblíbenější strýček nakonec."
"Kolíčku!" zajásala holčička a nechala se obejmout posledním z otcových sourozenců.
"Kole." opravil ji. Jen aby neztratil formu. Ve skutečnosti si na to oslovení už zvyknul. Ale jen od své neteře. Kdyby se mu tak pokusil říct někdo jiný, riskoval by amputaci kterékoli části svého těla, kterou by měl Kol při ruce.
"Ty pro mě máš taky dáreček? Ty seš hodnej strejdááá!" lísala se k němu.
"Protože jsem nejen hodnej, ale i chytrej strejda, vím, že by ses chtěla stát zpěvačkou. A tak tu pro tebe mám tohle." mrknul.
"KARAOKE?! Kolíčku!" pištěla Lizzie nadšeně a několikrát ho líbla na čelo a tváře.
"Od mamky dostaneš sladkou pusu, slaďoučký dort a ještě něco, aby jsi sladce voněla i ty. Všechno nejlepší." usmála se Caroline, a podala své dcerce maličkou lahvičku.
"Jahodová vůně pro princezny?! Mamí, ty jsi zlatá!" natáhla se Liz, aby objala i maminku.
"A od tatínka..." zatváril se tajemně Klaus.
"Který si nechtěl nechat vymluvit, že ti musí koupit nějaký dárek sám za sebe..." rýpla si lehce Car.
"To má maminka pravdu. A jelikož tatínek ví, že už jsi velká holčička, má pro tebe opravdovej dospěláckej dárek." přistoupil k dcerce a něco jí připnul na krk. Medailon. Lizzie ho hned zvědavě otevřela. Byl prázdný. Tázavě se podívala na tátu.
"Tam si můžeš dát obrázek toho, koho máš ráda." vysvětlil. Dívenka chvíli přemýšlela a pak se rozplakala.
"Copak?"
"Co se stalo krásko?"
"Pro pláčeš?"
Všichni dospělí se na ni sesypali.
"Když já nevím, jak se mi tam všichni vejdete. A teta Bonnie a teta Elena a strejda Damon a strejda Stefan a..." zalkla se.
"Neboj, my to nějak vymyslíme." pohladila ji Rebekah po vlasech.
"Víš co? Jdi se obléct do těch šatů, navoň se, ať je z tebe pořádná kočka. Pak si všichni dáme ten úžasný dort, co upekla mamka a vyzkoušíme to karaoke." přidal se 'Kolíček'.
"Tak jo." usmála se, popadla dárky a vytratila se do svého pokojíčku.
"Je úžasná. Po mamince." konstatoval Klaus a líbnul Caroline do vlasů.
"Vyjímečně s tebou souhlasím bratře." přitakal Elijah.
"A máš pravdu, největší zásluhu na tom má moje krásná švagrová!" zahalekal Kol, chytil Car za pas, zvedl ji a roztočil se s ní.
"Moje!" protestoval Klaus a rychle si od něj svou ženu převzal.
"Soukromníku." vyplázl na něj mladší bratr jazyk.
"To je tatínkova maminka!" ozvala se ode dveří Lizzie.
"Správně!" pochválil jí taťka.
"A co chudák strejda Kol?" zatvářil se ten povedený strýček smutně.
"Ten má mě! Ale musí se o mě umět dělit. Protože mě má ještě maminka, tatínek, teta Becky, Strejda Eli..." odpočítávala malá na prstech.
"Dobře si to vyřešila!" pochválil ji Kol a zvednul si ji do náruče.
"Dort nebo zpívání?" zeptal se.
"Zpívání!" zněla jednoznačná odpověď.

"Kam se tohle zapojuje?" dumal Klaus nad karaoke a televizí. V ruce měl dlouhý černý kabel.
"Dovolíš?" přistoupila k němu jeho žena. Kabel byl během chvilky správně zapojen.
"Já se ti divím drahý. Tak dlouho na světě a pak se necháš přemoct jedním vodičem." zakroutila hlavou.
"No dobře, přiznávám. Bez tebe bych byl v téhle technice ztracený miláčku." kapituloval a políbil ji.
"Teď se nemůžete pusinkovat!" protestovala hlasitě Lizzie.
"Pročpak?" podívali se na ni rodiče překvapeně.
"Nemohli by jste zpívat!"
Ta malá to měla vymyšleno až do posledních detailů. Jako první vybrala písničku z Pomády. Byla zvyklá dívat se na ni s rodiči a ty písničky se jí líbily. Pokojem se rozezněl hit You're the one that I want. Strýčkové s tátou zpívali místo Travolty a Lizzie s tetou a mámou místo Olivie Newton-John. Kdykoli bylo někoho málo slyšet, byl dětským hláskem důrazně vybídnut, aby přidal.
"Mamí, tatí, zazpívejte něco vy dva!" začala Lizzie prosit, když ta píseň skončila.
"Ale já neumím..." nadechl se Klaus.
"Samozřejmě holčičko!" usmála se uličnicky Caroline. Vrazila jeden z mikrofonů do ruky svému manželovi, druhý si vzala sama.
"Pusť nám tam něco." popídla Lizzie. Ta se té úlohy až přeochotně ujala. Don't go breaking my heart, hlásil nápis na obrazovce.
"Já..." hlesl Klaus, ale to už začala Car zpívat.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=VWVILUoTTn0

"Don't! Don't! Don't! Don't go breaking! Don't go breaking my heart!"
"I could if I tried..." zaskřehotal Klaus nejistě. Kol se zřítil na podlahu a vzal sebou i jednu palmu, co tu stála v květináči. Elijah se potlačovaným smíchem třásl jak sopka Popokatepetl před výbuchem. Rebekah si kousala do rtu.
"Jde ti to skvěle tati." povzbuzovala svého otce Liz a vrhala káravé pohledy na svépříbuzné, ve kterých ta slova vyvovala ještě větší salvu chechotu.
"Oh honey if I get restless..." zamrkala na Klause Caroline.
"Baby, you're not that kind!" povedlo se mu zazpívat skoro svůdně. V refrénu se držel hlasu své manželky a při svých dalších sólech už nezněl jako kocour po angíně. Jen jako kocour po chřipce.
"Ty jsi měl ránu!" pohihňával se Kol.
"To nic tati, mě ses líbil." věnovala Lizzie tátovi pusu na tvář.
"Mě taky miláčku." políbila ho Caroline na tu druhou.
"A teď mi něco zazpívají strejdové!" otočial se dívenka přísně na bratry svého otce.
"Proč?" zděsil se Kol.
"My?" kulil oči Elijah.
"Vy! Smáli jste se tátovi!" ukázala prstem nejdřív na své strýce a pak na mikrofony.
"Tak dobře." podřídili se ti dva s povzdechem.
"Zazpíváte mi Tarzana a Jane!" dodala nevině, když spustila další písničku.
"Cože?!" vyprskli svorně.
"Jane jsi ty!" zachraňoval Elijah na poslední chvíli, co se dalo.
"Proč?!" zaúpěl Kol. Nicméně, už musel zpívat, pokud nechtěl naštvat svou neteřinku. Což nechtěl.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=ByNd-8lnMc4&feature=related

"Tarzan is handsome, Tarzan is strong, he's really cute and his hair is long..." trylkoval Kol a snažil se nevnímat Klause a svou švagrovou co se pokoušeli navzájem udržet na nohou a jejichž smích rozvibroval celou místnost.
"Tak to bylo...hihi...zajímavýýýý...hihi." hihňala se Lizzie.
"Tak ty se nám směješ?" mrkli na sebe strýčkové, chytili si neetř a začali ji důkladně lechtat.
"Jé! Já už nemůůůžůůů!" pištěla.
"Tak nám něco zazpívej!" navrhl Elijah.
"Ano, ty přece chceš být zpěvačka." uvolnil Kol sevření.
"Já mám trému." zamumlala Liz bojácně.
"Neboj, já budu zpívat s tebou." přišla k ní Rebekah a okázale ignorovala své bratry, kteří div netancovali nadšením, že se jejich dokonalá sestřička jde dobrovolně ztrapnit.
"Jupí! Díky teti! Zazpíváme si Čokoládu!"

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=F9WuDJpofA4&feature=related

"Everybody in the world likes chocolate!" začala Rebekah.
"Oh, we LOVE it! It makes ya happy!" jásala Lizzie.
"Yeah it gets you sexy!" zatvářila se starší z dvojice tak svůdně, až si soused, co stříhal svůj živý plot a nakukoval dovnitř oknem, málem ušmiknul svůj dlouhý frňák, co tak rád strkal do cizích věcí.
"And it makes you fat, But we don't care about that!" zapívali teta s neteří společně.
"Un, dos...Un, dos, tres!" odpočítali jim strýčkové.

"Nevím jak vy, ale já už se těším na ten dort!" řekl Klaus.Nejspíš aby už nemusel znovu zpívat.
"Hurá!" zajásala Lizzie.

Mejdan u Mikaelsonových se protáhl i na dlouho po té, co byla Lizzie uložena ke spánku. Všichni svorně tančili opilecké country tance. Za zlatý hřeb večera byl považován výstup Elijaha, který do sebe vcucnul helium z jednoho balonku, co ještě pozdě večer sháněli Liz a zazpíval Mr. Lonely.

Odkaz xD:
http://www.youtube.com/watch?v=MrWiWQ-arLw

"Lonely, I'm Mr. Lonely, I have nobody to call my own. Oh, I'm so lonely!"

Lizzie na ty narozeniny moc ráda vzpomínala a to jí dospělí ani neřekli všechno. Že prý až bude starší. Možná, aby rodiče úplně neztratili autoritu.

What will she say...

29. července 2012 v 20:22 | hplovehp |  Drabbles
Zase jednou po čase drabble. Co by mohla říct Elena jako první slovo, když se probrala v polovině přeměny? Jinak má to 290 slov, takže je to skoro-triple drabble. ;)


Vzduch mi vklouzl do plic a já otevřela oči. Okolo jsem viděla něco, co připomínalo Mystic Falls a to mě mátlo. Proč jsem tady? Copak jsem... Moje rozjímání přerušila náhlá, intenzivní vzpomínka.



Musím ti to říct, potřebuješ to slyšet. Miluju tě Eleno. A protože tě miluju, nemůžu být sobecký. Proč jen to nemůžeš vědět...Nezasloužím si tě, ale můj bratr ano. Bože...Přál bych si, abys tohle nemusela zapomenout, ale ty musíš...



Promlouval ke mně Damon ze vzpomínky. Damon?! Další vzpomínka.



"Katherine."

"Ehm, ne, ehm...Já jsem Elena."

"Eh..Ty vypadáš jako...Promiň. Jen mi někoho strašně připomínáš. Jsem Damon."

"No, Damone...Je to docela děsivé, že se poflakuješ tady, uprostřed ničeho."

"Chceš si popovídat? Jsi tu tak sama..."

"Tohle je Mystic Falls. Tady se nic zlého neděje. No a...právě jsem se pohádala se svým klukem."

"Kvůli čemu? Jestli se můžu zeptat."

"Život. Budoucnost. Má to všechno naplánované."

"Ty to nechceš?"

"Já nevím co chci."

"To není pravda. Chceš to, co všichni."

"Co? Pana Tajemného se všemi odpověďmi?"

"Chtěl jsem říct, že jsem na světě už nějaký ten čas. Pár věcí jsem se naučil."

"Tak mi to řekni Damone. Co je to, co chci?"

"Chceš lásku, která tě pohltí. Toužíš po vášni, dobrodružství a dokonce i trošku nebezpečí."

"A co chceš ty?"

"Já..."

Tůt, tůt.

"To jsou moji rodiče."

"Chci, abys našla všechno, co hledáš. Pro teď chci, abys zapoměla, že se tohle stalo. Nemůžu dát lidem vědět, že už jsem ve městě."

Hluboký, soustředěný pohled nebesky modrých očí...

"Dobrou noc Eleno."



Takže já jsem potkala Damona ještě před tou nehodou s rodiči? A on se mnou mluvil tak...tak mile? Počkat! On mě ovlivnil?!

"DAMONE!"

29. kapitola: Love is in the air

28. července 2012 v 22:21 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča ode mně. Dlooooooooooooooooooouhá. :D Prostě mám u téhle povídky strašnou potřebu pořešit hned to a hned tamto... A to se ukazuje. :D Začneme s pohledem vypravěče, potom uvidíme, kdo všechno se nám vystřídá. :D

"Dobrý den Samueli!" zdravila ho Elena, která otevřela.
"La mia giornata è solo bella da vedere una tale bellezza come te." sklonil se příchozí a políbil ji na hřbet ruky.
"Same! Povol si ventil a upusť páru, než ti s tím pomůžu!" objevil se vedle své dívky okamžitě Damon.
"Ty jsi mu rozuměl?!" vyvalila Gilbertová oči.
"Samozřejmě, že rozuměl. Strávil se mnou pár let v Itálii a právě tam se mu povedlo mě zkazit." zazubil se Samuel.
"Ty umíš italsky! A neřekl jsi mi to!"
"Copak jsem mohl vědět, že tě to bude zajímat?"
"Tak to vypadá, že sem přišla Itálie se mnou." zachechtal se host.
"Já jsem Bonnie a tohle je Henric. Rádi bychom ti vysvětlili, co po Markovi chceme." zasáhla snědá čarodějka.
"Nebude z toho mít žádné potíže? To, že jsem se stal upírem sice nebylo to nejlepší, co se mi kdy stalo, ale stejně... Mám pocit, že mu dlužím." ošil se Sam.
"Pokus se nebudeme muset bránit, nebudeme používat násilí." slíbil Henric.
"Nebude se muset bránit. Mark je...velmi kultivovaný, řekl bych."

"Takže vy zajdete za Markem, aby jste vyzvěděli, kdo může za to, že já a tady Damon tak rádi sosáme tomatovej džus." ujišťoval se Samuel.
"Přesně." potvrdila Bonnie.
"Fajn, v tom případě by jste se ale měli trošku hodit do gala."
"Proč?"
"Mark má rád elegantně a přitom decentně upravené lidi."
"Čichám, čichám...Elijaha! A vůbec se mi to nelíbí." šklebil se Damon.
"Neděs se kámo. Takové pako jako ty nemůže být z linie pana Děsivě elegantního." jakože ho uklidňoval Samuel. Damon ho několika chvaty složil na lopatky.
"Hele, radši bych se mu moc neposmíval. Protože kdo ti jinak zbývá? Nafrněná Miss Roznožka, pan Všechny-vás-sežeru a namyšlenej puberťák, co po nocích poslouchá I'm too sexy. Výběr nic moc." zdokumentoval černovlasý Salvatore.
Bonnie se rychle otočila na Henricka, co on na to říká. Šlo přece jen o jeho rodinu. Krátce svraštil čelo, ale pak se rozesmál s ostatními.
"Tak hejbněte kostrou, ať se k tomu Markovi dostaneme ještě tenhle měsíc." otřel si Samuel imaginární slzy smíchu.
"Menší zádrhel. Já tu nemám žádné slavnostní šaty." podotkla Bonnie. Damon s nedbalou elegancí vylovil z kapsy svou kreditku.
"Myslím, že tahle kartička menší nákupy snese." zamrkal.

"Hele brácho, a koupil by si kvádro i mě?"
"Same, neříkej, že sis za svou existenci ještě nestihl pořídit oblek!"
"Obleky já nerad. Kromě toho, říkal jsi, že to tvoje kreditka vydrží!"
"Ale vyber si i nějakou kravatu, ať tě mám čím škrtit, až mě zase jednou naštveš."
"Oukej Damone! A dík, máš to u mě."
"Jako dalších dvatisícestopětašedesát věcí."
"Ty si vedeš seznam?"
"Jasně."
"Puntičkáři! Pedante! Budu muset hledat zastání u Eleny. U té krásné, sexy Eleny s bezva postavou..."
"To škrtidlo si hledej rychle!"

Ošacení xD :
Elena:


































Bonnie:




































Damon:



































Henric:




























Samuel:


































"Žádná kravata?" zašklebil se Damon pobavě na Samuela.
"Z bezpečnostních důvodů." oplatil mu Sam škleb.
"A teď hurá za Markem!" dodal Henric.

Pohled Elena:
"Moc se mi to tu nelíbí." svěřila se mi Bonnie tiše.
Veliký sál zaplněný starodávnou melodií Greensleeves se popravdě nazmlouval ani mě.
"Jak ho vlastně poznáme?" zajímalo mě.
"Mark má britské, německé i italské kořeny a vypadá trochu jako seveřan." vysvětloval Samuel.
"Takže hledáme huskyho královny Alžběty. Už je mi to jasný." přikyvoval Damon s naprosto vážným výrazem, zatímco já jsem si zabořila obličej do jeho ramene, abych zdusila smích.
"Tamhle je!" zahlásil Samuel po chvíli. Rychle jsem vzhlédla, abych už konečně viděla "toho slavného Marka".

Mark:



















Bylo mi vedro i za něj. Pletený rolák a bunda? To se na večeři bude podávat Mark ve vlastní šťávě?
"Vítej Samueli! Á, přivedl jsi nějaké nové přátele!" usmál se Mark rozjařeně a já pojala podezření, že v té jeho šťávě bude i nějaká ta travička zelená.
"Takhle povzneseně se chová pořád." vysvětlil nám koutkem úst Samuel a nechal se tím zarolákovancem obejmout.
"Tohle jsou Bonnie, Henric, Damon a tahle půvabná slečna se jmenuje Elena." položil mi Sam při představování ruku na rameno.
"To, že jsme na návštěvě neznamená, že bych zapoměl na svůj slib škrcení!" varoval ho tiše, ale důrazně Damon. Ruka mi sklouzla na záda, přejela mi po páteři. Zastavila se asi ve výšce pasu a teprve pak se odtáhla.
"Tohle bude pro tvou ruku Poslední večeře." konstatoval s ledovým klidem Damon. Bleskově jsem se do svého přítele zavěsila a jemně ho stiskla. Věnoval mi úsměv, který jsem s oblibou označovala jako šišatý. Každý koutek měl jinak vysoko a lehce ohrnoval rty, takže jeho bílé zuby házely prasátka po místnosti.
"Velmi mě těší, že vás poznávám." potřásl si Mark s námi se všemi rukou.
"Marku, mohl by jste..." začala Bonnie.
"Ne, slečno. Ne dříve, než si se mnou zatančíte." vrhl na ni okouzlující úsměv.
"Doufám, že se vás to nedotkne, ale já si dnes chci zatančit s někým jiným." přitulila se Bonn k Henrickvoě paži a ten blahem málem roztál. Mark se otočil na mně. Damon si mě majetnicky chytil kolem pasu.
"Už zase si sháníš jinou ženu miláčku?" ozvalo se zpoza Markových zad.
"To bych nemohl miláčku.Víš, že jsem jenom tvůj." otočil se dotazovaný na rudovlásku, která sice byla vysoká, ale přesto se musela lehce zaklonit, aby mu viděla do tváře.



































"Tak na to mysli." lehce ho varovala pohledem a pak ho stáhla na svou úroveň, aby ho mohla políbit.
"Vážení, tohle je Christine. Smysl mého bytí." vysvětlil Mark rozněžněle.
"Velmi ráda vás všechny poznávám. Samueli, díkybohu, že tě zase vidím." mrkla.
"Takže tě nakonec uhnal jo?" rozesmál se Sam.
"Byl velmi neodbytný, galantní a romantický." pokrčila Christine rameny.
"Ale chtěli jste s Markem mluvit o něčem vážném, jestli se nepletu." dodala.
"Ano." potvrdil Henric.
"Tak dobrá, pojďte za mnou." pobídl nás Mark. Všichni jsme přešli do vedlejšího salonku.

Pohled Stefan:
Zatínal jsem prsty do sedačky v obýváku. Tohle je týrání zvířátek, půjdu to ohlásit... Jenže to bych mohl rovnou napráskat i sebe. Předtím, než jsem přešel na krevní konzervy, jsem jich skolil až až.
"Miláčku, nech toho. Myslím, že by tvého bratra nepotěšilo, kdyby se už neměl na čem válet." objevila se přede mnou Katherine.
"Kdo ví, kde ten je..."povzdechl jsem si nesoustředěně.
"Bojíš se o něj?" zeptala se.
"Momentálně se bojím jediného, že zešílím než udělám tohle..." stáhl jsem ji na sebe a co nejvášnivěji políbil.
"Pěkný pokus." zasmála se. Pak vstala, oprášila si z hýždí imaginární nečistotu a odběhla nahoru.
"Jdu se osprchovat!" zavolala ještě. Naběhl jsem hlavou do zdi. Naštěstí ne plnou parou, takže jsem ji neproboural. Zůstal po mě jenom ďůlek.
To mi přece neudělá! Zoufale jsem se vydal za ní.

Byla nahá a vody jí stékala po těle. Zaklonil jsem hlavu a zasténal. Tak zoufale jsem po ní toužil, až jsem cítil, jak se mi oči podlévají krví, jak se ve mně probouzí predátor.
"Hledáte tu něco, pane Salvatore?" ušklíbla se uličnicky.
"Katherine!" napůl jsem zavyl její jméno.
"No dobrá, už tě nebudu trápit. Pojď ke mně." pokynula mi ležérně prstem. Oblečení ze mně odlétlo, že ani nevím, čím jsem ho ze sebe serval.
"Jsi nedočkavý." rozesmála se, když jsem začal zkoumat sametové křivky jejího těla.

Sprcha málem vzala za své. Ale to nám bylo jedno. I to, že jsme v koupelně vyrobili plovoucí podlahu. Kdesi v koutku mysli jsem věděl, že bych měl mít starosti o Damona, ale momentálně jsem nebyl ani schopen uvažovat o tom, že budu uvažovat.

Pohled Caroline:
"Ale ne!" vyjekla jsem jakmile jsem vyšla z domu.
"Caroline!" rozzářil se mu obličej, když mě uviděl.
"Už zase?!" vyjelo ze mě ostře.
"Ano drahoušku."
"Co po mě chceš?"
"Jen chvíli ve tvé společnosti, srdíčko, strávenou u mě při večeři. Nebo někde na procházce." pokrčil neviňoučce rameny.
"Dobře, ale mám podmínku. Žádná další srdíčka, ani další drahoušci!"
"Samozřejmě zlatíčko."
"Klausi!"

Neměla jsem to dělat. Výborné ovocné víno a jeho vypravěčský talent se ke mně dostávaly až příliš snadno.
"Myslím, že už bych raději měla jít." zvedla jsem se od nově načaté sklenky a příběhu.
"Proč?" podivil se upřímně.
"Jsem skoro opilá." přiznala jsem.
"Ale já toho nechci zneužít. Nejsem násilník."
"Hromady mrvých a zotročených mluví jinak." odfrkla jsem si. Naléhavě mi položil ruku na paži. Neodtáhla jsem se...Protože to bylo příjemné, sakra!
"Dělal jsem, co jsem musel."
"Věc názoru."
"Představ si, že by kus tebe byl někde uzamčený. Oddělený od tebe. A ty bys věděla, že existuje. A šílela bys, protože by jsi nemohla být taková, jaká jsi. Pak by jsi zjistila, že to jde změnit. Co by jsi udělala?" hleděl na mě se zájmem.
"Asi bych ten kus sebe osvobodila. Nesnáším, když mě někdo omezuje. Ale..."
"Žádná ale. Já... Byl jsem bez sebe nekonečně dlouhou dobu. Staletí. Chtěl jsem se stát tím, kým jsem."
"Dobře. Řekněme, že tě tedy chápu, ikdyž ti nerozumím." vyhrkla jsem. Podíval se mi do očí a oba dva jsme vyprskli smíchy.
Jenže to bych nebyla já, abych zase neudělala nějaký trapas. Z roztřesené ruky mi vypadla skelnička.A že nevíte, kam stihla vylít většinu svého obsahu, než jsem ji chytla a postavila zpátky na stůl? No do mého výstřihu!
"Vypadám jako čuně!" zabědovala jsem.
"Nevypadáš." odporoval mi.
"Vypadám!"
"No dobře, ale krásné čuně!"
A řehtali jsme se nanovo.
"Chceš suché a čisté oblečení?" zeptal se pak.
"A co za to?" zajímala jsem se obezřetně.
"Jeden laskavý pohled jen a jen pro mě?"
Povytáhla jsem obočí.
"Zřejmě jsem se odvážil příliš doufat. No nic. Zajdi si vedle do pokoje, ve skříni by mělo být nějaké ošacení. Snad si vybereš." usmál se a pokynul ke dveřím. Rychle jsem jima prošla, co kdyby si to rozmyslel!
Ve skříni toho bylo hodně. Vzala jsem si jedny džínsy, protože víno proteklo všude. Ale tričko.
"On snad fetoval sporýš." zakroutila jsem hlavou. Všechna trička byla buď malá, s moc hlubokým výstřihem nebo měla nějakou jinou závadu. Po důkladném pátrání jsem objevila jedno v barvě půlnoční modři. Ale bylo nějaké velké a docela na mě plandalo. By mě zajímalo, pro jak objemnou holku ho tu má.
"Tak jsem tady." ohlásila jsem se, když jsem proklouzla zpátky do pokoje, kde už na mně čekla Klaus. Nevěřícně vykulil oči.
"Co je?" ošila jsem se pod jeho pohledem.
"Nevím, jak se tam dostalo, ale to tričko...je moje." kousnul se do rtu, aby se zase nerozesmál.
"Aha." hlesla jsem, jen tak tak přemáhající smích.
"Sluší ti." zalichotil mi.
"Tvoje tričko?" koukla jsem na něj nevěřícně.
"Určitě se mi líbí víc na tobě než na mě." pokrčil rameny.
"Tak díky. Neboj, doma ho přeperu a vrátím ti ho."
"Můžeš si ho nechat... Pokud chceš." pousmál se.
"Uvidíme." taktéž jsem zvedla koutky.

"Díky. Byl to příjemný večer." zoopakovala jsem ještě jednou a zavřela dveře svého příbytku. Nelhala jsem. Opravdu to bylo zábavné.
Prošla jsem rovnou do svého pokoje, shodila to darované oblečení a jen v prádle si zalezla do postele. Zima. Vylezla jsem, navlekla si své froté pyžamko a znovu se zavrtala do peřin. Horko. Znovu jsem vstala, pyžamko jsem vrátila do skříně. Dumala jsem, v čem ještě bych mohla spát. Zrak mi padl na jeho tričko.
"Ne!" zakázala jsem si a znovu se pokusila uložit. Pokus prádlo č.2. Zima. Zima. Strašná zima.
"No dobře!" zavrčela jsem, ještě jednou se vyhrabala z pelíšku, abych na sebe s podrážděným a naštvaným povzdechem navlekla to zpropadené tričko.
"A teď už bych, Bože, mohla usnout!" vzhlédla jsem k nebi, respektive ke stropu. A oni mě tam nahoře vyslyšeli! Zabalená v Klausově svršku jsem začala spokojeně pochrupovat.

Pohled Bonnie:
Prošli jsme do něčeho, co vypadalo jako útulná pracovnička. Henric mě chytil za ruku a povzbudivě mi ji stiskl. Šťastně jsem se na něj usmála.
"Začni povídat, Marku." pobídl ho Samuel.
"Tak dobře. Pravda je taková, že..."

28.kapitola: Heaven

19. července 2012 v 15:01 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitolka od Tew. Kvááásná! Obdiv a díky za tu Itálii! ;) :D

Když tu byl volný den Henricka a Bonnie, tak tu musím dát i ten Damona a Eleny :D
,,Takže oni si odjedou a my máme makat?" Postěžoval si můj upír.
,,Jak jsem řekla, všichni potřebujeme den volna, tak ticho a vymysli kam půjdeme." Zamručela jsem zoufale. Tohle honění za neznámem mě děsně štvalo.
,,Ale, princezno." Vzal mě konejšivě kolem ramen a rázem jsem seděla na jeho klíně a byla kolébána jako malé dítě.
,,Nejsem malá, upíre!" Zavrněla jsem mu u ucha a přejela mu dlaní po hrudníku.
,,Ne, to rozhodně nejsi, miláčku." Zašeptal a přejel mi rukou po zádech. Otočil ke mně svou hlavu a já ho jemně a krátce políbila. To by si, ale nesměl mou hlavu přitáhnout zpátky a polibek mi oplatit. Okamžitě jsem mu ho s chutí totiž vrátila a už jsem ležela v našem pokoji, pod ním, na posteli s bílým přehozem.
,,Takže kam půjdeme?" Poškádlila jsem ho s úsměvem, když se ze mě pokoušel dostat mé tričko.
,,Dovedu tě do nebe, princezno." Zavrčel sebevědomě. Jo, hold jsem si vzala pevné tričko.
,,To si teda věříš." Zasmála jsem se. ,,Ani mi nesvlékneš tričko." Usmála jsem se oslnivě. Ale to už mi z mého trička udělal dva cáry a spokojeně se uculil a pustil se do líbání mého těla.
,,Věřím.."Laskal mě po těle.
,,To máš blbé, jelikož ty dva hadry, bylo mé oblíbené tričko, takže budeš muset vytáhnout kreditku, upíre." Shodila jsem ho pod sebe a zaculila se. Pak jsem vstala a přešla k naší skříni. Sundala jsem si kraťasy a navlékla si své modré šaty. K tomu jsem si vzala moje balerínky od mého upíra a vyběhla jsem ven. Krásně svítilo sluníčko a já si hezky hopkala k autu. Přijeli jsme jedním autem, ale pak jsme se rozhodli pro jistotu ještě jedno půjčit v půjčovně. Tím odjela Bonnie s Henrickem. A nám zbylo Damonovo modré autíčko. Popravdě, neznám značky a druhy aut, na to jsem úplně levá. Damon už seděl v autě a chvíli se mračil a chvíli neutrální výraz. Asi jsem ho trošku naštvala, že jsem nepřijala jeho pozvání do nebe.
,,Kam to bude, miláčku?" Pousmál se a já si jen sedla na místo spolujezdce.
,,Do nějakého exkluzivního obchodu." Usmála jsem se a políbila jsem ho. Tím jsem si vyžehlila to menší nedorozumění. Jelikož se usmál a polibek mi oplatil.
,,Takže do nejdražšího obchodu v tomhle městě? Hmm… budeme utrácet." Zazubil se a už jsme to jeli minimálně stodvacet kilometrů za hodinu. Klid, to je jeho normální rychlost. Doufám.
,,Páni.." Vydechla jsem, když zpomalil ve městě. Všude samé značkové obchody, kavárny a kluby. No.. budeme toho hodně procházet a když myslím hodně, tak všechno! Akorát mě bude muset tak v půli už Damon nosit.
,,Líbí?" Usmál se a zaparkoval v podzemí jednoho velkého obchodního domu.
,,Už jsi tu byl?" Zeptala jsem se stále uchvácena. No to víte, v Mystic Falls toho tolik nenajdete, spíš skoro nic.
,,Nejmíň stokrát." Usmál se uličnicky a chytil mě majetnicky kolem pasu. Políbila jsem ho zespodu na čelist a na krk a šli jsme k eskalátorům. Ten nás vyvezl do patra, kde jsem hned tlačila Damona k obchodu s botami. Ochotně a s mírným smíchem se mnou držel krok a pak hned našel prodavačku a začal s ní mluvit. Já se hned rozeběhla do ráje bot. No divte se, tohle se mi mockrát nenaskytlo.
,,Ty jsou parádní." Zaradovala jsem se, když jsem našla poslední bílé botky, se štěstím v mé velikosti. Botičky na podpatku, které jsem musela mít na svatbu s mým upírem. No a co? Mašle mě berou. Okamžitě jsem čapla krabici, ale to mi ji už z rukou rvala nějaká šílená ženská.
http://chatfa.com/wp-content/uploads/2010/06/Wedding-Shoes-02.jpg,,Promiňte slečno, ale ty jsou mé." Mluvila na mě. Moje oči se zúžily do úzkých škvírek.
,,Ne, promiňte mi vy, ale tyhle jsem měla první." Mračila jsem se.
,,Ale já je chci." Dupla si ta žena a rvala mi je z rukou. No kdo by řekl, že Elena Gilbertová, se bude prát o pár bot.
,,Já je chci na svatbu!" Zamručela jsem.
,,Slyšel jsem něco o svatbě?" Objevil se u nás můj upír s láskyplným úsměvem.
,,Slyšel." Přikývla jsem. ,,Tahle paní mi bere boty, co jsem si vyhlédla na naši svatbu." Vysvětlila jsem ve zkratce.
,,Pane, vaše snoubenka chce boty, které mám mít já." Odpověděla žena. Ani jedna jsme boty nedali z rukou.
,,Tak to vyřešíme jednoduše." Prohlásil můj snoubenec a podíval se té paní do očí. ,,Ty boty nechcete. Nelíbí se vám. Teď je pustíte a odejdete si vyhledat jiné a pokud je bude chtít moje snoubenka, tak jí je přenecháte." Mluvil plynule a já pak najednou držela ty boty sama a ta žena odešla bez námitek pryč.
,,Ty jsi ten nejlepší." Položila jsem boty a skočila mu kolem krku. Objal mě a políbil pod ucho a pak na rty.
,,Já vím." Usmál se a pak si vzal do parády boty.
,,Co myslíš? Budu se ti v nich líbit?" Usmála jsem se oslnivě, když už jsem měla boty na sobě. Damon mi je totiž osobně nasadil. Pěkně jsem se v nich prošla, abych mu je ukázala.
,,Hmm… a budeš ty boty mít opravdu jen na svatbu?" Usmál se a posadil si mě na klín.
,,Si ještě rozmyslím, pane." Políbila jsem ho na nos a pak na rty.
,,No dobře. Půjdeme dál?" Pousmál se. Přikývla jsem, sundala si boty a nazula si ty svoje. Cestou k pokladně jsem si ještě vyzkoušela modré baleríny a můj upírek byl tak hodný, že mi je koupil. Skočil do auta to tam pak dát a hned byl zase u mě. Přešli jsme do kavárny naproti tomu obchodnímu domu. Bylo to tu zařízené ve starším, elegantním stylu. Zašili jsme se spolu do nějakého boxu a Damon nám objednal dvakrát Cappuccino.
,,Je to tu pěkné, nemyslíš?" Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.
,,Vím o něčem pěknějším, mnohem pěknějším." Políbil mě do vlasů a napil se svého čerstvě doneseného Cappuccina.
,,Tak jaké je?" Zeptala jsem se pro jistotu dřív než jsem se napila.
,,Nejlepší co jsem kdy měl." Olíznul si rty a já ho pak políbila na nos, kde mu zůstala pěna. Ale pak jsem toho litovala. Chtělo to fotku.
,,Miláčku?" Zacukrovala jsem a zamrkala nevinně řasami.
,,Ano?" Zeptal se hned.
,,Udělal by jsi pro mě něco?" Uculila jsem se.
,,Cokoliv." Potvrdil.
,,Dáš si pěnu z Cappuccina na nos??" Usmála jsem se.
,,Ne." Zavrtěl pobaveně hlavou. Udělala jsem smutný kukuč.
,,Vždyť jsi říkal cokoliv." Řekla jsem ublíženě. Povzdychnul si a nechal si dát pěnu na nos. Vzala jsem mobil a vyfotila ho, jak se k tomu usmívá. Hned jsem si ji dala jako tapetu.
,,Teď ty." Schytala jsem to pěnou na nos. Oslnivě jsem se usmála a už jsem byla i na jeho tapetě. Vyměnili jsme si pohledy a hned jsme sek sobě přitulili hlavami s pěnou na nose a Damon nás vyfotil, stejně pak já a na světě byly nové fotky. Pak jsme byli foceni, jak mě políbil na nos a odstranil tak pěnu a stejně tak jak jsem mu ji dala pryč já. Nové fotky do galerie.
,,Máme nové fotky a tapety na mobil." Zasmála jsem se a schytala tak sladký polibek.
,,Jo, všechno máme zdokumentováno." Potvrdil a ještě jednou mě políbil. Poté jsme dopili naše Cappuccina a Damon zaplatil. Chytil mě za ruku a vedl mě po ulici do obchodu s obleky. Usmála jsem se a začali jsme vybírat, který oblek si odveze a bude ho mít na svatbu.
,,Co myslíš tenhle?" Zeptal se a já vyprskla smíchy. Damon jako anděl v bílé. Zavrtěla jsem hlavou a dostala výchovný polibek.
,,Vezmi si spíš tenhle, miláčku." Žehlila jsem si to u něj, ale podala jsem mu naprosto bezvadné černé sako a kalhoty. ,,A k tomu si vezme bílou košili a černou kravatu, ne?" Usmála jsem se. Bude to prostě klasika. Žádný bílý anděl. Hezky můj čertík v krabičce.
,,Budu klasik." Pochvaloval si s úsměvem a dělal různé obličeje před zrcadlem s oblekem před sebou. Zasmála jsem se.
,,Bude tento oblek, ten co si vezmete?" Ozval se za mnou prodavač.
,,Ano, vezmeme si tenhle oblek, je moc pěkný." Pochválila jsem vzhled obleku a prodavač jen přikývnul.
,,Je velmi pěkný." Přikývnul a nechal si ten 'skvost' podat od mého přítele. Poté s ním odešel k pokladně.
,,Ten toho moc nenamluví co?" Zašeptal mi posměšně Damon.
,,Ne, to ne." Přikývla jsem s úsměvem.
,,Tak pojď, ještě toho máme hodně před sebou." Popostrkoval mě k pokladně.
,,Vždyť už jdu, ty strkadlo!" Smála jsem se a pak jsem umlkla před prodavačem. Podal nám černou krabici, kterou úhledně zavázal světle modrou mašlí a ve které byl Damonův oblek. Řekl si o peníze, a že to bylo dost peněz! Damon ochotně vytáhnul svou kreditku a s úšklebkem naťukal pin a potvrdil to. Dostali jsme stvrzenku a udělali tomu obchodu pá, pá. Pak jsme se s úsměvem vydali do obchodu pro mě. Budu mít nové tričko.
,,Tak, tady si vyber co chceš a kolik toho chceš." Usmál se. Podezíravě jsem se na něj podívala.
,,Vždyť ten obchod je děsně drahý." Zaprotestovala jsem.
,,To nevadí, mám celkem dost peněz." Usmál se a už mě táhnul k šatům. Zavrtěla jsem pobaveně hlavou a nechala se dotáhnout k šatům.
,,Wau.." Vydechla jsem nad všemi druhy. Od minišatů, po dlouhé společenské šaty. A on mě dovedl přímo doprostřed toho. Když jsem zaostřila, tak jsem si uvědomila, že jsme v obchodě s šaty. Hold si asi budu muset pořídit brýle, jelikož fakt nevnímám, co mám kolem sebe.
,,Tak copak se ti líbí?" Jeho hlas mě zalechtal u ucha, když mi do něj úplně těsně šeptal a pak mi ho pokladl polibky.
,,Všechno…" Dívala jsem se uchváceně kolem sebe. Uchechtnul se.
,,Takže vykoupíme celý obchod?" Zašeptal mi znovu do ucha. Plácla jsem ho přes rameno.
,,Ne." Podívala jsem se na něj a šla hned k prvním šatům na figuríně. Byly nádherné. Dlouhé společenské šaty béžové barvy na jedno ramínko. Spodek byl vrstvený, ale pořád byly úzké. Myslím, že jsem se na ně usmívala jako idiot.
,,Takže tyhle se ti líbí?" Zabroukal hned u mě Damon s šišatým úsměvem..
,,Hmm… cože?" Kouknula jsem na něj a hned jsem zatřepala hlavou, abych se vzpamatovala. ,,Jo, jsou úžasný." Přikývla jsem a přitulila se k němu.
,,Tak je berem." Usmál se a políbil mě do vlasů a pohladil po zádech. Pak se jemně vyvléknul a odešel za prodavačkou, která si mezitím rozepnula snad polovinu knoflíčků u její bílé blůzky. Grr… megera! Ještě se předklonila, já ji vyškrábu oči. Zavrčela jsem si pro sebe a pak s klidným úsměvem přešla ke svému snoubenci a objala ho, aby ta ženská viděla ten obří prsten. Závistivě se na mě zamračila a pak jen šla pro šaty.
,,Neflirtuj." Zabručela jsem.
,,Moje princezna žárlí? To budu flirtovat častěji." Uculil se a políbil mě na čelo.
,,Žárlí, ale už toho nech." Přimhouřila jsem oči a políbila ho na rty. Pak jsem jenom dostala do ruky další krabici, tentokrát modrou s bílou mašlí. Dostala jsem ještě nenávistný pohled od prodavačky, zaplatili jsme a už jsme si to šli.. no.. nevím kam mě Damon vede.
,,Co by jsi řekla na zmrzlinu a nejlepší pizzu, co existuje?" Držel mě za ruku a usmíval se.
,,No tak moment.. neletíme do Itálie, že ne?" Podívala jsem se na něj podezíravě. Cvrnknul mě do nosu a poté zase chytil za ruku.
,,Ne, ale tady má pizzerii jeden chlápek z Itálie." Usmál se. ,,A je to upír, takže má dost dlouho tu nejlepší recepturu." Zašeptal mi ještě. Vykulila jsem oči.
,,Takže jdeme do upířího podniku?" Zeptala jsem se.
,,Ne, chodí tam lidi, ale ten upír je prostě milovník lidí. Něco jako vegetarián Stefan. Akorát pije konzervy a z člověka se nenapil už hodně dlouho a prý ani nezabíjel." Pokrčil rameny a už jsme stáli před pizzerií.
,,Sammyho italská pizzerie?" Přečetla jsem nápis se zdviženým obočím.
,,Jmenuje se Samuel."Vysvětlil mi můj upír. Jo, ten vedoucí bude asi vážně lidumil, nebo má totálně vygumovaný mozek.
,,Díky, Sherlocku." Protočila jsem oči a vešli jsme dovnitř. Stěny byly pokryté tmavým dřevem a u nich byly i boxy. A skoro nad každým boxem byl obraz přírody. Louky, vody, stromů. Byly tu i kulaté stolky uprostřed toho a bar. S vysokými barovými židlemi. My si sedli jako obyčejně do boxu a už jsme dostali jídelní lístky. Mají to tu teda rychlé.
,,Tak jakou pizzu, si dáš miláčku?" Optal se spokojeně.
,,Nejspíš si dám šunkovou s kukuřicí, ale jsou tu moc velké porce." Zkoumala jsem to.
,,Tak si ji dáme napůl a setkáme se při jídle polibkem, hmm?" Zavrněl mi u ucha.
,,To zní moc dobře." Políbila jsem ho.
,,Tak co si dáte?" Zeptala se příchozí servírka.
,,Jednu velkou šunkovou s kukuřicí a dva multivitamínové džusy." Nadiktoval objednávku a objal mě kolem ramen. Servírka přikývla, vzala si jídelní lístky a odešla do kuchyně.
,,Ty znáš toho upíra?" Zeptala jsem se.
,,Jo, moc dobře se s ním povídá. Je hodný. Pokud ti to nevadí, chci ho pozvat na svatbu." Políbil mě na tvář. Usmála jsem se a přikývla, ale to u nás už seděl vysoký muž se světle hnědými vlasy a modrýma očima. Usmíval se od ucha k uchu.
,,Kdo tu mluvil o svatbě, a že jsem zvaný?" Usmíval se.
,,Rád tě zase vidím Samueli." Podal mu Damon ruku a potřásli si.
,,A kdo je tahle krásná dáma?" Optal se a já cítila jak rudnu - jo přesně, jako rajče.
,,To je Elena, moje snoubenka." Osvětlil mu můj upír, když jsem se neměla ke slovu.
,,Těší mě, Samueli." Usmála jsem se a podala mu ruku. Elegantně mi ji políbil.
,,Mě též, krásná slečno." Usmála jsem se.
,,Samueli, pozor na jazyk." Zamručel Damon.
,,Nežárli." Mírnil ho ten druhý.
,,Jak nemám žárlit, když mi tu balíš mou snoubenku?" Usmál se a přitisknul si mě k sobě v majetnickém gestu.
,,Fajn, to by stačilo, pánové." Uchechtla jsem se a podívala se na oba.
,,Rázná. To se mi líbí." Usmál se Samuel.
,,Same neštvi." Zavrčel Damon.
,,Hele objednávka." Přerušila jsem je.
,,Nechte si chutnat, až dojíte, tak zase přijdu a zavedu vás do mé kanceláře, kde si můžeme promluvit v klidu." Usmál se a odešel. My s Damonem jsme se pustili do jídla. On v pohodě, ale já už po druhém kousku sotva popadala dech, a to mi ještě dva zbývali a on měl svou polovinu už snědenou. To je tak nefér.
,,Tak já ti pomůžu." Nabídnul se a už šahal pro pizzu. Pleskla jsem ho přes ruku.
,,To je moje ty zloději." Uchechtnula jsem se.
,,Tak ti to zabalíme no." Zavolal si servírku a ta jen přikývla. Dopili jsme džusy a dostaly krabici od pizzy a už si to pro nás štrádoval Sam. Přešli jsme mu naproti a nechali se odvést do jeho kanceláře. Měl tam samé obrazy. Jo… asi posedlost uměleckými díly.
,,Takže.. co vás sem vlastně přivádí snoubenci?" Sednul si za stůl a zkoumal nás pohledem.
,,Nákupy, hledání jednoho upíra, nákupy.." Usmíval se Damon.
,,Jakého upíra?" Zajímal se hned.
,,Marka, je přesné vodítko k tomu, abychom našli Původního, co stvořil naši linii." Odpověděl hned. Na chvíli bylo ticho, než Sam odpověděl.
,,Znám jednoho Marka, je mu skoro tisíc, stvořil mě." Přiznal se.
,,Takže.. nevíš kdo je tvůrcem tvojí i jejich linie?" Zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou.
,,Je mi to líto, to nevím. Ale Marka vám pomohu najít, jestli chcete." Odpověděl. Horečně jsem přikyvovali. ,,Dejte mi adresu, kde bydlíte a já se zítra ráno stavím a zavedu vás tam. Teď si odpočiňte." Vstal.
,,Počkej ty víš kde bydlí?" Vyhrkla jsem.
,,Ne, ale má mě rád jako syna, tak mu zavolám, jeho číslo znám." Blýsknul po mně úsměvem.
,,Dobře." Přikývnul Damon a zvedli jsme se taky. Nadiktoval mu adresu a pak jsme odešli. Ještě jsem mu s úsměvem zamávala a pochválila mu pizzu a už jsme byli venku. Cestou k autu jsem si vybrala nové oblíbené tričko a jeli jsme do našeho nového bydlení.
,,To byl den." Svalila jsem se na postel a Damon hned na mě.
,,Jo, byl to dlouhý den, ale.. už tě můžu přivést do ráje?" Usmál se.
,,Už jo." Usmála jsem se a skončila jsem bez šatů, naštěstí neponičené. Boty už byly taky pryč a já tam byla jen ve spodním prádle. To samé Damon. A už si prolíbával cestičku po mém krku až k pupíku.

,,Kde je kdo?" Ptala se nás Bonnie.
,,Upír, je to potomek Marka." Dodala jsem.
,,Jak jste ho našli?" Zeptal se Henrick.
,,V pizzerii.." Zazubil se Damon.
,,V pizzerii?" Pozdvihla moje nejlepší kamarádka obočí.
,,Jmenuje se Samuel a je to jeho potomek. Měl by teď přijít." Podívala jsem se na hodinky.
,,To jsem zvědav." Usadil se k nám Henrick. Ozvalo se zaklepání na dveře.

2.kapitola: Party Rock is in the House Tonight!

18. července 2012 v 17:35 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
Druhá kapča k mému TVD/SPN myš-maži :D. Doufám, že se vám bude líbit jako první a že ji okomentujete. ;)


"Eleno!" přiběhly k naší společnosti, jakmile vešla do Grillu její kamarádky.

"Kdo to je?" dožadovala se šeptem ta snědá.

"To máš fuk! Já chci taky takový harém!" zasténala polohlasně blondýna.

Dean nasadil flirt face stupně 5, až ho Sam musel nakopnout.

"Tohle jsou Bonnie a Caroline, moje nejlepší přítelkyně." představila je Elena.

"Nechcete si zatancovat?" optala se rozjařeně Caroline.

"My na tanec moc nejsme." zakroutil Sam hlavou.

"Dal by jsi košem i mně?" ozvalo se za nimi provokativně. Všichni se otočili. Stála tam dívka se světle ořechovými vlasy těsně nad zadek a zvláštně modrošedýma očima, které kontrastovali s oranžovými šaty.

"Dan, jsi to ty?! Honem pojď ke strejdovi Deanovi!" rozevřel starší Winchester náruč a ona mu do ní skočila.

"Jsem to já." potvrdila a líbla ho na tvář.

"Co tu děláš?" divil se šťastně Dean.

"Snažím se vás najít."

"A tak o nás pro jistotu zakopneš."

"Jo." usmála se a otočila se na Sama. Ten na ni zíral jak na anděla ve flanelce.

"Ahoj Sammy." sklopila pohled.

"Ahoj." zamumlal na oplátku. Oba současně zvedli pohled. Samovi zacukaly koutky, pak se usmál. I Dan se usmála.

"Ještě se zlobíš?" zeptala se a vykročila směrem k němu.

"To si musím promyslet." obtočil si paže kolem jejího pasu.

"No ták! Omlouvám se." udělala psí oči.

"Není moc příjemné stát na konečné tramvaje jen ve spodkách." uchechtl se Sam.

"Na konečné ve spodkách?! Jaktože o tom nic nevím?!" ozval se ublíženě Dean.

"Mohl sis za to sám Same." pokrčila Dan rameny.

"Pojď sem." skoro zavrčel a přitáhl si ji k polibku.

"Já bych se na...!" zaklela blondýna.

"Caroline!" okřikla ji Bonnie.

"No a? Proč zrovna ona? Je taková oplácaná.."

"Oplácaná ještě neznamená hluchá, slečno." usmála se na ni Dan.

"Já jen..." zrudla Car a chytila se za pusu. Nechtěla, aby to vyznělo takhle.

"To nic.Nemám katalogové míry." pokrčila Dan rameny.

"Tvoje míry jsou perfektní." zabručel Sam a posunul si ruce na její plné boky.

"Lichotníku." zasmála se dívka v jeho náruči a líbla ho do koutku rtů.

"Nemá tohle být párty?" zeptala se pak.

"Ehm..Je to párty." ozval se Stefan.

"Že tu nikdo netancuje!" zavrtěla hlavou a táhla Sama na parket.

"Neumím tancovat!" zastrčil si ruce do kapes.

"Lhát se nemá." usmála se.

"Nelžu." pokrčil rameny.

"Sammy.Prosíííím." zapředla mu do ucha. Začala hrát svižná hudba.

"Připomeň mi, proč se tebou vždycky nechám přemluvit?" zaúpěl a přitáhl si ji do náruče.

"Že by jsi mě měl rád?"

"Tím to bude." přikývl a roztočil ji..Se smíchem vklouzla zpátky do jeho náruče a nechala se zaklonit.



Mezitím Damon vytáhnul nic netušící Elenu na parket, objal ji kolem boků a začal křepčit. Stefan vypadal dle sloganu "dynamit, dynamit, udělá bum!".Dean radši chňapl Bonnie, aby se s ní pokusil něco zplodit. Nějaké taneční figury, samozřejmě!

Stefan se chtěl vydat k trsajícímu Damonovi a vícemnéně nedobrovolně se natřásající Eleně, ale nestihl to.

"A já bych měla zůstat sama?! Na to rovnou zapomeň!" zavrčela Caroline a smýkla Stefanem zpátky k sobě.

"Caroline!" zasténal a pokusil se vydrápat z jejího objetí.

"Zapomeň! Až tahle písnička skončí můžeš ji jít jako slušný člověk...nečlověk požádat o tanec." zatrhla mu to.

A tak se na parketu otáčeli všichni. Šílené rytmy po chvíli nahradil ploužáček. Dan se přitulila k Sammymu, hlavu si opřela o jeho hruď.

"Open up your heart to me. And say what's on your mind..."

"Já ti řeknu, co se mi honí v hlavě. Miluju tě Same Winchestere." zašeptala mu Dan spiklenecky. Přitáhnul si ji k dalšímu polibku.

"I still need you in my life this time." zabroukal do něj spolu s písničkou.

"I need you right now." nabodobila ho Dan a znovu se přitulila k jeho hrudi.



Stefan se chtěl dostat k Eleně, ale Damon si ji prostě chytil pevněji a evidentně ji nemínil pustit. Stefan proto zůstal u Caroline, aby nebudil rozruch. Kdyby měl místo očí lasery, Damonova hlava už si plouží sama. A možná i Elenina. Stefanova dívka si totiž hověla v Damonově objetí a na to, že je Stefanova, evidentně ani nepomyslela. Prohlížela si zvědavě tvář staršího Salvatora a v očích jí plály plamínky.



"Pocahontas, jaký je tvůj oblíbený seriál?" zeptal se Dean Bonnie.

"Buffy, Johne Smithe." uchechtla se.

"Tu já taky rád." usmál se vyzívavě.

"Tak jo showmane. Oblíbená činnost?"

"Jídlo, trávení času s rodinou, jídlo, tancování s tebou, jídlo..."

"Blboune!"

"Zlobím tě, indiánská princezno?"

"Ano, bílý dobyvateli. Ale docela příjemně."



"Víš, že tohle je těžce kýčovitá romantika?" zabručela Dan.

"Co s tím budeš dělat?" vyzvídal Sam.

"Nechám se tebou unést. Někam pryč." zavrněla.

"A co tam někde pryč budeme dělat?" hrál si na nechápavého.

"Co budeš chtít." pokrčila rameny.

"Takže i hrát piškvorky?"

"Winchestere! Jestli nechceš být znásilněn, tak se vzpamatuj!"

"Já zapoměl na tvoje potřeby."

"To sis dovolil hodně!"

"Víš, že průměrný člověk má myšlenky na sex každých sedm minut?"

"Copak já jsem průměrná?!"

"To bych se nikdy neodvážil tvrdit."

"Tvoje jediné štěstí."

"Ty jsi moje štěstí."

"Jo známe. Chodí štěstí dokola, občas sedne..."

"Jsi nějaká drzá."

"Drzá, ale tvoje."

"Lákavé."

"Tak už mě nezlob."

"Dobře." uchechtl se, zvedl ji a odnášel si ji někam pryč od davu.



"Tady?" zeptal se Sam po chvíli. Dan se nenamáhala s odpovědí, jen se svalila do měkké trávy a Sama stáhla sebou. Ten se náruživě vpil do jejích rtů. Ruce mu zatím vklouzly pod slupku šatů a uvolnily zapínání podprsenky.

"Nedočkavý." zabrumlala, ale sama ho až přeochotně vysvlekla z trička.

"Stejně jako ty." zasmál se a šaty z ní i s podprsenkou stáhnul.

"Pravda." zasmála se taky a už ani Samovi džíny nezacláněly ve výhledu.

"Naostro jo?" vyprskla Dan.

"A ty skoro." zatahal za jednu ze šňůrek, pro Dan tak netypických, tang.

"Líbí se mi tyhle titěrnůstky. Mohla bys je nosit častěji." zkusil nahodit prosebný kukuč.

"Jenže, milý Same, ono sice hezky vypadá, ale něco jiného je, když máš tu šňůrečku celý den zařezanou v..." zašklebila se.

"Nejvyšší čas zbavit tě trápení." zasmál se vypočítavě Sam.

"Prosííím." zatřepotala řasami a poslední kousíček látečky se povaloval u svých sourozenečků někde v okruhu pěti kilometrů. Sam se položil na Dan a ona mu nedočkavě vyšla vstříc.

Ehm. Pokud jste očekávali nějakou romantiku, budete asi zklamaní. Sam, ač v běžném životě tichý, milý, roztomilý studentík, se stával naprosto šíleným. Rychle a zběsile by vedle tempa, které udával, vyznělo jako děěěsně pomalu.

Dan, aby celá odpovědnost nebyla jen na něm, je vytáhla do sedu. Po chvíli cítila, jak se Sam celý napnul. Několikrát ji políbil na dekolt, potom si vyčerpaně lehnul.

"Unavený?" zeptala se Dan a rozpustile ho líbala na hrudi.

"Trochu." přiznal Sam.

"Dobře." zabroukala Dan, přitulila se k němu zády a obtočila si jeho ruku kolem pasu.

"Ale ještě trochu energie mám." ozval se jí u ucha škádlivý hlas. Vzápětí si začal hrát na Kryštofa Kolumba. Nenechal ani kousek její kůže bez doteku nebo polibku. Ona se pochopitelně nedala zahambit.



"Asi mě budeš muset zpátky odnést."

"Klidně, ale budeme nápadní, pane Winchestere."

Naklonil se nad ni a odhrnul jí vlasy z čela.

"Copak?" zeptala se měkce.

"Víš, že jsi krásná?"

"Víš, že jsi miláček?"

Oba se zasmáli.



"To jste tam diskutovali o národním dluhu?!" bručel Dean, jakmile se ti dva znovu objevili ve společnosti.

"Co se čertíš?" usmála se Dan.

"Sam si tě uzurpuje pro sebe!" zakňoural starší Winchester vyčítavě.

"Je to MOJE holka." připoměl mu bratr.

"A MOJE … skorosestra!" plácnul Dean první, co ho napadlo. Pak čapnul Dan za ruku a odtáhnul si ji na parket.

"Jsi protivný! Víš, že jsi protivný?!" zakabonila se na něj.

"He?" hrál si na hluchého.

Zaboxovala mu do prsou, ale smála se. Netrvalo dlouho a už se oba svíjeli do rytmu. Sam stál na kraji taneční plochy a jen s úsměvem kroutil hlavou.

"Tobě to...nevadí?" ozvalo se za ním.

"To je účel."

"Prosím?" podivila se hnědovláska.

"Je to taková hra." usmál se.

"Ale oni tancují na..."

I know you want me, You know I want ya!

"A?"

"A nic, zřejmě. Jsi zvláštní."

"Kdybych měl spočítat, kolikrát už jsem tohle za život slyšel." zachechtal se.

"Promiň." sklopila pohled.

"To nic Eleno. Tyhle naše vztahy je těžké pochopit."

"Tak mi je alespoň zkus vysvětlit."

"Těm dvěma teď jde o to, aby mě žárlivost donutila si pro Dan dojít."

"Proč to dělají?"

"Baví je mně testovat." pokrčil s povzdechem rameny.

"Kéž by víc lidí mělo takový přístup." povzdechla si.

"Přítel žárlí?"

"Kdyby jenom přítel!" ujelo jí.

"Áha."

"Co to mělo být, to vševědoucí 'Áha.' ?!"

"Že by docela obyčejné 'Áha.' ?"

"'Áha.' obvykle znamená, že tomu, kdo ho vysloví, něco došlo."

"Nejspíš."

"Tak vyklop svou teorii."

"Oba bratři?"

"To je to tak vidět?" lekla se Elena.

"Trošku." trhnul hlavou.

"Jak jsi..."

"Promiň, ale ti dva právě dosáhli toho, co chtěli." protáhnul se na parket odtrhnul si Dan od Deana

a pevně ji sevřel ve své náručí. Něco mu řekla, načež se oba rozesmáli.

Dean si vrásky nedělal. Jednoduše si přitáhl do víru tance Caroline. Ta se chopila příležitosti, která se jí tím naskytla. Přimkla se k Deanovi a rozhýbala boky. Oba si to náramně užívali.

Elenu to rozesmálo. Pak uviděla Stefana, jak si to rázuje jejím směrem. Chtěla mu jít naproti, ale najednou padala. Když už se bála, že ji její hlava zahraje 'Berany, berany, duc!' s podlahou, někdo ji zase vytáhnul na nohy. Damon na ni rozpustile koukal zpod hustých řas.

"Tohle je dneska po druhé, co jsi mě takhle unesl." podotkla.

"Ano."pokýval vážně hlavou, ale v očích mu poskakovaly nezbedné jiskřičky.

"Proč?"

"Chtěl jsem si s tebou zatancovat." prohlásil nevině.

"Bez postraních úmyslů?"

"Copak to při téhle písničce jde?" zakřenil se.

"Damon..éééééééééééééééééééé!" vypískla, když s ní začal házet jako zemětřesení nejvyššího stupně. Při tom všem poskakováním pochopitelně neviděli Stefanův temný pohled.



"Né!"

"Ale vážně! Strašně ho chtěl!"

"A tak ses mi ho pokusil vyrobit."

"Bylo originální!"

"Jasně. Jenže já se v tom pyžamu bál spát, protože jsem nerozeznal, co za divného křížence to na něm je."

"Tak zlej ten medvěd zas nebyl!"

Bratři bavili děvčata historkami z dětsví. Sam si držel Dan, Dean jednou rukou objímal Bonnie kolem ramen, druhou Caroline kolem pasu.

Najednou se k nim přiřítila Elena.

"Potřebuju panáka!" zahlásila, než ho vytrhla Deanovi a hodila do sebe se zručností starého alkoholika.

"Pááááááni!" vydechla Caroline.

"To chce další rundu!" oznámil Dean a pokynul barmanovi.



"He, he!"

"Tu pastičku...partičku...prostě tu věc, co hraje, znám!" zajásal Sammy po hodině vydatné konzumace.

"To bude písnička, bráško." uchechtl se Dean. Myslíte si, že byl střízlivější? Chyba! Vzápětí totiž čapnul Sama a začali tančit něco, co vypadalo jako tango po lepící pásce.

Škod bylo z toho večera spoustu. Na Carolininých šatech se objevil nový rozparek, Deanova košile se s každým ztraceným knoflíčkem víc rozhalovala...

27. kapitola: Enchanted

17. července 2012 v 21:32 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitola ode mně. Doufám, že se vám bude zamlouvati. Začíná tu něco nového... ;) Začneem s pohledem Eleny, ale očekávejte pohled Henricka a snad i Bonnie. ;)

"V tom katalogu se mi žádný šaty nelíbí." šklebila jsem se, když mi Damon po několika minutách tu nabídku svatebních šatů stejně vnutil.
"Co třeba tyhle?" ukazoval Damon snaživě na jedny krátké. Vršek vypadal jako odvážný korzet a modelce zpod minimini sukénky čouhaly podvazky.
"To by nevypadala jako nevěsta, ale jako nevěstka." ozval se těsně za mnou hlas. Trošku jsem se polekala.
"Přesně." obrátila jsem se přesto na Henricka s vděčným úsměvěm.
"Jsem připravený provést kouzlo." dodal ještě a spiklenecky na mě mrkl.

Přesunuli jsme se do Henrickovi čarodílny.
"Budu potřebovat trošku tvojí krve." poznamenal Henric, skloněný nad nějakou knihou. Automaticky jsem se začala shánět po něčem ostrém.
"Damonovy." dodal, když vzhlédl. Překvapeně jsem vykulila oči. Obyčejně jsem to byla já, po kom chtěli krev. Ať už kapku nebo mě vycucnout jako fruko.
"To je logické." prohlásil Damon, vzal jeden z nožů, co se tu povalovaly (a které já jsem přehlédla), rozřízl si zápěstí a nechal krev stéct do připravené misky.
"Pak já jsem asi natvrdlá jak zkamenělý bochník chleba." povzdechla jsem si.
"Jednak, ten koho hledáme, je upír. A je velmi blízko zakladateli pokrevní linie. Takže Damonova krev tu bude mnohem užitečnější než tvoje." vysvětlil mi laskavě Henric.
"Fajn." rezignovala jsem.
Henric ukápl z misky na velmi obecnou mapu Spojených států. Pak začal soustředěně pronášet kouzlo. Krev začala putovat po papíru. Zničeho nic se ale zastavila, jakoby na mapě byla nějaké neviditelná přehrada. Překvapeně jsem se podívala do Henrickovi tváře. Měl ji zkřivenou urputnou snahou. Po chvíli bolestně zanaříkal. V ten okamžik se mapa vznítila.
"Je mi líto. Je zřejmě chráněný nějaký čarodějem nebo čarodějkou. Ale zjistil jsem, kam zhruba bychom se měli vydat. Je někde v Oregonu, na severozápadě."
"Takže se mám podle tvých instrukcí jen tak vydat někam doprdele?!" rozčílil se Damon.
"Tam nemusíš, ale do severozápadního Oregonu by jsi mohl." ujistil ho klidně Henric.
"Nechte si to!" mírnila jsem je.
"Tahle výprava je šílenství."
"Mohl bych to místo upřesnit, kdybych měl k ruce ještě někoho kdo umí kouzlit." vysvětlil vládce domu.
"Abrakadabraka, čury mury fuk! Kam máme jet?" zašklebil se můj upír ironicky.
"Zkus ještě Čáry máry pod kočáry." zachechtal se Henric.
"Známe přece Bonnie!" vpadala jsem do jejich rozhovoru dřív, než se stihli pohádat.
"Jasně."
"Kdo je Bonnie?"
"Moje nejlepší kamarádka, která je čarodějka. Pomůže nám."
"Už se nemůžu dočkat, až ji poznám."

Pohled Henric:
Stál jsem s Elenou a Damonem před dveřmi té Bonnie. Přiznám se - byl jsem zvědavý. První čarodějka, s kterou jsem se měl setkat. Pokud nepočítám ty, co mě vyvolaly. A ikdyž nemám mnoho zkušeností, se svým vzhledem se ani počítat nedaly.
"Kdo to...Eleno!"
Zůstal jsem šokovaně zírat na dívku, která se vyřítila ze dveří a pevně objala svou kamarádku.Temné vlasy jí padaly na ramena v rozpustilých vlnách, aby tak rámovaly půvabný srdcovitý obličej. Zelené oči s lehkým nádechem hnědé překypovaly životní energií. Drobný nosík nad ústy. Její ústa. Ústa, která mě zničí. Buď mě odmítnou nebo přijmou. Já sám v té chvíli nevěděl, co by mě sebralo víc. Zběžně jsem přelétl zbytek její postavy. Byla zdravě štíhlá, ne pohublá. Ještě chvíli jsem obdivoval její nohy, které s naprostou samozřejmostí tančili po povrchu zemském jako by celý byl jen jevištěm. Při cestě zpět k jejímu obličeji mi pohled uvízl ve výstřihu žluté halenky, kterou měla na sobě. Polila mě horkost.
"A kdo je tohle?" upřela na mě svůj pohled a já si přál, abych byl mocný a bohatý, abych jí měl co složit k nohám. Nyní jsem mohl dát jenom sebe. A nebudeme si nic nalhávat - nedávno dorostlý čaroděj z doby vikingů není ta nejlepší partie ve městě.
"Henric. Henric Mikaelson." představil jsem se přesto.
"Mikaelson?" podivila se.
"To je dlouhé vyprávění." poznamenala Elena. Ano. A já byl ochotný vyprávět ten příběh téhle snědé čarodějce, kolikrát jen bude chtít.

"To je něco úžasného!"
Těšilo mě, že je Bonnie tím příběhem uchvácena ještě víc než Elena, pokud to vůbec bylo možné. Její živelné oči na mně hleděly s obdivem a úctou.
"Samozřejmě, že vám pomůžu, ale dneska ne. Už jsem vyčerpaná. Hybridi zase obtěžovali." vysvětlila a malinko se zapotácela. Nezvládnul jsem přemoci své instinkty, natál jsem k ní ruce a zvednul si ji do náručí.
"Už je to dobré. Můžeš mě pustit." usmála se, zatímco mě srdce hrozilo prasknutím, jak překypovalo náhlou nákloností k ní.
"Myslím, že raději ne, slečno Bonnie. Kde máte ložnici?"
"Berete to velmi rychle, pane čaroději." rozesmála se. Tváře mi zrudly.
"Já jsem nemyslel..."
"Jsi roztomilý, když se červenáš."
Ona si o mně myslí, že jsem roztomilý! Musel jsem se usmívat, ikdyž moje mimické svaly už žadonily po volnu. Byl jsem nepřirozeně veselý, jakoby opilý.
"Ložnici mám ve vedlejším pokoji." dodala.
"Pak mi bude ctí uložit vás."
Pronesl jsem ji do sousední místnosti a zavřel za námi dveře. Na posteli měla karmínově rudé povlečení. Nadzvedl jsem přikrývku, uložil ji na hebké prostěradlo a důkladně ji přikryl.
"Obvykle se nenechám nosit a také se mnou nikdo nejedná jako se slabým. Uvědom si prosím, jaká ti byla udělena výsada." upozornila mě.
"Jsem poctěn." ujistil jsem ji a chtěl odejít. Chytila mě za ruku. V ten okamžik jsem uvnitř vzplál.
"Zůstaň tu." zaprosila a já jí nadšeně vyhověl. Tak tohle je láska? Najednou nevnímat svět, chtít být milované osobě čímkoli, co si ona zamane. Být s milovaným těsně spojen. Jen za tu chvíli, co ji znám jsem došel k závěru, že kdyby se jí něco stalo, byl by to můj konec.
Ta čarodějka mě nevědomky začarovala. A já byl zakletý rád.
"Nebyla jste ještě před chvílí unavená?" povytáhl jsem obočí.
"Copak můžu usnout?! Chtěla bych se tě na tolik zeptat! Musíš znát tolik kkouzel, o kterých nemám ani potuchy."
"A ty se zajímáš jenom o ta kouzla?" uklouzlo mi posmutněle.
"S těmi začneme. Musíme přece zachránit tvou rodinu. Ikdyž je nesnáším, kvůli tobě..."
"Kvůli mě?" podíval jsem se jí překvapeně do očí.
"Kvůli tobě jsem ochotná bojovat za jejich spasení." pousmála se.
"Proč?" zajímalo mě. Její ruka ještě pořád svírala mou.
"Jsi ten nejupřímnější člověk, jakého jsem kdy potkala. A vyznáš se v kouzlech. A..." zastavila proud svých slov.
"A?" chytil jsem se naděje.
"Nechci, aby sis myslel, že jsem povrchní, ale... jsi moc pěkný kluk." sklopila pohled.
"Děkuji za kompliment, slečno Bonnie. Vy jste také velmi pěkná." vyhrkl jsem. Vzápětí jsem si za to měl chuť utrhnout hlavu. Pěkná! Říct bohyni, že je pěkná. Jsem blázen. Jenže prostě nedokážu nahlas říct, že bych nejraději zulíbal každý centimetr její snědé kůže a zametal před ní cestu.
"Děkuju. Pojď, lehni si vedle mě." posunula se o kousek.
"Není to.. neslušné?" zeptal jsem se opatrně.
"Neslušné by to bylo, kdybychom byli nazí." uchechtla se. Myšlenky se mi rozsypaly jako korále z přetržené šňůry. Cítil jsem, že v obličeji mám stejný odstín jako její lůžkoviny. Raději jsem se urychleně uložil na kraj postele.
"Vždyť spadneš!" zakoutila hlavou a přitáhla si mě blíž.
"Co jsi chtěla vědět?" pokusil jsem se odvést pozornost od řesoucího se hlasu i končetin.
"Zajímalo mě..."

Postupem času začala usínat. Ne že bych ji nudil nebo přestal bavit, prostě byla doopravdy unavená. Nechal jsem ji tedy usnout docela. Nemohl jsem sice slyšet její hlas, ale mělo to jiné výhody. Mohl jsem na i koukat celé dlouhé hodiny. Kdyby mě však nepřemohl spánek...

Pohled Bonnie:
Když jsem se ráno probudila, málem jsem spustila jekot. Naštěstí mi došlo, kdo vedle mě leží a že jsem mu to dovolila. Henric si povzdechl a posunul si hlavu blíž ke mně.
Zamyšleně jsem si ho prohlížela. Tmavé vlasy měl pocuchané do existujících i neexistujících světových stran. Světle malinové rty zůstávaly pootevřené.
Tak s tímhle jsem včera flirtovala jak zjednaná. Bezva. Poslední, co teď potřebuju je xy let starý čarodějný nápadník. Z Původní rodiny. Ale když on je tak milý! Pohladila jsem jeho tvář. Rozespale na mě zamžoural.
"Dobré ráno." věnovala jsem mu úsměv.
"Dobré ráno. Jak jste se vyspala, slečno Bonnie?" staral se. Ruku, kterou jsem rychle stáhla z jeho obličej zachytil do své.
"Velmi dobře. A ty?"
"Vedle vás je nemožné snít zle."
"Nechal by jste mi chvíli soukromí? Chci se převléknout." přerušila jsem chvilkové ticho. Váhal jen setinu sekundy.
"Samozřejmě. Počkám na vás ve vedlejší místnosti." uklonil se zlehka a skutečně odešel.
Začala jsem se prohrabovat svými věcmi. Chvilinku jsem uvažovala, že si vezmu krajkové prádlo, pak jsem ten extrém zavrhla a vzala si bílé sportovní, zdobené motýlky. Přes něj jsem si přihodila jednoduché žluté hippie šaty.
Ve vedlejší místnosti už Henric s Elenou a Damonem čile debatovali, kam že asi budeme muset jet hledat toho Marka.
"Tak snad abychom to zjistili přesně." usmála jsem se.
Zoopakovali jsme kouzlo, o které se Henric pokoušel sám. Damon sice brblal, že kvůli čárům márům bude první upír v historii, který vykrvací, ale přesto nechal trochu své červené odtéct do misky. Brzy jsme se setkali se stejnou zábranou jako on sám předtím. Henric mě gentlemansky zaštítil a nechal do sebe vrtat tím obranným kouzlem, zatímco já jsem co nejrychleji hledala další cestu.
"Hotovo!" křikla jsem po chvíli. Můj pomocník úlevně vydechl. Mapa se vznítila. Někdo si potrpí na efekty.
"Jedeme do Salemu." konstatovala jsem.
"Do toho čarodějnickýho města?" ptal se Damon.
"Ne, čarodějnický Salem je v Massachussets. Tohle je jiný Salem." vysvětloval Henric.
"Ti, co to tam pojmenovávali si evidentně moc násilí nedělali." šklebil se černovlasý upír posměšně.
"Cesta tam bude trvat asi dvaadvacet hodin. Nejkratší je to těsně kolem Great Salt Lake, ale neprojíždět Salt Lake City, asi 1303 mil." pokračoval můj spolunocležník. Damonovy poznámky okázale ignoroval.
"S mým řízením tam budem rychleji." blejsknul po nás upír svým úsměvem.

Konečně v Salemu! po té cestě už jsem padala na hubu. Rychle jsem se osprchovala, abych to samé umožnila i ostaním. Ten příbytek, kde jsme sehnali ubytování, nebyl až tak špatný. Zavřela jsem za sebou dveře pokoje a zůstala hledět na květinu na mé posteli. Jedna jediná, světle fialová gerbera. A u ní vzkaz napsaný starodávným ozdobným písmem.
"Jinou květinu jsem nesehnal. Přesto doufám, slečno Bonnie, že se vám zamlouvá. Váš Henric." přečetla jsem nahlas a musela se zasmát. Když jsem později usínala, květina byla ve váze na mém nočním stolku.

Pohled Henric:
Už druhé ráno, kdy jsem se budil plný optimismu a neskonalé chuti k životu. Díky dámě mého srdce. Cestou do kuchyně na snídani jsem si pohvizdoval.
"Dneska je krásně. Den jako stvořený pro koupání. Henricku, nezajel by jsi se mnou vykoupat?" promluvila na mě slečna Bonnie, jakmile jsem vstoupil do dveří.
"Velmi rád." usmál jsem se na ni.
"Nejsme tu na zdravotní dovoleé. Aúúú!" zaskučel Damon podrážděně a chytil se za břicho, do kterého ho Elena šťouchla loktem.
"Jeďte, po té dlouhé cestě potřebujeme VŠICHNI jeden volný den." rozhodla hnědovlasá dívka. Ani Salvatore se jí neodvážil odporovat.

"Jedeme k Detroitskému jezeru, což je odsud plus mínus 60 mil. Bude to tak hodina a půl jízdy. Pohodlně se usaď." doporučila mi Bonnie laskavě. Nejistě jsem se zavrtěl. Se smíchem nastartovala a vyjeli jsme.

Detroitské jezero je skvost. Nadšeně jsem se vyhrnul z auta...Jenže pak jsem si na to vzpomněl.
"Asi zůstanu jen na břehu, slečno Bonnie."
"Proč?" podivila se.
"No... Jsem zvyklý koupat se...úplně bez šatů." sklopil jsem pohled.
"Nejso utu žádní lidé...Myslím, že to nebude až takový problém." uslyšel jsem v jejím hlasu stud, smích i svádění. Zvedl jsem pohled právě ve chvíli, kdy ze sebe shodila i ty titěrné kousky látky, kterým říkala bikiny a skočila po hlavě do vody.
"Voda je úžasná! Pojď za mnou!" lákala mě. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, pak jsem ze sebe serval oblečení a urychleně zmizel pod vodou.
Celou dobu jsem se úzkostlivě snažil soustředit na její obličej. Jenže její krk..a záda a...krucinál! Vážně se musela položit na záda?! Zkousl jsem si ret, abych nezaúpěl.

Pohled Bonnie:
Už byl zase večer. Stála jsem pod sprchou a smývala ze sebe jezerní vodu. Ten výlet se vydařil.
No jasně! Bennettová, tobě snad spálil mozek Pták Ohnivák či co! Úplně se svléknout před klukem,k terého znáš dva tři dny?! A ještě se vystavovat, aby z tebe viděl co nejvíc!
Ale když jsem přišla do pokoje, přestala jsem si to vyčítat. Na posteli ležela veliká kytice z gerber, navlas stejných jako ta ze včerejška lístek byl krátký a věcný.
"Jsi překrásná." přečetla jsem si. S přihlouplým úsměvem jsem se uložila na postel, přitiskla si kytku k srdci a promítala si Henricka.

"Tak a dneska se dáme do práce." uvítal mě Damon u snídaně.
"Máme první stopu. Damon ji našel." dodala pyšně Elena a líbla ho na tvář.
"Jakou?" zeptal se Henric, který se objevil téměř ihend za mnou.
"Víme, kde je někdo, kdo by mohl vědět, kde je Mark."

26. Kapitola: Don't be ironic, please.

16. července 2012 v 19:18 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitolka od Tewulinky, kterou absolutně zbožňuju. Díky Tew! ;) Ty víš za co. Nebo by jsi alespoň měla. ;) :D

,,Co jsi našel?" Zajímala jsem se hned a nakoukla mu přes rameno. To samé udělal i Henrick vedle mě.
,,Mě a mého bratra stvořila Katherine. Tu stvořila Rose a ji zase Mary. Je tu napsaný náš rodokmen. Ale jméno původního tu není." Zamračil se a praštil do stolu.
,,Pomalu, Salvatore. Ten stůl je dvě století starý." Zavrčel Henrick a já se trochu otřásla. Ve vzduchu bylo cítit moc testosteronu.
,,Tak a dost vy dva!" Zamračila jsem se a stoupla si ke knížce. ,,Je tu napsané, že Mary, stvořil nějaký Mark." Zamračila jsem se a podívala se na ně.
,,Jo, fajn, takže jdeme hledat upíra, skoro tisíciletého, aby nám dobrovolně řekl, jaký Původní taťka, nebo mamka ho stvořil? Výborně." Zaironizoval můj snoubenec. Vrhla jsem na něj svůj nasupený pohled a nevinně se usmál a pokrčil rameny. Přitáhl si mě a dal mi utěšující polibek. No kdo by mu pak neodpustil nějakou tu ironii?
,,Mohu pomoci s kouzlem. Můžu ho vypátrat, pokud je stále naživu." Ozval se nám vládce domů za zády.
,,Výborně, to by nám moc pomohlo." Usmála jsem se a podívala se na Damona. Přikývnul a pousmál se.
,,Nuže dobrá, půjdu se připravit na kouzlo. Vy zatím zkuste znovu něco propátrat." Pousmál se na nás a odešel.
,,Takže… něco jsem pro tebe našel, princezno." Usmál se veseleji Damon a vytáhnul zpoza zad časopis se svatebními šaty. Jen jsem se na něj podívala, jako kdyby vylezl z blázince.
,,Ehm.. takže mi tu hledáme Původního, který stvořil vaši linii a který tak nesmí zemřít, aby jste nezemřeli vy a ty mi tu dáváš časopis se svatebními šaty?" Pozdvihla jsem obočí.
,,Přesně tak, je to takové malé rozptýlení." Oslnivě se na mě usmál a vtiskl mi časopis do rukou.
,,Damone, ale-" Mé protesty zanikly ve vášnivém a dlouhém polibku s mým upírem. ,,Tak ještě minimálně sto takových polibků a možná se do toho časopisu i kouknu." Zamrkala jsem nevinně a on se usmál.
,,Tak pojď do našeho pokoje a můžeš mít polibků, kolik chceš." Navrhnul mi a já už, už přikyvovala, ale pak jsem jen zavrtěla hlavou.
,,Musíme hledat, jestli ještě něco nenajdeme. Nechci o tebe přijít." Pohladila jsem ho po tváři a povzdychla jsem si. Políbil mě do dlaně a poté do vlasů.
,,Já nechci ztratit, jelikož až se, snad, staneš upírkou, budeš z mého rodu. Nechci tě ztratit. Nikdy." Přitáhnul si mě do náruče a já se k němu přitulila.
Pohled Henrick:
Poodešel jsem za dveře a poslouchal jejich rozhovor. Závist mi proběhla tělem, jako blesk. Zamračil jsem se. On je upír a ona pouze člověk. Přesto by za sebe položili život. Nechápal jsem to. Všechno to bylo tak nové a to hlavně pro mne. Nezažil jsem lásku a oni ji mají. Mají lásku, mají sebe navzájem. Ochraňují se a každý dělá pro toho druhého, co může. Tolik bych to chtěl poznat. Jenže to se někomu jako jsem já nestane.
Vypravěč:
Elena s Damonem prohlíželi knížky, ale své postranní pohledy, které po sobě vrhali skrýt nedokázali a všiml si jich i Henrick, který posmutněle šel do své pracovny a začal připravovat kouzlo.

1. chapter: My bigest enemy - the SCHOOL

15. července 2012 v 12:08 | hplovehp |  We Are Who We Are - English
Hi! I'm sooo proud about that. My first non-Czech reader! So, here's the first chapter for you. I hope you like it. ;)

"Get up!"
"Why?"
"Because i't morning!"
"But I still have a night!"
"Elena! Don't be lazy and get out of the bed! I need your help with waking up your brother!" commanded Jenna. I groaned. This I have every morning since jeremy start going to kindergarten.
"Get up Jerry!"
"My name is Jeremy!"
Nickname still works!
"Ok Jerry. Hurry up, we must go to institute."
If anyone of you don't get it - I don't mean we are locked in an asylum and we going to aunt Jenna, when we have playtime. Behind the word institute is something much less poetic - the school.
"Jeremy!"
"Okay, but now move your body!"

We arrived to school at time. Damn it!
"Hi Elena!" Stefan came to me.
"Keep your distance, rasist!" I growled.
"You still mad at me?" wondered he.
"So hey! I managed swallowed that you killing animals and drank their blood. But when you eat the black squirrel instead of the brown one, JUST because she's black, it is too much!" I was upset.
"But..."
"No but! I can't be with someone who's serial killer AND discriminator!" said I and I go to classroom.

"Hello Elena!" smiled Damon at me, from my desk. My desk! I start looking angry. I looked around the room as I looking for something.
"Are you looking for something?" ask he innocently.
"Stables." said I with poker face.
"Stables? Why stables?" was he confused.
"Because you are here like pitchfork in manure. And the manure must be taken from somewhere."I said sharply and sat in front of him, where's the only vacancy. Greatest betrayal!
Woe, woe, woe is me! First lesson we have is English. And our teacher, Mrs. Smith, sputters so hard!
"Today, we will have vocabulary test!" shout she. I fastidiously wiped workbook.
"Mrs. Smith, I'm new there and I don't have anyone who would tested me." say Damon. Is he trying to play a good guy?
"Miss Gilbert! Do something for your classmate!" commanded garden sprayer, ingeniously disguised as High School teacher.
"You heard. Do something for me." smiled Damon haughtily. I grab my book and hit him with it.

The world is unfait und cruel! I got that, when I walked from school not at two o'clock, but at four o'clock with hand in pain. I must rewrite school rules. Because I was loud in English lesson.
"Elena!"
Please! Please, I'm dreaming, it was a God's voice...Bad luck. Damon waiting for me in front of his car.
"You parking at wrong place!" I warn him.
"How so?" wonder he.
"Symbol for people with disabilities is here, in left."
"But I'm health and fit!" he showed his muscles.
"I think that killing people and being nosy is disabilities too." said I to him 'nice'.
"You mean to good Damon!" he complained. I stood on tiptoe.
"What are you doing?" said he. Like I was five years old child, who ask "Why?" all the time.
"I'm looking for the good Damon. Have you seen him?"
"Stop making me mad and get in the car!"
"It's not exactly Cinderellas fiacre."grinned I.
"And look I like fairy godmother?!" ask he little angry.
"No, of course not." smiled I, while I was getting in car. He sat at drivers seat.
"To Pilsen, mate, to Pilsen!" shouted I loudly. He understood it perfectly, because he stopped in front of Mystic grill. They have there a beer from Pilsen. At least, I hope they have it!

25.kapitola: They forget me

13. července 2012 v 18:43 | hplovehp |  We Are Who We Are
Další kapitola k naší spoelčné povídce - autorky: me and Tewulinka. Uvidíme, zda se vám to bude zamlouvat. ;) Pohled vypravěče, později možná některého z zúčastněných. :)
"Jsem ten, koho nepotřebuješ znát."
"Škoda, zajímalo by mě, koho zabiju!" zavrčel Damon a skočil po krku toho muže. Začali se prát. Chvíli vyhrával neznámý, chvíli Damon. Náhle se pustili a s tváří staženou do bolestné grimasy si svírali hlavu.
"Damone!" vyjekla Elena vyděšeně.
"Myslím, že by nám všem prospělo, kdybychom se uklidnili." vstoupil do místnosti nějaký mladík.
"Prosím! Prosím! Nechte Damona být!" vzhlédla k němu utrápeně Elena.
"Velmi ho miluješ." konstatoval nově příchozí a přejel ukazovákem po její lícní kosti.
"Ano."
"Nedotýkej se jí." zachraptěl černovlasý upír, který se právě pokoušel vstát.
"Nechci jí ublížit, vzpurný Salvatore." ujistil ho mladík.
"Vaše přijetí tomu moc neodpovídá."
"Za to se omlouvám. Předpokládal jsem, že zdvořilostní pozvání k čaji by jste nepřijali."
"Předpokládáš dobře." zavrčel Damon.
"Pořád mi nedůvěřuješ. Nu dobrá. Promluvíme si mezi šesti očima. Anthony, můžeš jít. A připrav prosím nějaké jídlo, slečna Gilbertová musí mít hlad." pokynul ten gentleman muži, který jako první navštívil Damonovu a Eleninu celu. Ten se však ani nepohnul.
"Anthony!" zpřísnil se do té doby hebký hlas mladšího z věznitelů. Starší muž neochotně vyšel z místnosti.
"To bychom měli. Co chcete ode mě vědět?" otočil se na lidsko-upírskou dvojici, už zase schoulenou u sebe, mladík.
"Kdo jsi?" osmělila se Elena.
"Ten, který pozoruje dívku, díky které je můj bratr schopen rozšiřovat svůj druh."
"Ale to by tvůj bratr musel být..."
"Klaus. Ano, to je on." uchechtl se dotazovaný.
"Nejsi ani Elijah, ani Kol, ani Finn. A on žádné jiné bratry nemá. Led pokrevní, ale ty na hybrida nevypadáš." odporoval Damon.
"Díky za poklonu. Nicméně, pleteš se. Klaus má ještě jednoho bratra, kterého jsi nejmenoval a tím jsem já."
"Henric!" vyjekla Elena spontálně.
"Udivuje mě, že to jméno znáte, slečno." usmál se mladý muž.
"Jste to vy."
"Ano, jsem to já. Henric Mikaelson. A nevykejte mi slečno." pokrčil rameny Henric.
"Ale vy, teda ty, nemáš být náhodou...nechci být nezdvořilá, ale nemáš být mrtvý?" vydechla hnědovláska.
"Opět správně."
"Jak?" nechápala.
"Dovolil bych si vás pozvat na menší procházku po naší zahradě. Všechno vám tam vysvětlím, slečno Gilbertová." lehce se uklonil.
"Neodloučím se od ní!" vyjel po Henrickovi vytočený Damon.
"To je...v pořádku. Damone, já si ho chci poslechnout." zamumlala Elena tiše, ale rozhodně.
"Nepustím tě. Ublíží ti." chytil ji její upír za paži.
"Již jsem slíbil, že to neudělám. Pouze si s ní promluvím. Vy nás můžete doprovdit až ke dveřím a pak na nás počkat v jídelně, kam vám bude kromě lidského jídla přinesena i krev na doplnění vašich sil."
"Proč by si mi dával krev?" zavrčel černovlasý upír na příslušníka Původní rodiny.
"Jako projev dobré vůle. Můžeme slečno?"
"Ano."
Henric vyšel z vězení, vystoupal několikatery schody a zastavil se před prosklenými dveřmi, za kterými byla vidět obrovská spousta květin. Elena s Damonem ho následovali.
"Tady je jídelna. Je v ní francouzské okno, takže nás můžeš po celou dobu procházky sledovat."
"Výborně. Jdi se posilnit Damone." pobídla dívka svého snoubence.
"Bojím se o tebe." zašeptal a přivinul si ji do náruče.
"Můžeš mě celou dobu hlídat. A sám si říkal, že se vezmeme a..."
"Budeme moc a moc šťastní." doplnil ji Damon a políbil ji. Pak za neustálého ohlížení vklouznul do jídelny.
Henric galantně podržel Eleně otevřené dveře. S děkovným úsměvem prošla ven. Trávník, který se tu rozprostíral, vypadal tak měkce, že neodolala, skopla si boty a bosýma nohama se po něm šťastně rozeběhla. Až po několika vteřinách si vzpomněla, proč tu vlastně je. Pohledem vyhledala Henrica. Pořád stál u dveří, na rtech téměř něžný úsměv.
"Omlouvám se, ale nemohla jsem si pomoct. Byla jsem dlouho zavřená."
"Chápu a za ty nepříjemnosti se ještě jednou omlouvám."
"Omluvy nechme omluvami. Řekni mi, co chceš, abychom se mohli vrátit. Nebo můj snoubenec zničí tu, jistě nádhernou, jídelnu." usmála se láskyplně při slově snoubenec.
"Pozoruhodné." zabroukal si Henric pro sebe a otočil se k ní zády.
"Co je pozoruhodné?"
"Oba tak překypujete láskou k druhému, jste ochotni se pro sebe obětovat. Jste spolu vyjímečně propojeni. Musím se vám k něčemu přiznat." otočil se zpátky na Elenu.
"Ano?"
"Žárlím. Na Damona i na vás. Milenecká láska je dar života, kterou mi osud doposud nedopřál."
"Protože jsi zemřel v dětském věku?" zeptala se hnědovláska opatrně.
"Anp."
"Co bylo po tom?"
"Kdy potom?"
"No... po umírání."
"Chvíli nic. Pak jsem se ocitl v zahradě, která se stala předobrazem té, ve které nyní stojíme. Tam jsem se odprostil od bolesti. Stýskalo se mi po sourozencích a rodičích, ale stesk mě nezraňoval. Nebolel."
"Byl jsi v ráji." zašeptala okouzleně Elena.
"Pokud to místo odpovídá tvé definici ráje, pak ano, byl jsem tam."
"Ale proč a jak jsi odtamtud odešel?" divila se.
"Povolali mě."
"Kdo?"
"Čarodějky."
"Proč by to dělaly?"
"Abych jim pomohl buď zničit nebo napravit své sourozence."
"Ty by jsi doopravdy..."
"Ne, na své sourozence bych nikdy ruku nevztáhl."
"Takže?"
"S čarodějkami mám úmluvu, k té se dostaneme později."
"Dobrá, ale co teď vlastně jsi? Člověk, upír...zombie?" uchechtla se své fantazii.
"Jsem čaroděj."
"Myslela jsem, že tím se musíš narodit."
"Ano, to je pravda."
"Jak potom...Esther." odpověděla si sama.
"Správně. Moje matka byla čarodějka, a já po ní ty geny zdědil. Neprojevily se za mého života s rodinou, protože jsem byl příliš mladý. Rituál, kterým mě ty čarodějky vyvolaly, je probudil. Nemohl jsem ale být dítě s čarodějnickými schopnostmi. Abych neporušoval rovnováhu přírody, dorostl jsem během tří týdnů do dospělé velikosti. Od té doby buď stárnu jako vy, nebo nestárnu vůbec. Nejsem tu dostatečně dlouho, aby se to dalo poznat."
"To je... síla." nezmohla se Elena na víc.
"Přiznávám, neobvyklý příběh." usmál se Henric.
"Muselo to pro tebe být těžké."
"Bylo. Ale musel jsem se sebrat. Rodina mě potřebovala."
"Miluješ svou rodinu." konstatovala dívka, stejně jako Henric předtím.
"Jsou jediné, co mám." přikývl vážně.
"Pokračuj." pobídla ho.
"Čarodějky mi vysvětlily, že jako služebnicí přírody nemůžeme mé sourozence trpět. Už pouhá jejich existence je špatná. Jenže oni také páchají zlo. Chovají se jako nadřazené bytosti a s lidmi zacházejí jako s chovnými vepři."
Elena se zachvěla, když Henricův hlas na okamžik zněl rozzlobeně. Vzápětí se však uklidnil a pokračoval ve vyprávění.
"Nejdříve se mě snažili přesvědčit, že nejsprávnější by bylo mé sourozence zabít. Odmítl jsem a začal vyjednávat. Nakonec jsem získal úmluvu. Dají mi rok, abych své bratry a sestru přesvědčil, že jejich chování není adekvátní. Po uplynutí roku čarodějky zhodnotí mou práci a každý z mých sourozenců, kterého se mi nepodaří napravit, zemře."
"Co chceš po mě a Damonovi?"
"Pomoc."
"Nemáme s tvou rodinou zrovna dobré vztahy. A proč bychom ti vlastně měli pomáhat?"
"Odpověď znáš."
"Pokrevní linie." polkla naprázdno.
"Ano. Pokud by zabitý Původní byl stvořitelem linie kohokoli z tvých blízkých upírů, znamenalo by to pro toho dotyčného jistou smrt."
"Panebože." hlesla Elena. Nohy ji přestaly poslouchat. Upadla do trávy a z očí jí tekly slzy.
"Ještě není třeba si zoufat. Máte k dispozici můj dům, který je plný spisů o mé rodině, její historii a jsou tam i nějaké záznamy o upírech, které stvořili. S trochou štěstí najdete, kdo stvořil pokrevní linii tvých milovaných. Na toho se potom můžete zaměřit."
"Když to takhle říkáš, zní to strašně... sobecky." popotáhla.
"Nemohu od vás očekávat, že mi budete pomáhat spasit všechny ty, kteří vám ublížili."
"Já ti pomůžu."
"Jsi šlechetná. Obdivuji se ti. Mohla by si ale dát svému snoubenci znamení, že jsi v pořádku? Vypadá, že se sem za chvíli přiřítí a pokusí se mě zabít."
Elena se rychle otočila, aby zamávala Damonovi a usmála se na něj.
"Vraťme se dovnitř, ať mu můžeš všechno povědět."
"Ano."
Původní čaroděj a dvojnice vešli do domu, kde na ně čekal obezřetný a napjatý upír.

O několik týdnů později, pohled Elena:

Seděla jsem v obývacím pokoji našeho přechodného domova. Na klíně jsem měla stařičký svazek, pojednávající o historii rodiny Původních.
"Jsem rád, že ti ty šaty sedí." ozval se ode dveří Henrickův hlas.
"Ještě jednou za ně děkuju." pohladila jsem látku pohodlných letních šatů, které mi daroval.

Eleniny šaty:








































"Něco nového?" zeptal se.
"Jen jsem narazila na jméno tvé dědečka. Edgar."
"Brrr!"
"Proč se ošíváš?"
"Podle zvyklostí měl můj otec jednoho ze svých synů pojmenovat po svém otci, tedy Edgar. Ta představa, že bych se takhle jmenoval..."
"Mě se taky víc líbí Henrick." ujistila jsem ho se smíchem.
"To jsem rád." usmíval se. Teprve teď, když se opíral o rám dveří, jsem si všimla, jak je krásný.























"Tvoje jméno... se k tobě teď velmi hodí." řekla jsem rychle.
"Proč si to myslíš?"
"Protože znamená vládce domu."
"Opravdu příhodné." rozesmál se znova.
"Přestaňte se chichotat a radši pojďte sem." zabručel Damon, který sem právě dovlekl už od pohledu těžkou knihu.
"Vidíš, i vládce domu musí poslouchat." zažertoval Henrick.
"Co se děje Damone?" přistoupila jsem blíž ke svému milovanému snoubenci.
"Myslím, že jsem něco našel."

1.kapitola: Introducing me

11. července 2012 v 15:09 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
A tady je první díl mého crossu! Upozornění: Ptákovina, do které jsem bezmezně zamilovaná! :D Doufám, že se vám bude líbit taky. ;)


"Už tam budem?"

"Deane, řekni mi, že se nepokoušíš hrát tu starou hru!"

"Nepokouším. Už tam budem?"

"Zmlkni!"

"Můžeš si za to sám Sammy. Měl jsi mě nechat řídit."

"Abych tě i s autem tahal z příkopu?"

"Dovol?! Svojí holce bych nikdy neublížil!" pohladil Dean láskyplně palubní desku.

"Prostě nechci do Mystic Falls přijet po kouskách." zašklebil se Sam.

"Jak chceš. Už tam budem?"

"Přece jsem tě nemohl nechat řídit, když si v té tequile skoro plaval a pletl si výtah a východ!"

"Už tam budem?"

"Uznej, že by to nešlo. Kdyby..."

"Už tam budem?!"

"DEANE!"

"Sammy?"

"Můžeš být zticha?"

"Ano." odvětil Dean. Sam si už skoro vydechl....

"Ale nebudu. Už tam budem?!"



Vítejte v Mystic Falls!

"Už tam jsme!" zajásal Sam po další hodince, během které se Dean ve stále kratších intervalech dotazoval, když že už tam budou. Přímo před autem jim prolétl velký černý havran.

"Tfujtajbl! Nemám rád velký opeřený černý ptáky!" zanadával starší z bratrů.

"A jací by měli být, když ne opeření?" zabublal smíchy ten na místě řidiče.

"Oškubaní. Pozoruj cestu Bročku."

Nádherný Chevrolet Impala, důvěrně přezdívaný Metallicar, brouček nebo moje děvče, zastavil před domem Lockwoodových.

" A chovej se slušně Deane!"

"Copak se někdy chovám jinak?"

Sam do přešel jen zakroucením hlavy a radši zaklepal. Otevřela Carol Lockwoodová, pěstěná dáma s maličko neupřímným úsměvem.

"Vy jste...?" svraštila čelo.

"Hezký dům." pronesl Dean.

"Prosím?" povytáhla obočí.

"Omlouvám se. Já jsem Sam a tohle je můj bratr Dean."

"Á, už vím!" zajásala. Překvapení v jejích očích dávalo tušit, že nemá ani páru.

"To jsme rádi." culil se Dean.

"Ta ženská je evidentně nějaká švihlá. Neměli bychom ji zneškodnit?" zamumlal koutkem úst na Sama. Ten ho jen důkladně a hlavně nenápadně nakopl.

"Nevíte, kde bychom se tu mohli ubytovat?" zeptal se zdvořile.

"Nejspíš v penzionu u Salvatorových. Ale mohli by jste zůstat i u nás." sjela jejich postavy hodnotícím pohledem.

"My radši ten penzion. Kudy se tam jede?" vyhrkl starší Winchester.

"To musíte..." začala je navigovat.

"Proč jsi ji odmítl? Bůh ví, jestli v tom penzionu budou mít místo!"

"Nevšiml jsem si, že by to tu byly druhé Benátky. Krom toho, nevím jak ty, ale já nechci za nájem platit vlastním tělem."

Sam při představě svého bratra v oděvu nějaké lehké děvy malém zaryl hlavu do pečlivě udržovaného trávníku před domem.

"Vole." zachrčel.

"Řídím já." zavrtěl Dean hlavou.

"Budiž nám samo nebe milostivo." svezl se Sam na sedadlo spolujezdce.

"Slyšel jsi Casi?" vzhlédl Dean k nebi.



"To nevypadá zle." ohodnotil Sam budovu penzionu.

"Děláš si srandu?! Mohli by v přízemí uspořádat mistrovství světa v hokeji a nahoře nechat meditoval tibetské mnichy, aniž by je něco rušilo. Idealní pro nás, kteří rádi rámusíme." zašklebil se Dean.

"Eleno?" ozvalo se zpoza dveří.

"Ano miláčku?" zaskřehotal Dean a snadno se vyhnul pohlavku od svého bratra. Dveře se otevřely.

"Kdo jste?" zeptal se nedůvěřivě mladík stojící ve dveřích.

"Jeskyňky." zadeklamoval Dean.

"Cože?"

"Pardon. Já jsem Sam a tohle je Dean, můj nevychovaný starší bratr." ušklíbl se sam. Muž ve dveřích se pousmál, jako by mu to něco připomínalo.

"Já jsem Stefan, Stefan Salvatore. Co potřebujete?"

"Sháníme ubytování. Mystic Falls nás zaujalo, chceme to tu trochu prozkoumat."

"Co je tu tak zajímavého?" svraštil Stefan ustaraně čelo.

"Historie. Jsme do ní blázni."

"Vy?" skoro vyprskl jejich skoroubytovatel.

"Copak? Nevypadáme na to?" optal se Dean nevině.

"No, ehm...Ale my jsme tu dlouho nikoho neubytovávali." projel si Stefan rukou vlasy.

"My?" chytil ho starší Winchester za slovo.

"Já a můj starší bratr."

"Dožadoval se mě tu někdo?" procpal se do dveří i elegantní muž v černém.

"Damon." představil se.

"Zrovna jsme mluvili o..." oslovil elegána jeho bratr.

"Že si pánové můžou jít vybrat pokoj?" mrknul Damon na Winchestrovi spiklenecky a pokynul jim, aby šli dovnitř.

"To je luxus." ohodnotil Dean pohotově.

"Děkujeme." dodal Sam.

"Za málo." zazubil se černovlasý, než si zase šel svou cestou.



"Třeba...Tenhle?" uvedl je Stefan do pokoje velkého jako taneční sál.

"Perfektní." liboval si Dean a rovnou sebou praštil na jednu z postelí.

"No...Tak se tu ubytujte." pokrčil rameny hostitel a odešel.

"Deane! Mohl by ses trošku..."

"Pšššt!"

Sam ztichl. Dolehl k nim rozhovor Salvatorových.

"Zbláznil ses Damone?"

"Vůbec ne Stefane."

"Těch dvou se ani nedotkneš!"

"Jak je ctěná libost. Stejně jsem spíš na holky."

"Kreténe."

"Blbečku."

Winchesterovi se na sebe podívali.

"To bylo divné." pronesl Sam.

"Jo. Ale až na bisexuální domovníky nemá tohle bydlení chybu." zakřenil se Dean.

"Pojď si vybalit Deane."

"Nemohl bys mi vybalit ty?"

"Ne."

"Proč?"

"Nejsem vyučený popelář."

"Ha, ha. Vtipný." zavrčel starší z bratrů a začal si vyndávat věci z tašky.



Po další hodině, kdy si Sam přežehloval až moc vyžehlené košile a Dean se divil, kde se mu na spodkách vzaly fialové fleky, jim do pokoje vtrhla nějaké hnědovláska.

"Stefane, já..." zarazila se, když viděla překvapeného Sama a jedny bílo-fialové Milka spodky před něčím obličejem.

"Promiňte, myslela jsem si, že..."začala koktat.

"Hezké holky mě můžou přepadávat beztrestně." vynořil se zpoza spodek Dean.

"Promiň, nechtěli jsme tě vyděsit. Já jsem Sam a to čuně vedle je Dean, bratr." usmál se mladší Winchester a natáhl k ní ruku.

"Elena Gilbertová." usmála se dívka a ruku mu stiskla.

"Eleno?" ozvalo se zespoda.

"Už jdu Stefane. Vlastně..." otočila se zpátky na bratry.

"Jdeme na takovou menší party. Nechcete se přidat?"

"My bychom...totiž..."

"Určitě jdeme!" rozhodl Dean, úspěšně ignorující Samův vražedný pohled.

"Super!" zatleskala dívka. Sam se ještě bleskurychle převléknul do pískově zbarvené košile, potom mohli vyrazit. Stefan s Damonem se netvářili nikterak nadšeně, když viděli, koho k nim Elena přivařila. Ale nezbylo jim než podřídit se.

Nová povídka - Pro Tewulinku! ;)

10. července 2012 v 20:44 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
Ahojky, přicházím s další novou povídkou. Zabte mě, ale je to tak. :D Nechtěla jsem ji ještě uveřejňovat, ale když se mi naskytla taková bezva příležitost věnovat ji Tewulince... Aby jste rozuměli, slečně spoluautorce je dneska šestnáct! Hip, hip, Hurá! :D K povídce: Jedná se o crossover dvou mých zamilovaných seriálů - Upířích Deníků (The vampire diaries) a Lovců Duchů (Supernatural).
Takže Tewulinko, drahá kolegyňko, tahle povídka patří tobě. Protože jsi ji četla jako první, protože jsi mě k ní dokopala, protože jsi úžasná spoluautorka, protože se mnou děláš upířiny na ICQ :D a proto, že máš ty slavné narozky! ;)

31.kapitola: Nikým nedovolená dovolená

9. července 2012 v 21:14 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak, konečně tu mám pokračování téhle povídky! Už zase se musím omlouvat, ale když za lásku se snad člověk ani omlouvat nemůže. ;) :D Jinak upozorňuju, že nejspíš shodím vaše očekávání a bude to šílená salátina. ;) :D Pohled Elena.

"Pojedeme na výlet!"
Zůstala jsem na něj zírat jak Marie Terezie na LCD displej.
"Kocouři nejsou doma, myši mají pré?" rozesmála se Katherine.
"Něco takového." pokrčil rameny můj upír.
"Jedeme?" zeptal se Stefan opatrně.
"Samozřejmě!" potvrdila mu moje dvojnice.
"Jedeme!" zajásal Damon a táhnul mě ven. Stefan s Kath byli v závěsu za námi.
"Jedeme mým autem!" zamlouval si mladší Salvatore.
"Promiň bráško." pokrčil jeho bratr nevině rameny. Já i Katherine jsem se totiž bleskově usadily do Damonova auta. Stefan se s povzdechem zadíval na svoje autíčko, nápadně připomínající velikostí Krtečkovo. Pak nastoupil k nám.
"Můžeme se k vám připojit?" ozval se sametový hlas.
"Klaus." hlesla bezvýrazně Katherine.
"Nevadilo by vám to?" vynořila se zpoza Klausových zad Caroline.
"No..." začala jsem.
"Počkat!"
Všichni jsme se polekaně otočili na příbíhající Bonnie a Matta v závěsu za ní.
"Bez nás se... nikam nejede!" vyhekla snědá čarodějka zadýchaně.
"Upozorňuji, že nejsem Merlin ani Harry Potter, abych vás všechny dokázal narvat do tohohle auta!" zavrčel Damon.
"Stačí když si děvčata sednou na klín." podotkl Klaus s chlípným úsměvem.
"Nevím, která z nás by si chtěla sednout na klín Santa Klausovi." zašklebila se Bonnie.
"Já?" přihlásila se Caroline.
"V žádném případě!" okřikl ji sbor hlasů.
"Takže já budu řídit a drahá Elena se s Damonem přesune dozadu." navrhl Klaus jinou alternativu. Můj upír nesmírně pomalu vstal z řidičského místa.
"Dobře. Ale jestli se tomu autu něco stane, vykastruju tě. Původní nebo ne." upozornil ho.
"Klídek." uchechtl se Klaus a nasáčkoval se na místo řidiče.
Nakonec to dopadlo tak, že Klaus řídil, vedle něj se o přední sedadlo dělily Caroline s Bonnie a vzadu seděl Matt, já na Damonovi a Kath na Stefanovi.

"Kde to jsme?"
"Vyrážíme slavit, tak jsem si myslel, že by si dámy rády pořídily nějaké slavnostní oblečení." pokrčil Původní řidič rameny.
"My nechceme krást Klausi." zavrtěla Car hlavou.
"Ani nemusíte, srdíčko. Někdo tu totiž má platinovou kreditku." zamrkal.
"Nevím, nepřipadá mi to jako dobrý nápad." ozvala se tiše Katherine.
"Je to dobrý nápad. Bude mi ctí koupit ti šaty, Katerino." usmál se na ni Klaus. Ikdyž v úsměvu nebylo nic výhružného, Katherine se zachvěla.

"Ne."
"Absolutně ne."
"Nic od něj nechci."
"Ale no ták, holky. Chce být milý. Mohli bychom mu to trošku usnadnit."
"Caroline, tenhle...chlápek...se nás ustavičně snaží zabít, zajmout nebo z nás vycucat krev."
"Vidíte jen jeho horší stránku."
"Horší stránku?!"
"Nechte si citové výlevy na potom a radši nakupujte, dokud můžete."
"Tak fajn!"

Šaty:
Caroline:
















































Bonnie:
























Elena:



































































Katherine:





































































"Moc vám to sluší." pochleboval Klaus.
"Když se nechají tak snadno koupit." rýpnul si Matt.
"Jedeme!" utnula je Caroline.

"Tady?"
"Nejsem si jistá, jestli se mi..."
"Holky! Poznáváte tu písničku?!"
"You're on my radar!" zazpívala jsme nadšeně.
"Naše písnička!" jásala Bonnie.
"Na tu si musíme jít zatancovat!" shodly jsme se a málem Damonovi provalily díru do auta, jakou rychlostí jsme vyrazily.
Kroky jsme si pamatovaly všechny. Celý klub z nás měl Vánoce. I zbytek posádky našeho vozu dorazil. Pánové se kochali, ale Kath stála stranou a nejistě se usmívala. Katherine Piercová se stydí! Kam to zapsat?! Nezachovala jsme se jako arogantní potvora. Zatáhla jsem ji k nám. Naštěstí je dobrá tanečnice, zvládla se k nám připojit téměř okamžitě.
Přišlo mi zábavné zaflirtovat si s Damonem. Přitočila jsem se zezadu k jeho židli, jako jediný si sedl, položila si ruce na jeho hruď.
"Copak chceš?" zasmál se.
"Hrát si." olízla jsem mu ušní lalůček. Povedlo se mu stáhnout si mě na klín.
Mezitím se Kath ovíjela okolo Stefana. Nestačila jsem zírat. On si klidně zaparkoval ruce na jejím pozadí a nevadilo mu, když ona udělala to samé. To bylo řečí, když jsme si chtěla sáhnout já!
Caroline nevěděla, ke komu se má vidat. Klaus to vyřešil za ni. Nečekaně si ji ohnul přes ruku a zaklonil. Ona mu na oplátku sebrala klobouk, který si pořídil a začala mu s ním utíkat. Dohnal ji snadno. Bláznivě je roztočil. Slyšela jsme jenom Cařin jekot.
"Musím si dát panáka!" prohlásil Matt. Všichni to vzali jako rozkaz a rozběhli se pro pití.

"Vy to vážně neumíte tancovat?" ptala se Caroline mně a Bonnie už po sté.
"Ne!"
"Pojď zlatíčko. Ukážeme jim, jak se tančí Thriller!" vytáhl ji Klaus na parket.

Písnička:
http://www.youtube.com/watch?v=U84_w4Sm9UA

Taneček xD (Představte si Klause a Caroline :D) :
http://www.youtube.com/watch?v=hhbYxXg7p-A

Caroline se šíleně řehtala, nicméně tancovala. Já se při pohledu na svíjejícího se Klause pověsila na Damona a byla jsem si jistá, že ze mně dnes večer už kloudné slovo nedostanou. To jsem ale nevěděla, co mě čeká.
"Jdeme tancovat!" oznámil mi můj podpírák.
"Co?"
Už jsem byla hozena na parket. Alkohol opravdu odbourává zábrany. Začala jsme napodobovat tanečníky a třásla svým "bujným" poprsím, div jsem sobě nebo Damonovi zuby nevyrazila.
Bonnie odmítla nechat Matta napokoji, takže se kroutili spolu. Ukázalo se, že Matty umí Thriller víc než dobře. Netřeba říkat, že Katherine donutila Stefana připojit se k hopsání. Jako zombie tanečníkovi mu to šlo. Takže jediný, kdo byl za trotla jsem byal já. Už bych si mohla zvyknout.

Zbytek noci mi tak trochu splývá. V jednu chvíli jsem byla rozhodnutá Damona svléknout uprostřed parketu, pak jsme s Bonnie tancovaly Macarenu. Vlastně i s Klausem! Kruci, a já neměla kameru!

19.kapitola: Say you're mine

8. července 2012 v 13:51 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Po dloooouhatánské době je tu kapča k téhle povídečce. V hlavě se mi moc líbí, teď vám ji ještě sepsat. Doufám, že se to povede. Tentokrát ji chci věnovat všem, kteří milují a jsou milováni. ;) Vystřídají se pohledy Rose a Siriuse.

Zamžourala jsem do šera komnaty. Nikde nikdo.
"Siriusi?" zakňourala jsem nejistě. Ticho. Vylezla jsem z houpací sítě. Málem to bylo obličejem napřed. No a co?
"Siriusi!" zkusila jsem to ještě jednou. Žádná odezva.
Já ho asi vyřadím z provozu! Proč mi tohle dělá?! Nechá mě tady tak zmatenou, ztrápenou a ... roztouženou? Prohrábla jsem si vlasy rukou a vydala jsem se do své ložnice.
Naštěstí bylo teprve půl osmé. Moc lidí si o víkendu na ranní ptáčata nehraje a těm několika jsem se pomocí pár zkratek vyhnula.
Tichoučce jsem otevřela dveře ložnic.
"Ahoj." potvrdil mi opatrný pozdrav, že nejsem na nohou sama.
"Lilly! Co..?" prohlédla jsem její pocuchané vlasy a drobné razítko lásky těsně pod její čelistí.
"Já jsem se ...vyspala s Jamesem."
"Potterem?"
"Ne, asi s Bondem, vole."
"Velikost 00,7?"
"Jsi blbá." oznámila mi moje zrzavá přítelkyně se smíchem.
"Jaké to bylo?"
"Bestovní." usmála se zasněně. Vzápětí si ale zabořila obličej do dlaní.
"Tak co to vyvádíš?" divila jsem se upřímně.
"Když já nevím, jak se mu teď podívat do očí!" kníkala.
"Přímo?" navrhla jsem. Rána polštářem do nosu trošku zabolela.
"Nejde s tebou mluvit vážně." obvinila mě.
"Sama nevím, kde se ve mně ty vtípky berou." povzdechla jsem si.
"Co se stalo?" zbystřila okamžitě.
"Teď rozpitváváme tvůj milostný život." zavrtěla jsme hlavou.
"Zajdu za Jamesem, jakmile mi vyklopíš, co trápí tebe."
"No vida, jak to jde, když se chce." uchechtla jsem se.
"Nesnaž se to zakecat, Růženo!" pohrozila mi.
"Tak fajn." začala jsem se svou story.

"No to si děláš Filche!" vypískla Lilly, když jsem se vykecala.
"Kéž by." pousmála jsem se smutně.
"Ty. Si. S ním. Půjdeš. Okamžitě. Promluvit!" oddělovala důrazně jednotlivá slova.
"S dovolením bych se nejřív oblekla." poukázala jsem na pyžamo.
"Fajn, počkám na tebe."
"Lilly!"
"Znám tě až příliš dobře Růžo. Zůstala bys zasyslená tady a hlodala se hlubokomyslnými filozofickými úvahami."
"Lilly Evansová!" ozval se ze společenky Jamesův hlas.
"Padej!" pobídla jsem ji.
"Ale..."
"Už jde!" zařvala jsem dolů na Jamese, optevřela dveře a doslova kámošku vykopla.
"Díky Rose!" poslal mi Jimmy vzdušnou pusu.
"Zabiju tě Růženo!" přislíbila mi Lilly.
"Taky vás mám ráda!" ujistila jsem je, než jsem zavřela dveře. Zrzečka se tentokrát spletla. Chci jít za Siriusem. Jenom musím něco najít...
"Tady jsi!" usmála jsem, když se konečně objevilo pod hromadou ostatního oblečení v šuplíku...


Siriusi Blacku, jsi zbabělec a blb.
To se mi už dobrou půlhodinku honilo hlavou. Jen tak si zdrhnout. Copak nemám žádnou důstojnost? Zřejmě ne.
Prohrábl jsem hromadu fotek. Pod nimi jsem nahmatal nějakou látku. Vytáhl jsem notně počmárané triko. Slza mi stekla z koutku oka, rty se zformovaly do úsměvu.
"Tyho taky pořád máš?"
Ohlédl jsem se. Rose opatrně vstoupila dovnitř, v ruce držela to samé tričko.
"Vždycky a navždycky." odpověděl jsem.
"Budu při tobě stát." doplnila verš z básničky na tričku.
"Se mnou se nemusíš..."
"...ničeho bát."
"Jsem s tebou navždycky."
"Mám tě rád."
"Já už bych nesnesla, kdybys mi znovu ublížil." zašeptala.
"Radši bych se zabil, neý abych to udělal." vyznal jsem se upřímně.
Vklouzla mi do čekající náruče. Oba jsem se třásli potlačovaným pláčem. Maličko se odtáhla a vzala mi obličej do dlaní. Polibek, který následoval, byl vypravěčský. Povídali jsme si jím o strachu. přátelství. touze, lásce...Prostě o všem.
"Půjdeme do společenky?" zeptal jsem se, když jsme na chvíli přestali.
"Dobře." souhlasila mírně. Objal jsem ji okolo ramen a takto důvěrně propleteni jsme zamířili za ostatními.