27.kapitola: My new friend without a name

14. dubna 2012 v 18:42 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Jak vám nadpis napovídá, jméno se zase nedozvíte. ;D Omlouvám se, ale tohle tajemství se odhalí později. Naše chytrá Tewulinka už na něj přišla. :D Ale bude v té kapitolce náznak, který by mohl napovědět. Velmi nenápadný. ;) Opět pohled Caroline.

Seděla jsem ve své vězeňské cele s benátským zrcadlem a sametovou pohovkou a zoufale jsem se nudila. V domě byla jenom Mučitelka-mrkev. Ten, co zoosnoval můj únos (pro změnu jsem věděla, kdo to je, ale ovlivnil mě, abych nedokázala říct jeho jméno) byl někde na výpravě.
Překvapilo mě, že mi chyběl. Ikdyž... vezměme v úvahu, že když tu není, musím trávit čas s tou červenovlasou čarodějkou. To by se na něj asi těšil každý.
"Už se vrátil. Je v zahradě. Prý jestli chcete..."
Ani jsem svou hlídačku nenechala domluvit a vyběhla jsem ven. Hurá! Konečně alespoň malý pocit volnosti. Zavřela jsem oči a nastavila jsem tvář slunci. Ozvalo se zapraskání větviček.
"Haló?" zkusila jsem to. Žádná reakce.
"Jak na tebe mám volat, když jsi mi zakázal říkat tvoje jméno? Kozle?" dala jsem si ruce v bok.
"Pokud ti to udělá radost." vyořil se s pokrčením rameny zpoza stromu. K džínsům si oblekl světle modrou košili a v hnědých vlasech, které měly díky slunci karamelový nádech, měl zastrčené brýle pilotky.
"Neudělá." ujistila jsem ho příkře.
"Dneska máme krásné počasí." přeladil, naprosto ignorujíc můj tón.
"Jako stvořené na rande." zašklebila jsem se ironicky.
"Šla bys?" mrknul na mě sebevědomě.
"Jo." odvětila jsem mile. Po tváři se mu rozlil vítězný úsměv.
"Ale ne s tebou." schladila jsem ho a vydala se pryč. Objevil se přímo přede mnou.
"Opatrně Caroline. Jsem tolerantní, ale nemám rád, když mě někdo zesměšňuje." varoval mě. Pořád se však usmíval. Lezl mi tím na nervy.
""Já zase nemám ráda, když mě někdo omezuje. Takže jsme si kvit." ujistila jsem ho a chtěla se vydat jiným směrem. Znovu mi zastoupil cestu.
"Co chceš?!" nevydržela jsem to a vyletěla jsem na něj.
"Pozvat tě na večeři." vrhl na mně pohled zpod řas. Vrhla jsem na něj ten nejdeprimovanější pohled jaký jsem mohla a vydala jsem se rázným krokem zpátky k domu. Následoval mě.
"Líbí?"zeptal se, když jsme došli do velkého pokoje. Na stole byla prostřená honosná večeře.
"A to myslíš vážně?" zamračila jsem se.
"Nesmrtelně vážně."
"Uneseš dva lidi. Jednoho málem necháš umučit k smrti, druhého chceš nacpávat kaviárem. Měl by sis přehodnotit priority." zavrčla jsem.
"Tím chceš říct, že bys byla radši zavřená ve sklepení a mučená?" zatvářil se nechápavě.
"Ne! Tím jsem chtěla taktně naznčit, kam že si ten kaviár můžeš strčit!" zaječela jsem. Než se stihnul vzpamatovat, vběhla jsem do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi. Naštěstí za mnou nešel. Praštila jsem sebou na tu zatracenou sametovou pohovku a asi po třetí vzteklé slze jsem usnula.

Probrala jsem se, až když byla tma. Ten podnět, který mě vyburcoval, byla silná vůně mastných špekáčků nad ohněm. Vydala jsem se na průzkum. V koutku anglické zahrady byl slušný táboráček. U něho stál můj věznitel a právě sundával z opékací vidlice asi deset jemně zuhelnatělých špekáčků. Polkla jsem.
"Caroline." usmál se na mně.
"Co se to tu děje?" zeptala jsem se.
"S kaviárem jsem nepochodil. Špekáček si snad nikam strkat nebudu muset." vysvětloval, zatímco na papírovém tácku připravoval směs horčice a kečupu. Jak přišel na to, že mi to bude chutnat nevím, ale...
"Díky!" vyhrkla jsem rychle, uloupila jeden špekáček, namočila si ho do toho horčicokečupového nadělení a pořádně si rafla. Napodobil mě a společně jsme se usadili na orosenou trávu.
"Teď už by to chtělo jenom něco na pití a hudbu." zamručela jsem labužnicky. S výrazem "ach-tleskejte-mi-já-jsem-skvělý" vytáhl zpoza zad přenosné rádio a láhev whisky. Zajímavé, že všichni upíří chlapi, co znám, pijí whisky. A mě už tím taky nakazili.
Přihla jsem si z lahve, zatímco on zapnul rádio. Písničku jsem poznávala. Byla to jedna z mála, kterou poslouchal můj táta a která se mi líbila. Zpívala ji nějaká...Pat...krucipísek, jak to jenom... Avatorová! Nebo tak nějak.

Odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=serV18MirGg

Celé to bylo divné. Seděla jsem v orosené trávě, na sobě bílé hedvábné šaty, živila jsem se už druhým špekáčkem a ten jsem zapíjela uleželou whisky.
"Copak?" zeptal se mě mile, když jsem se zasmála.
"Svět je zvláštní." pokrčila jsem rameny.
"A to si počkej, jak zvláštní ti bude připadat, až na něm budeš tak dlouho, jako jsem já!" trumfoval mě. Zabraní do překvapivě družné debaty jsme zkonzumavali všechny špekáčky. Až na poslední.
Než jsem se stihla vzpamatovat, měl ho v ústech. Pes jitrničku sežral...takhle nějak se to zpívá v té dětské písničce. Akorát, že by to potřebovala menší úpravičku. Můj únosce špekáček mi sežral...
"Hej!" okřikla jsem ho. Nevině pokrčil rameny.
"Přetahovaná!" zařvala jsem podnapile a chytila do zubů druhý konec špekáčku. Pobaveně zakoulel očima, načež jsme se do sebe oba snažili nacpat co největší kus. Vyhrával. Pche, to si chce říkat gentleman!
Při posledním soustu se nám rty otřely o sebe. Nevypadal, že by mu to vadilo. Spíš si mě tak nějak lovecky měřil Já měla alkoholem posunuté hranice opatrnosti, takže jsem se tomu jenom hihňala. Přiblíž se na vzdálenost, při které by mi v normálním stavu blikal výstražný majáček. Teď mi to ovšem připadalo děsně vtipné.
Ucítila jsem jeho ruku na své noze pod sukní. Jel od kotníku, přes koleno....Na stehně zpomalil. Začalo mi docházet, že se něco děje. Jeho dotek se mi nelíbil, stejně jako mě vzrušoval. Bohužel nebo bohudíky (to jsem si nebyla momentálně jistá) jsme už nebyli sami.
"To si vy kluci nikdy nemůžete najít lepší objekty svého zájmu?"protáhla otráveně Rebekah.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 14. dubna 2012 v 19:32 | Reagovat

Tak jako dost dobrá kapitola. To jak ho setřela s tim rande bylo perfektní. Skvělý výběr písničky.
A mimochodem chlapec má vkus. Já už prakticky jiný brejle než pilotky nenosim. :-)

2 Tewulinka Tewulinka | Web | 14. dubna 2012 v 22:30 | Reagovat

Jůůů :D úžasná kapitola a co tam pleteš Rebeku?? :D moc se ti povedla kapitola, jsem strašně ráda, že si ji sem dala, úžasná je!!! :)))

3 Dixie Dixie | Web | 14. dubna 2012 v 22:45 | Reagovat

Kol?

4 L€nk@ L€nk@ | 14. dubna 2012 v 23:04 | Reagovat

Skvělá kapitolka ;)) Honem další ;)))

5 Lilly Lilly | E-mail | 15. dubna 2012 v 21:26 | Reagovat

super... nebude to náhodou ten pan neznámí Kol??? jen mě to tak napadlo...jinak se těším na další dílek :-D  :-D  :-D

6 Barussiiik Barussiiik | 15. dubna 2012 v 22:02 | Reagovat

krása. Už se chci konečně dozvědět, kdo to je. Moc mě napínáš :-D

7 lady Katysek lady Katysek | Web | 20. dubna 2012 v 10:01 | Reagovat

Parádní kapča a taky parádní povídka !! Kdy se chystáš přidat další ?? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama