9.kapitola: You and me are US

29. dubna 2012 v 18:33 | hplovehp |  Faith of the heart
Kapitolka je tu. Pro nepozorné čtenáře, tahle i předchozí zveřejněná kapitola patří k mojí povídce Faith of the heart, ne ke spoluautorské. Ta je momentálně nepohyblivá, Tewulinka nedodala další kapitolu. Snad si brzy najde čas. ;) Nicméně doufám, že se vám bude i tahle kapča líbit.

Nervózně jsem přecházela po svém pokoji. To nevypadalo vůbec dobře. Už je to Bonnie ví kolik hodin a on ještě nepřišel. Vydala jsem se ke dveřím.
"Ty mi utíkáš?" ozval ose vyčítavě za mými zády.
"Damone!" vyjekla jsem polekaně i úlevně zároveň a skočila do čekající náruče rozesmátého černovlasého upíra.
"Máš štěstí, že jsem nerozbitný. Normálního člověka bys už dávno umačkala."
"U normálního člověka bych nemusela mít strach, že se se svým bratrem roztrhá na kusy."
"Jsem absolutně celý a v pořádku."
"To máš štěstí." zabručela jsem. Zasmál se.
"Měla by ses vyspat." dodal pak ustaraně.
"Jako bych mohla spát, když jsi u mě v pokoji."
"Vždyť já hned zmizím."
"Ne!" vyhrkla jsem vyděšeně.
"Musela bys mě pozvat do domu, abych tu s tebou mohl zůstat."
"Já chci."
"Čekám u dveří." mrknul oslnivě. Seběhla jsem dolů (přičemž Jennina oblíbená váza málem letěla se mnou) a otevřela domovní dveře. Damon stál opřený o futra.
"Tak jsem si říkal, že zajdu na návštěvu." culil se. Zakroutila jsem nad tím hlavou.
"Pojď dál." vybídla jsem ho nedočkavě.
"Děkuju."
"Takhle se u mě neděkuje!" ohradila jsem se a přitáhla si ho do polibku. Moment! Jaktože jsme v mém pokoji?! Ty upíří pohyby mě vždycky zmatou. Ošila jsem se.
"Všechno v pořádku?" zeptal se.
"Ano. Jen mi asi bude chvíli trvat, než si zvyknu na to upíří 'šup sem, šup tam'." usmála jsem se.
"Budeš na to mít času, kolik jen budeš potřebovat." ujistil mě něžně.
"Damone!"
"Co jsem provedl?"
"Nekecej a líbej!" zakňučela jsem. Pobaveně mě políbil. Zapletla jsem si prsty do jeho vlasů. Dotlačil nás až na postel. Spokojeně jsem zapředla, když se mi povedlo sundat jeho tričko. Nechal se inspirovat. Zajímalo by mě, kde všude budu hledat svoje oblečení, když poletovalo po místnosti. Snažil jeden Damonův horký polibek a bylo mi jedno, jestli mám třeba kalhoty na Marsu.

"Jsi krásná."
"Lhát se nemá."
"Ale jdi ty."
Spokojeně jsem se tulila k Damonovi a zaklínala všechny vyšší mocnosti, co mě napadly, aby Jenna s Jeremym teď nepřišli.
Propočítala jsem naše schůzky a musela jsem se zasmát.
"Copak je tak zábavného maličká?" chtěl vědět Damon.
"Počítala jsem naši bilanci. Tři schůzky - dvakrát jsme skončili takhle. Pokud to bude pokračovat stejně, mezi lidi se nedostaneme. Čím to bude, že se zdržujeme převážně v ložnici?"
"To bude asi tím, že se v tobě ztrácám maličká. Zbožňuju tě."
"To je hezké vědět."
"No a já to nevím."
"Jsi můj. Stačí?"
"Nic víc po tobě nechci. Jen být tvůj."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L€nk@ L€nk@ | 29. dubna 2012 v 21:39 | Reagovat

Těším se na pokračování ;)

2 Koki Koki | 30. dubna 2012 v 9:02 | Reagovat

Nádherná kapitola. Četla jsem už včera, ale muj komp se rozhod protestovat takže komentuju až teď. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama