17.kapitola: And we can love forever...

28. února 2012 v 21:45 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Nazdar. Původně jsem sem přišla odpoledne, koukám a říkám si: Tři komentáře, slabota, navíc jsem unavená, dneska to na kapču nevypadá." Kouknu se znova okolo devíti večer - 6 komentářů. To mě pochopitelně nastartovalo. Protože trh je (jak si jistě velmi dobře pamatujete z Damonova doučování xD) místo, kde se setkává poptávka s nabídkou. Poptávka po další kapitole mě tedy donutila stvořit další nabídku - další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit.

Probudila jsem se v domě Salvatorových - hned po ránu otrávená. Protože Damon se zrovna pokoušel vyklouznout z mého objetí.
"Kam si myslíte, že jdete, pane Salvatore?" zeptala jsem se přísně.
"Jé, já tě nechtěl probudit. Promiň." pousmál se a políbil mě na čelo.
"Tak tímhle si ten průšvih nevyžehlíš." oznámila jsem mu. Krátce se uchechtl, než se přesunul na mé rty.
"Tímhle už by jsi mohl." připustila jsem, když se odtáhnul, aby se mi mohl dívat do očí. Pohladil mě po tváři. Já nachvíli zapoměla mluvit. Prostě jsem potřebovala absolutní ticho na vstřebání myšlenky, že se někdo jako on dívá tak nežně, zamilovaně, starostlivě, na něco takového, jako jsem já.
"Kam jsi mi to vlastně chtěl utéct?" zajímala jsem se, když se mi povedlo najít myšlenku.
"Slíbil jsem Rickovi, že mu pomůžu s něčím přísně tajným." mrknul na mě a tentokrát doopravdy vstal. S podrážděným zakňučením jsem si přetáhla peřinu přes hlavu.
"Budu zpátky co nejdřív. Počkej na mně s učením." zavolal ode dveří, hlas nasáklý škádlením. Bohužel jsem polštář hodila moc pozdě, takže se jen neškodně rozplácnul o dveře.
Převalila jsem se na jeho polštář, abych si chvíli před vstáváním zpříjemnila alespoň slabším odvarem jeho vůně. Když jsem z hedvábné látky vysála i poslední kapičku mé drogy, vyhrabala jsem se z postele. Oblečení jsem už měla připravené.
"Jako od maminky." zašklebila jsem se na úhledně složenou hromádku. Přesto jsem si světle modré tričko a tmavé džíny oblekla. Oblečení vypadalo podezřele nově - další důvod pro rozhovor s Damonem.
Ovanul mě chlad. Mikinu jsem tu nikde neviděla. Nevadí. Ihned jsem ten drobný problém vyřešila Damonovou košilí.
"Bezva." pochválila jsem si svůj zlepšovák. Teď vyvstala další otázka. Co budu dělat, než Damon dorazí? Šmejdit!
Nenapadlo mě nic lepšího, než začít u jeho CDéček. Docela mě překvapil. Mozart, Bizet a Vivaldi - tihle pánové se asi ve společnosti LMFAO a Queen nacházejí zřídka. Mou pozornost však upoutalo jedno Cd, které nebylo popsané. Zvědavě jsem ho zastrčila do přehrávače a zmáčkla Play. Nejdřív zněly klávesy. Pak začal zpívat Damon. A moje čelist se samým údivem nacházela někde u zemského jádra.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=_TsOPjZEF6E&feature=related

Věděla jsem, že Damon umí zpívat. Sakra dobře. Ale že by v mých očích zastínil Mercuryho provedení téhle písničky? Ten chlapec je samé překvapení!

There's no time for us
There's no place for us
What is this thing that builds our dreams yet slips away from us

Zatajila jsem dech. Damonův hlas se jemně proplétal melodií.

Who wants to live forever
Who wants to live forever....?

Cítila jsem husí kůži po celém těle při každé mohutné gradaci.

There's no chance for us
It's all decided for us
This world has only one sweet moment set aside for us

Zjistila jsem, že mi vlhnou oči. Nešlo jinak. On zněl tak... opuštěně, nechtěně, zlomeně...


Who wants to live forever
Who wants to live forever?

Who dares to love forever?
When love must die

Ani jsem si nestihnula uvědomit Damonovu přítomnost a už vypnul svůj zpěv.
"Hej! Já to poslouchala!"okřikla jsem ho.
"Jestli chceš, dozpívám ti to naživo." nabídl s pokrčením rameny.
"Prosíííííííííím!" vykvikla jsme nadšeně. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a spustil.

But touch my tears with your lips
Touch my world with your fingertips
And we can have forever
And we can love forever
Forever is our today

Víc už nemohl, jeho ústa měla moc práce s mými. Při každém doteku se mi hlavou míhala oan osudová otázka. Kdo chce žít věčně? Já říkám - pokud bych se pořád cítila tak, jako právě teď jsem první ve frontě. Ale ne bez všech ostatních, kteří tu šťastnou mozaiku dotváří.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Szurmina Szurmina | 28. února 2012 v 22:03 | Reagovat

Nedokazu si predstavit Damona, jak zpiva a uz vubec ne Mercuryho.. :D :D uz se tesim na dalsi.. ;)

2 hplovehp hplovehp | Web | 29. února 2012 v 6:47 | Reagovat

[1]: To já to vidím v živých barvách. xD To bude ta moje fantazie směrovaná na Damona. :D

3 Barussiiik Barussiiik | Web | 29. února 2012 v 15:16 | Reagovat

Moc hezká kapitola. To mě láká k tomu, abych si ten film o upírech stáhla. :D

4 Koki Koki | 29. února 2012 v 15:27 | Reagovat

Nádhera. Něco ve smyslu mě taky napadlo. Doplňující otázka k tomu jestli žít věčně je za jakých okolností a s kým.

5 Koki Koki | 29. února 2012 v 15:27 | Reagovat

[4]: Něco ve smyslu toho konce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama