20. Kapitola: Bad news

12. června 2012 v 16:32 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewulinčina kapitolka. Měla by následovat moje, tak mi držte všechny končetiny. ;) :D

Pohled Eleny
On mě opravdu přenesl k televizi a pustil Simpsny!! Kdo by to byl řekl, že mi Damon pustí na televizi žluté postavičky. No.. vždycky jsem si připadala jako Maggie, malá a dudlající dudlík, to bylo vždy roztomilé.
,,Bavíš se?" Uculil se, když sebou praštil vedle mě na gauč.
,,Jo, strašně!" Zacukrovala jsem hraně. Ozvalo se bušení do dveří. ,,Dojdu tam." Pousmála jsem se a vydala se tam. Otevřela jsem dveře. No hádejte, kdo tam stál?? Samozřejmě.
,,Smím dál?" Pousmál se a opřel nenuceně o rám dveří.
,,Ani na krok!" Zamračila jsem se a založila ruce na prsou.
,,Pořád je to můj dům slečinko!" Zabublal mu v očích vztek. Lekla jsem se.
,,Vypadni od těch dveří!" Zavrčel mi někdo za zády. Stefan ustoupil o krok a zamračil se.
,,V pořádku, princezno??" Objal mě a políbil na krk. Přikývla jsem.
,,Pracky od Eleny dál!" Zavrčel upír venku. Ještě víc jsem se k Damonovi přitulila. Z venku jsem uslyšela hlasité zavrčení.
,,Pápá brácho!" Zakřenil se Damon a zavřel mu před nosem. Podívala jsem se na něj. Opatrně. To je špatný, hodně špatný.
,,Damone?" Zeptala jsem se. Podíval se na mě. Plamínky v očích. Usmál se a chytil mě do náruče.
,,Ano, princezno??" Usmál se a políbil mne.
,,Myslíš, že je to bezpečné??" Podívala jsem se na něj. Přikývl a už jsem ležela v jeho posteli.
,,Úplně." Usmál se a už si prolíbával cestičku po mém těle. Ani jsem si neuvědomila, že mám dole oblečení, kromě spodního prádla.
***
Pohled Katherine
Člověk, hmm, voní slibně. Usmála jsem se a šla dál. Krev byla cítit. A heleme se. Stefan si pochutnává. Druhá lekce chování. Naučit ho se ovládat. Pokrčila jsem rameny a přemístila se k němu. Vytáhla jsem ho na nohy a hodila s ním o strom. Člověk skoro nedýchal, takže jsem si jen povzdechla a rozkousla si zápěstí. Podala jsem mu ho a čekala dobu, než se dokázal napít. Pak jsem zápěstí odtáhla a podívala se mu do očí.
,,Nebudeš si nic pamatovat, prostě se ti udělalo špatně a jsi trochu slabý, jinak ti nic není!" Doovlivnila jsem ho a poslala pryč. Přešla jsem ke Stefanovi.
,,Ty si nedáš pokoj, co??? Kolikrát ti mám říkat, abys mě nechala na pokoji?!" Zavrčel a podíval se na mě vražedným pohledem.
,,Kvůli tobě, Stefane, si pokoj nedám." Usmála jsem se oslnivě a zamrkala. Roztomilost ve vražedném kabátě.
,,Nemám zájem, Katherine." Zamračil se a zmizel. Povzdechla jsem si. Blbec jeden. Ale stejně ho miluju. A teď, potřebuju svou výživnou stravu.
***
Pohled Eleny
Probudila jsem se, byla noc, docela hluboká, protože nic nevidím a to je co říct. Na noc jsem si už zvykla, kvůli upírům. Pomalu jsem se vyvlékla z náručí mého upíra, který mě držel v pevném objetí. Usmála jsem se. Všiml si vůbec někdo, jak je roztomilý, když spí?? Moc roztomilý. A můj!! Pomalu, abych o něco nezakopla jsem se vydala dolů. Samozřejmě jsem se nezapomněla málem přerazit o rozházené oblečení. Jen ve spodním prádle jsem si to došla dolů k lednici pro džus. Vždyť tady se mi nemůže vůbec nic stát, ne??
,,Zdravím." Dobře, možná, že jo. Rychle jsem se otočila a koukala do tmy na neznámého, osvětleného jen světlem z ledničky.
,,Kdo je to?" Zamračila jsem se a džus dala na linku.
,,Někdo , kdo tě má odvést ke svému pánovi." Odpověděl mi hlas chladně.
,,Jak.. jsi se sem dostal?" Vydala jsem ze sebe. Pomalu šel ke mně. Otevřela jsem pusu, abych zakřičela, ale jen jsem ucítila ostří na svém krku.
,,Tohle bych nedělal." Usmál se a já ho neochotně následovala ke dveřím. Otevřel je. Vydechla jsem udivením.
,,Stefane?" Dívala jsem se na muže s ústy od krve. Muž mě vystrčil ven a já se ocitla ve Stefanově náruči.
,,Smím jít dál?" Pousmál se chladně, přejel mi mráz po zádech.
,,Ne!" Vyhrkla jsem. Muž stojící ve dveřích k nám přešel a Stefan mě shodil na zem. Vytřeštila jsem oči, když muže chytil pod krkem a vyzvedl ho nahoru. Tvář toho muže začínala fialovět. Stefanovy tesáky se začaly prodlužovat. Vykvikla jsem a on mě zpražil pohledem.
,,Opravdu mne nepozveš dál?" Chladný úsměv mu přelétl přes rty a naklonil se ke krku toho muže. Vyděšeně jsem se koukala. Rychle jsem v sedě couvala ke zdi. Ušklíbnul se a zakousl se.
,,Ne!!" Vykřikla jsem a přeběhla jsem k nim a zatřásla se Stefanem. Pustil muže na zem a krvelačnýma očima se na mě podíval. Vykřikla jsem. Chytil mě za ramena a lačně se podíval na můj krk. Přejel po něm prsty.
,,Pozvi mě dál." Hypnotizoval mě pohledem. Uvědomila jsem si, že nemám svůj náhrdelník příliš pozdě.
,,Stefane." Řekla jsem zhypnotizovaně. ,,Pojď…" Moje slova utichla.
,,Ne!!" Zakřičel Damon. Podívala jsem se na něj. Moje rty, ale chtěly mluvit dál. Damon rychlepraštil Stefana a zacpal mi pusu a vtáhnul dovnitř. ,,Eleno, neřekneš tahle slova už nikdy Stefanovi!" Zamrkala jsem,
,,Damone?" Opatrně jsem vyslovila jeho jméno.
,,Pozvi mě dovnitř Eleno, nebo tenhle muž zemře a bude to tvoje vina." Ozvalo se zvenku. Zoufale jsem se podívala na Damona. Zmizel. Ozvala se rána a muž byl v domě i s Damonem. Přeběhla jsem k nim.
,,Jak je na tom?" Zeptala jsem se.
,,Dám mu svou krev." Rozkousnul si zápěstí. ,,A bude to lepší." Pousmál se a přiložil muži zápěstí ke rtům. ,,Vyděsila jsi mě, princezno." Povzdychnul si.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem, to.. tenhle muž mě držel nůž u krku. Moc se omlouvám." Zanaříkala jsem a skočila mu do náruče. Rozplakala jsem se. Damon mě položil vedle sebe, ovlivnil tohoto muže a poslal ho domů. Prý je to bezpečné. Vrátil se k mé maličkosti a začal mne chovat jako malé dítě v náruči. Rozbrečela jsem se naplno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | 12. června 2012 v 18:00 | Reagovat

áá, konečně kapitola. Ani nevíš, jak mi to chybělo. Každej den jsem se dívala, jestli tu už není. Asi je to hloupý, ale fakt mi to scházelo. Je to příjemný odreagování.  dííííííííky :D  :-)  ;-)

2 hplovehp hplovehp | Web | 13. června 2012 v 15:26 | Reagovat

[1]: To je Tewulinčina. Já ji musím přidat až dnes. Ačkoli měli ti nahoře dobrý nápad a vymysleli elektřinu a internet, tak měli ti dole taky jeden nápad - výpadky internetu a elektřiny. :P

3 Denča Denča | 28. června 2012 v 19:36 | Reagovat

Wau... i kdybych já něco napsala nevyrovnalo by se to vám ani zdaleka ;-) úžasnej nápad a vůbec, snad budete psát dál :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama