8.kapitola: Maybe...

30. dubna 2012 v 17:35 | hplovehp |  We Are Who We Are
Kapča od Tewulinka. Ten koenc je akorát tak na zapleštění. Vážně! :D

,,Jo, to máš pravdu, noc je ještě mladá." Zamumlalo to malé stvoření na posteli přitulené k tomu medvědovi, co se mi podařilo získat. No jo, jsem to hold šikovnej kluk!
,,Tak co bys řekla na procházku?" Usmál jsem se. Zvedla ke mně svá oříškově hnědá kukadla. Jak moc jsem ji chtěl políbit. To laškování při zmrzlině.. to bylo.. ÚŽASNÉ!!!
,,Procházka? Jenom procházka?" Nedůvěřivě si mě měřila od hlavy k patě. Povzdychl jsem si, protočil oči a hupsnul vedle ní na postel.
,,Nevěříš mi?" Zapředl jsem ji do ucha a ona vylekaně koukla mým směrem. Usmál jsem se a naklonil k ní. Do nosu mě praštila její vůně. Ta nádherná vůně… Kruci.. ještě chvíli a neudržím se. Musím jí políbit…
,,No… jen se bojím, že by to mohlo být něco jiného, než jen procházka." Přiznala a zamrkala jako panenka.
,,Ale princezno.." Usmíval jsem se. ,,Bude to procházka po parku. Bereš?" Mrknul jsem a ona se usmála. Mile, přívětivě, jak to umí jen ona. Chytil jsem ji za ruku. Její výraz se trochu pozměnil. Podívala se na naše ruce, propletené k sobě. Pak zpátky na mě a já jen koukal. Bez výrazu. Byla to jakási jistota. Znovu shlédla na ruce. Jemně se vyvlékla z mého držení, prohlédla si můj obličej a vstala.
,,Procházka po parku zní dobře.." Odpověděla zády ke mně a vydala se do koupelny. Zamkla za sebou a už jsem slyšel jen téct vodu. Povzdychl jsem si a kouknul na tu plyšbludu.
,,Co jsem zase udělal špatně?" Zamračil jsem se a čekal, jakoby mě mohla ta věc odpovědět. ,,Vždyť… lepším se.. škádlení.. to k tomu patří. Bože.. miluju ji a mám takovou domnělou, nereálnou představu, že ona mne taky. Ta zmrzlina a všechno.." Povzdychl jsem si.

Poslouchala jsem tiše za dveřmi každé jeho slovo. Podlamovala se mi kolena a z očí se draly slzy. To co jsem slyšela, bylo něco, co člověk neslyší denně. Zvlášť ne od Damona. Toho klidného, pošklebující ho se a sexy upíra. No ano, je sexy. Za tohle přiznání si mě upalte, když to musí být, ale tohle prostě je pravda a to musí uznat každý. Vypnula jsem vodu, podívala se na sebe do zrcadla a vyšla ven dveřmi na chodbu. Pomalu jsem sešla schody. Nepochybně mě slyšel, ale to mi nevadilo. Vzala jsem si své nové baleríny od něj a otevřela dveře. Zabte mě za tohle. Ale mě se prostě chce, utíkat před Damonem. Aspoň bude sranda.
,,Eleno?" Slyšela jsem ho, pro sebe se pomalu usmála a už jsem vyběhla ze dveří a běžela jsem si to přímo k parku.
,,Jen dýchej Eleno, dýchej." Opakovala jsem si a málem vykřikla, když jsem naletěla přímo do Damona.
,,Kam si myslíš, že utíkáš?" Pozdvihl jedno obočí a já se pousmála a naklonila k němu. Nepila jsem něco? Tohle není moje chování.
,,Do parku. Baví mě ti utíkat." Uculila jsem se a už jsem to schytala. Chytil mě do náruče a přemístil se do parku na plochu pro pikniky. A položil mě do trávy, která byla vlhká padlou rosou. Koukal mi do očí a já mu ten pohled oplácela. Když se mírně naklonil, neucukla jsem. Stále jsem hypnotizovala jeho oči.
,,Už mi neutíkej." V jeho hlase jsem rozeznala žádost, ne rozkaz. Ale mírumilovnou žádost. On mě požádal, on prosil, abych už mu neutíkala. Bože.. mě klepne.
,,Nebudu." Zamumlala jsem a pak jen ucítila jeho rty na těch mých. Jak mě laskají, byly jemné a jeho polibky, byli jako motýlí pohlazení. Byly něžné a.. krásné. Naprosto dokonalé. Když do polibku přidal i jazyk. Zachvěla jsem se slastí a vyšla mu vstříc. Překvapená svou reakcí, jsem zprudka otevřela oči, ale ihned jsem je zase zavřela. Vychutnávala jsem si jeho polibky. Jak se nám jazyky proplétaly a všechny jeho dotyky. Na mých bocích, ve vlasech. Ach.. Poddala jsem se, poddala jsem se Damonovi. Tomu druhému bratrovi. Stefan byl někde daleko od mého mozku. Prostě ho můj mozek vyhodil. Jeho jméno bylo bezdomovec v mé hlavě. Teď jsem tam měla jen samé Damon, Damon, Damon a políbil mě, líbáme se… jupí. Sakra. Tohle byla slova, vyhrazená pro můj mozeček. Měla jsem tam vlastně spíš guláš. Když se ode mě oddálil, nadechla jsem se. Zapomněla jsem mezi polibky dýchat, vlastně mi Damon ani nedovolil se nadechnout. Hihi.. Koukal na mě svýma úžasnýma očima a já červenala rozpaky. Díval se na mě, já na něho. Pak se sklonil a znovu mě políbil. Tentokrát vášnivěji, už to nebyl ten lehký polibek, byl to vášnivý a silný polibek a přesto kouzelný. Vyšla jsem mu svými rty vstříc. Ale pak jsem jen vylekaně odtáhla hlavu. Jako kdyby do mě blesk uhodil, jsem se mu vyvlékla a rozpačitě na něj koukala. Uhladila jsem si vlasy. Olízla si rty a vstala. Rozeběhla jsem se k domovu. Musela jsem být sama. Když jsem tam doběhla. Zavřela jsem za sebou dveře a sesunula se s brekem na podlahu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Damon a...?

Rebekah 5.2% (6)
Katherine 5.2% (6)
Elena 79.1% (91)
Bonnie 7% (8)
Caroline 3.5% (4)

Komentáře

1 Koki Koki | 30. dubna 2012 v 18:13 | Reagovat

Skvělá kapitola. Prej klidně mě upalte. Zrovna dneska. :D
Ale ten konec.

2 Anička Anička | 30. dubna 2012 v 18:41 | Reagovat

Moc hezké. Líbí se mi, jak si ji získává. A Máš talent odvádět mou pozornost od učení :-D Ne fakt píšeš dobře. Akorát by to občas chtělo trochu drama, aby to nebylo pořád sladký plus si zopakovat mě a mně. Ber to jako přátlskou radu a piš, jsi v tom skvělá a bavíš mě. :-) ;-) :-)

3 Katty Katty | 30. dubna 2012 v 20:06 | Reagovat

proc breci?? JEZIS :) no reknete, brecela by nektera z vas, kdyby ji libal Buh?? :) ;) ;) jako vzdy dokonala kapitola :D dekuju :) ;)

4 hplovehp hplovehp | Web | 30. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

[3]: Jo, já jo. Štěstím. :D :-P

5 L€nk@ L€nk@ | 1. května 2012 v 19:10 | Reagovat

Píšeš super ! ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama