Červen 2012

23. kapitola: You are stronger

25. června 2012 v 21:06 | hplovehp |  We Are Who We Are
Zdravím vás z obláčku! :D Doufám, že vás ta kapča potěší. ;)

Katherine pozorovala tvář svého milovaného Stefana, který se pokoušel zvládnout svou zvířecí podstatu. Dívka s prokousnutým hrdlem se pouze třásla, jinak jí byl znemožněný pohyb. Kapka krve jí stekla do plného dekoltu. Stefan zaúpěl. Oči i jejich okolí se podlily krví. Hebké chlapecké rty se odhrnuly, aby ukázaly mohutné tesáky predátora. Tohle Katherine vidět nechtěla. Raději se z jeskyně, kde provozovali své experimenty, vzdálila.
Co si od tohohle pokusu vlastně slibovala? Stefan hladověl příliš dlouho. Byl to jejich první týden.Nemohlo to vyjít. Tak proč je tak zklamaná?!
"Katherine?"
"Stefane?"
"Proč jsi..."
"Ty jsi ji tam nechal?"
"Utekla jsi. Bál jsem se. Že ode mně odejdeš."
"Stefane!"
Nadšeně vklouzla do jeho náruče. V ten okamžik přehlušila jeho žízeň čistá touha po ní. Zabořil si obličej do jejích hebkých vlasů, obtočil jí ruce pevněji okolo pasu. Smála se, zatím co ho hladila po krku a zádech.
"Zařídíš to s ní?" trhl neurčitě hlavou, když se po notné chvíli pustili. Věděla, o kom mluví. Hbitě odběhla a ještě rychleji byla zpátky.
"A co budeme dělat teď?" zajímal se a stáhnul ji do trávy.
"Zajdeme na pokec do nemocnice. Mám žízeň." uculila se provokativně.
"Jako první část odpoledne to beru. Druhou plánuju já." kouknul na ni zpod řas. Naklonila se k jeho uchu.
"Už se nemůžu dočkat." zabroukala a přidala polibek.
"Nejsi sama." povzdechl si roztouženě. Pak se vytáhnul na nohy a natáhl k ní ruku. S úsměvem do ní vložila svou. Společně se vydali do nemocnice pro potravu.

Elena v rozpacích zírala na prstýnek, který jí Damon nabízel.
"Damone, já..."
"Sakra!" zaklel najednou Damon a spadl na podlahu.
"Damone! Co se děje?!" vyjekla poděšeně.
"Spo...rýš." zachrčel, než mu malátně klesla víčka.
"Damone!" vyjekla Elena. Vzápětí ale ucítila tupou ránu. Než i ona omdlela, viděla, jak se v místnosti objevil někdo cizí.

"Echm..Echm.."
"Jsi v pořádku Eleno?"
"Ano. Ty?"
"Až na to, že si mě spletli s terčem na střelnici dobrý. Mám v sobě sporýš. Spoustu." upřesnil zamračeně. Nebyli spoutaní, ale místnost bez oken nepůsobila jako nejlepší místo pro čajový dýchánek.
"Bojím se." hlesla Elena.
"Šššt, klid princezno. Vylízali jsme se i z jiných průšvihů." objal ji konejšivě kolem ramen. Nechala se utěšovat a zhluboka se nadechovala jeho omamné vůně.
"Pořád jsi mi ještě nedala odpověď."
"Řeknu ti ji, až budeme zpátky doma."
"To není fér. Můžeme..."
"Nemůžeme. Sám jsi to řekl." pousmála se.
"Tak dob..áá!" zasténal Damon, když se dveře jejich vězení otevřely a neznámý po něm rovnou vypálil.
"Nech ho být!" zaječela Elena. Vzápětí něco poranilo i ji. Přimkla se pevně k Damonovi.
"Pro všechny případy - ano, moc ráda. Miluju tě." zašeptala mu do ucha.

22.kapitola: OMG! :D

21. června 2012 v 18:58 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča od Tewulinky. Fajna. :D

Smůla.. Jak jinak bych měla nazvat tenhle den?? Na co sáhnu, to pokazím. Už podruhé, za tenhle den, mi spadla sklenička a roztříštila se o podlahu. Třetí padací skleničku, naštěstí, chytil můj upír zavčas. Ach jo. Pomalu jsem si sedla na gauč. To, co se včera stalo už nechci zažít. Otřásla jsem se při té vzpomínce. Přejela jsem si rukama po pažích abych zahnala husí kůži, co mě zachvátila.
,,Kruci.." Povzdechla jsem si a vstala. Damon odešel, sice mě asi hodinu před tím drtil v náručí tak, že jsem se sotva nadechla, ale to mi nevadilo. Ani nevím, kam šel. Což mě trochu naštvalo. Nechtěl mi to říct. Prý musí něco zařídit. Přešla jsem po obýváku až k vitríně s fotkami. Už jsme za tu dobu, co jsme spolu, stihli nafotit tolik fotek nás obou, že tomu ani nejde uvěřit. A jak jsem si všimla, tak všechny fotky jsou vystavěné tady za sklem. Na jedné jsme při polibku, na druhé zase naznačuje kousnutí na krk a na další mě prostě objímá. Je mi s ním moc dobře. Miluju ho a přiznejme si to.. jsem kvůli němu odhodlaná i k přeměně, jen proto, abych s ním mohla být napořád. Jo.. zdá se, že jsem ze svých morálních zásad úplně vykolejila. Hmm… to je u mě divné. Ach jo.. To jsou zase myšlenky. Otevřela jsem vitrínu a vzala odtamtud fotku, na které je náš polibek. Přejela jsem po ní rukou a usmála se. Rychle jsem ji, ale zase schovala, jelikož jsem ji nechtěla rozbít. Zajímalo by mě, jestli jsem nervózní, nebo co, protože kvůli tomu, nejspíš pořád rozbíjím všechno kolem sebe. Zavřela jsem vitrínu a přešla pomalu na chodbu, dveře byli otevřené a šla od nich zima, jelikož bylo dost větrno a já měla jen šortky a tílko. Brr…. Přešla jsem k nim a zavřela je pomalu, aby se nějak nepoškodili díky mému štěstí. Když jsem je zavřela a pro jistotu zamkla, tak jsem se vydala zpět, ale to, co mě zastavilo, bylo, že cesta byla posypána lístky různobarevných růží, ale nejčastěji tam byly rudé. Strčila jsem si neposlušný pramen vlasů za ucho a šla s úsměvem po cestě růží nahoru po schodech. Pomalu jsem vystoupala nahoru s rukou přejíždějící po zábradlí. Šla jsem pomalu dál a pomalinku jsem šťouchla do dveří od Damonova (našeho) pokoje. Ložnice byla posetá růžemi a jejími okvětními lístky od zdola nahoru a já jen zůstala oněměle koukat. Přešla jsem doprostřed pokoje a dívala se na svíčky, černé saténové povlečení poseté bílými kvítky a usmála jsem se. Ohlédla jsem se po koupelně. Pro jistotu byla napuštěná vana, plná pěny a také posetá růžemi. Vedle byl stolek s kyblíkem ledu a lahví luxusního šampaňského, to samé i u postele. Přešla jsem k vaně a přejela po jejím okraji lehce prsty.
,,Líbí?" Ozvalo se mi u ucha a já se pousmála.
,,Romantika, jo??" Usmála jsem se a když mě zezadu ovinul pažemi kolem pasu, vlepila jsem mu pusu na bradu a uculila jsem se. ,,Ano, líbí." Přikývla jsem a znovu se pousmála. Zavrtal mi hlavu do ohybu krku a ramene. Zasmála jsem se, jak mě to zašimralo.
,,Uvidíš, co bude dál, princezno." Začal mě tam oždibovat a lehce líbat. Podvolila jsem se mu a hádejte co bylo dál?? Přesně tak, vana byla zbavena naším řáděním tak půlky vody, celý od pěny jsme pak málem rozbili postel, která zůstala ještě mokrá, když jsem mu usínala v náručí, celá šťastná a naplněná láskou.
***
Pohled Katherine
S úsměvem jsem pozorovala Stefanovo snažení o to, aby neskočil po krku té holky, kterou jsem kousla a nechala její krev téct. Ano.. snažila jsem se dál. A proto jsem koukala, jak drtil opěradla židle, aby neskočil po té holce.
,,Máš žízeň, drahoušku??" Zacukrovala jsem a on se na mne podíval pohledem alá "Myslíš, že nemám?? Abych nekousnul tebe, děvenko." Poté jsem ji pustila k jeho nohám a založila jsem si ruce na prsou. To vám byl pohled! Stefan měl už černé vrásky pod očima a já jen se zájmem koukala, jak se snaží dýchat. Moc mu to nešlo, chlapečkovi. Zvedla jsem tu holku zpět , ovázala jsem ji šátek kolem krku a s ovlivněním, že až vyjde z jeskyně, si nebude nic pamatovat, jsem ji pustila pryč. Přešla jsem ke Stefanovi a podívala se mu do očí.
,,Nebylo tohohle mučení už dost?" Zamračil se a pozoroval mě naprosto chladně. Usmála jsem se.
,,Ne, nebylo, zlatíčko, tohle byl teprve jen začátek." Políbila jsem ho a zmizela od něj pryč.
***
Pohled Eleny
Probudila jsem se nahá, přikrytá jen saténovou dekou a navíc, což je nejdůležitější, sama! Se zavřenýma očima jsem rukou přejížděla po prázdné polovině postele, až jsem narazila na ruku, která mě chytila za tu mou. Ospale jsem otevřela jedno oko a podívala se na Damona klečícího na jedné noze u postele a mou ruku držel ve své a v druhé ruce černou sametovou krabičku. V očích plamínky radosti a lásky, upřímné lásky. Rozevřela jsem překvapeně i druhé oko a posadila se.
,,Damone?" Zamumlala jsem překvapeně. Krabička se otevřela a v ní se tkvěl obrovský diamantový kámen na zlatém kroužku. Zmateně jsem se na něj podívala.
,,Eleno… miluju tě a navždy budu a.. přál bych si, abys byla se mnou navěky, jako moje manželka a láska mého života. Takže… Vzala by jsi si mne?" Dokončil tu větu a mě spadla brada někam ke kolenům.

21. kapitola: No white flag

13. června 2012 v 17:06 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitola ode mně. Pohled Katherine, na světici Elenu se necítím. ;) A chci vám slíbit menší změny. Ty ale udělám až v příští kapitolce. ;) Teď si zkusme užít Katherininy snahy o Stefanovo napravení.

A písnička, bez které to u mě snad ani nejde :D :
http://www.youtube.com/watch?v=2pwT2wiZsg0

"Proč se nemůžu hýbat?"
"Protože se mi tě nechce honit." zabručel Stefan hrozivě. Ten kluk si nedá pokoj.
Trošku otráveně jsem se připlížila k mýtině, na které si držel svou kořist. Platinová blond? Vždyť ani není jeho typ, proboha! Ukázal špičáky a přiskočil k ní. Možná bych ho měla nechat. Je děěěsně nesympatická... Ale ne. Napravuju ho, tak se vším všudy.
Skoro mě rozesmálo, jak překvapeně se i přes upíří obličej zatvářil, když sebou praštil o nedaleký rozložitý strom. Znovu jsem se však pečlivě skryla.
Zavrčel a znovu se vrhl na vyklepanou bloncku. A znovu jsem ho odhodila. Napřímil se a začenichal jako jezevčík. Za tu dobu, co je na světě, se mohl naučit stopovat inteligentněji.
"Katherine!" zavrčel po chvíli.
"Docela ti to trvalo, strýčku Fido."vyšla jsem houpavě z úkrytu.
"Co chceš?! Zase!" měřil si mě nakvašeně.
"Promluvit si. Beze svědků." usmála jsem se sladce na něj a pak na tu holku.
"Zlatíčko, pospěš si domů. Zapomeň, že se k tobě choval někdo neurvale. A prosím! Přebarvi se na černo. Bude ti to slušet mnohem víc." mrkla jsem na ni, když jsem jí nadiktovala úkoly. Poslušně odkráčela.
"Už dvakrát jsi mě vyrušila u jídla." konstatoval Stefan rozmrzele.
"Tomu ty říkáš jíst? I nějaký ťukťuk ze 'Stmívání' by to zvládl kultivovaněji!" nakrčila jsem nos.
"Sorry, došly mi stříbrné příbory." pokrčil rameny.
"Neříkej sorry. Zníš jak Michal David, když se snaží mluvit moderně." zaškaredila jsem se.
"Sorry." nasadil vyzývavý výraz.
"Nech toho!"
"Sorry!"
"Stefane!"
"Sorry!"
Natáhla jsem se, abych mu mohla dát pohlavek. Ale překvapil mě, Obtočil mi ruce kolem pasu a sevřel mě v náručí.
"Copak?" zasmála jsem se, zatímco jsem oplácela jeho náruživý pohled.
"Jsi pořád stejně vzrušující." zabroukal.
"Víš doufám o tom, že jako upíři nestárneme...?" povytáhla jsme obočí. Neodpověděl, místo toho mě políbil. Zabořila jsem si ruce do jeho vlasů a schválně polibek prohloubila. Jako rozparovač líbal náruživěji. Ani mi nedopřál čas užít si to. Jakmile jsem totiž ucítila jeho ruce pod tričkem, vysmekla jsem se mu. Zavrčel a natáhl se po mě.
"Au! Co to..Proč?!" ometal si z hrudi, kterou spadl na zem, prach.
"Vážně sis myslel, že se tady nechám opřít o strom jenom proto, že si ten idiot umane, že mě chce?" zakroutila jsem hlavou.
"Kdo?" hlesl nechápavě.
"Rozparovač."
"A s kým si myslíš, že mluvíš?"
"Teď momentálně se Stefanem. Ale ten kretén 'Rozparovač' už do toho začíná kafrat."
"Jsi blázen." zachechtal se.
"Do tebe." mrkla jsem a přejela mu prsty po spodní čelisti. Zavřel oči.
"Co chceš Katherine?" zaúpěk pak. Poznala jsem v tom zvuku Stefana. Svého Stefana.
"Udělej pro mě něco." vzala jsem mu obličej do dlaní. Otevřel oči. Byly měkké, něžné. Stejné, jako když jsem je viděla poprvé.
"Co?" zeptal se tiše.
"Najdi si nějaký úkryt a dnes už na nikoho neútoč. O víc tě prozatím žádat nemůžu." odstoupila jsem od něj. Tvář mu zase ztvrdla.
"Jestli si myslíš, že tě poslechnu, tak jsi vážně cvok." zašklebil se a vyrazil pryč. Radši ho ohlídám. Vydala jsem se rychle, ale tiše za ním.
Nemůžete pochopit, co jsem cítila, když jsem viděla, jak zalezl do jedné z jeskyní v lese. Ještě je nějaká naděje. Zůstala jsem na stráži zbytek dne i celou noc, ale nevyšel. Za svítání jsem vešla za ním.
"Katherine! Co tu chceš?!" zaškaredil se. Ach jo.
"Dát ti odměnu." políbila jsem ho na jeho, překvapením rozechvělé, hebké rty. Jakmile se pokusil zapojit, odtáhla jsem se.
"Musíš pochopit, že mně získáš jen tím, že se naučíš ovládat." vysvětlila jsem. Chtěl ještě něco říct, ale nedostal příležitost. Já totiž zmizela. Pěkně po anglicku.

Celý další den jsem nenápadně hlídkovala. Nikomu neublžil. Ale už musí být vyhládlý. Krucinál! Už mám z toho starání hlavu jak Kolumbovo vejce! Musím se jít někam odreagovat.


'Pořídila jsem si' šaty a vydala se obhlédnout, jestli se tu náhodou nekoná nějaká zajímavá akce. Jedině v Mystic Grillu, jak nečekané!
S povzdechem jsem vešla. No, hudba taky nic extrémně úžasného. Co se dá dělat. Dělat se toho dá hodně. Například zabít 'dýdžeje', jestli pustí další takový ploužák.
Ten nebožák měl asi šťastnou hvězdu a kmotřičku vílu, protože pustil cosi od Rickyho Martina. To už by snad šlo. Skočila jsem na parket, nechala se objímat spoustou tanečníků a snažila se vytřást si Stefana z hlavy. Doslova.

Parket jsem docela rychle opanovala. O tanečníky nouze nebyla. Vždycky se našel někdo, kdo se chopil příležitosti. Bohužel lidé nemají takovou výdrž. Po desáté písničce se počet mých tanečních partnerů povážlivě ztenčil.

Po (asi) dvacáté už nezbyl nikdo. Otráveně jsem si povzdechla. Já chci ještě!

"Tak co pánové? Nikdo už se ke mně nepřidá?!" mrkala jsem vyzývavě.
"Já bych to zkusil." ozval se za mnou známý hlas. Bože!

"Stefane!" usmála jsem se překvapeně.
"Pokud omluvíte mé chabé taneční umění, slečno Piercová." oplatil mi úsměv. Samou radostí jsem málem vyjekla jako celý kotel fotbalových fanoušků.
"To se uvidí." pohodila jsem vlasy.
"Dobrá."
Značně znavený DJ zapnul další "hit" :
http://www.youtube.com/watch?v=CrjtY9rMfwA&feature=related

Tak to mě zakolíkujte párátkem! Na tohle mám tancovat se Stefanem? Asi budu muset.
Přitáhnul si mě do náruče, tím jeho taneční iniciativa skončila. Bezva. Pohnula jsem boky proti jeho. Začal mě napodobovat. Můj ty Draculo šavlozubej, jemu to došlo!
Nějak jsme to zatancovali. Spíš méně než více. Když začali hrát Queen - We will rock you, vyvedl mě Stefan ven.
"Co máš na srdci?" zeptala jsem se ho. Prudce mě přirazil ke zdi a chytil pod krkem.
"Chci aby jsi věděla, že mě tak snadno nezměníš..."
Cítila jsem jeho ruku, jak se promenáduje po mém stehně.
"Ale budu se snažit vyhovět ti."
Mluvil sice víceméně k mému výstřihu, ale v tak dojemnou chvíli jsem to nekomentovala.
"Měj se."
Silně mě políbil... a pak si v klídku odplachtil! Na tváři se mi vystřídalo několik výrazů, až jsem se nakonec rozesmála.

20. Kapitola: Bad news

12. června 2012 v 16:32 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewulinčina kapitolka. Měla by následovat moje, tak mi držte všechny končetiny. ;) :D

Pohled Eleny
On mě opravdu přenesl k televizi a pustil Simpsny!! Kdo by to byl řekl, že mi Damon pustí na televizi žluté postavičky. No.. vždycky jsem si připadala jako Maggie, malá a dudlající dudlík, to bylo vždy roztomilé.
,,Bavíš se?" Uculil se, když sebou praštil vedle mě na gauč.
,,Jo, strašně!" Zacukrovala jsem hraně. Ozvalo se bušení do dveří. ,,Dojdu tam." Pousmála jsem se a vydala se tam. Otevřela jsem dveře. No hádejte, kdo tam stál?? Samozřejmě.
,,Smím dál?" Pousmál se a opřel nenuceně o rám dveří.
,,Ani na krok!" Zamračila jsem se a založila ruce na prsou.
,,Pořád je to můj dům slečinko!" Zabublal mu v očích vztek. Lekla jsem se.
,,Vypadni od těch dveří!" Zavrčel mi někdo za zády. Stefan ustoupil o krok a zamračil se.
,,V pořádku, princezno??" Objal mě a políbil na krk. Přikývla jsem.
,,Pracky od Eleny dál!" Zavrčel upír venku. Ještě víc jsem se k Damonovi přitulila. Z venku jsem uslyšela hlasité zavrčení.
,,Pápá brácho!" Zakřenil se Damon a zavřel mu před nosem. Podívala jsem se na něj. Opatrně. To je špatný, hodně špatný.
,,Damone?" Zeptala jsem se. Podíval se na mě. Plamínky v očích. Usmál se a chytil mě do náruče.
,,Ano, princezno??" Usmál se a políbil mne.
,,Myslíš, že je to bezpečné??" Podívala jsem se na něj. Přikývl a už jsem ležela v jeho posteli.
,,Úplně." Usmál se a už si prolíbával cestičku po mém těle. Ani jsem si neuvědomila, že mám dole oblečení, kromě spodního prádla.
***
Pohled Katherine
Člověk, hmm, voní slibně. Usmála jsem se a šla dál. Krev byla cítit. A heleme se. Stefan si pochutnává. Druhá lekce chování. Naučit ho se ovládat. Pokrčila jsem rameny a přemístila se k němu. Vytáhla jsem ho na nohy a hodila s ním o strom. Člověk skoro nedýchal, takže jsem si jen povzdechla a rozkousla si zápěstí. Podala jsem mu ho a čekala dobu, než se dokázal napít. Pak jsem zápěstí odtáhla a podívala se mu do očí.
,,Nebudeš si nic pamatovat, prostě se ti udělalo špatně a jsi trochu slabý, jinak ti nic není!" Doovlivnila jsem ho a poslala pryč. Přešla jsem ke Stefanovi.
,,Ty si nedáš pokoj, co??? Kolikrát ti mám říkat, abys mě nechala na pokoji?!" Zavrčel a podíval se na mě vražedným pohledem.
,,Kvůli tobě, Stefane, si pokoj nedám." Usmála jsem se oslnivě a zamrkala. Roztomilost ve vražedném kabátě.
,,Nemám zájem, Katherine." Zamračil se a zmizel. Povzdechla jsem si. Blbec jeden. Ale stejně ho miluju. A teď, potřebuju svou výživnou stravu.
***
Pohled Eleny
Probudila jsem se, byla noc, docela hluboká, protože nic nevidím a to je co říct. Na noc jsem si už zvykla, kvůli upírům. Pomalu jsem se vyvlékla z náručí mého upíra, který mě držel v pevném objetí. Usmála jsem se. Všiml si vůbec někdo, jak je roztomilý, když spí?? Moc roztomilý. A můj!! Pomalu, abych o něco nezakopla jsem se vydala dolů. Samozřejmě jsem se nezapomněla málem přerazit o rozházené oblečení. Jen ve spodním prádle jsem si to došla dolů k lednici pro džus. Vždyť tady se mi nemůže vůbec nic stát, ne??
,,Zdravím." Dobře, možná, že jo. Rychle jsem se otočila a koukala do tmy na neznámého, osvětleného jen světlem z ledničky.
,,Kdo je to?" Zamračila jsem se a džus dala na linku.
,,Někdo , kdo tě má odvést ke svému pánovi." Odpověděl mi hlas chladně.
,,Jak.. jsi se sem dostal?" Vydala jsem ze sebe. Pomalu šel ke mně. Otevřela jsem pusu, abych zakřičela, ale jen jsem ucítila ostří na svém krku.
,,Tohle bych nedělal." Usmál se a já ho neochotně následovala ke dveřím. Otevřel je. Vydechla jsem udivením.
,,Stefane?" Dívala jsem se na muže s ústy od krve. Muž mě vystrčil ven a já se ocitla ve Stefanově náruči.
,,Smím jít dál?" Pousmál se chladně, přejel mi mráz po zádech.
,,Ne!" Vyhrkla jsem. Muž stojící ve dveřích k nám přešel a Stefan mě shodil na zem. Vytřeštila jsem oči, když muže chytil pod krkem a vyzvedl ho nahoru. Tvář toho muže začínala fialovět. Stefanovy tesáky se začaly prodlužovat. Vykvikla jsem a on mě zpražil pohledem.
,,Opravdu mne nepozveš dál?" Chladný úsměv mu přelétl přes rty a naklonil se ke krku toho muže. Vyděšeně jsem se koukala. Rychle jsem v sedě couvala ke zdi. Ušklíbnul se a zakousl se.
,,Ne!!" Vykřikla jsem a přeběhla jsem k nim a zatřásla se Stefanem. Pustil muže na zem a krvelačnýma očima se na mě podíval. Vykřikla jsem. Chytil mě za ramena a lačně se podíval na můj krk. Přejel po něm prsty.
,,Pozvi mě dál." Hypnotizoval mě pohledem. Uvědomila jsem si, že nemám svůj náhrdelník příliš pozdě.
,,Stefane." Řekla jsem zhypnotizovaně. ,,Pojď…" Moje slova utichla.
,,Ne!!" Zakřičel Damon. Podívala jsem se na něj. Moje rty, ale chtěly mluvit dál. Damon rychlepraštil Stefana a zacpal mi pusu a vtáhnul dovnitř. ,,Eleno, neřekneš tahle slova už nikdy Stefanovi!" Zamrkala jsem,
,,Damone?" Opatrně jsem vyslovila jeho jméno.
,,Pozvi mě dovnitř Eleno, nebo tenhle muž zemře a bude to tvoje vina." Ozvalo se zvenku. Zoufale jsem se podívala na Damona. Zmizel. Ozvala se rána a muž byl v domě i s Damonem. Přeběhla jsem k nim.
,,Jak je na tom?" Zeptala jsem se.
,,Dám mu svou krev." Rozkousnul si zápěstí. ,,A bude to lepší." Pousmál se a přiložil muži zápěstí ke rtům. ,,Vyděsila jsi mě, princezno." Povzdychnul si.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem, to.. tenhle muž mě držel nůž u krku. Moc se omlouvám." Zanaříkala jsem a skočila mu do náruče. Rozplakala jsem se. Damon mě položil vedle sebe, ovlivnil tohoto muže a poslal ho domů. Prý je to bezpečné. Vrátil se k mé maličkosti a začal mne chovat jako malé dítě v náruči. Rozbrečela jsem se naplno.

Twitter :D

12. června 2012 v 8:07 | hplovehp |  me and Me
Tak jsem neodolala vážení a zhotovila jsem si účet na twitteru. Ještě, že tak. Umírám nad komentáři Jareda Padaleckého k jeho fotkám. :D Zároveň jsem si tam uveřejnila adresu tohohle blogu, takže je možné, že se s povídkami budu pachtit dvojjazyčně, pokud bude ze strany Angličanů, Američanů nebo jiných anglicky mluvících národů zájem. ;)A vy, můj milovaný český národe (:D) si napište, u které povídky chcete kapitolu nejdřív a já se ji pokusím napsat. ;)

To English, American or the other visitors ( íf you come here): I'm so happy! You visit my page! If you want read one of my stories, leave a comment under this article. I will try to translate it into English. ;) Have a nice day! ;)