8.kapitola: Paráda

28. dubna 2012 v 15:45 | hplovehp |  Faith of the heart
Slibovaná kapitola. Upozornění: Ničemu se nedivte, nebo se udivíte k smrti. ;D Aneb kdo se diví, jem u divno. A kdo si hoví tomu je... ještě hůř. ;D

"Damone?" otevřela jsem oči. Nikde nikdo. Vstala jsem.
"Damone?" zkusila jsem to znova. Jestli se mi to celé jen zdálo, tak je to na buben kedluben.
"Baf!" ozvalo se mi za zády. Pomalu jsem se otočila. Došla mi důležitá informace. Jsem v jeho pokoji! Takže to sen nebyl!
"Slabé." zhodnotila jsem s nadzvedlým obočím. Krátce svraštil tělo. Pak se usmál. Oplatila jsem mu úsměv a nechala se políbit.
"Žádné kedlubny ani bubny." vydechla jsem.
"Cože?" naklonil pobaveně hlavu na stranu.
"Promiň, uvažuju nahlas."
"Taky to občas dělám."
"Uvažuješ?" podivila jsem se se smíchem.
"Jo. A ty zase zlobíš!"
Shodil mě zpátky na postel. Pohladila jsem ho po hrudi. Položil mi ruku ze strany na krk. Znejistěla jsem.
"Damone, já..."
"Neboj, stravu si sháním jinde." mrknul na mně.
"Kde?" zeptala jsem se opatrně.
"Víš Eleno, existuje takový bezva supermarket, kde prodávají speciální fruka pro upíry." zasmál se. Zírala jsem na něj jak prase na trs banánů.
"Kradu krevní konzervy v krevní bance, no." pokrčil neochotně rameny.
"Pokračování příště." zavrtěla jsem prudce hlavou a přitáhla si ho k polibku.
"Řekni mi, kdybych tě děsil." zabroukal mi do vlasů.
"To děláš pořád." ujistila jsem ho.
"To snad ne." podíval se mi do očí.
"Ale občas v dobrém slova smyslu." mrkla jsem rozpustile.
"Ty mě taky děsíš. Nikdy totiž nechápu, co se ti v té tvojí skořápce zase vylíhne." pohladil mě po čele.
"Vajíčko."
"Děláš si ze mně legraci."
"Ne. Ale mám hlad."
"Snídani pro slečnu Gilbertovou?" zeptal se.
"Ano prosím."
Zvedl si mě do náruče a přenesl do Salvatorovic kuchyně. Až jeho dotek na kůži mého stehna mě donutil kouknout se, co že to mám na sobě. Jeho košili? Bezva! Takže už je moje.
"Nejsem žádnej čaroděj." pokrčil rameny a naservíroval mi dva sendviče.
"Ještě aby." odfrkla jsem si. Pobaveně zakroutil hlavou.
"Ale tu pomazánku máš výbornou." zamlaskala jsem.
"Díky."
"Asi si přidám." zauvažovala jsem.
"Už není. Nepočítal jsem s tvou konzumací." vysvětlil s úsměvem. Přišla jsem k němu a zvedla si jeho ruku k obličeji.
"Co to tu nemáme? Pomazánku!" protáhla jsem provokativně. Vložila jsem si jeho potřísněný prst do úst a pomalu z něj tu lahodu slízla.
"Tady se mě někdo snaží dostat zpátky do ložnice." vydechl Damon.
"Možná." pokrčila jsem rameny.
"Ty potvůrko." usmál se a chtěl si mě přitáhnout blíž.
"Damone, koho to tam...Eleno!"
Jak jste jistě moudře usoudili, na scéně se objevil Stefan.
"To chce klid a pár veverek bráško."
"Eleno! Jsi v pořádku?!" ignoroval svého bratra.
"Naprosto. Damon ze mě nepil." ušklíbla jsem se. Zní to divně, ale Stefan evidentně mluvil o tomhle.
"Ani kapičku." upřesnil straší Salvatore a majetnicky mě objal kolem pasu.
"Paráda. Paráda!" prohlásil Stefan hlasem histerického Mickey Mouse.
"Eleno, možná by ses měla jít radši obléct a vrátit se k sobě domů. Tohle bude evidentně potřebovat bratrský rozhovor." povzdechl si Damon.
"Ale..." nebyla jsem si jistá, na kolik stabilní je Stefanovo sebeovládání. Ale odhadovala jsem Titanic.
"Přijdu za tebou, až to vyřeším." políbil mě do vlasů.
"Dobře." svolila jsem nejistě a vyběhla do jeho pokoje.
Ještě když jsme odcházela, Stefan tam pořád stál a opakoval: "Paráda. To je prostě paráda!" Damon mi s rezignovaným úšklebkem zamával. Pak už jsem radši zavřela dveře.

"Paráda."
"Ještě jednou řekneš paráda a já ti parádně utrhnu hlavu a hodím ti ji do obličeje." zavrčel Damon a protřel si oči. Jeho bratr už si půl hodiny hrál na zaseklou gramofonovou desku, což mu přirozeně lezlo na nervy.
"Ale ne, poslechni, je to fakt paráda!"
"Zabiju svého mladšího bratra, nezabiju svého mladšího bratra..."začal si polohlasně odpočítávat na lístcích květiny v pokojové dekoraci.
"A víš co je na tom nejparádnější?" zeptal se Stefan.
"Dostáváš se k pointě?" zvedl Damon s nadějí hlavu.
"Že jsem debil!" vykřikl mladší Salvatore.
"Fajn. Nějaké novinky by nebyly?" zašklebil se ten černovlasý.
"Nechal jsem tě, abys mě sem vystopoval. Aby ses seznámil s Elenou. A ona ti teď skočila rovnou do náruče. Paráda!" culil se nepřirozeně Stefan.
"Jen klid Damone. To bude nějakýma radioaktivníma veverkama. Jop. Tvůj bratr nemůže být tak švihlej odjakživa. Toho by sis přece všiml." mluvil si Damon pro sebe. Jeho bratr sebou najednou cukl.
"Damone!" zaječel potom.
"Konečně se někam dostáváme!" div že netančil radostí volaný.
"Ty a...Já..."
"Si půjdeme zahrát fotbal?" mrknul neviňoučce Damon.

Odkaz na písničku (která je podle mě boží!) :D :
http://www.youtube.com/watch?v=0DzrAbLp3WE

"Takře si to ještě jednou ujasněme."
"Stefane! Nechápu co dalšího bych měl ještě říct!"
"Odloudil jsi mi dívku, kvůli které jsem existoval. Mám právo vyptávat se tě na všechno. Pořád dokola."
"Dívku, kvůli které jsi existoval? To už jsem slyšel."
"Dost nechutný Nekonečný příběh."
"Jop."
"Takže jsi ji neovlivnil?"
"Ne. Asi ji očarovalo moje charisma."
"Grrr! Mohl by ses chovat slušně?"
"Donuť mě." mrkl Damon rozpustile a rozběhl se po fotbalovém hřišti. V ruce držel fotbalovou mičudu.
"S radostí." zazubil se Stefan. Vzápětí už se bratři váleli v trávě.
"Jaký stupeň?" zeptal se Damon.
"Co prosím?"
"Jaký stupeň zloby. 'Nesnáším-svého-staršího-bratra' nebo 'Damone!-Urvu-ti-hlavu!'?"
"Stupeň: 'Jsem-pitomec-a-bratr-toho-umí-využít'." uchechtl se trošku ironicky Stefan.
"Nebudeš dělat něco nepřístojného?"
"Myslíš jako zabít tě a unést Elenu? Ne."
"Překvapuješ mě Stefane. Čekal jsem víc vrčení, zubů a výhružek."
"To není můj styl. Doufám, že ode mně neočekáváš ještě požehnání."
"Je mi jasné, že by mi bylo 'požehnáno' akorát tak nějakým klackem po hlavě."
"Správná úvaha."
"To je fajn. Měl jsem obavy."
"Jsi můj bratr. To bych ti neudělal. Ne vědomě. A kromě toho, ikdyž by ses mi občas nejvíc líbil nasekaný na drobno...Mám tě rád."
"Teď jsi mě dojal Stefane. Víc než konec Osobního strážce." popotahoval hraně Damon.
"Šašku." zakřenil se Stefan a chtěl svého bratra znovu shodit na zem. Ten to ovšem čekal a tak se mu obratně vyhnul.
"Víš, když se mi takhle válíš u nohou...Taky tě mám rád." křenil se starší Salvatore.
"Pako."
"Konec sentimentálních projevů lásky. Jdeme hrát!" pronesl Damon rozjařeně.

Správce hřiště se nestačil divit, když se vydal ráno zkontrolovat své pracoviště. V trávě se skvělo několik prohlubní. Jedna z nich směle konkurovala aztécké studně. Nebohý muž sebou praštil přímo vedle ní. Nemohl tudíž slyšet rozhovor dvou 'mladíků'.
"Zničil jsi hřiště!"
"Nezapomínej, kdo mě do něj zavrtal!"
"Alespoň na chvíli jsi byl roztomilý. Jako Krteček!"
"Stefane!"
"Máš nějaké problémy, bratře?"
"Neštvi! Nebo se domluvím s Bambim na útoku."
"Fajn."
Oba se chvíli rozzlobeně měřili, pak se ale rozesmáli.
"Salvatorovi!" zařval černovlasý.
"Vám to zase nandali!" doplnil ho ten druhý. Vítězně si plácli, načež rozesmátí odkráčeli k domovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Damon a...?

Rebekah 5.2% (6)
Katherine 5.2% (6)
Elena 79.1% (91)
Bonnie 7% (8)
Caroline 3.5% (4)

Komentáře

1 Katty Katty | 28. dubna 2012 v 17:01 | Reagovat

Hej coože?? :D :D Vítězně si plácli?? :D :D tak to jo no, zacina to byt p*del :D :D palec nahoru pro obě dvě :D :D

2 L€nk@ L€nk@ | 28. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

Super :D

3 lady Katysek lady Katysek | Web | 28. dubna 2012 v 20:15 | Reagovat

Waw ... :-D Nó, těším se co bude dál :D

4 Marry Marry | 28. dubna 2012 v 21:25 | Reagovat

Já prostě zbožňuju tuhle povídku :))

5 Koki Koki | 29. dubna 2012 v 10:55 | Reagovat

To si děláš srandu, že jo? To je naprosto a jedinečně perfektní. Jedna hláška lepší než druhá a ten konec. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama