13. kapitola: I know I can't touch you, but there're a thousand other ways...

25. února 2012 v 17:43 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak, je tu další kapitolka. Po té šíleně pařičské přecházíme do trošku něžnější tóniny (ne na dlouho, hehe :D). Popravdě ( a s trochou smradlavé samochvály) - tahle kapča se mi líbí. :D No, ale vy si udělejet svůj úsudek. Budu vděčná, když ho v několik větách umístíte do komentáře. A ne, opravdu mi nevadí, když se po sobě budete opakovat. ;)

Pomalu jsem otevřela oči. Dobrá zpráva číslo jedna - kocovina mě dneska ušetřila. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikde nikdo. Dobrá zpráva číslo dvě - neporušila jsem dohodu ani s jedním ze Salvatorových. Tomu se dá říkat zázrak, protože ke konci včerejšího večera jsem se až neslušně lepila na Damona.
Ještě jednou jsem se pozorně rozhlédla po pokoji. Dobrá zpráva číslo tři - už si vzpomínám, kde to jsem. Je to nějaká chata u jezera, kterou nám zařídil Damon. No, chata. Odhaduju, že Buckinghamský palác by se do toho vešel tak dvakrát. Možná dva a půl krát.
Labužnicky jsem se protáhla. Prsty pravé ruky cosi nahmataly na polštáři vedle mě. Zvědavě jsem se otočila. Na hedvábné podložce si hověla krásná rudá růže, skoro ještě poupě. Opatrně jsem ji zvedla a co nejněžněji ji pohladila.
Tělem mi projelo ostré bodnutí touhy. Damon. Tady. Hned. Tak tohle prosím vyprodukoval můj mozek. Neandrtálec je vedle mě hotový poeta.
"Zklidni se!" okřikla jsem samu sebe. Trochu to pomohlo. Přinejmenším už jsem se ovládala dostatečně na to, abych hned neběžela pro Damona. Úspěch. Ještě moment jsem ležela, rozdýchávala to nejhorší.
"Fajn, jdeme na to." pobídla jsem se a vstala. Až při tomhle pohybu mi došlo, že mám na sobě oblečení ze včerejška, které se nepříjemně lepí.
"Do háje." zabručela jsem si. Pak mi zrak padl na skříň u protější stěny. Že by až tak jo? A taky že jo. Skříň byla plná oblečení. Nadšeně jsem se jím začala prohrabovat. Po dlouhém a přepečlivém výběru jsem si vyndala neviňoučké bílé šaty.Pod ně si vezmu korzet - takové malé hříšné tajemství...






















Takže teď ještě zjistit.. Ani jsem nestačila domyslet a uviděla jsem pootevřené dveře. Za nimi se skrývala koupelna sladěná do tyrkysové barvy.
Když jsem se přenesla přes své dětské nadšení, že tu mám kohoutky ve tavru delfínů, zapnula jsem sprchu, shodila ze sebe oblečení a vstoupila pod proud vody. V duchu jsem už jako tolikrát v životě velebila vynálezce sprch. Rukou jsem zavadila o malou poličku, na které bylo přepečlivě naskládáno několik druhů sprchových gelů. Pousmála jsem se. Myslel opravdu na všechno. Vybrala jsem si ten, co voněl po jahodách. Masírovala jsem si kůži vonící substancí a slastně přivírala oči. Tak příjemné... Po chvilce čistého relaxu jsem zastavila vodu, vystoupila ze sprchy a vysušila se jednou z osušek (extrémně jemných a měkkých).
Následovalo šněrování do korzetu. Z počátku mi to připadalo jako úkol pro hadí ženu, nakonec jsem se s tím vypořádala. Přetáhla jsem si přes hlavu šaty a spokojeně uhladila jejich sukni. Jako by byly šité na míru.
S pomocí staromódně vyhlížejícího kartáče jsem si rozčesala vlasy. Ty jsem potom sepla černým skřipcem do jednoduchého drdolu. Zrak mi sklouzl k růži, kterou jsem tu měla sebou. S úsměv jsem ji vetkla do drdolu. Ještě jednou jsem se prohlédla v zrcadle. Hmmm... lepší už to nebude. Vrátila jsem se do pokoje a chtěla jít hledat ostatní, když jsem si všimla bílé kartičky na stereu. Ta tam předtím nebyla! Zvědavě jsem ji zvedla. Úhledným písmem na ní stálo:







Stereo bylo zapnuté; slyšela jsem, jak se CDéčko uvnitř točí. Rychle jsem navolila číslo pět a zmáčkla Přehrát. Pokojem se rozlehl klavír.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=4hHfS7Jky28&feature=related

Vzápětí se k němu přidal Damonův hlas. WTF? To opět zapracovalo moje kreativní jazykové vyjadřování. Teprve po chvíli jsem se zase dokázala nahodit.
Zařídil mi tenhle pokoj. A všechny ty serepetičky, oblečením počínaje a skřipcem do vlasů konče. Dal mi růži. Nahrál písničku, tak silně romantickou že jsem si z toho málem sedla na zadek. Do háje! Tenhle kluk je až moc perfektní! Písnička skončila. Vypnula jsem stereo, nazula si boty (jediná věc, kterou sjem na sobě měla i včera) a seběhla do přízemí. Nádherně to tam vonělo.
"Dobré ranko. Máš chuť na sladkou nebo na slanou snídani?" přivítal mě Damonův hlas z kuchyně.
"Od všeho trochu." zavolala jsem po krátké úvaze.
"Dobře. Donášková služba Damon vám vaši objednávku doručí hned, jak se jí dosmaží vejce. " zahlásil. Rozesmála jsem se.
"Komediant." zabručel Stefan, který už seděl u stolu.
"Brbly brbly." zašklebila jsem se a usadila se naproti němu. Než se Damonova vejce dosmažila...kruci... Než mi dodělal snídani (!) , stihla se k nám připojit i Katherine. I ona si dneska oblekla šaty, dokonce stejného střihu jako moje, akorát černé.
"Bré ráno." protáhla. Zároveň mrkla na mě a věnovala dlouhý pohled Stefanovi. Než stihl nějak zareagovat, otevřely se kuchyňské dveře.
"Snídaně pro slečnu Gilbertovou!" ohlásil se Damon. Já se ale nedívala na něj. Mou pozornost poutal obří tác, který nesl. Byly tam, párky, toasty lívance... Zkrátka hromada jídla. I ta proklatá vajíčka.
"Nespletl sis mě s něčím? Třeba s polovinou obyvatel Číny, kteří dva roky nejedli?" zajímala jsem se.
"Neříkám, že to musíš sníst do posledního drobečku. Navíc, ty jsi chtěla od všeho trochu." zazubil se nevině, když přede mne složil mou "snídaničku". Zakroutila jsem hlavou a pustila se do jídla.

"Co budeme dneska dělat?" zajímala se Katherine, když jsem dojedla. Nevěřili by jste, jak zvláštní je to pocit sedět u stolu se třemi "lidmi" a být jediná, kdo jí.
"Dopoledne bychom mohli zajet k vodopádům." navrhl Stefan.
"A včer do vinárny." doplnil ho Damon.
"Já jsem jednoznačně pro." horlivě jsem přikyvovala.
"Já taky." přidala se Katherine.
"Takže se sejdeme za pět minut u auta." uzavřel Stefan. Sám se tam vydal hned. Katherine se na mě zašklebila a pak ho následovala.
"Já jen uklidím po vaší snídani, mylady." usmál se Damon a ještě než zmizel s podnosem v kuchyni, věnoval mi dlouhý horký pohled.
A sakra! Jestli bude takový celý den, tak se mu večer sama donesu na stříbrném podnose!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 25. února 2012 v 18:03 | Reagovat

prostě výborná kapitola. Při tom poslední řádku jsem se musela zasmát. A jako vždy výborný výběr písně. :-)

2 hplovehp hplovehp | Web | 25. února 2012 v 18:16 | Reagovat

Mňaúcta. A díky.

Tak co dámy, která z vás by chtěla být takhle opečovávaná Damonem?
Já určitě! ;-)  :-P

3 Koki Koki | 25. února 2012 v 20:16 | Reagovat

[2]: Já bych to rozhodně brala. Někdo takovej se hledá těžko. Najít a nepustit. :-D

4 Barussiiik Barussiiik | Web | 25. února 2012 v 21:27 | Reagovat

Užo. p

5 Barussiiik Barussiiik | Web | 25. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Užo. a ta  poslední věta.....suprová. :D

6 hplovehp hplovehp | Web | 25. února 2012 v 22:10 | Reagovat

:-D Jsem ráda, že jsem vás potěšila. No, prázdniny mi skončily, ještě zítra a zase škola (tfííí). Zítra přidám alespoň jednu, možná více kapitol (múza se chytla). K On ji miluje, ale ona... se budu snažit dodat během týdne. I během pracovních dní se budu snažit psát, ale nebdue to asi tak slavné jako teď o prázdninách. Nicméně doufám, že to spolu vydržíme. ;-)  8-)

7 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 25. února 2012 v 22:17 | Reagovat

Jééé *Tleská* nová kapča!!! Moc se povedla! :-D Ale Stefík mě irituje den ode dne víc! No, a Damona by sme chtěly asi všechny!!! :-P *Slintá*

8 barbara-tvd-xoxo barbara-tvd-xoxo | 21. srpna 2012 v 16:59 | Reagovat

Je to skvělí, ale ta písnička mi nejde :( co je to za song pls ..

9 barbara-tvd-xoxo barbara-tvd-xoxo | 21. srpna 2012 v 17:00 | Reagovat

[2]:na 100% bych se od něj nechala takovým způsobem opečovávat :D je to Salvatore, sexy Salvatore :D

10 Hermiona Hermiona | Web | 23. září 2012 v 17:46 | Reagovat

Co je to za pisnicku- nejde mi to pustit pres ten odkaz ??????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama