18.kapitola: Přítel, který mě miluje

5. května 2012 v 10:39 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Po příliš dlouhé době opět přidávám kapitolu k OJMAO. Moc mě mrzí, že jsem tuhle povídku zanedbávala, takže se jí to pokusím vynahradit, protože si to určitě zaslouží.♥ Jinak tuhle kapitolku věnuju Koki. Díky, že navštěvuješ můj blog, dokopáváš mě ke psaní komentáři a komentuješ jakýkoli žvást, který napíšu. ;) ♥

Odkaz (romantiak, až to tiká :P):
http://www.youtube.com/watch?v=Oh5oKzDLOPE

Seděla jsem ve společenské místnosti. Sama. Plameny v krbu pomalu pohasínaly. Zamyšleně jsem si pohrávala s pramenem vlasů.
Sirius Black. Člověk, který mi tolik pomáhá a přesto mi tolik ublížil. Čím mi ublížil? Tím, že jsme spolu spali? Ne. Poprvé jsem naší společné noci nelitovala. Včerejší večer, kdy mě jeho hlas kolébal ke spánku, mě donutil přehodnotit stanoviska. Choval se jako Sirius. Jako můj přítel, kterému na mně záleží. Povzdechla jsem si.
"Rose?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.
"Ahoj." usmála jsem se na Siriuse.
"Víš kolik je?" zívl.
"Pozdě." pokrčila jsem rameny.
"Spíš už brzo." uchechtl se tiše.
"Nemohla jsem usnout." přiznala jsem.
"Zlé sny?" zeptal se starostlivě, když došel k mému křeslu. Skoro automaticky jsem se zvedla a nechala se sevřít v jeho náručí. Zvykla jsem si dotýkat se ho, kdykoli to jen trochu šlo. Jeho hřejivá pokožka přinášela jakousi jistotu, že se svět pořád točí.
"Měla jsi přijít za mnou." zabručel.
"Musíš taky spát. Ne jen pořád skákat kolem mně."
"Já to dělám rád." zašeptal.
"Díky. Jsi fajn kamarád." propletla jsem si prsty jeho vlasy, které už začínaly volat po ostříhání. Chvíli jsme stáli mlčky.
"Měla by sis odpočinout." řekl pak.
"Nemyslím si, že usnu." zavrtěla jsem hlavou.
"Hmmm...tak tě přinutíme!" zablesklo se mu rošťácky v očích. Vzápětí už mě nesl chodbami. Vstoupili jsme do Komnaty nejvyšší potřeby. Nechápu, proč se tak jmenuje, když tam chodíme pořád, ale to je jedno.
Sirius mě překvapil. Stěny byly vymalované půlnoční modří, podlaha pískově žlutá. A na dvou skobách visela...
"Houpací síť?" nadzvedla jsem obočí.
"Slyšel jsem, že se v ní usíná líp než v posteli." mrknul a opatrně mě do ní uložil. Přikryl mě dekou.
"Ty si nelehneš?" zeptala jsem se.
"Kdo by houpal?" zakroutil hlavou, jako že jsem nechápavá. Rozesmála jsem se, když se mnou začal pomalu pohupovat.
"Ještě tak někoho, aby mi zpíval..."přivřela jsem oči.
"Sorry, ale kapelu jsem neobjednal." zakřenil se.
"Myslela jsem tebe."
"Neumím zpívat." protestoval. Posadila jsem se.
"Teď lžeš." zamračila jsem se.
"A?"
"A to se mi nelíbí."
"Promiň, jestli jsem zklamal tvoje očekávání." zašklebil. Pokusila jsem se vstát.
"Co to děláš?"
"Snažím se dostat pryč. Jsi protivný." odsekla jsem. Přitlačil mě zpátky.
"Ne, Zůstaň, prosím. "
"Dobře." pousmála jsem se.
"Není fér, že si ode mně dokážeš vynutit téměř cokoli." konstatoval.
"Mohl jsi mě nechat odejít." pokrčila jsem rameny.
"Nemohl." pousmál se, zabrzdil síť a vlezl si ke mně. Položila jsem si na něj hlavu a spokojeně jsem zavrněla, když začal zpívat.
"I think you're pretty. Without any make-up on. I think you funny, when..."
Zavřela jsem oči. Siriusův hlas nepatřil k těm, které vás ohromí. Spíš vás kolébal, bavil, rozmazloval. Byla jsem už v polospánku, když přestal zpívat.
"Miluju tě." zašeptal. Vyletěla jsem do sedu.
"Siriusi?"
"Myslel jsem, že už spíš." zamumlal.
"Já..musím pryč." pokusila jsem se uniknout.
"Nechoď!" zaprosil. Zároveň mě jeho ruce strhly k němu. Políbil mě. Přimkla jsem se k němu blíž a cítila na tvářích slzy. Plakala jsem. Protože tímhle zrazuju Reguluse. Protože tak možná znova ztratím Siriuse. A protože jsem se styděla, že po tom všem, co se mi stalo, je Siriusův polibek přesně to, co chci.
"P-promiň." zakoktal se, když mě pustil.
"To je ... v pořádku." popotáhla jsem.
"Evidentně ne." otřel mi jednu ze slz.
"To není kvůli tomu, že jsi mě políbil." zavrtěla jsem hlavou.
"Tak proč?" zeptal se něžně; melodie jeho hlasu dojímala.
"Já ...se tě bojím." zakňourala jsem. Téměř zoufale si skryl obličej do dlaní.
"Já jsem takový blbec. Jsem kretén, idiot, magor..."
"Nejsi!" zaprotestovala jsem.
"Prosím tě, nesnaž se mi zlepšit náladu." zavrčel.
"Jsi člověk, který udělal chybu. Stejně jako já." pohladila jsem ho po vlasech.
"To se nedá srovnávat."
"Každý si zaslouží druhou šanci." řekla jsem a k jeho velkému překvapení jsem ho políbila.
"Rose..."vydechl. Otřela jsem si tváře.
"Zítra. " prohlásila jsem se a přitulila jsem se k jeho hrudi.
"Dobře." zachraplal.
Řekli by jste, že po takovémhle emocionálním vypětí je nemožné usnout? Já taky. Ale Sirius si zabořil obličej do mých vlasů, sevřel mě ještě pevněji a během chvíle jsme oba dřímali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 5. května 2012 v 12:46 | Reagovat

Děkuju moc. To je nádherná kapitola. A skvělý výběr písničky. Tu mám hrozně ráda a tenhle cover je vážně pěkný. :-)

2 Shirley Shirley | 9. května 2012 v 18:54 | Reagovat

Krása, krása, krása :-) :-) ... tohle byla  bezvadná kapitola :-)

3 Katniss Katniss | E-mail | Web | 11. května 2012 v 13:26 | Reagovat

prosím další kapitolku je to super

4 market market | 24. května 2012 v 16:31 | Reagovat

hezké, moc hezké... prosím další díl ;-)  :-)

5 SwettBerry SwettBerry | 21. června 2012 v 14:57 | Reagovat

nádhera, vážně nádhera už aby byl dálší díl hrozně pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama