10.kapitola: Here we go again

16. května 2012 v 18:42 | hplovehp |  Faith of the heart
Á kapča! :D Moje oblíbená postavička přichází a děj se zase trochu nakopne. :D Pohled Stefan (A nebude to nuda, nebojte. Alespoň v to doufám. ;) ) Jinak díky Tewulince, tahle kapča k mojí povídce mě napadla při naší konverzaci. Nebo spíš je z ní poskládaná. :D ;)

Odkaz na písničku (Bluntík :D):
http://www.youtube.com/watch?v=UcsJEUboE6A

Být, či nebýt? To je oč tu běží.
Není třeba se děsit, jsem plně při smyslech. Jen se brouzdám Hamletem. Není nad to, když se váš život změní v tragédii, začíst se do nějaké kvalitní od Shakespeara, aby jste se utvrdili v tom, že na tom nejste až tak zle.
"Tak my jdeme bráško." volal Damon ode dveří.
"Ahoj Stefane." loučila se Elena.
"Užijte si to." popřál jsem jim, napůl ironicky. Dveře za nimi zaklaply. Znovu jsem se ponořil do uvažování "šíleného" dánského prince.
Tvář mi ovanul průvan. Někdo tu byl.
"Damone?" zavolal jsem. Opět jen průvan.
"To není vtipné!" upozornil jsem toho průletáře.
"Stefane." ozvalo se za mnou. Melodický, provokativní hlas. Už dlouho jsem ho neslyšel.
"Katherine." konstatoval jsem, když jsem se na ni otočil. Měkké kadeře vlasů jí spadaly po ramenou na záda. Hnědé oči pobaveně jiskřily předzvěstí svádění. Smyslné, měkké rty se téměř drze usmívaly. Byla snad ještě krásnější.
V tu chvíli jsem měl chuť utrhnout si za ty myšlenky hlavu. Halo pane Stefane Salvatore! Nestrávil jste náhodou něco přes století snahou zapomenout a nenávidět všechno ohledně roku 1864?
"Ráda tě vidím." udělala krok ke mně.
"Bohužel ti tu zdvořilost nemůžu oplatit." zašklebil jsem se.
"Copak jsem ti nechyběla?" vrhla na mě pohled zpod řas.
"Jen když jsem měl potřebu vraždit." ujistil jsem ji.
"Líbí se mi tenhle 'já-tak-cool' Stefan." mrkla.
"Potřebuješ něco?" zavrčel jsem.
"Tebe."
Přisunula se ke mně a položila si ruce na mou hruď. Shodil jsem je. Klidně je vrátila zpět.
"Ne." zavrtěl jsem hlavou.
"No ták!" protáhla.
"Já.."
Shodila mě do křesla. Obročmo se na mě posadila a vnutila mi svoje polibky. Moje tělo reagovalo stejně jako poprvé, co jsem ji políbil, stejně jako podruhé. Stejně jako bude nejspíš reagovat pokaždé. Toužebným zatrnutím.
"Katherine."vydechl jsem a pronikl jazykem hlouběji do jejích úst. Chopila se příležitosti. Stáhla mi tričko. Okamžitě mě začala na obnažené hrudi laskat. Přetočil jsem se na ni. Jeden dlouhý polibek...
"Pauza na občerstvení." zasmál jsem se tiše do ucha zmatená Katherine a odešel do kuchyně.
"To jsi neměl dělat." ozvalo se výhružně.

Odkaz (Bluntík n.2 :D ) :
http://www.youtube.com/watch?v=UXInLiS6_ZY&feature=related

Moje džíny někam odlétly. Kath už byla zase u mě. Přes boxerky jsem příliš dobře cítil její cílený dotek.
"To není vtipné." upozornil jsem ji, už zpoza stolu.
"Vždyť to taky nemá být vtip." ujistila mě.
Zase se objevila přede mnou. Usadila se na stůl, objala mi boky nohama a zase mě začala líbat. Jakákoli předsevzetí jsem měl, cokoli jsem si sliboval - všechno zmizelo. Zbavit se jejího trička a šortek bylo až směšně snadné. Polibky jsem směřoval do jejího dekoltu. Podprsenka (Díky bohu za ten vynález. Korzety byly jako nedobytné pevnosti.) už si taky vesele plachtila někam do dálek.
"Stefane." zajíkla se, když zjistila, že moje polibky nejsou tak cudné jako dřív. Přemístil jsem nás do své postele. Její kalhotky a moje boxerky jsme cestou tak nějak vytrousili. Navzájem jsme zkoumali svá těla. Abychom došli k závěru, že jsou pořád stejně dokonalá a milováníhodná.
Neumím to dost výstižně popsat. Byla to prostě Katherine. Ale i já. Spolu. Zvláštní, nebezpečná kombinace. Slast byla téměř neunesitelná. Nejpodivnější ale byla věta, kterou Katherine pronesla, když jsme se dostali nejvýš.
"Miluju tě."
Pak jsme leželi potichu. Zamračil jsem se. Jak vzrušení postupně opadalo, rozum mě začal bušit kladivem. Co že jsem to udělal? ' Vyspal ses s Katherine a moc se ti to líbilo! ' poslušně hlásil můj zbytek. 'To jsem opravdu udělal?' podivil se rozum.
"Netrap se." ozvala se měkce.
"Netrápím." zavrtěl jsem hlavou.
"Ale něco se ti nezdá." zavrtěla hlavou.
"Nech mě přemýšlet. Posledních několik desetiletí jsem strávil tím, že jsem zapomínal a snažil se tě nenávidět. Jasně, něco se mi tu nezdá."
"Jestli toho lituješ, asi bych měla jít."
Překvapeně jsem se nad ni nahnul. Odhrnul jsem jí vlasy z tváře. Takže se mi to popotáhnutí jen nezdálo. Po její tváři si razila cestu osamocená slza. Opatrně jsem ji slíbnul.
"Neplač Katherine." požádal jsem ji.
"Já ani nevím, proč brečím." udiveně si setřela další slzu.
"Tak to nedělej." zasmál jsem se.
"Já jen..Je mi tu s tebou dobře. A já ti to musím říct. Potřebuju tě a ..." začala zničeho nic jmenovat. Nečekaná upřímnost se dotýkala každého slova.
"Stefane, ty jsi..."
Už jsem to nevydržel a zastavil příval slov polibkem. Přivinula si mě blíž.
"Taky tě miluju. Pořád." prozradil jsem jí důležitě. Další polibek, tentokrát začatý Kat.
"Teď jsem šťastná." oznámila mi prostě. Rty se jí otřely o špičku mého nosu.
"Já taky." zasmál jsem se. Sám sobě, světu a tomu největšímu blbci ze všech - náhodě. Protože o tomhle se mi zdálo. Dneska.
"To jsem ráda." usmála se. Zároveň se její nahé tělo otřelo o mně. Hnaný primitivními pudy jsem si ji vytáhl na sebe, abychom mohli zoopakovat předchozí činnost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 17. května 2012 v 7:40 | Reagovat

Nádherná kapitola. Vtipná, romantická, ovládaná primitivními pudy. :-P Prostě skvělá. Jsem ráda, že Stefan nezůstane sám. Alespoň se teď nebude konat žádný zhrzený bratr. Plus je tam další skvělá postava. :-)

2 terulka terulka | E-mail | 19. května 2012 v 10:57 | Reagovat

Skvělá kapitolka i když mám radši tu mrchu katherine nemám moc ráda když je to ta hodná ... Jinak píšeš skvěle

3 hplovehp hplovehp | Web | 19. května 2012 v 11:17 | Reagovat

[2]: Neboj, ono to přijde. ;) :D Katherien nemůže být vyloženě hodná. To by to nebyla Katherine. :D
A díky za to označení "skvělá kapitola! . ;)

4 Lenk@ Lenk@ | 19. května 2012 v 21:04 | Reagovat

Těším se na příchod.. :)
A můžu se zeptat na adresu na blog Tewulinky.. ?? Ráda bych si tam přečetla tu další kapitolu k vaši povídce (která se mi mimochodem moc líbí..!)

5 tvdappl tvdappl | 19. května 2012 v 21:35 | Reagovat

krásná kapitola... líbí se mi jak píšeš :)
sice je nenormální aby byla Katherine hodná, ale "sluší" jí to, avšak už se těším až to bude zase ta "všemi milovaná mrcha" :D

6 Klárka ;)♥ Klárka ;)♥ | 31. srpna 2013 v 14:33 | Reagovat

Prosím dej pokračování :( prosím je to dokonalé jak píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama