12. Kapitola: Telephone...

5. května 2012 v 18:07 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitola od Tewulinka. Zase si ji zkritizovala, ale mě se moc líbila. ;)

Další den a tentokrát jen doufám, že jsem nesnila, protože to bych se nejspíš už opravdu zbláznila z těch mých snů. Opatrně jsem otevřela oči a zjistila, že jsem přimáčknutá na holou mužskou hruď a její majitel mě k sobě tiskne, že skoro nedýchám. Pomalu jsem vzhlédla nahoru a dech se mi najednou zadrhnul. Koukala jsem na "andělskou" tvář z černě havraními rozcuchanými vlasy. Musela jsem se usmát. Pomalu jsem natáhla ruku a začala se probírat jemnými pohyby v jeho vlasech. Bylo zvláštní vidět vedle sebe Damona. Bylo vůbec zvláštní, že ho miluju a spala jsem s ním. Hodněkrát na ten jeden den! A nebyl to sen. Byla to čistá, skvělá realita a já si ji užívala naplno. Zavrtěl se pod mým dotykem a ospale otevřel oči a usmál se.
,,Dobré ráno, princezno moje." Políbil mě na čelo a pak na rty.
,,Dobré ráno." Usmála jsem se a polibek mu opětovala. Ale nemohla jsem počítat se zvoněním Damonova telefonu. Zavrčeli jsme oba naráz a já se až divila, kde se to ve mně vzalo.
,,Hned to bude." Zamumlal naštvaně a v rychlosti byl i s mobilem zpátky u mě. Ani jsem nepostřehla, že byl pryč.
,,Wau.." Vydechla jsem a koukala na něj. Jen se šibalsky usmál a zvednul to.
,,Co zase ch.." Nedokončil, jelikož se z telefonu ozvalo křičení jeho jména. Jen jsem pohlédla nervózně na Damona a on jen pokrčil rameny ve výmluvném gestu. Dal to na hlasitý odposlech.
,,.. Můžeš mi vysvětlit, kde jsi??" Ozvalo se další zakřičení v telefonu, až mě přejel mráz po zádech.
,,Můžeš ty zase uklidnit?" Zamračil se Damon na telefon.
,,A kde je Elena?!" Skousla jsem si ret a znovu bezradně pohlédla na upíra po mém boku. Jen si mě k sobě přitáhnul.
,,Když dovolíš bráško, mám důležité věci na práci. Nemusím tě tu poslouchat." Chtěla jsem něco dodat, ale radši jsem rychle sklapla.
,,Damone!! Kde je kruci Elena?!" Zamračila jsem se.
,,To tě nemusí zajímat!" Vykřikla jsem a hned si ruce dala před pusu. Omluvně jsem kouknula na Damona. Zavrtěl hlavou a pohladil mě po tváři.
,,Eleno?!" Stefanův hlas se rozezněl po chatce.
,,Jsem tu a nemám zájem s tebou mluvit." Odpověděla jsem klidně.
,,Kde jsi?" Nedal se odbýt. Damon radši do rozhovoru nezasahoval.
,,Daleko." Uchechtla jsem se. Jen jsem uslyšela zavrčení.
,,A to daleko je přesně kde?" Mluvil si dál svou.
,,Kde mě nenajdeš." Pousmála jsem se a úplně jsem cítila jeho zamračení.
,,Poslouchej mě Eleno, řekni mi, kde jsi, a já pro tebe zajedu." Povzdychla jsem si.
,,Copak nepochopíš, že nechci, abys pro mě jezdil? Já jsem ráda, tam kde jsem." Odpověděla jsem už nevrle a típla jsem ten telefon. Damon ho jen vzal a položil na stolek vedle sebe.
,,Princezno… asi bychom měli jet zpátky." Přejel mi palcem po tváři a rtech.
,,Nechci jet zpátky, Damone." Zavrtěla jsem hlavou. ,,Chci být tady. S tebou." Podívala jsem se na něj opatrně a on se jen lehce pousmál.
,,To já taky, miláčku, ale musíme jít. A moc dobře to víš." Usmál se a chytil mě lehce za bradu. Políbil mě.
,,Já vím." Povzdychla jsem si, ale ruce jsem mu omotala kolem krku a polibek mu oplatila. Bylo vidět, že mu to nevadí, spíš byl rád, takže jsem skončila pod ním a už si prolíbával cestu k mým ňadrům. Blaženě jsem vzdychla a prsty mu zapletla do vlasů a užívala si ty polibky. Poté si to vyrazil tou samou cestičkou zpátky k mým rtům a začal mě divoce líbat. Obtočila jsem nohy kolem jeho boků a rukama mu přejížděla po zádech. Když jsem ho ucítila uvnitř, zasténala jsem blahem a uslyšela vzdechnutí i z jeho strany.
,,Nikdy se tě nenabažím, princezno." Vzdychnul s přírazy.
,,V to doufám." Zasténala jsem na oplátku.

Vydýchávala jsem se, ležela vedle něj a koukala do stropu. On dělal to samé. Ruce jsme měli propletené pevným stiskem. Usmála jsem se při vzpomínce na to co jsme tu prováděli. Podle toho taky vypadala tato chatka. Damon se zvednul jako první. V očích rošťácké plamínky a koukal na mě s úsměvem. Přitáhla jsem si deku pod bradu, jelikož jsem byla až příliš obnažená. Zasmál se a deku odtáhnul pryč z obou. Jen jsem si sedla, překřížila nohy a ruce přes sebe.
,,Princezno, už jsem tě viděl, takže se nemusíš stydět. Zvlášť ne potom, co jsme provedli s tou chatkou." Zasmál se.
,,Fajn. Jedeme." Uculila jsem se a znovu skončila pod ním.
,,Za chvíli." Usmál se nevinně.
,,To beru." Mrknula jsem a nechala se unášet na vlně slasti.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama