Květen 2012

Něco pro čtenářky

24. května 2012 v 19:54 | hplovehp |  me and Me
Nazdárek. Kapitola by měla být zítra. Dneska už na ni psychicky ani fyzicky nemám. :D Přesto mám cosi, o co se s vámi chci podělit. Našla jsem jednu delikátní fotku a upravila ji. Pro vás. ;) Doufám, že vás potěší jako mě. (Ještě pořád slintám a zírám :D )


19. kapitola: Unexpected help

19. května 2012 v 22:01 | hplovehp |  We Are Who We Are
Další kapča. Omlouvám se, že mi to trvalo, ale v poslední době mám bohatý reálný život. Tím vás nechci zanedbávat. Chce to toleranci. Já budu přidávat jak budu moct, vy komentovat a ono se to nějak sejde. :D Doufám, že se vám tahle kapitolka bude alespoň líbit. ;D

Probrala jsem se celá vyděšená. Hnusnej sen. Ne. Hnusnej Stefan.
"Copak princezno?" zabroukal Damon a přejel mi prstem po rtech.
"Ošklivá falešná vzpomínka nacpaná do snu." povzdechla jsem si. Damon věděl, o čem mluvím. Už jsem mu to stihla povědět.
"Napadá mě jediné řešení." usmál se, převalil se na mě a začal mě divoce líbat. Byl to první takový kontakt po mém únusu.
"Co to děláš?" vyjekla jsem a pokusila se ho odstrčit.
"Pokouším se překrýt ty ošklivé vzpomínky něčím úúúúžasným." mrknul na mně.
"To si teda fandíš." zašklebila jsem se a znovu se pokusila vykroutit. Nepustil mě.
"Ne." vydechla jsem.
"Klid Eleno. To jsem já. Damon. Miluju tě." pohladil mě po tváři.
"D-dobře." kníkla jsem.
Naštěstí zpomalil. Polibek na čelo, tváře, bradu, oční víčka, špičku nosu, teprve potom opatrný dotek na rtech. Po chvíli už jsem cítila známý pocit bezpečí. Přitulila jsem se blíž. Pochopil výzvu a pomalounku ze mně stáhnul tričko. Znovu mě políbil na tvář, přejel rty po spodní čelisti, nechal je sklouznout až na krk. Tam zastavil. Dával mi čas zvyknout si.
Několikrát jsem se zhluboka nadechla. Nebyl důvod přestávat. Nechala jsem ruce sklouznout po jeho zádech. Dovolil si zdůraznit polibky a přemístil je k okrajům podprsenky.Prohnula jsem se slastí. Užíval si pomalé tempo, laskal mě jemňoučce, přesto jsem šílela. Svlékla jsem mu tričko a odložila ho vedle na postel. Stejně spadlo.
Pokračoval v předchozí činnosti. Když viděl, že nejsem proti, upustil na hromádku našeho šatstva i již zmiňovanou podprsenku. Položil si na můj čerstvě obnažený hrudník ruce a vrátil se k mým rtům. Překvapeně jsem zaostřila na svoje vlastní ruce, které z něho stáhly džíny. Rovnou i s boxerkami. I zbytek mého oblečení čekal stejný osud.
Byla jsem vzrušená a rozdrážděná. Přesto jsem si našla čas na strach. Políbil jedno z mých ňader. Ošila jsem se.
"Jsem Damon." připoměl mi něžně.
"Který mě miluje."pípla jsem.
"Správně." pochválil mě a uličnicky líbnul na nos.
"Taky tě miluju." vydechla jsem a zajela rukou do jeho hebkých černých vlasů.
"Takže?" zeptal se zvědavě.
"Můžeme pokračovat."
Něco takového jsem s Damonem ještě necítila. Nepochopte to špatně, na vrchol mě přiváděl už skoro jen pohledem. Jen to nikdy nebylo tak...Něžné, citové. Opatrně jsme se kolébali ve sladkém opojení z toho druhého. Počkal, dokud já nevystoupám do slastného nekonečna, teprve potom to dovolil sobě.
"Víš že jsi úúúúžasný?" opřela jsem se o loket a naklonila se nad jeho hlavu zabořenou do polštáře.
"Říká se to o mě." pokrčil s úsměvem rameny. Polechtala jsem ho pramenem svých vlasů na krku.
"Asi bychom se měli oblést." zauvažoval pak.
"Proč?" nechápala jsem.
"Že by kvůli Bonnie?" nasadil výraz 'učitel'.
"A jo." došlo mi. Sehnula jsem se a vytáhla z hromady oblečení své svršky.
"Ty jsi neuvěřitelná, princezno." zasmál se, sebral zbytek a taky se obléknul.

Notář, takový ten úřednický týpek věčně se škrtící kravatou, přišel ve dvanáct. Měl dlouhý okecávací proslov, nakonec jsme se po hodině dobrali k tomu podstatnému, totiž že mi dal podepsat smlouvu. Jednou škrabopisně napsat Elena Gilbertová...A penzion Salvatorových je můj.
Rozloučila jsem se s Bonnie a upřímně jí poděkovala. Pak si mě Damon odnesl do auta. Na tachometr jsem se cestou radši ani nedívala. Můj ochránce si nepřestal hrát na Jamese Bonda, dokud jsem nestála za prahem penzionu.
Automaticky jsem se vydala do kuchyně.
"Eleno?" zavolal za mnou.
"Pozvání!" praštila jsem se do čela a vrátila se.
"Ještě že sis vzpomněla." ušklíbl se.
"Damone Salvatore, zvu tě do našeho domu." usmála jsem se smířlivě.Vešel.
"Tím 'naším domem' sis to vyžehlila." zapředl mi to ucha a pak mě políbil.
"Můžete si na to 'nosní-ušní-krční' hrát později?" ozval se ze dveří otrávený hlas.
"Katherine!" zavrčel Damon a chtěl se na ni vrhnout. Přidržela jsem ho za paži.
"Měli byste na mně napsat oslavnou ódu. Alespoň s padesáti slokami." usmála se.
"Proč?"
"No kromě toho, že jsem krásná, chytrá, sexy..."
"Vrrrrr!"
"Jsem vám přišla pomoct." dokončila líně.
"S čím?" zeptala jsem se.
"Se Stefanem."
"Proč bychom ti měli věřit?" zasmál se štěkavě Damon.
"Protože." usmívala se pořád sladce.
"To není moc dobrý důvod." poukázala jsem.
"Tak fajn. Řekněme, že bych to chtěla se Stefanem zase slepit. Jenže když si hraje na pana 'Urvu každému hlavu!', nedá se s ním rozumně promluvit. A je takový ... zlý, protivný... Něco jako ty Damone. Ale s upgradem. " zatvářila se zamyšleně.
"Řekněme, že bychom ti uvěřili. Jak bys mu chtěla pomoct?" zeptal se Damon podezřívavě, předchozí narážku ignoroval.
"Jak jen budu moct." zakřenila se.
"Vtipné." zavrčel Damon.
"Taky si myslím." mrkla.
"Ale já ne." ozvalo se za ní.
"Stefane!" vyjekla jsem.
"Uvelebte se s Elenou k Simpsonovým, já si jdu s ním promluvit." prohlásila Katherien a vydala se směrem k zamračeném Salvatorovi mladšímu. Damon mě skutečně odnesl do obýváku.

Pohled Katherine:

"Nazdárek Stefane." promluvila jsem jako první.
"Jsem nerad, že tě zase vidím." překroutil zdvořilostní frázi.
"To je hloupé." povzdechla jsem si.
"Proč?"
"Já tě pořád miluju." vydechla jsem s láskyplným výrazem. Šokovaně se ke mně přiblížil. Prásk!
"Katherine!" zavrčel a pokusil se vymanit. Ale já ho držela pevně přitisknutého k zemi.
"Pořád tě miluju, to je pravda. Ale nejdřív tě musíme naučit se znova chovat."
"Nenávidím tě!"
"Výtečně, už alespoň něco cítíš!" zajásala jsem.
"Pusť mě!" zavrčel zase.
"První lekci máme úspěšně za sebou. Do příště můžeš zapracovat na pozdravu." mrkla jsem na něj spiklenecky, ještě jednou do něj pořádně šťouchla a zmizela. Ono se totiž nic nemá přehánět.

10.kapitola: Here we go again

16. května 2012 v 18:42 | hplovehp |  Faith of the heart
Á kapča! :D Moje oblíbená postavička přichází a děj se zase trochu nakopne. :D Pohled Stefan (A nebude to nuda, nebojte. Alespoň v to doufám. ;) ) Jinak díky Tewulince, tahle kapča k mojí povídce mě napadla při naší konverzaci. Nebo spíš je z ní poskládaná. :D ;)

Odkaz na písničku (Bluntík :D):
http://www.youtube.com/watch?v=UcsJEUboE6A

Být, či nebýt? To je oč tu běží.
Není třeba se děsit, jsem plně při smyslech. Jen se brouzdám Hamletem. Není nad to, když se váš život změní v tragédii, začíst se do nějaké kvalitní od Shakespeara, aby jste se utvrdili v tom, že na tom nejste až tak zle.
"Tak my jdeme bráško." volal Damon ode dveří.
"Ahoj Stefane." loučila se Elena.
"Užijte si to." popřál jsem jim, napůl ironicky. Dveře za nimi zaklaply. Znovu jsem se ponořil do uvažování "šíleného" dánského prince.
Tvář mi ovanul průvan. Někdo tu byl.
"Damone?" zavolal jsem. Opět jen průvan.
"To není vtipné!" upozornil jsem toho průletáře.
"Stefane." ozvalo se za mnou. Melodický, provokativní hlas. Už dlouho jsem ho neslyšel.
"Katherine." konstatoval jsem, když jsem se na ni otočil. Měkké kadeře vlasů jí spadaly po ramenou na záda. Hnědé oči pobaveně jiskřily předzvěstí svádění. Smyslné, měkké rty se téměř drze usmívaly. Byla snad ještě krásnější.
V tu chvíli jsem měl chuť utrhnout si za ty myšlenky hlavu. Halo pane Stefane Salvatore! Nestrávil jste náhodou něco přes století snahou zapomenout a nenávidět všechno ohledně roku 1864?
"Ráda tě vidím." udělala krok ke mně.
"Bohužel ti tu zdvořilost nemůžu oplatit." zašklebil jsem se.
"Copak jsem ti nechyběla?" vrhla na mě pohled zpod řas.
"Jen když jsem měl potřebu vraždit." ujistil jsem ji.
"Líbí se mi tenhle 'já-tak-cool' Stefan." mrkla.
"Potřebuješ něco?" zavrčel jsem.
"Tebe."
Přisunula se ke mně a položila si ruce na mou hruď. Shodil jsem je. Klidně je vrátila zpět.
"Ne." zavrtěl jsem hlavou.
"No ták!" protáhla.
"Já.."
Shodila mě do křesla. Obročmo se na mě posadila a vnutila mi svoje polibky. Moje tělo reagovalo stejně jako poprvé, co jsem ji políbil, stejně jako podruhé. Stejně jako bude nejspíš reagovat pokaždé. Toužebným zatrnutím.
"Katherine."vydechl jsem a pronikl jazykem hlouběji do jejích úst. Chopila se příležitosti. Stáhla mi tričko. Okamžitě mě začala na obnažené hrudi laskat. Přetočil jsem se na ni. Jeden dlouhý polibek...
"Pauza na občerstvení." zasmál jsem se tiše do ucha zmatená Katherine a odešel do kuchyně.
"To jsi neměl dělat." ozvalo se výhružně.

Odkaz (Bluntík n.2 :D ) :
http://www.youtube.com/watch?v=UXInLiS6_ZY&feature=related

Moje džíny někam odlétly. Kath už byla zase u mě. Přes boxerky jsem příliš dobře cítil její cílený dotek.
"To není vtipné." upozornil jsem ji, už zpoza stolu.
"Vždyť to taky nemá být vtip." ujistila mě.
Zase se objevila přede mnou. Usadila se na stůl, objala mi boky nohama a zase mě začala líbat. Jakákoli předsevzetí jsem měl, cokoli jsem si sliboval - všechno zmizelo. Zbavit se jejího trička a šortek bylo až směšně snadné. Polibky jsem směřoval do jejího dekoltu. Podprsenka (Díky bohu za ten vynález. Korzety byly jako nedobytné pevnosti.) už si taky vesele plachtila někam do dálek.
"Stefane." zajíkla se, když zjistila, že moje polibky nejsou tak cudné jako dřív. Přemístil jsem nás do své postele. Její kalhotky a moje boxerky jsme cestou tak nějak vytrousili. Navzájem jsme zkoumali svá těla. Abychom došli k závěru, že jsou pořád stejně dokonalá a milováníhodná.
Neumím to dost výstižně popsat. Byla to prostě Katherine. Ale i já. Spolu. Zvláštní, nebezpečná kombinace. Slast byla téměř neunesitelná. Nejpodivnější ale byla věta, kterou Katherine pronesla, když jsme se dostali nejvýš.
"Miluju tě."
Pak jsme leželi potichu. Zamračil jsem se. Jak vzrušení postupně opadalo, rozum mě začal bušit kladivem. Co že jsem to udělal? ' Vyspal ses s Katherine a moc se ti to líbilo! ' poslušně hlásil můj zbytek. 'To jsem opravdu udělal?' podivil se rozum.
"Netrap se." ozvala se měkce.
"Netrápím." zavrtěl jsem hlavou.
"Ale něco se ti nezdá." zavrtěla hlavou.
"Nech mě přemýšlet. Posledních několik desetiletí jsem strávil tím, že jsem zapomínal a snažil se tě nenávidět. Jasně, něco se mi tu nezdá."
"Jestli toho lituješ, asi bych měla jít."
Překvapeně jsem se nad ni nahnul. Odhrnul jsem jí vlasy z tváře. Takže se mi to popotáhnutí jen nezdálo. Po její tváři si razila cestu osamocená slza. Opatrně jsem ji slíbnul.
"Neplač Katherine." požádal jsem ji.
"Já ani nevím, proč brečím." udiveně si setřela další slzu.
"Tak to nedělej." zasmál jsem se.
"Já jen..Je mi tu s tebou dobře. A já ti to musím říct. Potřebuju tě a ..." začala zničeho nic jmenovat. Nečekaná upřímnost se dotýkala každého slova.
"Stefane, ty jsi..."
Už jsem to nevydržel a zastavil příval slov polibkem. Přivinula si mě blíž.
"Taky tě miluju. Pořád." prozradil jsem jí důležitě. Další polibek, tentokrát začatý Kat.
"Teď jsem šťastná." oznámila mi prostě. Rty se jí otřely o špičku mého nosu.
"Já taky." zasmál jsem se. Sám sobě, světu a tomu největšímu blbci ze všech - náhodě. Protože o tomhle se mi zdálo. Dneska.
"To jsem ráda." usmála se. Zároveň se její nahé tělo otřelo o mně. Hnaný primitivními pudy jsem si ji vytáhl na sebe, abychom mohli zoopakovat předchozí činnost.

17.kapitola: Forever&Always

8. května 2012 v 20:26 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitola ode mně. Jsem naštvaná na Tewulinku. Nejen, že si pořád uzurpuje Damona, ještě vymýšlí takové zvraty v povídce. Křičící Nevím, jestli se vám pokračování děje bude líbit. Ale čtěte.

Odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=a091w-c1HwA&feature=fvsr

Pomalu jsem se posadila. Kde to jsem?
"Damone?" zavolala jsem do šera.
"Zkus to znova." ozval se ironický hlas.
"Stefan." vydechla jsem bojácně. Už se mi to vybavilo.
"Proč...proč jsem tady?" vykoktala jsem a vstala, když se ke mně začal přibližovat.
"Ty to opravdu nevíš?" zasmál se a chtěl mě pohladit po tváři. Odstrčila jsem ho. Vzápětí už mě držel s rukama bolestně zkoucenýma za zády.
"To bolí! Pusť!" snažila jsem se mu vykroutit.
"Vážně? A víš jak to bolelo mě?" zeptal se.
"Stefane. Nemusí to být...Nemusíš..."
"Ale musím."
"Ty mi nechceš ubližovat."
"Ale ano, chci. Víš proč?" zašeptal mi do ucha. Zaškubala jsem sebou.
"Protože každá kapka tvé bolesti..." stiskl mi zápěstí, až jsem vykřikla.
"Tiší tu mou."dopověděl zlověstně.
"Já..au!"
Shodil mě na tvrdou palandu v koutě místnosti. Jeho rty se přisály na můj krk.
"Tak už se napij. Vyzývám tě k tomu!"
"Mám lepší nápad." zasmál se. Ucítila jsem, jak ze mě stahuje šaty.
"Ne!" zalapala jsem po dechu. Pokusil se rozepnout mi podprsenku. Shodila jsem ho ze sebe.
"To jsi neměla." zavrčel. Něco mě zastudilo na rukou. Vzhlédla jsem k nim. Pouta!
"Kde jsme to přestali?" usmál se sladce Stefan. Tentokrát se mu podařilo podprsenku ze mě strhnout. Celou mě zalehl a začal se věnovat mým ňadrům.
"Nech mě být!" zaječela jsem a zazmítala sebou.
"Můžeš si za to sama." odtušil klidně.
Sklonil se, děsivě pomalu; strach a nevolnost mi zmítali tělem. Skousnul mi bradavku. Zajíkla jsem se bolestí.
"Tak zlé to snad nebylo." zašklebil se. Probodla jsem ho nenávistným pohledem.
"Možná, kdyby ses mi trošku věnovala, mohl bych být.. jemnější." ukázal rukou na svůj poklopec. Zvedl se mi žaludek.
"Nikdy!" odsekla jsem.
"Řekla sis o to." pokrčil rameny. Cítila jsem, já mi stahuje tu poslední krajku, která mě ještě zakrývala. Stiskla jsem nohy pevně k sobě. Silou mi je zase roztáhl.
"Poslední šance na záchranu." sundal si pásek.
"Táhni k čertu." doporučila jsem mu.
"Fajn." zasmál se krutě. Vzápětí jsem cítila jeho prst. Uvnitř. Začal s ním pohybovat. Bylo to jako nějaká zvrácená gynekologická prohlídka. Strašně to bolelo, ale zakázala jsem si pláč. Nebudu mu dělat radost.
"Tohle ti nestačí?" zakroutil hlavou a svlékl se. Jakmile se přiblížil, nakopla jsem ho.
"Eleno, ty jsi nepoučitelná."
Chytil mě za nohy a natlačil se mezi ně. Bylo to to nejhorší, co se mi kdy stalo. Už jsem nedokázala udržet slzy. S každým jeho pohybem jsem křičela bolestí. Konečně jsem cítila, jak se napjal a vyvrcholil.
"Bylo to krásný lásko." poznamenal ironicky, olízl mi tvář, uvolnil pouta a odešel.
Celá jsem se roztřásla. Chtělo se mi zvracet. Stefan mě pošpinil a já neměla možnost se omýt. Byla jsem pořád cítit jím. Zabořila jsem obličej do tvrdé matrace a rozbrečela se naplno. Nejen, že mi ublížil. Ještě mě donutil myslet si, že si za to doopravdy můžu sama. To já jsem ho přece opustila. Já jsem z něj udělala znova tohle monstrum, Rozparovače. Vzlykala jsem, dokud mi nedošly slzy. I pak jsem ale popotahovala.
Damon. Kde je Damon? Proč tu není? Proč mě nezachrání? Potřebuju pomoc. Potřebuju Damona. Bezmocně jsme praštila do palandy. Asi jsem usnula vyčerpáním.

Probral mě až někdo, kdo mě bral to náruče.
"Nech mě! Ne! Znova už ne! Ne! Pusť!" bránila jsem se.
"Klidně si mě mlať jak chceš, ale já tě nepustím." uslyšela jsem Damonův hlas.
"Damone!" vykřikla jsem a rozplakala se nanovo. Pořád jsem ho bušila do zad, ale zároveň jsem se k němu tiskla, jak jsem mohla.
"Jsem to já. Neboj se. Všechno bude dobré." houpal se mnou jako s malým dítětem.
"Damone, Stefan...on..mně..." vzlykala jsem.
"Já vím." řekl hlasem plným bolesti. Jako by ho můj zážitek zraňoval víc než mě samotnou.
"Ale on sem může..."
"Nemůže. Caroline a Bonnie si ho dost drsně podaly." uchechtl se nevesele.
"Bo-Bonnie? Myslela jsem, že se na mně zlobí." vykoktala jsem.
"Jsi její nejlepší přítelkyně. Ikdyby na tebe byla naštvaná sebevíc, vždycky tě přijde zachránit." pohladil mě po vlasech. Pomalu jsem se uklidňovala.
"Tu máš." podal mi svůj dlouhý kabát. Pohled mi sklouzl k mým šatům na zemi. Byly roztrhané. Sbohem moje oblíbené šatičky. Vděčně jsem se nasoukala do nabízeného kabátu.
"Odnes mě odsud." požádala jsem Damona.
"Samozřejmě. Jdeme domů." zvedl mě a nesl pryč z té temné díry.
"Domů."zopakovala jsem dojatě.

"Panebože Eleno! Co se jí stalo?!" vystartovala Jenna.
"Nech nás, prosím, projít. Všechno ti potom vysvětlím, jen co usne." pohlédl na ni Damon prosebně.
"Dobře." hlesla vyděšeně. Damon mě uložil do mé postele.
"Já to jdu vysvětlit Je.."
"Zůstaň!" vykřikla jsem se záchvatem paniky. Okamžitě ležel u mě.
"Šššštt." tišil mně.
"Kdybys tu nebyl, on by se mohl.."
"Nemohl. Je zabezpečený. Přesto tu zůstanu, pokud si to přeješ." vysvětloval mi trpělivě.
"Zůstaň."
"Dobře. Zkus usnout." pohladil mě po vlasech.
"Můžu...můžu se nejdřív umýt?" zeptala jsem se.
"Proč se ptáš? Počkám tu na tebe." usmál se povzbudivě.
"Díky." oplatila jsem mu úsměv roztřeseně a vydala se do koupelny. Horká voda a můj sprchový gel mi pomohly cítit se zase jako Elena Gilbertová. V trošku lepším stavu jsem se vrátila k Damonovi.
"Dobrou noc." popřál mi, když zhasnul lampičku.
"Dobrou." zamumlala jsem. Obličej jsem si uložila na jeho hruď, ale zbytek těla jsem si držela co nejdál.

Ráno. Necítila jsem Damonovu přítomnost. Pak jsem ho uviděla sedět v křesílku na druhé straně pokoje, na půl cesty bezi bděním a spánkem.
"Damone?"
"Ano princezno?" zeptal se polekaně.
"Proč jsi v tom křesle?"
"V noci jsem tě pohladil po tváři a ty jsi začala křičet, ať se tě nedotýkám. Nechtěl jsem tě probrat, tak jsem se radši odsunul." vysvětlil měkce. Vstala jsem, přešla pokoj a posadila se mu na kolena.
"Promiň."šeptla jsem, plná studu.
"To je přirozené. Ale musíš si pamatovat, že já ti takhle neublížím. Nikdy." promlouval naléhavě. Natáhla jsem se k jeho tváři a krátce ho políbila.
"Miluju tě." šeptla jsem pak.
"To jsem rád, že v tom nejsem sám." zasmál se a já se poprvé od té události zasmála taky.

16. Kapitola: Sweet morning, bad afternoon

8. května 2012 v 20:25 | hplovehp |  We Are Who We Are
To je teda kapitola, Tewulinko. A podle toho vypadá mé pokračování.

Proboha, nespala jsem zase tak dlouho, abych se už mohla probudit. Ne! Ani náhodou nevylezu z postele, i když mi svítíš protivně do očí!! Stačí jen, aby někdo zatáhnul, nebo abych se otočila zády k tobě. Já chci ještě spát!! Otočila jsem se na druhou stranu, ale hned jsem skončila zase zpátky naproti sluníčku, těsně přitisknutá k mému upírkovi. Jak jinak, ani na krok od něj nesmím. Css.. ani otočit. A já chci ještě spááát. Pokusila jsem se otočit, zase se to nepovedlo. Uslyšela jsem mírné uchechtnutí a tak jsem zjistila, že už asi fakt neusnu a, že mi to ani není dovoleno. Ospale jsem rozlepila oči od sebe a uviděla culícího se upíra vedle mě.
,,Dobré ráno, sluníčko." Usmál se a pohladil mě po tváři. Grr.. sluníčko, to mi nepřipomínej!!
,,Dobrý.." Zamumlala jsem rozladěně a pokusila se vylézt z postele. Zase se to nepovedlo.
,,Kampak?" Usmál se nevinně.
,,Do koupelny??" Usmála jsem se na oplátku. Nepustil mě.
,,A beze mne, jo?" Ušklíbl se a ocitla jsem se pod ním.
,,Tak hele!" Vztyčila jsem ukazováček naproti němu. ,,Pauza! Žádný sex!" Zamračila jsem se a on na mě jen udiveně koukal.
,,Cože?!" Vypadlo z něj nakonec. Usmála jsem se a shodila ho pod sebe.
,,Slyšel jsi." Usmála jsem se vítězně a slezla z něj a odpochodovala jsem si to nahá do koupelny. Zalezla jsem si do sprchy, kde jsem po sobě nechala téct teplou vodu, která mi dodávala z části energii a zčásti mě uspávala… pustila jsem rychle studenou a ta mě dokonale probrala, Poté jsem pokračovala v teplé sprše.
,,Pane Bože!!" Vykřikla jsem, když jsem ucítila ruce na svých bocích a vzrušení jejich majitele.
,,Pšššt.." Zasmál se mi u ucha a pohladil mne po bocích a stehnech.
,,Damone!" Plácla jsem ho přes ruce a otočila se k němu. Usmíval se od ucha k uchu.
,,Copak, princezničko?" Uculil se a koukal na mě s hlavou mírně na stranu.
,,Nic takového nebude!" Ukázala jsem dolů na jeho vzrušení a ušklíbla jsem se.
,,Nutím tě snad do něčeho takového, princezno?" Usmál se.
,,Ne, ale jestli tu ještě chvíli budu, nechám tě dělat si se mnou, co chceš, a já potřebuju jít snídat." Pousmála jsem se a vyšla ze sprchy, omotala jsem kolem sebe ručník a šla jsem do pokoje, kde jsem si oblékla spodní prádlo a snažila se neposlouchat Damonovo breptání a mumlání. Usmála jsem se nad tím a oblékla jsem si tmavé mini kraťasy a bílé tílko.
,,Když už nechceš, tak mě aspoň nedráždi, princezno." Přešel těsně ke mně, jen v jeho černých kalhotách, které měl včera bez košile, kterou jsem tak pěkně roztrhla.. Ups..
,,Co když mě baví tě dráždit, miláčku?" Usmála jsem se, přimknula k němu a prstem mu přejela po tváři. Chytil mě za boky a ještě více k sobě přitisknul.
,,Tak skončíš bez oblečení, princezno." Usmál se a zajel mi rukou pod tílko.
,,Jejda… no, mám hlad." Políbila jsem ho a odhopsala dolů.
,,Eleno." Jenna koukala jako kdybych byla nějaké zjevení.
,,Dobré ráno, Jenno." Usmála jsem se.
,,Eleno, co se stalo, že jsi křičela?" Povytáhla obočí, když dolů přišel i polonahý Damon. ,,Aha.." Sklopila pohled a položila přede mne talíř s lívanci politými čokoládou, na nich šlehačka a jahody.
,,Děkuju." Zčervenalá jsem se posadila a začala jíst. Damon seděl vedle mě a díval se jak jím. Jejda…
,,Omlouvám se, Jenno, že jsem tu." Usmál se oslnivě na mou tetu a ta jen mávla rukou. Zdálo se, že byla nervózní.
,,To nic, Damone." Pousmála se. ,,Musím do práce, prodat nějakej ten dům." Uchechtla se a odešla pryč. Jeremy byl asi ve škole. Škola!! Kruci! Rychle jsem to do sebe naházela, podívala jsem se na Damona a odeběhla nahoru.
,,Co se děje Eleno?" Damon se přede mnou objevil zničehonic a chytil mě za ruce.
,,Škola, musíme do školy." Podívala jsem se na něj a on se jen pobaveně zasmál. ,,Co je?" Zamračila jsem se.
,,Dneska je sobota, princezno." Smál se dál a já ho jen bouchla do hrudi. Do té mňam hrudi.
,,Css…" Zamračila jsem se znovu a pak už jsem jen cítila jeho rty na těch mých. ,,Damone, ne…" Zamumlala jsem, ale polibek mu oplácela. No… jak tohle asi může skončit, že??
***
,,Říkala jsem ne, ale ty jsi mě stejně překecal!" Zasmála jsem se, když jsem mu ležela na hrudi a zkoumala jeho ruku.
,,Ne, já jsem tě přelíbal." Uchechtnul se a políbil mě do vlasů. ,,Kam zajdeme, když je to volno?" Zeptal se náhle a já jen pokrčila rameny.
,,Netuším. Tak si to vezmeme tak, že.. v ZOO jsme byli, v lunaparku jsme byli, na pláži jsme byli, v nočním klubu jsme byli. Hmm.. co třeba…" Nedokončila jsem.
,,Pojedeme se podívat k vodopádům." Úplně jsem slyšela tu jeho radost. Usmála jsem se taky.
,,Hmm.. romantické odpoledne??" Podívala jsem se na něj. Pohladil mě po vlasech.
,,Doufám." Pousmál se.
,,Takže piknik??" Uculila jsem se.
,,Na vrcholu vodopádů." Přikývl a objal mne.
,,A budeme odtamtud pozorovat západ slunce??" Zeptala jsem se s úsměvem.
,,Klidně i východ, princezno." Přitáhnul si mé rty k polibku, který jsem mu ráda věnovala.
,,Bude to pěkné…" Políbila jsem ho znovu.
,,To bude, jen.. skočím si pro košili a rifle. Nebudu přece polonahý." Ušklíbnul se a políbil mne.
,,Dobře, sice by mi nevadilo, kdybys byl polonahý, nebo spíš nahý.." Uculila jsem se. ,,Ale bude slušné když budeš oblečený." Uchechtla jsem se a on se zasmál.
,,Taky by mi nevadilo, mít tě tam takovouhle…" Přejel schválně po mém nahém těle a políbil mě.
,,Dobře, tak, mazej pro oblečení a já se taky obleču. Znovu." Ušklíbla jsem se a on se znovu zasmál.
,,Dobře, princezno. Za hodinu tě vyzvednu." Mrknul a byl pryč. Usmála jsem se a šla se obléct.
***
Fialové letní šaty se zavazováním za krkem. Jo.. tyhle šaty se mi vždy líbily. Snad se budou líbit i Damonovi. Pousmála jsem se a vzala si černé baleríny. Vlasy jsem si dala do culíku. Kriticky jsem zhodnotila svůj vzhled. Byla jsem nalíčená jako vždy. Čerstvě vyčištěné zuby. A natěšená na mého upírka. Když zazvonil zvonek, odeběhla jsem dolů a otevřela dveře.
,,Eleno." Kývnul na mne a já vystrašeně couvla a zabouchla dveře. Byl celý od krve. Pane Bože! Otočila jsem se a setkala se s jeho pohledem. Hlavu měl mírně na stranu a díval se na mě. Znovu jsem couvla.
,,Co… tu děláš?!" Zamračila jsem se a pomalu couvala ke dveřím. K tomu únikovému východu. On šel pomalu ke mně. Chytla jsem za kliku, ale on mou ruku dal pryč dřív, než jsem stačila otevřít.
,,Bojíš se mne??" Zeptal se místo toho.
,,Neměla bych?" Zamračila jsem se.
,,Nechci ti ublížit." Pohladil mě po rameni. Ucukla jsem.
,,Co je to za krev?!" Zamračila jsem se.
,,Naštval jsem se a tak jsem byl v lese." Zamračil se taky. Přešel až těsně ke mně.
,,V lese? Vážně jen v lese?" Mračila jsem se dál a přimáčkla se ke dveřím.
,,Možná, že někde na diskotéce." Ušklíbnul se.
,,Takže se rozparovač vrátil?" Vydechla jsem trochu vystrašeně.
,,Vrátil." Přikývnul a pak už jen byla černočerná tma.

15.kapitola: Hungry eyes

7. května 2012 v 10:47 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča ode mně. Snad se bude líbit.

"Bezva!"praštila jsem sebou po dlouhé době zase na SVOU postel.
"Co se ti zase nezdá?" zabručel Damon, který byl v závěsu za mnou.
"Co se mi nezdá?!" vyletěl mi hlas o několik oktáv.
"Klid." zamrkal překvapeně a konejšivě mě chytil za ruku.
"Stefan mě nenávidí, Jeremy si myslí, že dám každému, kdo mě požádá a Jenna přemýšlí, jestli mě tak zkazila ona, nebo jestli jsem taková odjakživa. A to jsme se ještě nepotkali s Bonnie, Caroline a Alarickem." vypočítávala jsem zmoženě.
"No vidíš. A já tě miluju pořád stejně." mrknul vesele. Je těžké zabít někoho, kdo už je mrtvý?
"Hezký pokus." zakřenil se, když se mu povedlo uvěznit mě pod sebou. Kysele jsem se zašklebila.
"Ale no tak! Jsem. Tady. Mám. Tě. Rád. Spolu. To. Zvládneme." líbal mě za každým slovem na krk.
"Dělej tohle ještě asi dvě hodiny a možná ti uvěřím." zasmála jsem se.
"S radostí."
Asi by se to přehouplo v něco jiného, kdybychom nebyli vyrušeni.
"Ehm..Ahoj Eleno." zůstala Caroline stát ve dveřích. Bonnie se rovnou otočila a odešla.
"Bonnie!" zavolala jsem na ni, ale ona jen zrychlila.
"Senzace!" zavrčela jsem.
"Však ona se umoudří." chlácholila mě Car.
"Damone, mohl bys..."
"Jasně, půjdu vyvenčit psa." usmál se a zmizel.
"Damon má psa?" podivila se Caroline.
"Tím chtěl nějak nenápadně říct, že nás nechá o samotě a že je nablízku, pokud bych ho potřebovala." vysvětlila jsem.
"Áha."
"Tak se ptej." povzdechla jsem si.
"Jak se to stalo?" vychrlila.
"Mluvíš jako bych se přebarvila na zeleno. Já jsem jenom... začala chodit s Damonem."
"Což je úplně normální. Zmizet od svého přítele, naprosto bez vysvětlení, vrátit se za dva dny a to už chodit s jeho bratrem."
"Hele, jestli mě chceš odsuzovat, tak prostě jdi. To je to poslední, co potřebuju." zabořila jsme hlavu do polštářů.
"Já tě neodsuzuju. Přeju ti to."
"Jasně. A Santa Klaus je upír."
"Dobře, nefandím Damonovi. Z důvodů, které znáš. Ale vypadáš spokojeně. Takže vás budu akceptovat, a kdyby ti ublížil, nakopu mu tu jeho vznešenou zadnici!"
"Díky Caroline." usmála jsem se vděčně a nechala se obejmout.
"Tak a když už máme tohle za sebou..."zaštrachala ve své tašce.
"To snad ne!" hleděla jsem zděšeně na těch pár kusů černé látky, co držela v rukou.
"Ano!"
"Proč?" zaúpěla jsem.
"Starostka Lockwoodová pořádá charitativní večírek. Potřebuje nás, abychom jí pomohly zaujmout."
"Takže se máme vystavovat, aby chlípní chlapy přihodili pár korun."
"Ale je to pro dobrou věc!"
"Co budu, když řeknu ano?"
"Nejlepší možná kamarádka v celém vesmíru!" zajásala. Zadrnčela mi esemeska. Damon.
"Napiš mu, že se uvidíte na tom večírku. Musíme se pořádně připravit!" prohlásila. Skoro nešťastně jsem to nadatlila Damonovi.

"Tááák. A je to!" zajásala po dvou hodinách Caroline. Musím objektivně uznat, slušelo nám to.

Elena:























Caroline:























"Jdeme!" zavelela.

"Eleno! Co to děláš?!" zaúpěl Damon a natáhl ke mně ruce.
"Ale copak Damone?" objevila se tu Carol Lockwoodová.
"Jdu pozdravit děvčata." usmál se nevině.
"To se omlouvám, ale teď se jich nesmíš ani dotknout." zavrtěla hlavou a postrčila nás směrem k pódiu.
"Proč na pódium?" ptala jsem se zděšeně.
"No, já si to představovala tak, že Caroline zazpívá a ty si zatancuješ s těmi muži." usmála se zářivě starostka a strčila nás před zraky všech přítomných. Ještě štěstí, že je Caroline tak pohotová.
"Umíte Somebody to love?" zasyčela na kapelu. Bázlivě přikyvovali.
"Přeju vám hezký večer. Jak jistě víte, jmenuju se Caroline Forbesová. Dnes bych vám tu chtěla zazpívat Somebody to love od skupiny Queen. Pokud se mezi vámi najdou nějací odvážní gentlemani, moje kamarádka Elena Gilbertová si s vámí ráda zatačí." usmála se do sálu. Pak pokynula kapele.

Odkaz (Zakletá Ella xD):
http://www.youtube.com/watch?v=EgM6HLJCzkM&feature=fvwrel

Opatrně jsem slezla na parket. Caroline začala zpívat. Nejistě jsem vykonala pár pohybů. Viděla jsem Damona, jak si to ke mně šněruje. Schválně jsem se mu vyhnula. Kdyby si ěm chytil, u žby mě nepustil. Slyšela jsem jeho vrčení a musela jsem se rozesmát. Hned jsem měla víc tanečníků!
"Moc vám to sluší." vydechl jakýsi kluk, kterého jsem v životě neviděla.
Putovala jsem z náruče do náruče a úspěšně se vyhýbala Damonově. Bylo mi jasné, že si to později vypiju. No co už. Občas jsem musela posouvat nějaké nenechavé ruce. Pánové měli jediné štěstí, že je tu bylo tolik svědků. Jinak už by si na žádnou ženu v životě nesáhli.
"Děkuju, děkuju. A teď už přivítejte Jessicu, která vám bude zpívat po celý zbytek večera!" řekla Caroline po svém vystoupení a sešla za mnou na parket.
"Zpívala jsi úžasně!" pochválila jsem ji.
"Díky!" celá zářila.
Jessica začala zpívat jednu starší písničku. Pohledem jsem zabloudila k Damonovi.
"Tak už se s ním mazej usmiřovat!" postrčila mě Car kupředu.
"Damone, nechceš..."začala jsem.
"Ne." nakrčil uraženě nos.
"Ale já chci!" dupla jsem si a přitáhla si ho blíž k sobě.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=-ZhlBLLHgIg&feature=fvwrel

"Damonkůůů!"
"Copak princezno?"
"Nezlob se!"
"Copak bych se na tebe mohl zlobit?" zasmál se tiše a přitiskl si mě blíž. Zatraceně! To s tím mučením začne už tak brzo?! Jo. Tiskl se ke mně, abych cítila, jak je vzrušený. Jeho prsty mi přejížděly po obnažené kůži zad. Položil si bradu na mé rameno, takže jsem cítila jeho dech, jak mi ovanul krk, pokaždé když promluvil, se rty tak mučivě blízko mé kůži.
"Ale hezké to od tebe nebylo princezno. Ani trochu." broukal.
"Představ si, jak dlouho tu můžeme tančit. A já se tě budu celou dobu dotýkat..."
Zachvěla jsem se. Jeho sametový hlas mě vzrušoval. Stejně jako jeho dotek. Sjel rukama na moje boky. Srdce mi skočilo krásnýho lomeňáka.
"Nepůjdeme... se projít?" navrhla jsem zadýchaně.
"Můžeme." uvolil se milostivě. Vydali jsme se do zahrady. Jakmile jsme byli v bezpečné vzdálenosti, začala jsem Damona líbat.

Odkaz(já vím, tři je moc ale mohla jsem si pomoct? Ne! :D):
http://www.youtube.com/watch?v=P0LpvpR3xf0

"Tak snadno to nepůjde." zasmál se. Položil mi ruku zezadu na krk a líbal pomalu, rozněžněle. Téměř vztekle jsem ho shodila do trávy. Ale on se vytáhnul nade mně a pořád držel tempo. Teprve p odeseti minutách takového líbání ze mě pomaloučku stáhnul šaty. Polibky se přesunuly na krk. Nadšeně jsem vydechla, když odhodil mou podprsenku. Položil si ruce na můj hrudník a začal jimi krouživě pohybovat. Zasténala jsem a rukou zavadila o jeho poklopec.
Už se neudržel. Zuřivě líbal moje ňadra, zatím co ze mě stahoval i ten poslední kousek oblečení. A než jsem se stačila rozkoukat, byl nahý i on. Hladově se do mě vpíjel.

"Je ti jasné, že po tomhle už se na ten večírek nevracím." upozornila jsem ho.
"Ještě aby ses tam vrátit chtěla!" zakroutil hlavou.
Pomohl mi obléct se, což se samozřejmě neobešlo bez dalších doteků a škádlivých polibků. Pak se oblekl on. No, oblekl... Jeho košile byla tak nějak roztržená, ale to mu vrásky nedělalo. Vzal mě do náruče.
"Damone?" objevila se tu Carol Lockwoodová. Spadla jí čelist a zíraal na mě, rozcuchanou a rozesmátou, v náruči polonahého Damona
"Omlouvám se paní starostko, ale my už jdeme domů." usmál se zářivě a odnášel si mě domů.

"To byl dlouhý den." poznamenala jsem, když jsem se ve svém pokoji soukala ze šatů.
"A ještě nekončí." zamumlala mi do ucha Damon. Vzápětí už jsem ležela na posteli. Nahá. V poslední době jsem nahá častěji než obvykle. Čím to asi bude?
Damon mi bránil, abych z něj sundala kalhoty. Jen mě laskal. Rty, jazykem, dlaněmi. Po celém těle. Nepřestal, dokud neucítil můj vrchol. Teprve pak se položil vedle mě a přitiskl si moje chvějící se tělo ke svému.
"Miluju tě." vydechla jsem a zabořila si obličej do jeho hrudi.
"Já vím." zasmál se. Praštila jsem ho do ramene.
"Taky tě miluju." řekl.
Teď už jsem mohla spokojeně usnout.

Sním či bdím? Aneb cesta do Země Nezemě.

6. května 2012 v 11:50 | hplovehp |  Jednorázovky
Naprostá bláznivost! Stupeň šílenosti: 20 z 10! Aneb co vyleze z toho, když si jedna spisovatelka povídá s druhou. Pohled Elena.

Ležela jsem si ve své postýlce. Snila jsem o pláži. Slunce na mně pražilo, já se opalovala. Najednou mě ale zastínil nějaký chlápek. Prudce jsem se po něm ohnala, aby uhnul.
"AU!"
Vyletěla jsem do sedu.
"Damone?" hlesla jsem zmateně. Vzápětí už jsem se ale smála jak sjetá. Damon měl totiž na sobě kostým Petra Pana.
"Já za to nemůžu!" ohradil se naštvaně.
"A kdo za to asi tak může?" povytáhla jsem obočí. Nebylo mu dopřáno odpovědět.
"Přestaňte se dohadovat, kdo za to může!" rozlehl se mi pokojem pisklavý hlásek.
"Bonnie?!" vyprskla jsem nanovo.
"Jo!" objevila se přede mnou moje nejlepší kamarádka ve velikosti zakrslého Šmouly, s kýčovitými křidýlky na zádech a oblečená v zelených šatech z březových lístků.
"Co se tak rozčiluješ?" vyjel na ni Damon-Peter Pan.
"Možná bych se tak nerozčilovala, kdyby ty ses mi co chvíli nesnažil nakouknout pod to pitomý listí!" gestikulovala vztekle Bonnie-Zvoněnka.
"Tak sorry no! Ale teď není čas dohadovat se! Musíme letět!" prohlásil Damon.
"Kam?" hlesla jsem naprosto nechápavě.
"Do Země Nezemě!" vyjekli unisono.
"Takže vzbuď ty dva spáče a letíme!" zapištěla Zvo..Bonnie.
"Jaký dva..." začala jsem. Pak jsem to uviděla. V mém pokojíčku byly další dvě postele. V jedné chrupal Jeremy, v druhé zařezával Tyler.Nakvašeně jsem s nima zatřásla.
"Co je?!" zakňučel Tyler.
"Odlétáme!" zavrčela jsem. Oba se vyhrabali z hajan. V tom jsem si všimla, že Jeremy drží...
"To je můj medvěd!" zaječela jsem a pokusila jsem se mu ho vytrhnout.
"Ale ve scénáři ho mám já!" vyplázl na mě jazyk a mačkal mého nebohého Defíka. Nakvašeně jsem si dala ruce v bok.
"Honem!" pobízel nás Damon. Honem jsem si v hlavěpromítla, jak že se do té Země Nezemě dopravíme.
"Já jsem za Damonem! Jeremyho kotníku se nedotknu ani třímetrovým klackem!" prohlásila jsem rozhodně
"Jak je libo." zaksichtil se bratr.
Bonnie se otřásla a posypala nás všechny kouzelným prachem. Já z něj chytila kejchavku. Prolétli jsme turbo rychlostí nad střechami Mystic Falls. Poznala jsem, že teď přichází kotníková část. Pevně jsem se chytla Damona a cítila jsme, jak mi Tyler rozmačkává nohu. Naštěstí už nás to vyplivlo nad tím divným ostrovem.
"Teď se seznámíš se Ztraceňátky!" vysvětlil mi Damon důležitě.
"PETŘE DAMONE PANE!" přehlušil ho řev.
"HOOKU KLAUSI!" parodoval ho náš poletující hrdina.
"Poleť dolů!" zařval Klaus a málem si svým hákem vypíchl oko. Evidentně na něj nebyl zvyklý.
"Pojď ty nahoru!" vyplázl Damon jazyk.
"Sestřelit!" vztekal se na palubě té své kocábky náram-náramné Klaus. Rebekah, Finn a Kol začali přesouvat kanon, přičemž převálcovali Kolovi prsty. Damon se zatím přehnal nad jejich kapitánem, chytil ho za hák a praštil s ním o palubu.
"Pápá!" zamával mu ještě rozpustile.
"Fíha!" vydechl obdivně Jeremy.
"Mám ho na háku." pokrčil rameny ten suverén. Za Klausova pokřiku, který se díky výborné akustice parádně rozléhal. jsme doletěli až do sídla Ztraceňátek.
"Damone! Damone! Damone!" nahrnuli se k němu ihned nadšeně. Byl tam Stefan, Matt, Elijah a Alaric, z holek Rose, Lexi, Anna, Caroline a Andy.
"Kde je Katherine?" zeptal se jich jejich vůdce.
"Tady." ozvalo se otráveně a Katherine vkráčela na scénu.
"Budeš nám zase vyprávět příběh, Damone?" žadonila Andy.
"Jo, vyprávěj!" přidala se Anna.
"Dneska vypráví Elena." usmá lse na mě sladce. Mužská část zajásala, ženy si povzdechly.
"Já žádný příběh neumím!" bránila jsem se.
"Můžeš třeba vyprávět o tom, jak si princezna v království za sedmero horami konečně vybrala toho správného ze dvou bratrů princů." zamrkal vyzývavě. An itady si nedá pokoj.
"Kdyžtak později. Až se princové předvedou." zkusila jsem se vykroutit z té nepříjemnosti.
"Fajn." pokrčil Damon rameny.
"Zaútočíme na Hookovu-Klausovu plachetničku Esther!"

13.kapitola: Don't know why, you being shy...

5. května 2012 v 18:07 | hplovehp |  We Are Who We Are
Minulá kapitola se spoluautorce povedlo dokonale. Pokusím se trochu vystoupit ze stínu, který na mně vrhá. Uvidíme, zda se mi to povede. ;)
UPOZORNĚNÍ: Kapitola nevhodná pro malé děti a puritány, kteří se při vyslovení jistých slov koupou v rudé barvě. ;)

"Pořád ještě můžeme zahodit mobily a odjet někam mooooc daleko." zdůrazňovala jsem Damonovi.
"Nezlob." zavrtěl hlavou a zase se koukal na cestu.
"Ale..."
"Musíš..Musíme chodit do školy." hlásil jako dospělý. No on by údajně dospělý měl být. Já vlastně taky. Ale chováme se tak? Ne. A já nevidím důvod s tím začínat.
"A nemůžeme se do školy dostat s nějakým mezipřistáním?" zapředla jsem.
"Eleno..." chtěl začítat kázat. Rozepla jsem si pás a naklonila jsem se k němu. Jednou rukou jsem ho objala kolem krku, druhou jsem pomalu putovala po jeho noze. Koleno, vnitřní strana stehna a po ní výš, ještě výš... Sevřel volant pevněji.
"Damone..."zabroukala jsem prosebně a políbila jsem ho těsně pod spodní čelist. Má tam dost silné místečko slasti. Zoufale zasténal, pak se natáhl a roztouženě mě políbil.
"Jsi blázen princezno. A já ještě větší." zamumlal a odbočil tam, kde jsme vůbec nemuseli. Vítězně jsem se usmála. Zaparkoval před nějakou loveckou chatkou. Spíš menším zámečkem.
"Shodou okolností jsem byl pozvaný dovnitř." usmál se. Vynesl si mě z auta rovnou do ložnice. Široké a měkkoučké letišťátko vypadalo velmi dobře, ale..
"Celá se lepím. Asi se nejdřív půjdu umýt." zkusila jsem se vymanit z Damonovi náruče.
"A kdo říká, že se nemůžeme mýt spolu?" zamrkal šibalsky. Několika kroky jsme se přemístili do koupelny.
"A kdo říká, že budeme?" povytáhla jsem obočí.
"Eleno!" zakňučel. Krátce jsem se zasmála a začala rozepínat jeho košili. Jeden knoflíček, druhý knoflíček... Damon už to nevydržel a serval si košili sám. Vždycky jsem říkala, že nemá žádné sebeovládání. Moje tričko už si taky hrálo na kobereček na kachličkách. A můj labilní upírek se postaral o to, aby se na něj vzápětí snesla i podprsenka. Tak mě napadá...proč já se vlastně oblíkám? Vždyť Damon to ze mně stejně pokaždé za pár minut sundá.
Než jsem tu složitou větu v hlavě sestavila, stála jsem před Damonem nahá. Pochopitelně jsem okamžitě vyvážila ten nepoměr a látka, zbytečně kryjící jeho dokonalé tělo (slint!), se povalovala na zemi.
Napustil nám vanu teploučké vody. Vlezli jsme si do ní. Damon se natáhl a podal nám jahodový sprchový gel. Navzájem jsme se namydlili. A nemyslete, že to bylo staré nevinné mytí zad. Když jsme vyplácali celou lahvičku, začal mě Damon oplachovat sprchou. Pomalu mi tím proudem vody kroužil po těle a já šílela. Šimralo to, vzrušovalo. Konečně si uklidil svou sprchu-hračku a opatrně mě uložil pod sebe.
Bylo to něco nového. Nemohla jsem uniknout slasti, do vany jsem se vešla tak akorát. Jediný směr, kterým jsem se mohla pohybovat, bylo vzhůru. To jsem ale vycházela přímo vstříc Damonovi.
Aniž by přerušil naše spojení, přemístil nás na postel. Pokud jsem se domnívala, že končíme, tak jsem se šeredně spletla.

"Ještě že je to tu taková samota." zamumlala jsem.
"Pročpak?" tázal se Damon, zatím co mi špičkami prstů přejížděl po klíční kosti.
"Byla jsem docela hlasitá, kdy..." začala jsem rudnout.
"Princezno, něco si musíme vyjasnit hned. Před sebou se nemusíme stydět." usmál se na mně.
"Ale..."sklopila jsem oči. Čímž jsem si pomohla jak smrtka sekačkou od Bédi Trávníčka, protože se mi naskytl pohled na Damonovi intimní partie. Které byly v pohotovosti jak voják stojící na stráži u Hradu.
"Žádná ale. Všechno se mi s tebou líbí. Včetně sexu. A jsem rád, když mi dáš najevo, že tobě se to taky líbí."
"Už to slovo neříkej!" zabořila jsem si obličej do jeho hrudi.
"Vždyť je to přirozené! Sex. Sex. Sex." opakoval provokativně.
"Damone!" nadzvedla jsem se výhružně. Strčil si mě pod sebe a začal líbat.
"Miluju tě, ty moje stydlivko." cvrnknul mě do nosu.
"Já tebe taky. Nestydo." zasmála jsem se.
Další koverzace se omezila na několik samohlásek a naše jména.

12. Kapitola: Telephone...

5. května 2012 v 18:07 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapitola od Tewulinka. Zase si ji zkritizovala, ale mě se moc líbila. ;)

Další den a tentokrát jen doufám, že jsem nesnila, protože to bych se nejspíš už opravdu zbláznila z těch mých snů. Opatrně jsem otevřela oči a zjistila, že jsem přimáčknutá na holou mužskou hruď a její majitel mě k sobě tiskne, že skoro nedýchám. Pomalu jsem vzhlédla nahoru a dech se mi najednou zadrhnul. Koukala jsem na "andělskou" tvář z černě havraními rozcuchanými vlasy. Musela jsem se usmát. Pomalu jsem natáhla ruku a začala se probírat jemnými pohyby v jeho vlasech. Bylo zvláštní vidět vedle sebe Damona. Bylo vůbec zvláštní, že ho miluju a spala jsem s ním. Hodněkrát na ten jeden den! A nebyl to sen. Byla to čistá, skvělá realita a já si ji užívala naplno. Zavrtěl se pod mým dotykem a ospale otevřel oči a usmál se.
,,Dobré ráno, princezno moje." Políbil mě na čelo a pak na rty.
,,Dobré ráno." Usmála jsem se a polibek mu opětovala. Ale nemohla jsem počítat se zvoněním Damonova telefonu. Zavrčeli jsme oba naráz a já se až divila, kde se to ve mně vzalo.
,,Hned to bude." Zamumlal naštvaně a v rychlosti byl i s mobilem zpátky u mě. Ani jsem nepostřehla, že byl pryč.
,,Wau.." Vydechla jsem a koukala na něj. Jen se šibalsky usmál a zvednul to.
,,Co zase ch.." Nedokončil, jelikož se z telefonu ozvalo křičení jeho jména. Jen jsem pohlédla nervózně na Damona a on jen pokrčil rameny ve výmluvném gestu. Dal to na hlasitý odposlech.
,,.. Můžeš mi vysvětlit, kde jsi??" Ozvalo se další zakřičení v telefonu, až mě přejel mráz po zádech.
,,Můžeš ty zase uklidnit?" Zamračil se Damon na telefon.
,,A kde je Elena?!" Skousla jsem si ret a znovu bezradně pohlédla na upíra po mém boku. Jen si mě k sobě přitáhnul.
,,Když dovolíš bráško, mám důležité věci na práci. Nemusím tě tu poslouchat." Chtěla jsem něco dodat, ale radši jsem rychle sklapla.
,,Damone!! Kde je kruci Elena?!" Zamračila jsem se.
,,To tě nemusí zajímat!" Vykřikla jsem a hned si ruce dala před pusu. Omluvně jsem kouknula na Damona. Zavrtěl hlavou a pohladil mě po tváři.
,,Eleno?!" Stefanův hlas se rozezněl po chatce.
,,Jsem tu a nemám zájem s tebou mluvit." Odpověděla jsem klidně.
,,Kde jsi?" Nedal se odbýt. Damon radši do rozhovoru nezasahoval.
,,Daleko." Uchechtla jsem se. Jen jsem uslyšela zavrčení.
,,A to daleko je přesně kde?" Mluvil si dál svou.
,,Kde mě nenajdeš." Pousmála jsem se a úplně jsem cítila jeho zamračení.
,,Poslouchej mě Eleno, řekni mi, kde jsi, a já pro tebe zajedu." Povzdychla jsem si.
,,Copak nepochopíš, že nechci, abys pro mě jezdil? Já jsem ráda, tam kde jsem." Odpověděla jsem už nevrle a típla jsem ten telefon. Damon ho jen vzal a položil na stolek vedle sebe.
,,Princezno… asi bychom měli jet zpátky." Přejel mi palcem po tváři a rtech.
,,Nechci jet zpátky, Damone." Zavrtěla jsem hlavou. ,,Chci být tady. S tebou." Podívala jsem se na něj opatrně a on se jen lehce pousmál.
,,To já taky, miláčku, ale musíme jít. A moc dobře to víš." Usmál se a chytil mě lehce za bradu. Políbil mě.
,,Já vím." Povzdychla jsem si, ale ruce jsem mu omotala kolem krku a polibek mu oplatila. Bylo vidět, že mu to nevadí, spíš byl rád, takže jsem skončila pod ním a už si prolíbával cestu k mým ňadrům. Blaženě jsem vzdychla a prsty mu zapletla do vlasů a užívala si ty polibky. Poté si to vyrazil tou samou cestičkou zpátky k mým rtům a začal mě divoce líbat. Obtočila jsem nohy kolem jeho boků a rukama mu přejížděla po zádech. Když jsem ho ucítila uvnitř, zasténala jsem blahem a uslyšela vzdechnutí i z jeho strany.
,,Nikdy se tě nenabažím, princezno." Vzdychnul s přírazy.
,,V to doufám." Zasténala jsem na oplátku.

Vydýchávala jsem se, ležela vedle něj a koukala do stropu. On dělal to samé. Ruce jsme měli propletené pevným stiskem. Usmála jsem se při vzpomínce na to co jsme tu prováděli. Podle toho taky vypadala tato chatka. Damon se zvednul jako první. V očích rošťácké plamínky a koukal na mě s úsměvem. Přitáhla jsem si deku pod bradu, jelikož jsem byla až příliš obnažená. Zasmál se a deku odtáhnul pryč z obou. Jen jsem si sedla, překřížila nohy a ruce přes sebe.
,,Princezno, už jsem tě viděl, takže se nemusíš stydět. Zvlášť ne potom, co jsme provedli s tou chatkou." Zasmál se.
,,Fajn. Jedeme." Uculila jsem se a znovu skončila pod ním.
,,Za chvíli." Usmál se nevinně.
,,To beru." Mrknula jsem a nechala se unášet na vlně slasti.

18.kapitola: Přítel, který mě miluje

5. května 2012 v 10:39 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Po příliš dlouhé době opět přidávám kapitolu k OJMAO. Moc mě mrzí, že jsem tuhle povídku zanedbávala, takže se jí to pokusím vynahradit, protože si to určitě zaslouží.♥ Jinak tuhle kapitolku věnuju Koki. Díky, že navštěvuješ můj blog, dokopáváš mě ke psaní komentáři a komentuješ jakýkoli žvást, který napíšu. ;) ♥

Odkaz (romantiak, až to tiká :P):
http://www.youtube.com/watch?v=Oh5oKzDLOPE

Seděla jsem ve společenské místnosti. Sama. Plameny v krbu pomalu pohasínaly. Zamyšleně jsem si pohrávala s pramenem vlasů.
Sirius Black. Člověk, který mi tolik pomáhá a přesto mi tolik ublížil. Čím mi ublížil? Tím, že jsme spolu spali? Ne. Poprvé jsem naší společné noci nelitovala. Včerejší večer, kdy mě jeho hlas kolébal ke spánku, mě donutil přehodnotit stanoviska. Choval se jako Sirius. Jako můj přítel, kterému na mně záleží. Povzdechla jsem si.
"Rose?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.
"Ahoj." usmála jsem se na Siriuse.
"Víš kolik je?" zívl.
"Pozdě." pokrčila jsem rameny.
"Spíš už brzo." uchechtl se tiše.
"Nemohla jsem usnout." přiznala jsem.
"Zlé sny?" zeptal se starostlivě, když došel k mému křeslu. Skoro automaticky jsem se zvedla a nechala se sevřít v jeho náručí. Zvykla jsem si dotýkat se ho, kdykoli to jen trochu šlo. Jeho hřejivá pokožka přinášela jakousi jistotu, že se svět pořád točí.
"Měla jsi přijít za mnou." zabručel.
"Musíš taky spát. Ne jen pořád skákat kolem mně."
"Já to dělám rád." zašeptal.
"Díky. Jsi fajn kamarád." propletla jsem si prsty jeho vlasy, které už začínaly volat po ostříhání. Chvíli jsme stáli mlčky.
"Měla by sis odpočinout." řekl pak.
"Nemyslím si, že usnu." zavrtěla jsem hlavou.
"Hmmm...tak tě přinutíme!" zablesklo se mu rošťácky v očích. Vzápětí už mě nesl chodbami. Vstoupili jsme do Komnaty nejvyšší potřeby. Nechápu, proč se tak jmenuje, když tam chodíme pořád, ale to je jedno.
Sirius mě překvapil. Stěny byly vymalované půlnoční modří, podlaha pískově žlutá. A na dvou skobách visela...
"Houpací síť?" nadzvedla jsem obočí.
"Slyšel jsem, že se v ní usíná líp než v posteli." mrknul a opatrně mě do ní uložil. Přikryl mě dekou.
"Ty si nelehneš?" zeptala jsem se.
"Kdo by houpal?" zakroutil hlavou, jako že jsem nechápavá. Rozesmála jsem se, když se mnou začal pomalu pohupovat.
"Ještě tak někoho, aby mi zpíval..."přivřela jsem oči.
"Sorry, ale kapelu jsem neobjednal." zakřenil se.
"Myslela jsem tebe."
"Neumím zpívat." protestoval. Posadila jsem se.
"Teď lžeš." zamračila jsem se.
"A?"
"A to se mi nelíbí."
"Promiň, jestli jsem zklamal tvoje očekávání." zašklebil. Pokusila jsem se vstát.
"Co to děláš?"
"Snažím se dostat pryč. Jsi protivný." odsekla jsem. Přitlačil mě zpátky.
"Ne, Zůstaň, prosím. "
"Dobře." pousmála jsem se.
"Není fér, že si ode mně dokážeš vynutit téměř cokoli." konstatoval.
"Mohl jsi mě nechat odejít." pokrčila jsem rameny.
"Nemohl." pousmál se, zabrzdil síť a vlezl si ke mně. Položila jsem si na něj hlavu a spokojeně jsem zavrněla, když začal zpívat.
"I think you're pretty. Without any make-up on. I think you funny, when..."
Zavřela jsem oči. Siriusův hlas nepatřil k těm, které vás ohromí. Spíš vás kolébal, bavil, rozmazloval. Byla jsem už v polospánku, když přestal zpívat.
"Miluju tě." zašeptal. Vyletěla jsem do sedu.
"Siriusi?"
"Myslel jsem, že už spíš." zamumlal.
"Já..musím pryč." pokusila jsem se uniknout.
"Nechoď!" zaprosil. Zároveň mě jeho ruce strhly k němu. Políbil mě. Přimkla jsem se k němu blíž a cítila na tvářích slzy. Plakala jsem. Protože tímhle zrazuju Reguluse. Protože tak možná znova ztratím Siriuse. A protože jsem se styděla, že po tom všem, co se mi stalo, je Siriusův polibek přesně to, co chci.
"P-promiň." zakoktal se, když mě pustil.
"To je ... v pořádku." popotáhla jsem.
"Evidentně ne." otřel mi jednu ze slz.
"To není kvůli tomu, že jsi mě políbil." zavrtěla jsem hlavou.
"Tak proč?" zeptal se něžně; melodie jeho hlasu dojímala.
"Já ...se tě bojím." zakňourala jsem. Téměř zoufale si skryl obličej do dlaní.
"Já jsem takový blbec. Jsem kretén, idiot, magor..."
"Nejsi!" zaprotestovala jsem.
"Prosím tě, nesnaž se mi zlepšit náladu." zavrčel.
"Jsi člověk, který udělal chybu. Stejně jako já." pohladila jsem ho po vlasech.
"To se nedá srovnávat."
"Každý si zaslouží druhou šanci." řekla jsem a k jeho velkému překvapení jsem ho políbila.
"Rose..."vydechl. Otřela jsem si tváře.
"Zítra. " prohlásila jsem se a přitulila jsem se k jeho hrudi.
"Dobře." zachraplal.
Řekli by jste, že po takovémhle emocionálním vypětí je nemožné usnout? Já taky. Ale Sirius si zabořil obličej do mých vlasů, sevřel mě ještě pevněji a během chvíle jsme oba dřímali.

Co by, kdyby... 1864 - As long as you love me

4. května 2012 v 6:56 | hplovehp |  Jednorázovky
Pokračování. Nevím, jestli se mi to povedlo, jak jsem chtěla. Dneska jsem měla pár situací, který mi daly řádně po hubě, jak se říká. No, musím si zvykat. Doufám, že vás tou kapčou alespoň trošku potěším. ;) A tahle část určitě není poslední!

P.S.: Tahle povídka tu měla být už včera, ale stejěn jako Bůh vynalezl internet, tak Ďábel vymyslel jeho nefunkčnost. Takže se hluboce omlouvám. :)

Stála jsem na horní chodbě Salvatorovic sídla. V plesových šatech, s vlasy vyčesanými a sepnutými do složitého drdolu.
"Neblázni. Je to jen ples." klidnila mě Katherine.
"Jo. Jasně." usmála jsem se na ni. Samozřejmě, že to nebyl jenom ples. Pro ni vlastně ano. Ona měla Stefana jistého. Jenže já se bála, že jsem Damona ztratila.
"Slečna Katherine Pierce." ohlásil zdola hlas Giuseppeho Salvatora. Vyprovodila jsem sestru pohledem a trochu bolestně jsem se pousmála, když se přimkla ke Stefanovi.
"Slečna Eleonor Pierce." ozval se znovu majestátní hlas. Roztřeseně jsem se chytila zábradlí; uklidňující dotek starého dřeva. Pomalu jsem kráčela ze schodů. Nikdo tam nestál. Srdce se mi sevřelo, jako by už odmítalo existovat. Sešla jsem až dolů. Všichni v sále už si začínali šeptat.
"Doprovod slečny zřejěm nedorazil, takže.."začal organizovat pan Salvatore.
"Ale dorazil."
Otočila jsem se za tím zvukem. Damon si mě nejistě prohlížel. Evidentně se teprve před chvíli rozhodl, že přijde, protože na sobě neměl předpisové oblečení, jen tmavé kalhoty a obyčejnou lněnou bílou košili. Jeho otce z toho braly mory. Mě se takhle líbil.
"Můžu vás požádat o tanec, slečno." uklonil se přede mnou.
"Ty můžeš vždycky. Vždyť to víš." usmála jsem se nervózně. Ignorovala jsem vyjeknutí nad mým tykáním. Damon mě vzal za ruku a odvedl si mě na plochu vyhrazenou pro tanec. Tam už čekali Stefan s Katherine.

Odkaz (netušíte, kolik jsem se navztekala, než jsem tu písničku našla. Takže koukejte chválit!):
http://www.youtube.com/watch?v=M4Ka46JWXcU

Komorní orchestr v menším provedení spustil. Dva mladí lidé, chlapec a dívka, začali zpívat. Nechala jsem se vést rytmem a Damonem.
"Přemýšlel jsem." prohodil jakoby mimochodem.
"A výsledek?" zeptala jsem se se strachem.
"Ten ti řeknu, až tenhle tanec skončí." usmál se.
"To tedy ne!" zavrčela jsem.
"Na to že jsi...bůh ví kolik... let na světě jsi velmi netrpělivá." pokáral mě. Přesto se mnou vyšel do zahrady.
"Damone, jestli mi chceš říct..." začala jsem. Jeho rty mi skoro hrubě zabránily v dalších slovech.
"Došlo mi, že je mi naprosto jedno co jsi. Důležité je, kdo jsi. A ty jsi ty. A takovou tě miluju." vydechl pak. Přitiskla jsem se k němu a dlouze jsem ho políbila. Zabořil mi prsty do účesu a já cítila, jak se ta dokonalá stavba z mých vlasů hroutí. Jen jsem se tomu zasmála.
"Půjdeme..."vypravil ze sebe s obtížemi Damon. Zřejmě se ptal na ten ples.
"Ke mně." přejela jsem mu prsty po klíční kosti. Toužebně se zachvěl.

Když jsme procházeli okolo okna, zachytila jsem Katherinin zvědavý pohled. Pokrčila jsem rameny a usmála se. S pochopením přikývla a já věděla, že jsme šťastná jedna za druhou.

"Jsem ráda, že..."
"Nemluv. Ne teď."
Horkost. Malátnost. Touha. Láska. A Damon. Damon. Můj Damon.
"Pro tohle se vyplatí žít." zasmál se tiše, když jsme později leželi; ruka na ruce, hruď u hrudě. Vzhlédla jsem k němu, v očích otázku.
"Můžu tu být s tebou. Vdechovat tvou vůni. Dotýkat se tě. Líbat tě. Milovat tě. Dokázal bych si zvyknout, že to tak bude navždy."

11.kapitola: Just a dream...Really?

2. května 2012 v 19:02 | hplovehp |  We Are Who We Are
Při psaní této kapitoly si balím kufry, abych mohla podle potřeby ujet z vašho dosahu. Protože za tuhle kapitolu mě budete chtít zabít. Nekecám! :D Aneb: jak sabotovat snahu kolegyně spisovatelky - snadno a rychle.

Odkaz na píseň (která všechno vyžvaní :P) :
http://www.youtube.com/watch?v=iGaqqhLh3uQ

Vylétla jsem do sedu. Ve stejné chvíli jako Damon.
"Jenom sen!" vydechli jsme oba. Já téměř zklamaně, on rezignovaně.
"Blbý ovce!" zavrčela jsem si pro sebe.
"Co?" podivil se.
"Ten sen!" zakňučela jsem.
"Copak pěkného se ti zdálo?" usmál se provokativně. To tak! On mě včera odmítne a já mu budu vykládat svoje fantazie o něm?! To zrovna!
"Nic, o čem bys musel vědět." odbyla jsem ho otráveně a vstala.
"Eleno!" zavolal za mnou. Ale já už jsem šla na pláž. Vypadalo to jako v tom snu. Až na to, že v realitě tu byl jeden černovlasý a vlezlý upír plus.
"O čem se ti zdálo?" dorážel.
"Nechceš si zaplavat?"
"Změna tématu? Myslíš, že si naběhnu na vlastní meč? " zaksichtil se.
"Jak chceš." pokrčila jsem rameny.
"POČKAT!" vyjekl na jednou.
"Ano Damonku?" usmála jsem se sladce.
"Nemáš plavky."
"Spodní prádlo mám." odvětila jsem klidně.
"Do toho by jsi nešla." zavrtěl nevěřícně hlavou. S důrazným : "Pffmmm!" jsem odhodila jeho košili a rozběhla se do vln.
"Fajn podcenil jsem tě. Ale já vymyslel ještě menší zlepšovák." culil se oplzle. Radši jsem nevyzvídala jaký. Sehnula jsem se, že si z písčitého břehu seberu nějaké barevné kamínky.
"Upírku v kostýmku!" zaječela jsem, protože jsem si myslela, že vidím nějakého mořského hada, který mě už už chce sežrat.
"Viděla jsi zhuleného Klause, nebo co?"křenil se ten neřád. To už mi došlo, CO že jsem to objevila. V tu chvíli bych si mohla zahrát rajče v reklamě na Penny. Ani by mě nemuseli líčit.
"Něco je v nepořádku?" ptal se 'ustaraně' ten, který mi tak pije krev. Naštěstí jen tak...virtuálně. Nevím jak to říct no!
"Akorát ta voda silně zvětšuje." odfrkla jsem si světácky. Hned mu sklaplo. S pocitem vítěze jsem se otočila...

Odkaz (Na úžasnou písničku, ke které mě přivedla Tewulinka. Díky ti! :-* ):
http://www.youtube.com/watch?v=xmA4hR9x7JU

Inside the heart of every man
There is a lust, you understand
And I'm just the same

A přistála v Damonově náruči.
"Co to děláš?" vyjekla jsem, když si moji podprsenku odnášel odliv.
"Chci tě." zabroukal mi do ucha. Vzápětí mě povalil do mělčiny. Při nejbližší příležitosti se ho musím zeptat, jak dlouho do těch Bradavic chodil. Ta jeho věta totiž byla určitě zaklínadlo. Stud byl pryč a moje ruce mapovaly oběma polokoule Damonova dokonalého pozadí.

When all the love has gone away
And passion stares me in the face
Could I walk away?

Nezůstal pozadu. Spíš mě předběhl jako Usain Bolt. Jeho rty se zájmem objížděly můj hrudník.
"Já..."zajíkla jsem se.
"Buď statečná." uchechtl se hrdelně. Vlepila jsem mu výchovný pohlavek, než jsem si ho přitáhla k polibku.

Here's hoping
You'll help me to be brave.

"Jestli mi zase utečeš..."začala jsem výhružně. Zesílení jeho stisku bylo dostatečnou odpovědí. Téda. Až do teď jsem nevěděla, jaké prase jsem. Místa, kam si moje ručičky dělaly výlety tu ani radši nebudu jmenovat.

Devotion save me now
I don't want to stray from the hallowed ground
I'll turn temptation down
I'm asking you to take me
To safety
This time

"Teď už mi povíš, co se ti zdálo?"
"Proč? Potřebuješ k tomuhle titulky?" zakroutila jsem hlavou.
"Zajímavé."
"Proč?"
"Mě se zdálo o tom samém." otřel se mi rty o ucho. Ruce posunul na moje boky.

Forgive my thoughts when I'm asleep
Forgive these words I'm yet to speak

Prsty zachytil krajku poslední části mého oděvu. Krátce jsem ztuhla. Tohle je nebezpečná situace s Damo...Prásk! Plážová Elena odpálila tu nudnou a moralistickou někam moc a moc daleko. Pak si spokojeně přitáhla svého milence a nechala ho dokončit svlékání.
Damon na okamžik zaváhal. Že by pozůstatky stydlivosti? Pak se mě ale začal pozvolna dotýkat.

I feel so ashamed

But right now you seem so far away
So much confusion clouds my mind

And I don't know which path to take

Přitiskla jsem se k Damonovi tak blízko, že blíž už by to šlo jen v jednom případě. Zrychleně jsem dýchala. Nejen kvůli jeho aktivitám na mém těle. Chtěla jsem taky pochytat co nejvíc té vzrušené vůně, která z něho sálala. Kdyby tohle začal vyrábět, tak by Axe rovnou zkrachovalo.
Letmý dotek rtů způsobil výpadek paměti. Téměř vztekle jsem si Damon pokusila přitáhnout zase blíž. On se ale zapřel, takže by s ním nepohl ani pár Původních a líbal mě na podbřišku. Bylo to tak těsně vedle. že jsem měla chuť vraždit.

Here's hoping
You'll help me to resist

"Týrání. Nejvyššího stupně." zasténala jsem.
"Tomuhle já říkám milovat." zachechtal se.
"Grrr..." zachrčela jsem nasupeně. Vzal mě do náruče. Zase chatka. Jestli se mi postará o dejavú, tak já se postarám o to aby...Nebudu se muset starat o nic. Položil mě na postel a konečně mě začal hýčkat podle mých představ. A že se v nich vyskytoval asi stokrát častěji než Stefan snad zdůrazňovat nemusím.

Devotion save me now
I don't want to stray from the hallowed ground
I'll turn temptation down
I'm asking you to take me
To safety
This time

Dál už mě nemohl škádlit. Pořád stejně hravý jako jemný se se mnou spojil. Celá jsem se vypjala. Moje tělo se instinktivně hýbalo tak, aby nám oběma dopřálo co nejvíc slasti. Překvapovala jsem. Jeho, samu sebe. Matně jsem si uvědomovala, že křičím.

Devotion
Devotion

Najednou se atmosféra změnila. Všechny doteky i polibky se začaly sbíhat do jednoho jediného bodu. Oba jsme se s Damonem vzepjali v divoké křeči vrcholu.

I'm a slave unto the mercy of your love

Tělo mi pulzovalo. Přitáhla jsem si Damona k sobě. Zasténal slabě, jako by z hlubin. Malátně jsem ho pohladila po tváři.

For so long
I've been so wrong
I could never live without you

"Miluju tě." zašeptal naléhavě. Ještě nikdy jsem mu ta slova nevěřila tak moc jako teď. Protože v tenhle okamžik toho nejlepšího na světě jsem ho konečně milovala tak, jak si to zasloužil. Stejně, jako on miloval mě.
Hlas mi selhal. Musela jsem ho políbit a doufat, že pochopí, co mu chci říct.
"Já vím." usmál se něžně, když mi došel kyslík a musela jsem chtě nechtě polibek ukončit. Oplatila jsem mu úsměv. Pak jsem si uložila hlavu na jeho hruď, dosud se pohybující zrychlenými nádechy. Jednou rukou jsem mu přejížděla po břiše, prsty té druhé propletl se svými.

Devotion
Devotion

"Štipni mě." požádala jsem ho rozechvěle.
"Proč?" zasmál se.
"Abych si mohla být jistá, že to není sen."
"Jauvej! Ale nemusel jsi až tak důkladně!" ohradila jsem se.
"Promiň."
Vzápětí jeho rty jemně ošetřovaly místo těsně nad klíční kostí, kam mě štípnul. Zavřela jsem oči a nechala se unášet.

Take me to safety

10. Kapitola: Perfect Morning...

2. května 2012 v 18:56 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča od Tewulinka. Pěkná. ;)

Chrooo, pšííííí… Chrooo, pšííííí… no tak!! Eleno Gilbertová, snaž se spát!!! Napomenula jsem se. Jedna ovce, druhá ovce, třetí ovce, nahý Damon… Cože?!! WTF?? Ty stupidní mozku, přestaň si tohle představovat! Další napomenutí. S tichým povzdechnutím jsem otevřela ospalé oči. Bylo ráno, ale závěsy byly zatažené a ruka, která mě ještě večer objímala, se vypařila na druhou stranu postele. Css… Vstala jsem a pomalu po špičkách jsem vyšla ven. Jen v Damonově košili a mém skromném spodním prádle jsem se vydala k moři. Nohy jsem zabořovala do písku, jak jen to šlo. Nebyl vařící jako by byl odpoledne. Byl příjemně chladný a hebký. Brouzdala jsem v něm. Kolem mě ani noha. Podívala jsem se za sebe, tam daleko kde vychází slunce a usmála jsem se. Tohle to mé já, které nemohlo spát má i svou výhodu v podobě vycházejícího slunce, a že se bylo na co koukat. A moře? Krásně průzračně modré. Hned bych tam šla, kdybych měla plavky. Ale proč ne? Spodní prádlo je skoro jako plavky nebo ne? Sundala jsem si Damonovu košili a rozeběhla se do vody, ale stejně rychle, jako jsem tam vběhla, jsem i vyběhla. Voda byla studená, ale to mě nemohlo odradit. Oklepala jsem se a znovu se tam rozeběhla. Skočila jsem šipku a byla jsem hned mokrá, studená a promrzlá na kost, ale to mi nemohlo zkazit to, že jsem po dlouhé, předlouhé době zase v moři. Radostně jsem poskakovala po dni, plavala a pištěla. Ani mi nevadilo, že jsem spolykala tak polovinu toho moře. Dobře.. tak litr. Z vlasů mi zůstaly chuchvalce, ale to mi nevadilo. Radostně jsem poskakovala a pištěla dál. A mušle!! Ty nádherné mušle. Potápěla jsem se, měla jsem rudé oči od slané vody, ale lovila jsem mušle jednu hezčí než druhou. Vyběhla jsem rychle z vody s plnou náručí mušlí a hodila je na Damonovu košili, tu jsem dala blíž k vodě, ale ne tak blízko aby se k ní voda dostala. Znovu jsem skočila šipku do vody a hledala mušle. Takhle asi hodnou chvíli.

Vylovila jsem snad tisíc mušlí. Poté jsem vylezla a s drkotajícími zuby sebrala košili i s mušlemi a přitiskla si ji na hrudník. Pomalu a tiše jsem vlezla do chatky a protočila oči, když Damon ještě spal. Položila jsem mušle na postel a vzala tenkou látkovou deku a další košili a vyběhla potichu ven, deku jsem rozložila na písek a košili si vzala na sebe. Seděla jsem směrem k východu slunce a kochala se tou krásou. Dobře, tou zbylou krásou. Už bylo skoro celé. Pomalu mi usychaly vlasy a prádlo, ale moje jediné přání teď, bylo znovu se vrátit do moře. Ale má promrzlá část tam nechtěla. Když konečně vyšlo Slunce celé. Odložila jsem košili stranou a pomalu se vydala zpátky do vody. Vyhrálo mé hravé já. Pomalu jsem šla a smočila chodidla do vody. Teď už byla voda trochu teplejší. Pomalu jsem se tam vloudila zpět a položila se na ni. Koukala jsem nahoru a pomalu jsem rukama promíchávala vodu. Bavilo mě to. Ale když jsem začala klimbat, ucítila jsem na bocích ruce a tak jsem vypískla.
,,Pššt.." Zasmál se u mého ucha, když mě k sobě přitiskl.
,,Takže, náš maličký se nám probral?" Popíchla jsem ho a ucítila káravé drobné kousnutí do krku. Ne špičáky, ale normálními zuby.
,,Přesně tak princezno a našel jsem i mušle ve své košili." Zazubil se a políbil mě za ucho. Byl jen v trenýrkách a bylo to cítit. Však víte jak to myslím.
,,Nemohla jsem spát, protože jsi chrápal." Uculila jsem se a otočila k němu.
,,Já nechrápu, princezno." Ušklíbnul se na mě a lehce mě políbil na rty. Musela jsem mu polibek oplatit a tím jsem TO cítila ještě víc na svém stehně.
,,Možná jsem se prostě probudila brzo." Uchechtla jsem se a znovu ho políbila. Chytil mě do náruče a odnesl na deku, kde mě přikryl celou svou vahou a já se usmála a koukala mu do očí. Do těch šedo-modrých hlubin. Vpíjeli jsme se pohledy do sebe a vzdálenost mezi námi se začala stahovat na nulu. Konečně přitiskl své rty na mé a já se oklepala rozkoší z toho něžného a láskyplného polibku. Moje ruce samovolně putovaly po jeho hrudi a ramenou. Tam daleko za horami byly moje pomstychtivé myšlenky za ten opilý včerejšek. Teď jsem naprosto střízlivá a ležím pod mužem, kterého… Miluju?? Nevím… vlastně.. vím. Miluju ho, moc! A on mě. Vím to! Nesnažte se mi to rozmluvit.
,,Miluju tě, Eleno." Zašeptal roztouženě do mého ucha a skousl mi jemně ušní lalůček. Prohnula jsem se v zádech čirou rozkoší. Zalapala jsem po dechu, když se vydal rty prozkoumávat moje tělo. Čistá blaženost mě pohltila a já zasténala. Své prsty jsem zapletla do jeho vlasů a přitáhla si ho k polibku. Najednou jsem prolétla v jeho rukách vzduchem a s nohama omotanýma kolem něj, jsem se ocitla na posteli a naše polibky se stávali delšími, vášnivějšími, naléhavějšími. Ucítila jsem jeho hbité prsty na zapínání mé podprsenky a nechal ho rty sklouznout k mému krku. Poté mě líbal na lem krajky mé mokré podprsenky a já zalapala po dechu čirou rozkoší. Zapínání povolilo a podprsenka si udělala výlet na zem. Nenechala jsem se zahanbit a jeho trenýrky byly pryč taky v tu ránu spolu s mými kalhotkami. Cítila jsem ho na svém stehně. Pulzovalo ve mně čiré šílenství. Jinak bych prostě neskončila nahá v posteli a ke všemu s Damonem. No.. mé bláznovství nekončilo, vzestupňovalo.
,,Damone.." Zasténala jsem jeho jméno. ,,Taky tě miluju." Přiznala jsem a v okamžiku jsem znovu zalapala po dechu když do mě šťastně vniknul.
,, Na tohle jsem čekal." Zasmál se s přírazy a já znovu společně s ním zavzdychala.

Ležel jsem vedle ní. Spokojeně jsem se usmíval. Slyšel jsem ta dvě slova, co jsem slyšet chtěl. A udělal jsem to, co jsem chtěl udělat už hodně dávno. Moje Princezna. Jen moje. Navěky. Ehm.. doufám. Elena spala v mém náručí a jemně zavrněla ze spánku. Usmál jsem se a políbil ji do vlasů. Měl jsem nádherné probuzení, to se musí uznat…

Co by. kdyby... 1864 - Neverending?

1. května 2012 v 21:30 | hplovehp |  Jednorázovky
Další pokračování. Ještě chvíli a bude z toho kapitolovka. :D Snad se vám to bude líbit. Začínáme pohledem Eleny.

Seděla jsem u svého okna. Bratři Salvatorové odjeli za svítání do města, takže jsem byla jako na trní. Postrádala jsem Damona. Konečně se po příjezdové cestě rozkodrcal vůz. Schody jsem překonala maximální lidskou rychlostí.
"Damone!" vykřikla jsem radostně, když jsem vyběhla ze dveří. Seskočil z jedoucího vozu a rozběhl se mi vstříc. Skočila jsem mu do náruče; slova nestačila, proto jsem ho začala líbat.
"Slečno Piercová." ozval se rozvážný hlas.
"Pane Salvatore!" vyjekla jsem. Již trošku vrásčitý Giuseppe Salvatore se tvářil káravě. Až pod jeho pohledem jsem si uvědomila, že mám na sobě pořád noční košili, jejíž vršek je jen z krajkoviny. Pokusila jsem se Damonovi vymanit. Stisknul mě pevněji.
"Myslím slečno, že by jste se měla jít obléci." odtušil pan Giuseppe.
"Samozřejmě pane Salvatore." sklonila jsem pokorně hlavu.
"Tak pojďme Eleno." pobídl mě Damon.
"Damone, myslím, že to slečna zvládne sama." ozval se zoostra jeho otec.
"Copak se to tu děje? Dobrý den pane Salvatore!" objevila se Katherine. Samozřejěm, že ona se oblekla.
"Krásný den, slečno Katherine." pozdravil ji otec Salvatore a evidentně pookřál.
"Jak dopadlo vaše obchodní jednání?" začala se vyptávat.
"No, abych vám to přiblížil..."
Vděčně jsem na sestřičku pohlédla. Spiklenecky na mě mrkla a naznačila, ať se s Damonem rychle ztatíme. Stefan evidentně nebyl nadšený, ale nezbylo mu, než podřídit se.
"Nevím, jak jsem bez tebe ty tři hodiny vydržel!" zasténal Damon, když už jsme byli v mém pokoji.
"Ale jdi ty. Byly to jen hodiny, ne dny." usmála jsem se.
"Já sjem ti nechyběl?" zeptal se skoro dotčeně. Přitiskla jsem krátce rty na špičku jeho bezchybného nosu.
"Chyběl. Zoufale a nezdravě moc." přiznala jsem. Usměvavě mě políbil.
"Co máme dneska v plánu?" zeptala jsem se a pleskla ho přes ruku, která se dobývala pod mou noční košili.
"Přípravy na večerní ples." zabroukal podrážděně a zopakoval útok.
"Mám se jen převléct!" vztyčila jsem varovně prst.
"Ale kdo ví, jak dlouho to bude trvat?" pronesl řečnickou otázku, než mě uložil do saténových přikrývek. Nic jsem už nenamítla.

"Jdete přesně do rány. Mohli by jste prosím pověsit tyhle lampiony do aleje?" odchytila nás ihned paní Salvatorová.
"Samozřejmě mami." usmál se láskyplně Damon, líbnul ji na tvář, převzal lampiony. Společně jsme se odebrali do aleje.

"Můžu si to taky zkusit?" žadonila jsme u posledního lampionu.
"Dobře." podal mi ho. Šťastná jako pětileté dítě jsem ho pečlivě umístila na jednu z větví.
"Perfektní." pochválil Damon naši práci a políbil mě.
"Dáme si závod?" navrhla jsem.
"Ano. Třeba se mi podaří napravit si reputaci z plavání." mrknul.
"Dobře, nechám tě vyhrát!" povzdechla jsem si.
"Vy jste velmi drzá, slečno Piercová!" ohradil se rozpustile a chtěl mě sevřít v náručí. Já už ale utíkala. Se smíchem se pustil za mnou. Všechno by bylo v pořádku, kdybych nebyla jediné upíří motovidlo na světě. Zakopla jsem a přistála přímo v šípkovém keři. Do dlaní se mi zaryly trny. Vlivem setrvačnosti jsem ještě kousek sjela, takže jsem měla kůži řádně rozdrásanou.
"Eleno!" vyhrkl Damon vyděšeně a přiskočil ke mně.
"To nic není." odstrkovala jsem ho.
"Jakto, že nic. Vždyť tvoje dlaně jsou..." zmlknul, když se mu je podařilo spatřit.
"Já..."
"Co jsi zač?" ucouvl ode mně.
"Upír." zašeptala jsem.
"To není možné." vydechl.
"Damone..."natáhla jsem k němu ruku.
"Ne. Musím...Být chvíli sám." rozběhl se k domu. Vyprovodila jsem ho pohledem.