2. Kapitola: O-ou... Mystic Grill :D

25. dubna 2012 v 17:33 | hplovehp |  We Are Who We Are
Pokračování téhle spoluautorovky. Autorka je tentokrát Tewulinka, takže pokud by vám z toho mírně přeskočilo, odškodné požadujte po ní. ;) Jinak podle mě je to úplně perfektní kapča.

,,Dneska mají divný pivo." Zakňučela jsem a vzala Damonovi jeho whiskey.
,,Hele!" Zasmál se a už mi bral mou (jeho) whiskey, ale já ji vypila na ex.
,,Smůla!" Vyplázla jsem na něj jazyk a objednala další dvě skleničky.
,,Ale, ale." Zavrtěl pobaveně hlavou a objednal jich rovnou šest. Pozdvihla jsem obočí, když přede mě nějaká prsatá barmanka/servírka postavila několik skleniček. Samozřejmě ty své melouny nezapomněla strkat Damonovi přímo do nosu. Měla nasazený svůj, nejspíš, "flirt face" a poté zase odcupitala pryč.
,,Proč vlastně chodíš do školy?" Vypadlo ze mě, když jsem vypila další skleničku.
,,Nuda?" Zazubil se a hodil do sebe whiskey.
,,Damone.." Povzdychla jsem si. ,,.. Tohle jsou jen kecy v kleci." Zamračila jsem se.
,,Hmm… možná v tom je, něco víc." Připustil a další porce whiskey do něj zahučela.
,,Tůdle, nůdle Amerika." Vyplázla jsem znovu jazyk a vypila další skleničku.
,,Tady se někdo chová jako malé dítě." Pobaveně na mě koukal a objednal další pití. Servírka samozřejmě ochotně zamrkala a už nalévala nový počet. Deset. To bude ráno kocovina.
,,Hmm… možná, ale aspoň nechodím do třídy, ve které nemám co dělat." Zamumlala jsem a vzala si kabelku, jelikož mi zvonil mobil. Stefan.. Grr… Típla jsem to.
,,Nějaký problém v ráji?" Uchechtnul se můj společník. Jen jsem protočila oči a zamračila se na tu prsatici. Sama se na mě závistivě zamračila. Pokrčila jsem rameny.
,,To víš… stává se, že i problémy se objeví." Potvrdila jsem. ,,Třeba i v mé třídě." Zamumlala jsem si pro sebe.
,,Ale no tak, malá." Zasmál se.
,,To nic, dědo." Ušklíbla jsem se. Tím jsem ho vykolejila. Můžu si gratulovat. Zůstal na mě jen zírat. Žádná sarkastická poznámka. S pocitem vítězství jsem se postavila, vyklopila do sebe dvě skleničky, vzala jsem si kabelku a nechala útratu zcela na něm. A i tu prsatici, která se k němu hned přihrnula.
,,Eleno!" Zakřičel za mnou, když jsem vycházela. Jen jsem se otočila, usměvavě mrkla a vyšla ven. No… vyšla, vypadla! Brkla jsem o své opilé nohy a kdybych se nechytla zábradlí, jéjda, spadla bych. To by bolelo.
,,Ou.. příště to nesmím přehánět s pitím." Postavila jsem se. Urovnala jsem svoje oblečení a vydala se pryč. Domů.
,,Kampak, princezno?" Objevil se přede mnou Damon a já leknutím nadskočila.
,,Domů." Uculila jsem se a obešla ho. ,,Můžeš jít za tou prsatou servírkou." Pokrčila jsem rameny.
,,Ale copak, žárlíš?" Překřížil si ruce na tom.. ehm… jak, že je to slovo? Božím? Ne.. no prostě hrudi a zkoumal mě šibalským úsměvem.
,,Pche, to sotva." Zaprskala jsem, jako nějaká útočící kočka.
,,Šíleně ti věřím." Zasmál se. Protočila jsem oči a šla dál.
,,Věřte nevěřte." Použila jsem jméno televizního "seriálu" o zvláštních úkazech. Bych jim mohla směle konkurovat. Znám upíry, vlkodlaky…no, znám toho hodně.
,,Css, ty bláboly od nich si odpusť." Šel vedle mě. Povzdychla jsem si.
,,Neodpustím." Usmála jsem se jako nevinnost sama.
,,No, tak to budeš potrestána." Šibalsky se usmál tím šišatým úsměvem.
,,To určitě." Uchechtla jsem se a hned toho litovala, jelikož jsem skončila v trávě před domem a Damon mě lechtal. Smála jsem se a pokoušela bránit, ale moc mi to nešlo.
,,Uznej, že žárlíš a já tě nechám." Usmál se a na chvíli přestal, abych mohla promluvit.
,,Neuznám to, co není pravda." Vyplázla jsem už po několikáté za tenhle den jazyk a v neočekávaném momentu ho překulila pod sebe a usmála se.
,,Hej!" Zasmál se a já rychle vstala a vystřelila jak raketa ke dveřím domu se schovat, ale ani jsem se tam nedostala, jelikož jsem skončila na houpačce, co je u nás na verandě.
,,Co blázníš, musíš dělat domácí úkol na ájinu." Protáhla jsem při vzpomínce na to, snad největší zlo, co existuje. Děravou přehradu, která stříká vodu. Ženskou dozorkyni ve vězení. Brr… Prskajícího maniaka.
,,Myslím, že ne." Uculil se.
,Jenže já ano, takže sbohem." Mávla jsem rukou a bezúspěšně se snažila vstát. Damon mě držel tak, že jsem se nemohla hnout.
,,Žádný sbohem, princezno ." Usmál se vítězně.
,,Dneska toho bylo moc." Postěžovala jsem si unaveně.
,,No, stejně by jsi, takhle podnapilí, na nic nepřišla." Prohlásil rozhodně.
,,Nejspíš." Zamumlala jsem.
,,Určitě." Potvrdil. Jen jsem se opřela o houpačku a on začal pomalu kolébat houpačkou.
,,Můžu už jít?" Zívla jsem.
,,Ne." Usmál se a já jen zavrtěla hlavou. Opřela jsem se o jeho rameno.
,,Dobře…" Pomalu jsem usnula. Sama nevím jak, ale usnula. To nejspíš to pití a to zpropadené klimbání.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Klikni a udělej mi radost:

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama