5.kapitola: Máme rádi zvířata!

26. dubna 2012 v 15:02 | hplovehp |  We Are Who We Are
Moje kapitola. ZOO. No OMG! :D To zas bude. Snad to ohodnotíte pozitivně. ;)

"Podívej! To je krásná opička!" zajásala jsem.
"Vždyť vypadá jako Stefan." zamračil se Damon. Koukla jsem na toho paviána s rudým pozadím a málem jsem líbala Matičku Zem. Můj upírák mě naštěstí chytil. Konečně taky dělá něco užitečného!
Vedle byly žirafy. Jedna z nich shledala Damonovi vlasy nadmíru chutnými, tak mu je začala okusovat.
"Neštvi! Nebo tě dám Stefanovi na narozeniny!" vyhrožoval. Stefan musí mít oprovdu strašnou pověst. Nebohá žirafa se málem přelomila, jak pospíchala pryč.
"Pojď princezno. Dáme si cukrovou vatu." vzal mě kolem ramen.
"Jasně, ty moje malý pochodující křoví." zašklebila jsem se.
Tomu dědovi u vaty to trvalo. No, možná na to mělo vliv, že jsem si dala od každé příchuti trochu. Rozhlížela jsem se zatím po ostatních stáncích, co tu byly naplácané.
Pak jsem objevila to něco. Drapla jsem Damona za bradu a otočila ho požadovaným směrem. Pro jistotu jsem ještě ukázala.
"Když mi furt říkáš princezno." zamrkala jsem nevině.
"Takový plastový šunt?" zavrtěl znechuceně hlavou.
"Pf!" protočila jsem oči. Přiskotačila jsem ke svému vysněnému diadému se skleněnými démanty, narazila si ho na hlavu a na odchodu uklidnila prodavače: "Tam ten pán vám to zaplatí!"
"Samozřejmě. A prosil bych ještě tamten meč!" zakřenil se na mě můj upíří dohled vyzývavě. Prodavač mu meč s očividnými obavami podal.
"Vracet nemusíte." usmál se velkoryse Damon. Netuším kolik mu dal. Ale asi hodně. Ta dobrá duše prodavačská si totiž při pohledu na bankovku kecnul na zadek. Doslova.
"Budeš s tím plašit vrabce?" koukla jsem podezřívavě na plastovou věc v Damonových rukách.
"No dovol?! Když ty jseš princezna, tak potřebuješ rytíře!" prohlásil hrdě a tasil. Z klobouku vedle stojící ženy se snesla nevkusná umělá gerbera.
"Květina pro mou paní!" sebral ji ten mušketýr a narval mi ji do rukou.
Pomalu jsme se procházeli dětským koutkem. Zrovna jsem si olizovala prsty od zbytků cukrové vaty, když...
"Temný rytíř na severozápadě!" křikl Damon. Protočila jsem se celá kolem své osy. Co já za to můžu, že nemám zeměpisné buňky?
"U akvária." napověděl mi. Konečně srozumitelné informace. Hřebíky a dva tejdny prošlý vepřový! Co tady dělá Stefan?!
"Schováme se!"
"Ne. Ujedeme mu."
A než jsem se nadála, sedím na dřevěném koníkovi na pružince a Damon za mnou.
"He?" zmohla jsem se na neandrtálský výraz údivu.
"Hýýýýjééé!" zahulákal rytíř. Asi si to ale špatně vypočítal. Odrazil nás příliš, takže naše zadní partie mohly blíže seznámit s pískem u dětského hřiště. Stefan šel zrovna v tu chvíli okolo...A vůbec si nás nevšiml! Varianta A: Já a Damon jsme chameleoni. Varianta B: Stefana ani nenapadlo, že bysme ty dvě osoby hrající si na skřítka Písčíka mohli být my.
"Ty jsi rytíř Katastrofa!" vykašlala jsem asi půl tuny písku.
"Ale ťuťu, ňuňu!" nasadil výraz "starostlivá-mamča", pak se rozesmál.
"Kam teď?" zeptala jsem se během hraní si na archeoložku.
"Co bys řekla na nějaký taneček?" zazubil se.
"Přes dvě pekla? To už ho mám dneska za sebou!"
"Nebuď zlá!" pokáral mě.
"Tak fajn!" rezignovala jsem.
Zastavili jsme se u mě doma, kde zůstala čelenka a po dlouhém dohadování i meč. Aby Damon neřekl, že jsem jen protivná nevděčnice, oblekla jsem se do šatů.


























"Šuší madam, šuší." pochválil mě ťamanštinou.
"Jedeme?"
"Ty bys taky pořád někde rajtovala." zakroutil hlavou.
"Říkal jsi něco o tanci."
"To bylo předtím, než jsem tě viděl v těch šatech." poznamenal a nasunul se ke mně. A to si říká rytíř! Zůstala jsem uvězněná mezi ním a toaletním stolkem.
"To je přesila!" zakňourala jsem.
"Nepovídej! Fakt?!" vykulil oči v hraném údivu.
"Damone!" okřikla jsem ho.
"To je pořád jen: Damone! Damone nesmíš! Damone zůstaň!" žbrlal si, ale pustil mě.

Zašili jsme se do jednoho tanečního klubu. Fajn změna oproti Grillu. Až na ty zástupy děvčat, které se pomalu ale jistě přesunovaly k mému rytíři.
"Nemáš po ruce Raid? Nebo tak něco?" optala jsem se Damona.
"Proč?" vyprskl.
"Slézá se to k tobě jak mouchy na med." sdělila jsem důležitě. Pochopil.
"Tobě to vadí?" povytáhnul obočí.
"Nechce se mi tu být samotné." mlžila jsem. Nespokojeně zavrtěl hlavou. Přesto mě vzal kolem pasu, aby dal najevo, že patří ke mně. Z ksichtíků jeho obdivovatelek jsem měla povznášející pocit.
"Jé, to je dobrá písnička!" zajásala jsem a smýkla s Damonem na parket. Počkat! Jaktože jsem si nikdy nevšimla, že se v Boom Boom Boom Boom od Vengaboys zpívá o tom, že chci někoho dostat do postele?!
"Vážně?" zachechtal se Damon. Když už jsem se do toho uvrtala, tak alespoň pořádně! Položila jsem si ruku na jeho hruď a pomalu s ní jela až k okraji pásku.
"Nejsi jediná, kdo tuhle hru umí hrát, princezno." upozornil mě. Ruce na mých zádech sjely těsně nad zadek. Polkla jsem. Pytle a křepelky, já mám nápady! Naprosto nedobrovolně jsem slastně vydechla, když se mi jeho rty "nedopatřením" dotkly krku.
"To si nech až do soukromí." mrknul na mně. Dejte mu někdo korunu, ať drží hubu! Takhle jsme se navzájem dráždili celou písničku.
"Potřebuju panáka!" prohlásila jsem zadýchaně, když ta vzrušující noční můra skončila.
Opravdu na mě měl Damon dohlížet? Moc trápení si s tím nenadělal. Fernety do mě létaly jeden za druhým. Ale vymstilo se mu to. Celou cestu domů jsem mu zpívala o nějakém teplém letním dnu.
Jenže ouha! Když jsem před svým domečkem vystoupila, nějaký pitomý skřítek mi začal mačkat žaludek. Schody jsem brala snad po pěti. Damon mě dostihl až v koupelně.
"Jsi v pořádku?" staral se.
"Neruš. Debatuju s umyvadlem." zachrčela jsem.
"Evidentně si máte co říct." zaksichtil se znechuceně a zmizel. Tak to jsem si o něm nemyslela. Tfujtajbl, takhle mě nechat ve štychu!
Zase jsem se spletla. Damon se totiž ani ne za pět vteřin přiřítil s navlhčeným ručník. Otřel mi obličej, štítivě opláchnul umyvadlo. Pak mě vzal do náruče a odnesl do postýlky.
"Co to...!" zkusila jsem zaprotestovat, když mi vyhrnoval tričko. Pak už jsem jen úlevně vydechla. Ty studené ruce na břiše, to vám byla slast!
"Zkus usnout." navrhl mi.
"Fajn." přitakala jsem. Přitulil se k mým zádům, aby mi mohl pořád dělat rukama obklad.
"Díky. Jseš přece jen správnej rytíř." pochválila jsem ho.
"Máš má princezno dávno spát..." začal broukat. Zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak se Damonova ruka snaží posunout výš, než jí bylo třeba. Razantně jsem ji posunula zpátky. Klasický případ přechválení.
"Já nerad." omluvil se šeptem.
"Rád nebo nerad. Já ti dám!" pohrozila jsem mu. Bohužel jsem se vzmohla jen na cuchání vlasů.
"Nenamáhej se. Potrestat mě můžeš i ráno." zazubil se.
"Taky pravda." zívla jsem.
"A Damone?" oslovila jsem ho ještě.
"Ano?"
"Dneska se mi s tebou líbilo. Docela. Takže z toho nezpychni a ....Dobroúúúú."otevřela se mi ústa jako tygrovi.
"Dobrou." popřál mi překvapeně. S příjemný pocitem naplno prožitého dne jsem usnula.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | Web | 26. dubna 2012 v 16:57 | Reagovat

Totálně umírám smíchy !! :-D Parádní díl, za chvíli skončím se smíchem na podlaze ! :D :-D

2 Koki Koki | 26. dubna 2012 v 17:17 | Reagovat

Já už se ani nemůžu smát. Před chvíli jsem skončila se čtenim vtipů, kterejch má za sebou asi čtyřista takže mam fakt dost. :-D

3 Lenk@ Lenk@ | 26. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Ty mě fakt umiš rozesmát :D :D
Těším se na pokračování ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama