Hodky hodky doprovodky, darujte nám litr nulky...

8. dubna 2012 v 18:01 | hplovehp |  Obrázkové jednorázovky
Tak jo. Velikonoční koláže už jsme tu měli, je na řadě velikonoční povídka. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. Předpokládám, že další Delena. :P To už je u mě jako nemoc. :D A k té animaci - já ji sem musela dát! :D No uznejte sami, ty výrazy sedí!












Crrrrrrrrrrrrrrrrrr! Prásk, prásk, prásk!
Vyletěla jsem do sedu. Crrrrrrr! Opřel se znovu někdo do zvonku. Se zavrčením jsem se vyhrabala z postele. Jestli zjistím, že mě budí hybrid, vezmu tu nejtvrdší teflonovou pánvičku, co v domě najdu, a Klaus nebude stačit zdrhat.
Nic takového se ale nedělo. Když jsem otevřela, od dveře se ledabyle opíral Damon.
"Dobré ranko Eleno. Copak máme dneska za den...?" usmál se provokativně. Rychle jsem to propočítala. Výsledek mě dokonale probral. Celý můj výraz by se dal shrnout do prostého: A do prdele!
"Velikonoční pondělí!" zahlaholil ten samozvaný koledník a vyžíval se v mém šoku.
"Opovaž se!" natáhla jsem ruce v něčem, co matně připomínalo karatistický chvat Jackieho Chana po desátem panáku vodky.
"A co uděláš? Řekneš to Stefanovi?" vyptával se rozverně, zatímco rentgenoval moje tělo v tenké saténové noční košilce.
"Třeba." pokrčila jsem nevědoucně rameny.
"Ten obíhá celé Mystic Falls a hledá proutí na pomlázku. Má smůlu. Všechno jsem sklidil já a dal ho pár moc šikovným lidem z výtvarného kroužku. Touhle dobou už z něj budou pěkné košíky." uchechtl se spokojeně. Naprázdno jsem polkla.
"Abys neřekla, že jsem nelida. Můžeš mi zkusit utéct. Dokonce ti dám náskok." zatvářil se stylem "ach, jak já jsem velkorysý".
"Nemůžu se alespoň obléct?" zkusila jsem vyjednávat.
"Ne. Musíš být vymrskána v tom, v čem přijdeš otevřít."
"Říká kdo?"
"Říkám já." odtušil pobaveně. Zhluboka jsem se nadechla.
"Tak já teda zdrhám!" zaječela jsem a pokusila se vyběhnout. Bohužel mi podjely nohy. Bác! Rozplácla jsem se na Jennin oblíbený kobereček.
"Hmmm, daleko jsi utekla." ozval se mi u ucha lehce výsměšný hlas. Krátký průvan. Najednou jsme byli v obýváku. Damon seděl na gauči a mě měl přehlou přes koleno. Pokusila jsem se vzepřít, ale snadno mě udržel.
"Béčko, nulka, AB, Á, to je pane paráda. Blond či zrzka nevadí, upír si s každou poradí. Bráškově holce dám ran pět, ať jak krásná jako květ." recitoval do rytmu. To je teda kecal, praštil mě nejmíň padesátkrát! Nejdivnější na tom bylo, že se mi to líbilo. Od kdy je ze mě masochista?!
"Můžeš vstát." dovolil mi milostivě Damon. Opatrně jsem se vyhrabala na nohy. Málem jsem se ale zas poroučela na zem. Naštěstí mě zachytil. Zakoukal se mi do očí. Poslední zbytky mého zdravého rozumu... Počkat, kde by se u mě vzal zdravý rozum?! No prostě, málem jsem po něm vystartovala. To by mi ovšem nesměl začít hrát mobil.
Dnes je páááártýýýý taťky Šmoulíííí...
Ignorovala jsem Damonovo povytažené obočí, rychle jsem ten otravný přístroj ležící na stole popadla a umlčela.
"Píše Elijah."zamrkala jsem překvapeně. Oteveřla jsem textovku. Následoval můj naprosto ignorantský výbuch smíchu.
"Pře...Pře...Přečti si tooooo!" strkala jsem mobil Damonovi. Nedvěřivě se začetl. A už jsme se lámali dva. No tak uznejte sami. Původní upír, který by měl být tak nějak vážný a uznávaný pošle SMS:

Hody, hody, doprovody, já jsem ten váš zajíček,
co vám vždycky na jaře nosil spoustu vajíček.
Letos nikde po okolí není žádná slípka,
protože je skolila nejspíš ptačí chřipka,
takže na mě nečekejte, nemám s čím bych chodil,
budu ležet v pelíšku a vypnu si mobil.

"To zabil!" ulevil si Damon a držel se za bolavé břicho.
"Já chci jít do Mystic Grillu. Pořádají tam nějakou velikonoční akci." vzpoměla jsem si. Chtěla jsem se vydat nahoru, obléct se. Podotýkám CHTĚLA. Než jsem se zmohla na nějaký pohyb, Damon si mě přitáhnul na klín.
"Už jsi mě zmlátil." upozornila jsem ho přísně. Párkrát na mě se štěněčím pohledem zamlaskal.
"Však ti jdu taky dát bolestné." vysvětlil. Vzápětí mě políbil. Byl to polibek plný provokace a vzrušení, přesto láskyplný a něžný, ale zase až nesnesitelně vášnivý. Dřív, než jsem stačila spočítat všechny protiklady toho polibku, postavil mě Damon na nohy.
"Ať máš o čem přemýšlet. Teď se jdi převléct." pobídl mě měkce. Naprosto vyjukaná jsem ho poslechla. Napadlo mě vzít si šaty. Výborný nápad.

Eleniny šaty:






























Damon schválně vykulil oči a zíral na můj dekolt. Celé to doplnil zamumláním staré oplzlé hlášky : "A prej že nerostou."
"Jdeme?" usmála jsem se. Dneska sama sebe překvapuju. Nevadí mi, že mi Damonovi oční bulvy málem padají do výstřihu.
"Samozřejmě slečno!" zasalutoval.

"Počkej moment Eleno." zastavil mě před vchodem Mystic Grillu.
"Copak?"
"Nevím, kdo vchází do dveří první, jestli žena nebo muž. Tohle si žádá radikální řešení." usoudil.
"Damone!" rozesmála jsem se, když mě vzal do náruče a donesl dovnitř.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=N7ftrie7r8U

"Hele, Caroline!" zajásala jsem a chtěla se vrhnout za kamarádkou. Damon si mě ale přitáhnul zpátky.

Před kým dveře zavíráš,

proč se stále schováváš,
bojíš se prý nočních můr,
kam to utíkáš, počkej na mě, baby.

"Tak rychle mi neunikneš." zavrněl. Zachvěla jsem se. Chtěl mě zase políbit. Uhnula jsem.
"No tak, Eleno."

Pořád mě jen odmítáš,
proč už něco neříkáš,
blízko už je věčný ráj,
tam tě nečekám, moje smutná lady.

"To nejde Damone." zavrtěla jsem hlavou.
"Proč by ne?" zajímalo ho.
"Protože... Já vlastně ani nevím." hlesla jsem překvapeně a nejistě.
"Ženská logika." zavrtěl se smíchem hlavou.

Pojď ke mně a dej mi ruku, ať ji políbím,
tvé oči jsou tak blízko, já ti nabízím,
nabízím toulání, poslouchej volání.

"Asi se tě bojím." pípla jsem nakonec. On mě samozřejmě slyšel.
"Nikdy bych ti neublížil." vzal mi hlavu do dlaní.
"To vím."
"Tak čeho se bojíš?" usmál se něžně.
"Že se do tebe zamiluju... A pak někdo z nás umře." popotáhla jsem. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bere. Ta slova, ani to dojetí, ani ti motýlci v břiše...
"Na to je jednoduchý lék. Budeme žít věčně. A umřem, jenom kdyby nám to náhodou nevyšlo." mrknul na mně. Musela jsem se i přes vlhkost v očích zasmát.

Tohle je ráj, tohle je ráj,
tohle je ráj, tohle je ráj.

"Zní to... jednoduše." usmála jsem se.
"JE to jednoduché." zdůraznil.
"Už se asi tak moc nebojím..." zauvažovala jsem nahlas.
"Tak pojď blíž."

Neboj se jít kousek blíž,
konečně snad uvidíš,
je to jako v pohádkách,
jsi tak bláznivá, budu tě jen líbat.

Teď už jsem se jeho polibku nebránila. Naopak - vítala jsem ho. Jeho rty příjemně chladily na mých rozpálených. Položil mi ruku do týla a jemně mě zaklonil, takže jsem tak trochu ležela v jeho náručí.

Zavři oči, neváhej,
jenom kousek srdce dej,
polož hlavu na mou dlaň,
teď už můžu sám na tebe se dívat.

Na maličký moment se vzdálil. Snad aby se ujisitl, že je pořád všechno v nejlepším pořádku. Pobavení se mihlo v jeho nebeských očích, když jsem si ho skoro popuzeně přitáhla zpátky.

Pojď ke mně a dej mi ruku, ať ji políbím,
tvé oči jsou tak blízko, já ti nabízím,
nabízím toulání, poslouchej volání.

V tu chvíli jsem nevěděla ani na jakém kontinentu se nacházíme, tím míň, že nás při tomhle okamžiku obklopuje horda lidí z Mystic Falls.

Tohle je ráj, tohle je ráj,
tohle je ráj, tohle je ráj.
Tohle je ráj, tohle je ráj,
tohle je ráj, tohle je ráj.

Nejistě jsem se nechala vyvést ven. V polibcích jsme ale nepolevovali. Měla jsem totiž zvláštní předtuchu, že kdyby mě Damon teď přestal líbat, stalo by se něco děsivého.

Tohle je ráj, tohle je ráj,
tohle je ráj, tohle je ráj.
Tohle je ráj, tohle je ráj,
tohle je ráj, tohle je ráj.
Tohle je ráj...

"Damone!" ozval se vztekle Stefan. Asi si založím věštírnu a budu si říkat paní Nugatella. Něco děsivého na obzoru = rozzuřený Stefan.
"Oops, I did it again!" usmálse přistiženě Damon.
"Zdrháme!" špitnul mi zároveň do ucha.
Vzápětí jsem byla v náruči staršího ze Salvatorů, který mě odnášel z dosahu toho mladšího. Ten nám byl vytrvale v patách. Jestli přežiju tuhle naháněčku stylu Upíři 11, tak už zvládnu fakt všechno!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katty Katty | 8. dubna 2012 v 20:46 | Reagovat

no tak to jo no ... hej musela jsem se smat ... fakt povedene a vtipne :-PP Vesele Velikonoce :-PP

2 Koki Koki | 8. dubna 2012 v 21:23 | Reagovat

Hej ty mě chceš zabít. Jako jedna láška lepší než druhá. To jeho koledování, ta SMSka. A ten konec. Prej: Oops, I did it again! A Upíři 11. :D Chcípám smíchy.
Veselé Velikonoce přeju :-P

3 Koki Koki | 8. dubna 2012 v 21:24 | Reagovat

[2]: hláška samozřejmě

4 Lenk@ Lenk@ | 9. dubna 2012 v 20:07 | Reagovat

Super povídka ;))
A chtěla sem se zeptat kdy bude pokračování Faith of the heard.. ? ;)

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 11. května 2012 v 20:42 | Reagovat

Ty mě tema naprosto skvělýma povídkama zabiješ :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama