22.kapitola: OMG! :D

21. června 2012 v 18:58 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča od Tewulinky. Fajna. :D

Smůla.. Jak jinak bych měla nazvat tenhle den?? Na co sáhnu, to pokazím. Už podruhé, za tenhle den, mi spadla sklenička a roztříštila se o podlahu. Třetí padací skleničku, naštěstí, chytil můj upír zavčas. Ach jo. Pomalu jsem si sedla na gauč. To, co se včera stalo už nechci zažít. Otřásla jsem se při té vzpomínce. Přejela jsem si rukama po pažích abych zahnala husí kůži, co mě zachvátila.
,,Kruci.." Povzdechla jsem si a vstala. Damon odešel, sice mě asi hodinu před tím drtil v náručí tak, že jsem se sotva nadechla, ale to mi nevadilo. Ani nevím, kam šel. Což mě trochu naštvalo. Nechtěl mi to říct. Prý musí něco zařídit. Přešla jsem po obýváku až k vitríně s fotkami. Už jsme za tu dobu, co jsme spolu, stihli nafotit tolik fotek nás obou, že tomu ani nejde uvěřit. A jak jsem si všimla, tak všechny fotky jsou vystavěné tady za sklem. Na jedné jsme při polibku, na druhé zase naznačuje kousnutí na krk a na další mě prostě objímá. Je mi s ním moc dobře. Miluju ho a přiznejme si to.. jsem kvůli němu odhodlaná i k přeměně, jen proto, abych s ním mohla být napořád. Jo.. zdá se, že jsem ze svých morálních zásad úplně vykolejila. Hmm… to je u mě divné. Ach jo.. To jsou zase myšlenky. Otevřela jsem vitrínu a vzala odtamtud fotku, na které je náš polibek. Přejela jsem po ní rukou a usmála se. Rychle jsem ji, ale zase schovala, jelikož jsem ji nechtěla rozbít. Zajímalo by mě, jestli jsem nervózní, nebo co, protože kvůli tomu, nejspíš pořád rozbíjím všechno kolem sebe. Zavřela jsem vitrínu a přešla pomalu na chodbu, dveře byli otevřené a šla od nich zima, jelikož bylo dost větrno a já měla jen šortky a tílko. Brr…. Přešla jsem k nim a zavřela je pomalu, aby se nějak nepoškodili díky mému štěstí. Když jsem je zavřela a pro jistotu zamkla, tak jsem se vydala zpět, ale to, co mě zastavilo, bylo, že cesta byla posypána lístky různobarevných růží, ale nejčastěji tam byly rudé. Strčila jsem si neposlušný pramen vlasů za ucho a šla s úsměvem po cestě růží nahoru po schodech. Pomalu jsem vystoupala nahoru s rukou přejíždějící po zábradlí. Šla jsem pomalu dál a pomalinku jsem šťouchla do dveří od Damonova (našeho) pokoje. Ložnice byla posetá růžemi a jejími okvětními lístky od zdola nahoru a já jen zůstala oněměle koukat. Přešla jsem doprostřed pokoje a dívala se na svíčky, černé saténové povlečení poseté bílými kvítky a usmála jsem se. Ohlédla jsem se po koupelně. Pro jistotu byla napuštěná vana, plná pěny a také posetá růžemi. Vedle byl stolek s kyblíkem ledu a lahví luxusního šampaňského, to samé i u postele. Přešla jsem k vaně a přejela po jejím okraji lehce prsty.
,,Líbí?" Ozvalo se mi u ucha a já se pousmála.
,,Romantika, jo??" Usmála jsem se a když mě zezadu ovinul pažemi kolem pasu, vlepila jsem mu pusu na bradu a uculila jsem se. ,,Ano, líbí." Přikývla jsem a znovu se pousmála. Zavrtal mi hlavu do ohybu krku a ramene. Zasmála jsem se, jak mě to zašimralo.
,,Uvidíš, co bude dál, princezno." Začal mě tam oždibovat a lehce líbat. Podvolila jsem se mu a hádejte co bylo dál?? Přesně tak, vana byla zbavena naším řáděním tak půlky vody, celý od pěny jsme pak málem rozbili postel, která zůstala ještě mokrá, když jsem mu usínala v náručí, celá šťastná a naplněná láskou.
***
Pohled Katherine
S úsměvem jsem pozorovala Stefanovo snažení o to, aby neskočil po krku té holky, kterou jsem kousla a nechala její krev téct. Ano.. snažila jsem se dál. A proto jsem koukala, jak drtil opěradla židle, aby neskočil po té holce.
,,Máš žízeň, drahoušku??" Zacukrovala jsem a on se na mne podíval pohledem alá "Myslíš, že nemám?? Abych nekousnul tebe, děvenko." Poté jsem ji pustila k jeho nohám a založila jsem si ruce na prsou. To vám byl pohled! Stefan měl už černé vrásky pod očima a já jen se zájmem koukala, jak se snaží dýchat. Moc mu to nešlo, chlapečkovi. Zvedla jsem tu holku zpět , ovázala jsem ji šátek kolem krku a s ovlivněním, že až vyjde z jeskyně, si nebude nic pamatovat, jsem ji pustila pryč. Přešla jsem ke Stefanovi a podívala se mu do očí.
,,Nebylo tohohle mučení už dost?" Zamračil se a pozoroval mě naprosto chladně. Usmála jsem se.
,,Ne, nebylo, zlatíčko, tohle byl teprve jen začátek." Políbila jsem ho a zmizela od něj pryč.
***
Pohled Eleny
Probudila jsem se nahá, přikrytá jen saténovou dekou a navíc, což je nejdůležitější, sama! Se zavřenýma očima jsem rukou přejížděla po prázdné polovině postele, až jsem narazila na ruku, která mě chytila za tu mou. Ospale jsem otevřela jedno oko a podívala se na Damona klečícího na jedné noze u postele a mou ruku držel ve své a v druhé ruce černou sametovou krabičku. V očích plamínky radosti a lásky, upřímné lásky. Rozevřela jsem překvapeně i druhé oko a posadila se.
,,Damone?" Zamumlala jsem překvapeně. Krabička se otevřela a v ní se tkvěl obrovský diamantový kámen na zlatém kroužku. Zmateně jsem se na něj podívala.
,,Eleno… miluju tě a navždy budu a.. přál bych si, abys byla se mnou navěky, jako moje manželka a láska mého života. Takže… Vzala by jsi si mne?" Dokončil tu větu a mě spadla brada někam ke kolenům.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Damon a...?

Rebekah 5.2% (6)
Katherine 5.2% (6)
Elena 79.1% (91)
Bonnie 7% (8)
Caroline 3.5% (4)

Komentáře

1 Hanka :) Hanka :) | Web | 22. června 2012 v 20:56 | Reagovat

Čtu tuhle povídku asi pár dnů a můžu říct, že je skvělá.
Prosím,že si ho vezme. prosím. :-( :-)

2 tvdappl tvdappl | 23. června 2012 v 18:09 | Reagovat

a kdy bude od nám napíšeš další? :-)

3 tvdappl tvdappl | 23. června 2012 v 18:10 | Reagovat

[2]: *a kdy nám napíšeš další? :-) pardon trošku se mně zkomolili dvě verze :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama