Únor 2012

18.kapitola : If luck was shining, we are the Sun!

29. února 2012 v 21:44 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak. Stavte slavobrány. Ikdyž jsem po dnešku totálně vyždímaná a hlava mi odlétává na Mars, píšu kapitolu. Nevím, jak slavné to s ní bude - to posuďte sami.

"Moment, moment..." zastavila jsem naše polibky.
"Mrrr..."zamručel nespokojeně Damon.
"Slíbila jsem Jenně, že jí pomůžu uspořádat menší oběd pro rodinu a blízké přátele." vysvětlila jsem lítostivě.
"Omyl. MY jsme slíbili." opravil mě. Nadšeně jsem ho objala.

"No to je dost! Už jsem si zoufala, že budu muset flambovat sama." přivítala nás Jenna.
"Neboj se Jenno. Hrátky s ohněm si nenechám ujít." zakřenil se Damon, když jsme se přesouvali do kuchyně. Výchovně jsem ho pleskla do ramene.
"Eleno, zapnula by jsi prosím rádio?" požádala mě Jenna.
"Jasně." přikývla jsem a oživila tu stařičkou šedou věc, honosně nazývanou audio přehrávač. Jennina oblíbená stanice tu byla vyladěná pernamentně. Zrovna začínala nějaká písnička.
"Lemonade Mouth!" zajásala Jenna a začala se vlnit do rytmu.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=7BPtuinU7S4&feature=related

"Tak začneme!" pobídl nás Damon. Sám si vzal na starosti maso. Já a Jenna jsme připravovaly salát.

Oooh Yeah mmm breakthrough

Damon žongloval s ozdobně vyřezávanými solničkami, pepřenkami a vším podobným, jak dochucoval maso. Jenna krájela papriky, ale nohy jako by jí samy od sebe předváděly taneční kroky.

Up down spinnin' all around
Fly high, fall into the ground
Sometimes dreams can feel so far away
Time keeps skippin' out of beat
Left, right, trippin' on your feet
Life is like a string of cloudy days

Nemohla jsem si pomoct a začala jsem se taky pohybovat tanečně. Nakažlivá taneční horečka - pomoc!
Mezitím Damon nastavil pánev s masem a Jenna mu do ní nalila trochu vodky. Následně provedli synchronizovanou otočku, kterou zakončili plácnutím.


Sometimes it's raising your voice
Sometimes it's making some noise
Sometimes it's proving to the world it was wrong
Whenever you can't see the light
Whenever there's no end in sight
Keep on, keep on moving on
Keep on moving on

Z Damonovi pánve vyrostl plamenný květ. Můj upíří kluk v tu chvíli vypadal stejně jako dítě, které si hrálo se sirkami ve stohu. Teda až na ty pohyby boky.

Here comes a breakthrough, here comes a day
Here comes a moment that you gotta go for it
So don't let it get away
It's time I breakthrough
Just turn the page
Cause everyday I'm getting closer
Life is just a roller coaster

Zrovna jsem míchala zálivku na salát, ale vařečka se mi pohybovala podezřele do rytmu.

Shake it till you make it
till you break it out ooo
don't stop till you break it out ooo
Shake it till you make it
till you break it out ooo
Don't stop till you break it out ooo

Stop, still take another breath
Road block, move it to the left
Get around whatever is in your way
Heartbreak, pick up all the pieces
Don't stop dancin' in the bleachers
It's gonna be your turn to play
Gonna be your turn to play

Nějak rychle to uteklo. Damon už vyklápěl maso na talíře.

Sometimes it's raising your voice
Sometimes it's making some noise
Sometimes it's proving to the world it was wrong
Whenever you can't see the light
Whenever there's no end in sight (Here we go)
Keep on, keep on moving on
Keep on moving on

Here comes a breakthrough, here comes a day
Here comes a moment that you gotta go for it
So don't let it get away
It's time I breakthrough
Just turn the page
Cause everyday I'm getting closer
Life is just a roller coaster

Jenna k masu přidala salát a já doručila zálivku.

I can see it in the blind sight
Movin' through the limelight
Groovin' to the music
only use it when the times right
Hoping I can do it through the shadows
I can shine bright
Usually life is only one shot and this is on
Listen to the rhythm we given and it will make you
Start pushin' through barriers it'll take you
Wherever that you wanna go
Never to late to
Keep pushin' till you break through

Sometimes it's raising your voice
Sometimes it's making some noise
Sometimes it's proving to the world it was wrong
Whenever you can't see the light
Whenever there's no end in sight
Keep on, keep on moving on
Keep on moving on

"Vždycky jsem tě měl v oblibě Jenno." zaculil se nevině Damon. Moje drahá teta ho přetáhla lžící, kterou se zrovna chystala ochutnávat.

Here comes a breakthrough, here comes a day
Here comes a moment that you gotta go for it
So don't let it get away
It's time I breakthrough
Just turn the page
Cause everyday I'm getting closer
Life is just a roller coaster

Shake it till you make it
till you break it out ooo
Don't stop till you break it out ooo
Shake it till you make it
till you break it out ooo
Don't stop till you break it out ooo
Shake it till you make it
till you break it out ooo
Don't stop till you break it out ooo
Shake it till you make it
till you break it out ooo
Don't stop

Here comes a breakthrough

A tak Damonovi nezbylo nic jiného než se otočit na mně, aby si vyžádal utěšující polibek. Až přeochotně jsem mu ho věnovala. Líbilo se mi, jak usměvavě chutnají jeho rty. Naši idylku přerušil zvonek u dveří.

17.kapitola: And we can love forever...

28. února 2012 v 21:45 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Nazdar. Původně jsem sem přišla odpoledne, koukám a říkám si: Tři komentáře, slabota, navíc jsem unavená, dneska to na kapču nevypadá." Kouknu se znova okolo devíti večer - 6 komentářů. To mě pochopitelně nastartovalo. Protože trh je (jak si jistě velmi dobře pamatujete z Damonova doučování xD) místo, kde se setkává poptávka s nabídkou. Poptávka po další kapitole mě tedy donutila stvořit další nabídku - další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit.

Probudila jsem se v domě Salvatorových - hned po ránu otrávená. Protože Damon se zrovna pokoušel vyklouznout z mého objetí.
"Kam si myslíte, že jdete, pane Salvatore?" zeptala jsem se přísně.
"Jé, já tě nechtěl probudit. Promiň." pousmál se a políbil mě na čelo.
"Tak tímhle si ten průšvih nevyžehlíš." oznámila jsem mu. Krátce se uchechtl, než se přesunul na mé rty.
"Tímhle už by jsi mohl." připustila jsem, když se odtáhnul, aby se mi mohl dívat do očí. Pohladil mě po tváři. Já nachvíli zapoměla mluvit. Prostě jsem potřebovala absolutní ticho na vstřebání myšlenky, že se někdo jako on dívá tak nežně, zamilovaně, starostlivě, na něco takového, jako jsem já.
"Kam jsi mi to vlastně chtěl utéct?" zajímala jsem se, když se mi povedlo najít myšlenku.
"Slíbil jsem Rickovi, že mu pomůžu s něčím přísně tajným." mrknul na mě a tentokrát doopravdy vstal. S podrážděným zakňučením jsem si přetáhla peřinu přes hlavu.
"Budu zpátky co nejdřív. Počkej na mně s učením." zavolal ode dveří, hlas nasáklý škádlením. Bohužel jsem polštář hodila moc pozdě, takže se jen neškodně rozplácnul o dveře.
Převalila jsem se na jeho polštář, abych si chvíli před vstáváním zpříjemnila alespoň slabším odvarem jeho vůně. Když jsem z hedvábné látky vysála i poslední kapičku mé drogy, vyhrabala jsem se z postele. Oblečení jsem už měla připravené.
"Jako od maminky." zašklebila jsem se na úhledně složenou hromádku. Přesto jsem si světle modré tričko a tmavé džíny oblekla. Oblečení vypadalo podezřele nově - další důvod pro rozhovor s Damonem.
Ovanul mě chlad. Mikinu jsem tu nikde neviděla. Nevadí. Ihned jsem ten drobný problém vyřešila Damonovou košilí.
"Bezva." pochválila jsem si svůj zlepšovák. Teď vyvstala další otázka. Co budu dělat, než Damon dorazí? Šmejdit!
Nenapadlo mě nic lepšího, než začít u jeho CDéček. Docela mě překvapil. Mozart, Bizet a Vivaldi - tihle pánové se asi ve společnosti LMFAO a Queen nacházejí zřídka. Mou pozornost však upoutalo jedno Cd, které nebylo popsané. Zvědavě jsem ho zastrčila do přehrávače a zmáčkla Play. Nejdřív zněly klávesy. Pak začal zpívat Damon. A moje čelist se samým údivem nacházela někde u zemského jádra.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=_TsOPjZEF6E&feature=related

Věděla jsem, že Damon umí zpívat. Sakra dobře. Ale že by v mých očích zastínil Mercuryho provedení téhle písničky? Ten chlapec je samé překvapení!

There's no time for us
There's no place for us
What is this thing that builds our dreams yet slips away from us

Zatajila jsem dech. Damonův hlas se jemně proplétal melodií.

Who wants to live forever
Who wants to live forever....?

Cítila jsem husí kůži po celém těle při každé mohutné gradaci.

There's no chance for us
It's all decided for us
This world has only one sweet moment set aside for us

Zjistila jsem, že mi vlhnou oči. Nešlo jinak. On zněl tak... opuštěně, nechtěně, zlomeně...


Who wants to live forever
Who wants to live forever?

Who dares to love forever?
When love must die

Ani jsem si nestihnula uvědomit Damonovu přítomnost a už vypnul svůj zpěv.
"Hej! Já to poslouchala!"okřikla jsem ho.
"Jestli chceš, dozpívám ti to naživo." nabídl s pokrčením rameny.
"Prosíííííííííím!" vykvikla jsme nadšeně. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a spustil.

But touch my tears with your lips
Touch my world with your fingertips
And we can have forever
And we can love forever
Forever is our today

Víc už nemohl, jeho ústa měla moc práce s mými. Při každém doteku se mi hlavou míhala oan osudová otázka. Kdo chce žít věčně? Já říkám - pokud bych se pořád cítila tak, jako právě teď jsem první ve frontě. Ale ne bez všech ostatních, kteří tu šťastnou mozaiku dotváří.

16.kapitola : Say it right, because I'm too lost in you...

27. února 2012 v 21:20 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Další kapča. Opět ve veselém, škádlivém duchu. xD Prostě si nemůžu pomoct. Nebojte, brzo se dopátráme k zápletce. Únosy, mučení a podobné věci, kterých se už jistě nemůžete dočkat. :D Takže prosím, pojďte se mnou přetrpět tuhle oddechovou kapitolu.
VAROVÁNÍ: Jakýkoli text nad tímto varováním, neberte vážně. :D
Předchozí text vás prosí : Nevšímejete is varování. :D

"Caroline, ty mi snad natáčíš každý vlas zvlášť!" stěžovala jsem si a netrpělivě se vrtěla.
"Nebrblej a drž. " okřikla mě moje blond upíří kámoška.
"Vždyť je to jenom večírek u příležitosti zásnub! Až bude svatba..."
"Až bude svatba, tak vstáváš v šest, abych nám všem stihla udělat účesy."
"Pfff..."
"Ale notak, dopřej jí to potěšení Eleno." culila se na mě Bonnie. Jí se to mluví, když už má tohle beauty mučení za sebou.
"No dobře." povzdechla jsem si.
"Už jset hotové holky?" vběhla dovnitř Jenna. Evidentně byla nesvá.
"Momentííííík... už." prohlásila spokojeně Caroline a koukla na Jennu.
"Fíha, dneska by si tě měl Alaric hlídat!"
"Ha ha." zašklebila se na ni moje teta.
"Bonnie, proč nejdeš taky v krátkých šatech?" obrátila se Cara na svou další oběť.
"Troška fantazírování Jerovi vůbec neuškodí." uchichtla se spiklenecky Bonnie.
"No, konec tlachání! Vzhůru do jámy lvové!" zatleskal Jenna. Následovala jsem ji po schodech, smířená s tím, že mám ty nejobyčejnější šaty ze všech.

Elena:








































Jenna:

























































Bonnie:




























Caroline:


































Mému sebevědomí ale rozhodně pomohl ten muž, co na mně čekal pod schody. Jeho obdiv a toužebný poddtón v pohledu...
"Velmi ti to sluší." zabroukal mi při polibku do vlasů.
"Ty taky nejsi k zahození." šťouchla jsem do něj. Tahle věta se mi bude pravděpodobně počítat mezi smrtelné hříchy. Protože Damon v tmavé košili a přiléhavých kalhotách vypadal božsky!
"Takže vám ještě jednou děkujeme, že jste přišli. A teď bychom si mohli zatančit." dokončil Alaric svou úvodní řeč. Zároveň poočku mrknul na Caroline. Ta zapnula přehrávač a nahrnula se k Mattovi.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=bhRuIqIy7Iw&feature=related

Než jsem se stačila rozkoukat, už jsem byla v těsném Damonově objetí.

You look into my eyes
I go out of my mind
I can't see anything
Cos this love's got me blind
I can't help myself
I can't break the spell
I can't even try

"Hezká písnička." poznamenal nevině, než mě začal líbat na krku. Posledními zbytky vůle jsem si zabránila zaklonit hlavu a nabídnout mu tak víc své kůže k laskání.

I'm in over my head
You got under skin
I got no strength at all
In the state that I'm in

Ruce se mu posouvaly po mých bocích. Zbláznil se? Nebo opravdu neví, jak moje tělo touží reagovat na jeho doteky. Poťouchle mě políbil poblíž klíční kosti. Takže to věděl.

And my knees are weak
And my mouth can't speak
Fell too far this time

Naštěstí se zdálo, že mají všichni moc práce s vlastním tancem, než aby se soustředili na nás.
Damon mě naléhavě políbil těsně pod uchem. Mě sklouzly ruce z jeho lopatek někam k oblasti pasu. Níž už ne Eleno! Zakazovala jsem sama sobě jen pomyšlení na Damonovi hýždě.

Baby, I'm too lost in you
Caught in you
Lost in everything about you
So deep, I can't sleep
I can't think
I just think about the things that you do (you do)
I'm too lost in you
(Too lost in you)

Naprosto záměrně se otřel svou hrudí o mě.
Jen při představě těch svalů na břiše... Žádné představování Damonova břicha!... Má rád, když se ho tam dotýkám. Nebo líbám.... Říkám, žádné představy!
Tak to bylo mé vnitřní dohadování.

Well you whispered to me
And I shiver inside
You undo me and move me
In ways undefined
And you're all I see
And you're all I need
Help me baby (help me baby)
Help me baby (help me now)

Zatím co, já se bránila pouhému přemýšlení o jeho pozadí, on neváhal své ruce posunout. Darebák.

Cos I'm slipping away
Like the sand to the tide
Falling into your arms
Falling into your eyes
If you get too near
I might disappear
I might lose my mind

Ale kdyby ten darebák alespoň neměl tak vábivou vůni, lákavý hlas, vysportovanou postavu a ... už to nemá cenu popírat, zatraceně sexy zadek.
Neodolala jsem a přimáčkla se na něj ještě víc. Což byl docela výkon.

Baby, I'm too lost in you
Caught in you
Lost in everything about you
So deep, I can't sleep
I can't think
I just think about the things that you do (you do)
I'm too lost in you
(Too lost in you)

"Rád bych uzavřel další obchod. K oboustranné spokojenosti." zapředl mi do ucha. Jakže se dýchá? A jo! Nádech, výdech, nádech, výdech....

I'm going in crazy in love for you baby
(I can't eat and I can't sleep)
I'm going down like a stone in the sea
Yeah, no one can rescue me
(No one can rescue me)

Oooh, my baby
Oooh, baby, baby

Abych zachránila poslední zbytky sebeovládání (které mě dělily od strhání jeho oblečení), přitáhla jsem si jeho rty k polibku. Zásadní chyba. Ten syčák mě líbal tak, že jsem to cítila na celém těla.

Baby, I'm too lost in you
Caught in you
Lost in everything about you
So deep, I can't sleep
I can't think
I just think about the things that you do (you do)
I'm too lost in you

Odtáhnul se a rošťácky se usmál.

I'm lost in you
I'm lost in you
I'm lost in everything about you
So deep (so deep), I can't sleep
I can't think
I just think about the things that you do (you do)
I'm too lost in you
(Too lost in you)

S posledním tónem písničky mě zaklonil a lehoučkými polibky na krku si našle cestu zpátky k mým ústům. Zrovna, když jsem se mu chystala vynadat ( popravdě - někde v soukromí vynadat), přiběhla k nám Jenna.
"Vy dva! Okamžitě se odejděte někam... vybít. Kdo se má na vás vydržet dívat?! My s Ricem tu MUSÍME zůstat." vypeskovala nás. V hlase jí bylo slyšet téměř zoufalství.
"Provedu madam!" zasalutoval Damon, vyhnul se Jenninu pohlavku, vzal mě (rudou až na půdu) do náruče a odnášel mě někam ven.
"Hej! Co to děláš?" ohradila jsme se.
"Pro jednou poslouchám tvou tetu." zakřenil se, než nás svalil do měkkoučké trávy mezi keři.
Varování systému: sebeovládání Eleny Gilbertové bude vypnuto za tři..dva...jedna... Damonova košile odlétla někam západním směrem. Z domu k nám doléhala další skladba.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=weV_UB3x-bg&feature=related

In the day in the night
Say it right say it all
You either got it or you don't
You either stand or you fall
When your will is broken
When it slips from your hand
When there's no time for joking
There's a cold in the land

Nadšeně jsem dovolila svým rukám posunout se tam, kde mi to stud předtím nedovolil.


Oh you don't mean nothing at all to me
No you don't mean nothing at all to me
But you got what it takes to set me free
Oh you could mean everything to me

I can say that I'm not lost and found
I can say that I don't love the light and the dark
I can that I don't know that I am lying
And I love what I did, I can show you the night

Oh you don't mean nothing at all to me
No you don't mean nothing at all to me
But you got what it takes to set me free
Oh you could mean everything to me

From my hands I can give you something that I made
From my mouth I can sing you another bridge that I made
From my body I can show you a place god knows
You should know this space is holy do you really want to go?

"Chci." potvrdil Damon svou odpověď na otázku v písničce, než jsme oba přestali vnímat něco tak přízemního jako písničky nebo obyvatele Mystic Falls shromážděné v nedalekém domě.

15.kapitola: Škola hrou

26. února 2012 v 20:39 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak a tohle prosím pěkěn vzniklo, když jsem se spořádaně učila do školy. Je na tom vidět, jak zbožňuju domácí úkoly, učitele... S vyplazeným jazykem Ale rovnou vám řeknu, mít takové doučování jako Elena, tak v těch slovech není ani kapka ironie! ;)


Do háje! Opravdu mi někdo musí volat zrovna teď, když stačila malá pomoc gravitace a byli bychom s Damonem na zemi?! Povzdechla jsem si.
"Zvedni to." pobídl mě Damon. Otráveně jsem zalovila v šikovně skryté kapsičce na šatech. Až teď mě napadlo, že by voda mohla mobilu uškodit. Ale zjevně byl v pořádku, protože vyzváněl jakoby hořelo. Podle písničky Better day od Saving Jane jsem přesně poznala, kdo že se mě to dožaduje. Jenna.
"Ahoj Jenno. Co se děje?" ohlásila jsem se do telefonu.
"To by mě taky zajímalo. Možná si to neuvědomuješ, ale musíš chodit do školy. To je taková ta budova, kde máš kamarády a kde můj přítel učí dějepis." ozvalo se na druhém konci.
"Jasně. Promiň. Asi jsem ti měla dát vědět, když jsem opouštěla město." omlouvala jsem se honem.
"Pro příště. A teď se koukej i se Salvatorovými spakovat a vrátit do Mystic Falls, jinak vzburcuju Bonnie, Caroline a Rica na velkou trestnou výpravu."
"Jasně, hned se vrátíme... Moment! Jak víš, že jsem tu s OBĚMA Salvatorovými?" zeptala jsem se.
"Ric si všimnul, že Stefan chybí ve škole. A po okolí nepoletují Damonovi poznámky. Mimochodem, vyřiď mu, že už se těším, až do mně bude zase rejpat. No a druhá půlka je intuice. Oba dva jsou do tebe zbláznění. Ty taky nejsi doma. Umím si dát dvě a dvě dohromady." vysvětlila mi Jenna.
"Sherlock Holmes už se před tebou třese!"
"Drzoune!"
"Měj se hezky než se uvidíme, doktorko Watsonová."
"Watsonová? Maximálně tak Saltzmanová..."
"No nekecej!" zaječela jsem nadšeně.
"Nekecám! Tak přijeď co nejdřív. Musím ti toho tolik říct." rozesmála se Jenna.
"Budu u tebe dřív, než bys řekla Alaric." ujistila jsem ji.
"Beru tě za slovo." pohrozila mi, než zavěsila. Schovala jsem mobil a skočila do Damonovi čekající náruče.
"Dobré zprávy?" zasmál se mému blaženému úsměvu. Nadzvedla jsem obočí.
"Soukromé hovory neodposlouchávám." zavrtěl hlavou.
"Jenna, Alaric a dá dam da dá, dá dam da dá..." začala jsem si notovat.
"Ale to je bezva!" vyhrkl Damon a roztočil se se mnou.
"No, ale já Alaricovi slíbil... Musíme zpátky do Mystic Falls!" prohlásil, když jsme se zastavili.
"Jo, musíme. Pojď!" čapla jsem ho za ruku.
Cestu dolů pod vodopád jsme zvládli v rekordním čase. Chtěla jsem rovnou vlétnout do auta, ale něco u něj mě přimělo zabrzdit. Přesněji řečeno - Katherine seděla na kapotě, nohy omotané okolo Stefanových boků a líbali se jako o život.
"Nerad vás ruším při diskuzi, ale Jenna si bude brát Ricka, takže..." promluvil Damon. Ti dva se od sebe odškubli. Stefan se mi opatrně podíval do očí.
V téhle naší neverbální konverzaci jsme si vyprávěli o naší lásce, která se přehoupla do sourozenecké. Taky o štěstí, které dneska oba cítíme. Neudržovala jsem déle napětí a pořádně jsem ho objala.
"Ale jí se ani nepokoušej říkat, co má dělat. Skončil bys bez končetin." pošeptala jsem mu přátelskou radu.
"Budu si to pamatovat." zasmál se tiše. Pak ke mně přiskočila Katherine a dost nevybíravě si taky vynutila objetí.
"Buď na něj hodná, nebo si budeme muset přátelsky promluvit." sřekly jsme se šeptem, což nás rozesmálo.

Tentokrát řídil Damon, já seděla vepředu vedle něj. Volant a všechno ostatní ovládal jen jednou rukou, tu druhou měl položenou na mých ramenech. Vzadu se v důvěrném objetí rozvaloval Stefan s Katherine. Nikdy bych nevěřila, že by mi vidět Stefana s jinou ženou připadalo vtipné. Nicméně, teď jsem se smála.

"Inkvizice je proti ní milující matka." brblala jsem si. Jenně sice chvíli trvalo, než mi povyprávěla všechny detaily, ale pak mě ihned poslala nahoru k učebnicím, prý ať doženu, co jsem zameškala.
"Ale nepřeháněj." uslyšela jsem za sebou. Poznala jsem hlas. Rychle jsem se zvedla a pořádným polibkem přivítala Damona ve svém pokoji.
"Nepřeháním. Tohle se mám naučit." trhla jsem hlavou směrem ke stolu s hromadou sešitů.
"Pojď, podíváme se na to spolu." nabídnul se.

Nevím, jak je to možné, ale při učení s Damonem jsem si zvládala zapamatovat mnohem víc věcí než obvykle. Nakonec už nám zbývala jen OaRV - Občanská a Rodinná Výchova.
"Já to vzdávám! Hospodářství a ekonomiku chápu asi stejně jako genetické inženýrství, to znamená 0%." zavrčela jsem.
Damon se zamyslel. Pak mu na tváři vyvstanul ďábelský úsměv. Pak mě políbil.
"Tak tohle byla výroba. Tedy činnost přeměňující přírodní materiály - v našem případě lidské tělo- ve statky - u nás v osobu, kterou miluju. A statek je věc, která slouží k uspokojení potřeb..." přesunul svoje rty na můj krk.
"Kdybych se teď odtáhnul, vznikla by škoda, což je účelová újma." vysvětloval dál. Začala jsem mu rozepínat košili-.
"Á, už jsme na trhu. Poptávka se setkává s nabídkou." zasmál se tiše. Pak mě svalil na postel.
"Nyní se dostáváme k základnímu ekonomickému problému. To znamená co dělat..." chytil mě za boky.
"Pro koho..." lehce mě políbil na tvář.
"Za jakou cenu..." nastavil tvář a já mu pusu se smíchem vrátila.
"A v jakém množství." zasypal mi obličej a krk hromadou motýlích polibků.
"Závěr: Své potřeby běžně uspokojujeme statky. Denně uzavíráme nejrůznější obchody..."
"Taky bych ti jeden nabídla." přerušila jsem ho a dál se věnovala odstranění jeho košile.
"Spokojenost z obchodu vychází ze vzájemné vstřícnosti. Samozřejmě si musíme uvědomit, co chceme a přiměřeně o to požádat. Hmmm... snad ti tahle žádost bude připadat přiměřená." zasmál se, než mě začal líbat pořádně.

"Tak? Jsi spokojený s obchodem?"
"Ale ano, myslím, že jsme si vyšli vstříc."
"Pitomečku."
"Miluju tě."
"Já tebe taky... Statku."
"Jakže jsi mi to řekla? Pojď sem!"
"Pomó...hmmmmmmm...mmmmm."

Snad nemusím podotýkat, že jsem ze zkoušení dostala za jedna. Jan Ámos Komenský měl pravdu. Škola hrou dělá divy.

14. kapitola: Puzzle

26. února 2012 v 15:49 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak jo, pokračujeme! Zkusme si vybavit, co že to měla naše parta v plánu na dopoledne? Kdo řekl, že výlet k vodopádům, má pět bodů a věnování další kapitoly (pokud si o ně napíše do komentářů ;)). Jak to celé bude probíhat? Bude Damon pořád karamelizovat (No nedivte se! Sweet (třeba cukr) + hot= karamel. Divná úvaha, já vím. :D) Radši už čtěte.

Nevím proč, ale k té cestě na vodopád vám doporučuju tuhle písničku - pouštěla jsem si ji při psaní:
http://www.youtube.com/watch?v=X7txuV3IUeE

"Tak jsme tady." zahlásil Stefan. Všichni jsme vystoupili a mě spadla čelist. Na kopci před námi byly ledabyle poházené kusy skály, přes které přepadávaly hektolitry křišťálově čisté vody.
"Dá se jít až nahoru?" zajímala jsem se.
"Ano, ale ta cesta je... náročná." povzdechl si Stefan, když viděl, že už jsem si skopla boty a začala stoupat po prvním kusu kamene. Damon se vydal hned za mnou.
"Stefane, jdeme!" zavelela Katherine. Dotyčný si povzdechl, ale podřídil se většině.
Stezka se po chvíli rozšířila tak, že mohli jít dva lidé vedle sebe. Nebo jeden člověk a jeden upír. Na nejbližší plošince jsem počkala na Damona. Ikdyž počkala není asi to správné slovo. Sotva jsem se jednou nadechla, mohla jsem pokračovat v cestě.
Všimla jsem si, že Damonovi se tu líbí. Stejně jako mě. Odjakživa mě přitahovala místa, kde měla příroda hlavní slovo. Bylo vzrušující stoupat po chladivých skalkách a sem tam se dotknout vody. Ke zpomalení srdečního tepu nepřispívalo ani to, že hned vedle mě postupoval Damon a chvílemi se mě, snad náhodou, snad umýslně, dotýkal.
"Líbí se ti tu?" zeptal se po jednom z těch lehkých otření jeho kůže o mou.
"Je to fantastické. Svobodná příroda, která nám dovolila procházet se v ní. " vydechla jsem nábožně.
"Cítím to stejně." usmál se. Vzápětí přidal, že jsem mu jen tak tak stačila.
"Hej!" okřikla jsem ho.
"Pokud máš zájem, ukážu ti nejhezčí místo vodopádu. Ale musíme si pohnout, je to moc hezké, než abych tam chtěl je." trhnul hlavou směrem k těm dvěma pod námi.
"Jasně." potvrdila jsem. Cítila jsem se polichocená tím, že mě na svém tajném místě CHCE. Tahle myšlenka mi pomohla udržet tempo mého společníka. Brzo jsme se zbytku tlupy ztratili.
"Musíme projít tímhle vodopádem." chytil mě za ruku a protáhl nás vodní stěnou. I za ten krátký okamžik jsem byla důkladně mokrá, to mi ale nevadilo. Pokračovali jsme krátkým tunelem, jehož východ opět zakrýval vodopád.
"A jsme tady." konstatoval, když jsme vyšli na malou louku. Otočila jsem se směrem, odkud jsme se vynořili a ihned dokonale pochopila, proč to tu má Damon tak rád.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=E1W5lFW-vUY

Náš vchod byl schovaný za jední ze dvou menších vodopádů, které lemovaly ten velký. Všechna voda z nich se shromažďovala v jezírku pod nimi. Z něj jako paže vybíhaly dva potůčky, která ochranitelsky objímali travnatý ostrůvek, na kterém jsme stáli.
"Jsi ráda, že jsem tě sem vzal?" zavrněl mi Damonův hlas u ucha. Otočila jsem se a pevně ho objala.
"Moc." ujistila jsem ho nadšeně.
"Je to jedno z mála míst, kde se dá nerušeně přemýšlet." vysvětloval.
"Jenom tak si lehnout do trávy a zapomenout na starosti." přikývla jsem. Vymanil se mi z náruče a svalil se na zem.
"If I lay here, if I just lay here... Would you lay with me?" zanotoval. Tu písničku jsem znala.
"Just forget the world." doplnila jsem ho. Zároveň jsem se opatrně uvelebila vedle něj.
"Je to děsivý." poznamenal Damon.
"Prosím?" zeptala jsem se.
"Oprava: krásně děsivý. Mít někoho, kdo je přesně takový, aby k tobě pasoval. Jako dva kousky puzzle, předurčené k tomu, aby se při skládání vždycky spojili." osvětlil mi své myšlenkové pochody.
"A kdyby se jeden z těch kousků ztratil, ten druhý by byl moc smutný. Protože by už nikdy nevytvořil celý obrázek. Vždycky by tam zela díra." přistoupila jsem na jeho přirovnání.
"Tak to by si měli radši slíbit, že se ani jeden z nich nikdy neztratí." navrhl.
"Můj puzzlík souhlasí."
"Můj taky." usmál se Damon. Chvíli se mi díval do očí, pak vstal.
"Měli bychom jít, jinak bráška vzburcuje FBI a všechny podobné agentury."
"Počkej." zašeptala jsem. Vytáhla jsem se na nohy a přimkla k němu. Ale když se moje rty pokoušely najít ty jeho, odtáhnul se.
"Pokud vím, existuje dohoda mezi mnou, tebou a mým bratrem." připoměl mi.
"Kašlu na dohodu!" odsekal jsem a znovu se po něm sápala.
"Ne." zavrtěl hlavou. Povzdechla jsem si.
"Tak jinak. Kašlu na dohodu, protože už jsem se rozhodla, s kým chci být. Dneska se chováš jako anděl. Už ráno jsem měla co dělat, abych neběžela za tebou. Tak moc jsem chtěla dát to puzzle dohromady. Potřebuju tě mít u sebe, protože jinak je celý svět na nic." vyhrkla jsem to, co jsem chtěla říct už celý den. Než jsem se stačila podivit, jakou to hlubomyslnou úvahu jsem vytvořila, Damonův obličej se rozzářil. Vzápětí mě líbal. Divoce, vzrušeně, nadšeně. Jeho radost byla nakažlivá. Zapojila jsem se do polibku ze všemi pocity, které mě od rána doháněly k šílenství.
Puzzle is complete.

13. kapitola: I know I can't touch you, but there're a thousand other ways...

25. února 2012 v 17:43 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak, je tu další kapitolka. Po té šíleně pařičské přecházíme do trošku něžnější tóniny (ne na dlouho, hehe :D). Popravdě ( a s trochou smradlavé samochvály) - tahle kapča se mi líbí. :D No, ale vy si udělejet svůj úsudek. Budu vděčná, když ho v několik větách umístíte do komentáře. A ne, opravdu mi nevadí, když se po sobě budete opakovat. ;)

Pomalu jsem otevřela oči. Dobrá zpráva číslo jedna - kocovina mě dneska ušetřila. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikde nikdo. Dobrá zpráva číslo dvě - neporušila jsem dohodu ani s jedním ze Salvatorových. Tomu se dá říkat zázrak, protože ke konci včerejšího večera jsem se až neslušně lepila na Damona.
Ještě jednou jsem se pozorně rozhlédla po pokoji. Dobrá zpráva číslo tři - už si vzpomínám, kde to jsem. Je to nějaká chata u jezera, kterou nám zařídil Damon. No, chata. Odhaduju, že Buckinghamský palác by se do toho vešel tak dvakrát. Možná dva a půl krát.
Labužnicky jsem se protáhla. Prsty pravé ruky cosi nahmataly na polštáři vedle mě. Zvědavě jsem se otočila. Na hedvábné podložce si hověla krásná rudá růže, skoro ještě poupě. Opatrně jsem ji zvedla a co nejněžněji ji pohladila.
Tělem mi projelo ostré bodnutí touhy. Damon. Tady. Hned. Tak tohle prosím vyprodukoval můj mozek. Neandrtálec je vedle mě hotový poeta.
"Zklidni se!" okřikla jsem samu sebe. Trochu to pomohlo. Přinejmenším už jsem se ovládala dostatečně na to, abych hned neběžela pro Damona. Úspěch. Ještě moment jsem ležela, rozdýchávala to nejhorší.
"Fajn, jdeme na to." pobídla jsem se a vstala. Až při tomhle pohybu mi došlo, že mám na sobě oblečení ze včerejška, které se nepříjemně lepí.
"Do háje." zabručela jsem si. Pak mi zrak padl na skříň u protější stěny. Že by až tak jo? A taky že jo. Skříň byla plná oblečení. Nadšeně jsem se jím začala prohrabovat. Po dlouhém a přepečlivém výběru jsem si vyndala neviňoučké bílé šaty.Pod ně si vezmu korzet - takové malé hříšné tajemství...






















Takže teď ještě zjistit.. Ani jsem nestačila domyslet a uviděla jsem pootevřené dveře. Za nimi se skrývala koupelna sladěná do tyrkysové barvy.
Když jsem se přenesla přes své dětské nadšení, že tu mám kohoutky ve tavru delfínů, zapnula jsem sprchu, shodila ze sebe oblečení a vstoupila pod proud vody. V duchu jsem už jako tolikrát v životě velebila vynálezce sprch. Rukou jsem zavadila o malou poličku, na které bylo přepečlivě naskládáno několik druhů sprchových gelů. Pousmála jsem se. Myslel opravdu na všechno. Vybrala jsem si ten, co voněl po jahodách. Masírovala jsem si kůži vonící substancí a slastně přivírala oči. Tak příjemné... Po chvilce čistého relaxu jsem zastavila vodu, vystoupila ze sprchy a vysušila se jednou z osušek (extrémně jemných a měkkých).
Následovalo šněrování do korzetu. Z počátku mi to připadalo jako úkol pro hadí ženu, nakonec jsem se s tím vypořádala. Přetáhla jsem si přes hlavu šaty a spokojeně uhladila jejich sukni. Jako by byly šité na míru.
S pomocí staromódně vyhlížejícího kartáče jsem si rozčesala vlasy. Ty jsem potom sepla černým skřipcem do jednoduchého drdolu. Zrak mi sklouzl k růži, kterou jsem tu měla sebou. S úsměv jsem ji vetkla do drdolu. Ještě jednou jsem se prohlédla v zrcadle. Hmmm... lepší už to nebude. Vrátila jsem se do pokoje a chtěla jít hledat ostatní, když jsem si všimla bílé kartičky na stereu. Ta tam předtím nebyla! Zvědavě jsem ji zvedla. Úhledným písmem na ní stálo:







Stereo bylo zapnuté; slyšela jsem, jak se CDéčko uvnitř točí. Rychle jsem navolila číslo pět a zmáčkla Přehrát. Pokojem se rozlehl klavír.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=4hHfS7Jky28&feature=related

Vzápětí se k němu přidal Damonův hlas. WTF? To opět zapracovalo moje kreativní jazykové vyjadřování. Teprve po chvíli jsem se zase dokázala nahodit.
Zařídil mi tenhle pokoj. A všechny ty serepetičky, oblečením počínaje a skřipcem do vlasů konče. Dal mi růži. Nahrál písničku, tak silně romantickou že jsem si z toho málem sedla na zadek. Do háje! Tenhle kluk je až moc perfektní! Písnička skončila. Vypnula jsem stereo, nazula si boty (jediná věc, kterou sjem na sobě měla i včera) a seběhla do přízemí. Nádherně to tam vonělo.
"Dobré ranko. Máš chuť na sladkou nebo na slanou snídani?" přivítal mě Damonův hlas z kuchyně.
"Od všeho trochu." zavolala jsem po krátké úvaze.
"Dobře. Donášková služba Damon vám vaši objednávku doručí hned, jak se jí dosmaží vejce. " zahlásil. Rozesmála jsem se.
"Komediant." zabručel Stefan, který už seděl u stolu.
"Brbly brbly." zašklebila jsem se a usadila se naproti němu. Než se Damonova vejce dosmažila...kruci... Než mi dodělal snídani (!) , stihla se k nám připojit i Katherine. I ona si dneska oblekla šaty, dokonce stejného střihu jako moje, akorát černé.
"Bré ráno." protáhla. Zároveň mrkla na mě a věnovala dlouhý pohled Stefanovi. Než stihl nějak zareagovat, otevřely se kuchyňské dveře.
"Snídaně pro slečnu Gilbertovou!" ohlásil se Damon. Já se ale nedívala na něj. Mou pozornost poutal obří tác, který nesl. Byly tam, párky, toasty lívance... Zkrátka hromada jídla. I ta proklatá vajíčka.
"Nespletl sis mě s něčím? Třeba s polovinou obyvatel Číny, kteří dva roky nejedli?" zajímala jsem se.
"Neříkám, že to musíš sníst do posledního drobečku. Navíc, ty jsi chtěla od všeho trochu." zazubil se nevině, když přede mne složil mou "snídaničku". Zakroutila jsem hlavou a pustila se do jídla.

"Co budeme dneska dělat?" zajímala se Katherine, když jsem dojedla. Nevěřili by jste, jak zvláštní je to pocit sedět u stolu se třemi "lidmi" a být jediná, kdo jí.
"Dopoledne bychom mohli zajet k vodopádům." navrhl Stefan.
"A včer do vinárny." doplnil ho Damon.
"Já jsem jednoznačně pro." horlivě jsem přikyvovala.
"Já taky." přidala se Katherine.
"Takže se sejdeme za pět minut u auta." uzavřel Stefan. Sám se tam vydal hned. Katherine se na mě zašklebila a pak ho následovala.
"Já jen uklidím po vaší snídani, mylady." usmál se Damon a ještě než zmizel s podnosem v kuchyni, věnoval mi dlouhý horký pohled.
A sakra! Jestli bude takový celý den, tak se mu večer sama donesu na stříbrném podnose!

Moje kresby - The vampire diaries

24. února 2012 v 18:24 | hplovehp |  me and Me
Tak jsem se rozhoupala a nafotila některé svoje kresbičky, které vznikaly díky Upířím deníkům. Popravdě, nejsem moc dobrá kreslířka, ani nevím, proč vám to sem dávám. No, to je jedno. Takže vás prosím, pokud na ty moje čmáranice nebude mít nic jiného než kritiku, napište to tak, že by vynikaly v galerii abstraktního umění. :D Díky a teď už se můžete kouknout.

Profily některých postav (Jméno, kresba, výtah z nějaké písničky, která se mi k nim hodí) :

Damon Salvatore:























Elena Gilbert:























Katherine Pierce:























Stefan Salvatore:























Bonnie Bennett:
























Dva obrázky z něčeho, čemu někdo říká Porn Diaries. Já tomu říkám dar z nebes. Ian valící se mez trička = můj Pavlovův reflex začíná fungovat. :D















































Dva Damonovi obličeje. První když je mladší a jeho otec ho (zase) upřednostňuje před Stefanem. Druhý je můj oblíbený, který si myslím, že se docela povedl - Damon zírá do nebe a přemýšlí.















































A nakonec dva obrázky k mému prvnímu dílku Co by, kdyby...

Katherine a Elena:
























Damon a Stefan:
























No... To je vše. Napište mi, co si o těhle obrázcích myslíte, ale prosím, buďte milí. ;)

12.kapitola: Double devil

23. února 2012 v 21:49 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Tak, když si to Koki přála, máme tu další los kapitolos. Doufám, že se bude líbit. Jinak, ještě tu plánuju uveřejnit důvody, proč mám ráda a chápu Damona Salvatora. No a k ději kapitoly... Naše děvčata se rozhodla trošku si užívat života. Jak to ponesou bráškové Salvatorovi? Přečtěte si. ;)

"Pevně doufám, že nehoří." brblal Damon, když nám otvíral. Pak vytřeštil oči a těkal jima střídavě mezi mnou a Katherine.
"Doufám, že nerušíme." zahuhňala jsem nejistě. Neodpověděl a jen ustoupil, abychom mohly vejít.
"Damone, kdo to...?" zarazil se Stefan, jakmile nás uviděl.
"Katherine!" zasyčel.
"Uklidni se Stefane. Jsme tu kvůli vyjednávání." odvětila klidně.
"My s tebou ne..." začal dotyčný.
"Pojďte do obýváku." přerušil ho Damon. Celá naše skupinka dala na jeho radu. Musel na nás být legrační pohled. Nasupený Stefan, culící se Katherine, zamyšlený Damon a roztřesená já.
"No... Doufám, že si mě vyslechnete a budete chápat moje rozhodnutí. Je to celé strašně zamotané." začala jsem váhavě.
"Bože, jen žádné dojímavé kecy ve stylu Moře lásky! " zabědovala Katherine.
"Prostě tobě, Stefane, chce říct, že se vyspala s Damonem. Mrzí ji, že ti ublížila. Damone, tobě chce říct, že je jí líto, že zranila tvoje city. A vám oběma chtěla říct, že vás děsně miluje a právě proto si teď nemůže vybrat. Chce si dát pauzu s randěním, užít si života. Řekla jsem všechny podstatné informace?" koukla otráveně na mně.
"No, v podstatě... ano." hlesla jsem. Na tváři už jsem určitě měla usazený svůj typický stupidní nervózní úsměv. Chvíli bylo naprosté ticho. Pak se Stefan vymrštil a vrhl se na Damona. Než jsem stihla cokoli říct, už mezi nimi byla Katherine.
"Ty nadržená náhražko bratra, jak sis mohl dovolit..."
"Jednoduše. Prostě jsem jí udělal nabídku na jiný vztah než ten s majetnickým magorem."
"Já tě..."
"Dost!" zaječela jsem. Nevím, jak se mi podařilo nabrat tolik vzduchu. Naštěstí jsem nebyla jediná,koho to překvapilo, a ti dva zmlkli.
"Jestli nejste schopni chovat se jako dospělí lidé...upíři, tak to můžeme zrovna zabalit." pokračovala jsem tišeji. Překvapivě to byl první Damon, kdo se ovládl a sednul si do křesla.
"Poslouchám tě." ujistil mě tiše.
Stefan ze sebe rozzlobeně odstrčil Katherininu ruku a z výšky sebou praštil do křesla. Bylo mi líto toho nebohého kusu nábytku, který tak žalostně zanaříkal.
"Vymyslely jsme to takhle: VŠICHNI čtyři spolu vyrazíme na takový menší výlet. Projedeme pár turistických atrakcí, navštívíme nějaké kluby. Během té doby se k vám budu chovat jako k velmi dobrý přátelům. Žádné intimní doteky a jiné podobné věci. Co vy na to?" odvyprávěla jsem konečnou verzi návrhu, kterou jsme s Katherine sestavily cestou sem.
"Zní to rozumně. Ale proč s námi musí být i slečna Do-všeho-strkám-nos?" pokynul Damon směrem ke Katherine.
"Damone. Katherine je teď přítelkyně. Berte ji jako takového dozorce. Kdyby jste se chtěli zase prát, já vás od sebe nedokážu odtrhnout. Ona ano." vysvětlila jsem.
"Je to absolutní pitomost." zavrčel Stefan. Damon pomaličku vstal a nátáhnul ke mně ruku.
"Přijímám tvé podmínky." pronesl obřadně. Krátce jsem mu ruku stiskla.
"Stefane?" otočila jsem se na druhého z bratrů.
"Nelíbí se mi to. Je to bláznovství. Ale dobře, souhlasím." zabručel. Taktéž si se mnou stisknul ruku.
"Kdy vyrážíme?" zeptal se Damon. Hlas měl zdvořilý, kontrolovaný.
"Můžeme prakticky hned." pokrčila rameny Katherine.
"Fajn." odsekl Stefan.
" Tak jedeme!" zkusila jsem znít nadšeně.
Samozřejmě ani nástup do auta se nemohl obejít bez potíží. Ti dva výtečníci se málem porvali, kdo bude řídit. Nakonec jim Katherine, brblající si něco o dětinském a agresivním testosteronu, sebrala klíče a tím spor rozhodla. Já jsem si pospíšila na přední sedadlo vedle ní, takže Damon se Stefanem seděli vedle sebe vzadu.
Zapnula jsem autorádio, aby ve vzduchu neviselo vražedné ticho. Chytila jsme zrovna nějakou stanici s retro písničkami, takže se celým autem rozléhala Macarena.
"Super." poznamenala Katherine a začala si pískat. Já přeopatrně ve zpětném zrcátku kontrolovala výrazy Salvatorových. Stefan se tvářil, jako by mu někdo vyhubil jeho oblíbený druh veverek. Naproti tomu Damon vypadal, že má co dělat, aby nevyprsknul. Zašklebila jsem se.
"Myslím, že může pro začátek zůstat tady." navrhla Katherine a povzbudivě na mně mrkla, když zastavila před honosně vyhlížejícím klubem.
"Dobrá volba." pochválil ji Damon. Stefan jenom neurčitě trhnul rameny.
"Jdeme." rozhodla jsem já.
V klubu hrála tanenční hudba a baramni za pultem šejkovali jako o závod.
"Mohl bych si s tebou promluvit?" začal Stefan.
"Víte co, já jdu předobjednat." řekl rychle Damon a odběhl k baru.
"Jestli jsem ti nějak ublížil, tak se ti hluboce omlouvám. Můžeme ukončit tuhle komedii a..."
"To není komedie Stefane! Já opravdu cítím něco k vám oběma. Ale potřebuju si chvilku vydechnout. Užít si trochu zábavy."
"Nevíme, kdy se tu objeví někdo z původních, aby tě unesl nebo obětoval a ty se chceš bavut?!" vyjekl nevěřícně.
"Přesně tak." přitakala jsem.
"Copak si neuvědomuješ, jak závažný je to problém, jak těžké to bude..." najel do kázacích kolejí. Poznala jsem písničku, která zrovna začínala.

Odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=g8oz0yTse3w

"Víš co Stefane? Řekni mi něco, co nevím!" přerušila jsem jeho litanie, pohodila hlavou a odkráčela na parket. Katherine mě následovala jako půvabný osobitý stín. Nevím, co to do mně vjelo, ale začala jsem tancovat. Nic velkolepého, spíš různé kroutění boky.

Everybody tells me that it's so hard to make it
Yet so hard to break it
And there's no way to fake it
Everybody tells me that it's wrong what I'm feeling
I shouldn't believe it
The dreams that I'm dreaming
I hear it everyday
I hear it all the time
I'm never gonna amount to much
But they're never gonna change my mind
OH!

Katherine tancovala se mnou. Díky své mnohaleté taneční praxi byla nesmírně půvabná a svůdná. Proto mě překvapilo, že máme obě přibližně stejný počet obdivovatelů, kteří na nás civěli. No, možná tomu pomáhalo, že jsme byly dokonale stejné.

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

"Něco jim musíš přiznat. Tancují fakt dobře." zaslechla jsem Damona. Vzápětí už stál u mě a zapojil se do tanečního víru. Katherine si zašla pro Stefana.

How many inches in a mile
What it takes to make you smile
Bet'cha not to treat me like a child, baby
Tell me, tell me, Tell me
Something I don't know something
How many inches in a mile
What it takes to make you smile
Bet'cha not to treat me like a child, baby
Tell me, tell me, Tell me
Something I don't know something

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Damon se rozdováděl ve stylu krále Jelimána, jen občas mě chytil za boky, aby tancoval přímo se mnou. Stefan sám byl bezradný se svým stylem "Tomi Paci se vám vrací". Naštěstí si ho Katherine vzala do parády. V páru byl už jistější.

Everybody tells me
I Don't know what I'm doing
This life I'm pursuing
The odds I'd be losing
Everybody tells me that it's one in a million
More like one in a billion
Or one in a zillion
I hear it everyday
I hear it all the time
I'm never gonna amount to anything
But they're never gonna change my mind
OH!

Zjistila jsem, že se směju. Opravdu, takhle svobodně a bezstarostně jsem si nezabláznila už hodně dlouho.

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know

Tell me, tell me, tell me
Something I don't know

Dokonce jsem se odvážila pokusit se o jednu taneční kreaci, kterou viděla v jakémsi tanečním filmu. Převážně mužské pochvalné výkřiky mě příjemně povzbudily k dalším experimentům.

How many inches in a mile
What it takes to make you smile
Bet'cha not to treat me like a child, baby
Tell me, tell me, Tell me
Something I don't know something

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Tell me, Tell me
Something I don't know

Zrovna jsem se chystala na další filmovou vsuvku, když si mě Damon přitáhl do náruče. Prudce mě zaklonil a pak roztočil.

I'm on my way I know
I'm gonna get there someday
It doesn't help when you say
It won't be easy

Se smíchem jsem se přizpůsobila jeho stylu. Bylo to něco mezi mambem, starověkým aerobicem, kankánem a kozáčkem.

Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know


Tell me, tell me, tell me
Something I don't know



Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know


Tell me, tell me, tell me
Something I don't know



Tell me, Tell me, Tell Me
Something I don't know


Tell me, tell me, tell me
Something I don't know


Potěšilo mě, že i on se usmívá. Za tohle má bod k dobru - žije okamžikem a snaží se z něj vytřískat to nejlepší!

How many inches in a mile
What it takes to make you smile
Bet'cha not to treat me like a child, baby

Osvobodila jsem se od Damoan a zatočila se sama.


Tell me, Tell me, Tell me
Something I don't know

Se závěrečným tónem jsme s Katherine pohodily vlasy a odkráčely k baru. Salvatorovic chlapce jsme měly hned v patách.
"Tak to vypadá, že máme dva ďáblíky." poznamenal Damon.
"Ne. Jednoho, ale dvojitého." zasmála se Katherine a plácla si se mnou.

11.kapitola : Dvojnice na scéně

23. února 2012 v 11:26 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Nazdar bazar! Povedlo se mi čapnout múzu a nasměrovat ji tam, kam potřebuju, takže se můžete začíst do téhle kapitoly. A doufám v pár komentářů. ;) Pohled Elena.

Damon mě doprovodil domů. Byl neskutečně něžný a nesnažil se ze mně páčit žádná rozhodnutí ani sliby. Jediné,co vyžadoval byla pusa na dobrou noc. Tu jsem nám dopřála. On si ji zasloužil, já ji chtěla.
"Jsem doma!" houkla jsem neurčitě do domu. Nevěděla jsem, jestli mě někdo slyší, ale to bylo vedlejší. Vyběhla jsem do svého pokoje.
"Zdravím." ozvalo se líným hlasem z mé postele.
"Katherine!" nadskočila jsem.
"Nemusíš se strachovat. Dneska už jsem pila." ušklíbla se.
"Tak co tu chceš?" zeptala jsem se.
"Popovídat si." pokynula k místu vedle sebe. Na okamžik jsem zaváhala.
"Já ti opravdu neublížím. Ne dneska." řekla otráveně. Posadila jsem se vedle ní.
"Tak se k mým bystrým uším doneslo, že už nejsi jenom Stefanova dívka." začala.
"Vážně? Vážně chceš mluvit o tomhle?" zamračila jsem se.
"Yep. Přesně o tomhle. Zajímají mě důvody, proč se vzorná Elenka dala na scestí."
"Já..." zadrhla jsem se. V očích mě pálily slzy.
"No tak, kotě." konejšila mě Katherine.
"Já... prostě..." pokoušela jsem se ze sebe vymáčknout souvislou větu. Štvalo mě, že tu brečím před svou ďábelskou upíří dvojnicí.
"Klid Eleno. To rozdýcháš." snažila se Katherine. Pak mi dokonale vyrazila dech. Přitáhla si mě blíž a sevřela mě v objetí.
"Kdy jsi mě přestala nenávidět?" zeptala jsem se. Sarkasmus ale mezi slzami nevyzněl nejlíp.
"No... Já nesnáším jenom jednu stránku tvé osobnosti. Přesněji řečeno tu nechám-se-zabít Elenu. Jo a žárlila jsem."
Vykroutila jsem se z jejího objetí, abych jí viděla do tváře. Žádná ironie ani úšklebek. Naprosto vážný výraz a podivně zněžnělé oči.
"Ty. Žárlit. Na mě." odsekávala jsem udiveně jednotlivé slabiky toho nesmyslného sdělení.
"Když se na to podíváš zblízka, je to logické. Oba bratři, kteří dřív milovali mě, se najenou mohli přetrhnout, aby získali a ochránili tebe. Mám o sobě docela vysoké mínění, takže mi vadilo, když někdo upřednostňoval tebe přede mnou." osvětlila mi své pocity.
"A já jim teď ubližuju." hlesla jsem slabě.
"Klídek."
"Klídek? A co mám jako podle tebe dělat?"
"Nebýt chvíli ani s jedním z nich."
Vytřeštila jsem oči na svou dvojnici.
"Právě si vyslovila tu nejpitomější a nejneschůdnější variantu. Gratuluju." konstatovala jsem sarkasticky.
"Ty jsi mě nepochopila." povzdechla si.
"Ne."
"Já to myslela tak, že bys oběma řekla všechno na rovinu. A vzala si chvíli přestávku od takhle intimních vztahů. Zkusila s oběma vyrazit jako s kamarády. Možná bychom mohli něco podnikat ve čtyřech."
"Aha, takže o tohle ti jde! Dostat se blízko ke Stefanovi!"
"Nepopírám. Ale není to hlavní důvod. Je to jen příjemný vedlejší produkt." usmála se sladce.
"A co je teda hlavní důvod?" zajímala jsem se.
"To, že s tebou začínám... soucítit." otřásla se, jako by mluvila o obzvlášť ošklivé nemoci.
"Aha." dostala jsem ze sebe.
"Co říkáš?" chtěla slyšet můj názor.
"Jsem na nic." zakroutila jsem hlavou.
"Tak hele, tohle už nechci slyšet. Jsi Petrova. Musíš mít o sobě lepší mínění. A jestli ty jsi na nic, tak na co jsem pak já?"
Překvapeně jsem se na ni podívala.
"Překvapená? Ano Eleno. I já cítím vinu. Občas, když si nedám pozor, to na mě všechno dolehne. Klausova vyvraždění mé rodiny, kvůli mému útěku. Zraňování a obluzování bratrů Salvatorových. A každičký život, který jsem kdy vzala." vyzpovídala se. Teď to byla ona, kdo měl téměř na krajíčku.
"Ty jsi takové věci neudělala. A to je jedna z věcí, která mě na tobě štve. Že jsi oproti mě tak hrozně perrfektní." vyhrkla. Pak přiskočila k mému přehrávači. Chvíli se hrabala v mých Cdéčkách. Po chvíli zřejmě našla co hledala, protože jedno z nich pustila. Pokojem se rozlehl hlas Pink.

Made a wrong turn
Once or twice
Dug my way out
Blood and fire
Bad decisions
That's alright
Welcome to my silly life

Pomalu se vrátila ke mně. Pořád ještě jsem vstřebávala to, co mi řekla před chvílí.

Mistreated, misplaced, misunderstood
Miss knowing it's all good
It didn't slow me down
Mistaken
Always second guessing, Underestimated
Look, I'm still around

"Matka mě milovala. Ale pro otce... jsem byla zklamáním. Nejen, že jsem byla jenom holka. Ještě jsem si dovolila pořídit si nemanželské dítě." zakroutila smutně hlavou. Tentokrát jsem objala já ji. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.

Pretty pretty please
Don't you ever ever feel
Like you're less than
F*ckin' perfect
Pretty pretty please
If you ever ever feel
Like you're nothing
You're f*ckin' perfect to me!

"Mluvíš o sobě, jako bys byla jenom špatná. Já tě tak taky viděla. Ale občas jsi nám pomohla. A já se chovala jako nevděčnice a nepoděkovala. Takže ti děkuju teď." zkoušela jsem ji utěšit.

You're so mean
When you talk about yourself
You were wrong
Change the voices
In your head
Make them like you instead

"Ty jsi neskutečná. Já ti tolikrát ublížila a ty mi děkuješ za ty světlé drobečky?" zašklebila se.
"Jo. Mám pocit, že jsem tě tak trochu pochopila."

So complicated
Look happy, you'll make it!
Filled with so much hatred...
Such a tired game
It's enough!
I've done all I can think of
Chased down all my demons
I've seen you do the same

"Kámošky? Alespoň dočasně?" navrhla slabě.
"Kámošky." přikývla jsem. Obě jsme si otřely slzy, které už stihly sklouznout na tváře.
"No, měly bychom se nějak upravit." nadhodila Katherine, aby tu nebylo ticho.
"Jo. A pak rovnou cestou k Damonovi a Stefanovi. Ten tvůj nápad je vlastně docela rozumný." mrkla jsem na ni.

Oh, pretty pretty please
Don't you ever ever feel
Like you're less than
F*ckin' perfect
Pretty pretty please
If you ever ever feel
Like you're nothing
You're f*ckin' perfect to me!

"Jestli jim řekneš o mé citové chvilce, tak tě budu muset přátelsky zmlátit." uchechtla se Katherine.
"Neřeknu." slíbila jsem.

Neřekla bych, jaká může být Katherine fajn. Udělal nám oběma make-up. Celou dobu se mě snažila rozveselit. A dařilo se jí to.
Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se budu ve svém pokoji jen tak smát s Katherine Piercovou, nabídla bych mu předplatné do psychiatrické léčebny. Teď to bylo přirozené.

The whole world's scared so I swallow the fear
The only thing I should be drinking is an ice cold beer
So cool and lime, and we try try try
But we try too hard and it's a waste of my time
Done looking for the critics, cause they're everywhere
They dont like my jeans, they don't get my hair
Exchange ourselves, and we do it all the time
Why do we do that?
Why do I do that?
Why do I do that..?

"Kdyby se některou z nás snažili v afektu uškrtiti nebo podobné nechutnosti, bráníme se navzájem?" zajímalo mě.
"Ano." přikývla vážně Katherine.

Ooh, pretty pretty please
Pretty pretty please
Don't you ever ever feel
Like you're less then
Fuckin' perfect
Pretty pretty please
If you ever ever feel
Like you're nothing
You're fuckin' perfect, to me
You're perfect
You're perfect
Pretty pretty please
If you ever ever feel
Like you nothing

"Jak vypadám?" sřekly jsme se.
"You are perfect to me!" zazpívaly jsme společně s Pink poslední slova.
"Počkám před domem." oznámila mi ještě Katherine. Vzápětí zmizela.
Vypla jsem přehrávač a zhluboka se nadechla, než jsem vyrazila za ní.

Your birthday is my day!

21. února 2012 v 16:25 | hplovehp |  Obrázkové jednorázovky
Tak mě jednou čapla šílená nálada - vzniklo tohle. Je to o mém oblíbeném Stefanovi. Oblíbený je tehdy, když je s Lexi. A s Lexi je u příležitosti oslavy svých narozenin. Takže si můžete domyslet, okolo čeho se bude tato povídka točit.
Už jsem četla zpracování jeho koupání v Treviho fontáně, takže jsem chtěla připomenout i Sochu Svobody. Doufám, že se vám to bude líbit.
























"Stefane! Kde zas vězíš?!" hulákala drobná blondýnka a okázale ignorovala pohoršeně se tvářící postarší ženu v kostýmku.
"Baf!" zafuněl jí někdo do ucha. Zároveň ucítila něco na krku. Sklopila pohled. Ve výstřihu se jí houpal přívěšek s nápisem I ♥ NY.
"Přece jsme se na něčem domluvili. Nic mi nebudeš kupovat." otočila se a zašklebila se na Stefana.
"Koupil jsem to stylem Lexi." nahodil dotyčný provinilý výraz. Lexi už ho chtěla začít hubovat, když jí došli dvě věci: a) To ONA je Lexi. a b) Věci "kupuje" zásadně jen za uctivé poděkování.
"V tom případě je to v pořádku. Dík." zazubila se na svého společníka.
Stefan spokojeně pokýval hlavou. Sice nerad porušoval lidské zákony, ale co by pro svou nejlepší kamarádku neudělal. Zvlášť, když ji vidí jen jednou ročně.

A jak se jmenuje?
George.
Takže jako pár budete Gessica. To je tááák roztomilý.

Dolehl k nim rozhovor z nedaleké kavárny. Lexi chvíli uvažovala a pak vyprskla smíchy.
"Bude z nás Lexfan?" zeptal se s obavami Stefan.
"Ne ne. Je milé, že tě to napadlo jako první. Ale já myslela, že lepší by pro nás bylo Sexi." culila se spokojeně bloncka.
"Prosím, pojď sehnat něco k pití. Na tohle jsem ještě moc střízlivý."
"Jak si žádáte výsosti." zasalutovala Lexi a zatáhla Stefana do baru poblíž.
"Dvakrát whisky do tamhle těch skleniček." řekla, když se usadili u baru. Její ukazovák se vztyčil jako Prst Boží Prozřetelnosti a ukazoval na sklenky směle konkurující vojenským kotlům na guláš.
"Ale madam..." zakoktal se barman.
"Prosííím." usmála se na něj Lexi. Zároveň se její zornice několikrát smršily a zase roztáhly. Barman poslušně naplnil oba kýble whisky.
"Ještě něco?" zeptal se maličko zmateně.
"Zatím ne, děkujeme." zacvrlikala blond upírka. Když se barman odpotácel, vzala obě "skleničky", jednu postavila před sebe, druhou postrčila Stefanovi.
Že na upíry zabírá alkohol pomalu? Pche! Po několika locích se začal Stefan pernamentně culit čemukoli, co uviděl. Ať už to byla tekutina ve sklenici nebo knírek vedle sedícího chlápka. Lexi byla trošku vytrénovanější, takže si mohla vychutnávat jeho výtržnosti a pečlivě si je zapisovat do své upíří paměti, aby mu je mohla později barvitě vylíčit.
"Tady je to už nudáá. Pojďme něco udělat!" začal ji po chvíli poňoukat Stefan.
"A co by jsi chtěl dělat?"
"Sežrat Velké Jablko!" rozřehtal se Stefan.
"Máš pravdu. Radši se přesuneme." usmála se Lexi. Jako obvykle bez placení vyšli ven. Naštěstí se tu v okolí nepotulovali žádní vlkodlaci, jinak by naši dva přátelé měli sakra problém. Byl úplněk.
"Víš co nechápu?" zeptal se Stefan a málem se rozplácl na chodník, jak se snažil zkoordinovat opileckou chůzi při koukání na Měsíček.
"Ne."
"Proč všichni lidé tolik nadělají kolem letu na Měsíc?! Něco tak velkého přece nemůžou minout!"
Následoval Lexin typický výbuch smíchu. Právě proto zbožňovala toulky se Stefanem. Jakmile se trochu napil, vypadávaly z něj klenoty.
Neurčitě se toulali městem. Lexi ještě obstarala důkladné zásoby.
"Hurá, už jsem myslel, že se zadřu!" zajásal Stefan a hned si přihnul whisky. Jeho kamarádka ho se smíchem napodobila. Ani jeden z nich netušil jak, ale ocitli se pod Sochou Svobody.
"Myslíš na to co já?"
"Prosííím, pojďme po schodech."
"No dobře." brblal si Stefan a vyrazil jako první po ne příliš pevně vyhlížejících schodech. Díky své upíří síle byli nahoře raz dva.
"Pokračujeme?" zeptala se šibalsky Lexi.
"Nechceme být rušení. Hlídej obzvlášť pečlivě." nadiktoval její přítel podmínky chlápkovi, který hlídal vstup do pochodně.

"Na whisky!"
"Na mého milovaného bratříčka!"
"Na indiány!"
"Na sexy Sexi!"
Ozývali se přípitky. Štěstí, že Lexi jejich konzumaci předvídala.

Mnohem později:
"Tohle byly nejlepší narozky, které jsem kdy měl. Díky Lexi." zakřenil se Stefan na svou kamarádku, když se v těsném objetí pokoušeli tančit na svoji hymnu (Bon Jovi- Wanted dead or Alive). Náhodou tu totiž našli rádio.
"Nemáš zač." usmála se Lexi.

A na závěr - odkaz na Sexi hymnu! Přece bych vám ho neodepřela!
Tady je: http://www.youtube.com/watch?v=tk_gx9LNLlw

Co by, kdyby... Pro Koki

20. února 2012 v 19:15 | hplovehp |  Jednorázovky
Tak jo, doufám, že tě tohle alespoň potěší a rozveselí Koki. Speciálně a jenom pro tebe! Ale vy ostatní si to můžete taky přečíst! :D

Dívka seděla v čekárně a nervózně podupávala nohou. Nesnášela čekání. Její trpělivosti nepřispívalo ani to, že čekala v nemocnici.
"Tak si pohni ty starý motáku..." brblala si pro sebe. Dveře ordinace se otevřely.
"Sestři, pošlete dalšího pacienta." ozval se zevnitř příjemný hlas. Dívka se zarazila. To neznělo jako ten starý chlípník, co jí při každé návštěvě tady ochmatlával koleno!
"Prosím slečno." vybídla ji mile sestra, která mezitím vyšla ze dveří. Hlavně klídek.
"Ó můj bože!" uklouzlo dívce, jakmile spatřila svého ošetřujího lékaře.





























Rozvaloval se na bílé nemocniční židli, ikdyž lékařský plášť měl pohozený v koutě.
"U nás se obvykle říká Dobrý den, ale ať je po vašem." usmál se a vstal. Dívka pořád zírala.
"Tak s čím jste k nám přišla?" zeptal se mile.
"S úrazem." vyhrkla, než se stihla rozmyslet.
"To je nám celkem jasné, že tu neroznášíte noviny! My potřebujeme vědět, co přesně se vám stalo." rozesmál se.
"A jo, tohle! Rána balonem do prstu." opravila se. Okamžitě zvážněl.
"Posaďte se." pokynul jí. Sám se uvelebil do své předchozí polohy.
"Děkuju." pípla a posadila se naproti němu. Velmi jemně ji vzal za ruku a začal onen prst ohmatávat. Jak přišel na to, jaký prst byl zraněn? To je ve hvězdách. Nicméně, jeho ruce příjemně chladily.
"Vypadá to, že to není zlomené. Pro jistotu ale potřebujeme rentgen." mluvil k sestře.
"Pane doktore, je taková zmatená. Neměl by ji někdo doprovodit?" zeptala se ta dobrá duše starostlivě.
"Když už o tom tak mluvíte... Já ji tam doprovodím. Myslím, že tahle slečna potřebuje mou osobní, plně soustředěnou péči." mrknul doktor a zvedl se.
Dívka ho následovala na rentgen. Ikdyž jí bolavým prstem kroutili do všech možných i nemožných pozic, ona to nevnímala. Jediné, na co se dokázala soustředit byly uváhy, co všechno spadá do té osobní, plně soustředěné péče...

Co by, kdyby...

19. února 2012 v 17:39 | hplovehp |  Jednorázovky
Ahojda, tak se sem zase jednou zajdu podívat a co to vidím?! Téma týdne: "Co by se stalo, kdyby..." ! Jako obvykle na mě zaútočila múza. Takže touhle povídkou zahajuju cyklus jednorázovek. Možná na sebe budou navazovat, možná ne. Možná některou udělám na pokračování. Uvidíme.
Takže pokud máte zájem o to, abych zpracovala něco, co by se mohlo stát za nějaké podmínky, napište mi do komentářů a já se vám pokusím stvořit povídku.
Tahle první je z mé úvahy - Co by se stalo, kdyby Elena byla Katherinina sestra a objevila se spolu s ní v roce 1864 u Salvatorů? Psáno z pohledu Eleny.
Varování: Nedržím se přesně seriálového sledu událostí!

"Vy musíte být slečna Piercová." sklonil se ten hnědovlasý a políbil mojí sestře ruku.
"Prosím, říkejte mi Katherine." usmála se na něj.
"A kdo je tato okouzlující dáma?" zajímal se ten černovlasý, ikdyý pohledem visel na Katherine.
"Moje sestra." vysvětlila Kat a postrčila mě dopředu.
"Eleonor, ale radši mám oslovení Elena." zadrmolila jsem.
"Damon Salvatore." otřel se mi ten tmavovlasý rty o ruku. Projel mnou slabý záchvěv třasu. Podívala jsem se mu do tváře, ale už zase sledoval mou sestru.
"Mě už sice znáte, ale pro formálnost. Stefan Salvatore." usmál se ten světlovlasý. Á, takže Stefan! Jeho jméno mi vždycky vypadlo.
"Prosím, následujte nás dovnitř." řekl Damon. Zároveň se oba div nepřizabili, jak se snažili nabídnout rámě Katherine. Stefan byl rychlejší. Damon se s lehce podmračeným výrazem chopil mě. Mohl by alespoň nadšení předstírat.

"Tak co říkáš na bratříčky Salvatorovi?" zeptala se mě Katherine, když jsem ji večer navštívila v jejím pokoji.
"Neměla jsem ani pořádně čas je poznat. Byli pořád u tebe." zašklebila jsem se.
"Je roztomilé, jak se o mě snaží pečovat." usmála se Katherine jako dítě hovořící o oblíbené hračce.
"Pečovat? Myslím, že kdybys je požádala, aby ti slízali bahno z bot, ještě by ti za tu čest děkovali!" odsekla jsem. Moji drahou sestřičku to nesmírně pobavilo.
"Snad bys nežárlila, сестра." zasmála se zvonivě a ukázala na postel vedle sebe, abych se posadila.
"Už jsem si zvykla, že když jsi u toho ty, jsem průhledná." zavrtěla jsem hlavou a nechala se obejmout.
"To je přece nesmysl. Jsi moc krásná. Víš co? Na zítřek ti vybereme nějaké krásné šaty a to by bylo, aby se alespoň jeden ze Salvatorů za tebou neotočil!" prohlásila rezolutně.
"Který se líbí tobě?" vyzvídala jsem opatrně.
"Oba. Ale pan Stefan možná o trošičku víc." řekla po krátké úvaze a mrkla na mě. Srdce se mi zatetelilo spokojeností. Takže u Damona, svého černovlasého boha bych mohla mít šanci.
"Už jsem unavená. Dobrou noc Eleno." zívla Katherine a položila se do postele.
"Dobrou noc Kat." usmála jsem se na ni a vrátila jsem se do své ložnice.

"Proč jste tak zamlklá Eleno?" zeptal se Stefan galantně. Damon pořád sledoval Katherine, jak hladí růžové poupě. Jen aby si neposlintal tu nažehlenou košili!
"Nechtěla jsem rušit." odpověděla jsem a mírně jsem se na Stefana pousmála. Není to jeho vina, že jeho bratr sedí mé sestře u nohou a nejspíš by byl ochotný i aportovat!
"Ty přece nikdy nerušíš sestřičko!" ujistila mě Katherine. Pak vstala a chytila mě za paži.
"Pánové, jsem značně rozčarována. Vůbec se mojí drahé sestřičce nevěnujete. Budu ji muset zabavit sama." zamračila se na ty dva.
"Ale slečno Katherine..." začali svorně. To už mě ale sestra vedla do hradeb z růžových keřů.
"Proč jim tohle děláš?" zeptala jsem se Katherine.
"Lekce slušného chování nezaškodí nikdy." zasmála se a usadila se na kamennou lavičku. S povzdechem jsem se posadila vedle ní. Bratři nás nenechali dlouho čekat.
"Slečno Katherine, moc nás to mrzí." začal Stefan.
"Mě se omlouvat nemusíte." nakrčila sestra nos.
"Já se omlouvám vám slečno Eleno. Potěšila byste mě a dovolila mi odvést vás do jídelny?" natáhnul ke mně Damon ruku. Aniž bych dala najevo, jak moc mě to nadchlo, vstala jsem a zavěsila se do jeho nabídnutého rámě.

Dalšího dne ráno jsem se probudila ještě před svítáním. Nechtělo se mi lenošit v posteli, proto jsem se rychle oblekla a vydala se pod ranním přítmím k jezeru, které měli Salvatorovi na pozemku.
Voda měla podobnou modrošedou barvu jako oči pana Damona. Naklonila jsem se a okusila její teplotu špičkami prstů. Většině lidí by asi připadala studená, ale mě to nevadilo. Šaty jsem svlékla hned, s korzetem jsem se musela chvíli potýkat.
Konečně jsem mohla vkročit do vody. Příliš jsem se neosmělovala a rovnou jsem plavala směrem ke středu jezera. Usmívala jsem se. Pobyt ve vodě jsem měla ráda. Uslyšela jsem vyjeknutí a pak ránu. Rychle jsem se podívala na břeh. Ze země se sbíral pan Damon. V duchu jsem se modlila, ať byla voda dostatečně tmavá, aby dokázala zakrýt moje tělo.
"Omlouvám se slečno. Nechtěl jsem vás vyrušit." řekl a poprvé za naši známost se díval na mně, jen na mně. Ošila jsem se.
"Jenom špehovat." zamračila jsem se přísně.
"Špehovat není hezké slovo. Pozorovat a obdivovat, to spíš." pousmál se.
"Snad jste..." vyhrkla jsem s uzarděním.
"Není důvod k obavám. Když jste vcházela do vody, zavřel jsem oči." uklidňoval mě. Moc jsem mu nevěřila. Začal si sundávat košili.
"Co to děláte?" polekala jsem se.
"Když už jsem tu tak poránu... Jdu si zaplavat." usmál se a rozepnul si pásek u kalhot.
"Tak mi alespoň dejte chvíli soukromí, ať se mohu obléct a odejít." požádala jsem ho.
"Zapoměl jsem na jednu důležitou skutečnost. Já si chci zaplavat s vámi." vysvětlil a shodil ze sebe poslední kousek oblečení. Rychle jsem sklopila pohled. V těhle ohledech jsem byla trošku stydlivější.
"Už se na mě můžete zase podívat Eleno." ozval se jeho hlas neskutečně blízko. Opatrně jsem vzhlédla. Voda naštěstí skrývala mé i jeho tělo.
"Nemusíte se mně bát. Já vás nekousnu." zasmál se. "Ale já bych vás mohla." prolétlo mi hlavou.
"Sluší vám to, když se červenáte." pokračoval, když jsem nijak nahlas nereagovala. Zároveň se posunul blíž.
"Dáme si plavecký závod?" navrhla jsem rychle.
"Mám vojenský výcvik. Bude to trošku nerovný souboj slečno." upozornil mě sebejistě.
"Uvidíme, pane Salvatore, uvidíme." usmála jsem se ďábelsky.

"Slečno Eleno, vás by měli dávat za příklad i některým mužům z mé jednotky." hlesl zadýchaně po hodině plavání. Rozesmálo mě to.
"Mohl by jste se prosím otočit? Chci vylézt na břeh." zkusila jsem to.
"A co když se neotočím, slečno Eleno?" zeptal se škádlivě. Určitě už jsem zase zčervenala.
"Tak to budu nejspíš nucena zůstat v téhle ledové vodě navěky a umrznout." povzdechla jsem si.
" Ach. Vy tedy umíte dosáhnout svého. Tak tedy prosím. Nemohu přece svět připravit o takový skvost, jakým jste vy." zamrkal na mě, než se otočil. Rychle jsem vylezla z vody, osušila se svým pláštěm a oblekla se.
"Můžete!" zavolala jsem na Damona.
"Možná vás to pobaví... Ale byla by jste tak laskavá a..." zakoktal se. Pochopila jsem, že ikdyž se chová jako největší suverén, přece jen je mu nepříjemné producírovat se tu přede mnou nahý.
"Jistě." vyhověla jsem mu a otočila.
Zašplouchání vody. Čvachtavé kroky. Musela jsem se usmát, když se má fantasie rozjela na plné obrátky. Jen tak tak jsem překonala nutkání otočit se.
"Jsem hotov." oznámil Damon po chvíli. Otočila jsem se. Byl nečekaně blízko. Oči se mu zahleděly do mých.
"Můžeme jít do domu?" zeptal se tiše.
"Jistě." hlesla jsem a zavěsila se do něj.

"Ty dneska jen záříš sestřičko. Čím to bude?" zajímala se Katherine, když jsem později (už řádně upravená a usušená) seděla s ní na lavičce a sledovala zápas bratrů Salvatorových ve fotbale.
"Možná tím, jak nám dnes krásně svítí sluníčko." mávla jsem rukou a pozorovala jsem Damona, jak jediným rychlým výpadem sebral bratrovi míč. Hotová symfonie pohybu. Katherine skepticky vzhlédla k šedivému nebi.
"Ale notak. Řekni mi.."
"Do toho pane Damone!" přerušil ji můj výkřik. Černovlasý Salvatore totiž měl v držení míc a dostal se svému bratrovi za záda. Bohužel se zrovna v tu chvíli rozpršelo.
"Déšť!" otřásla se štítivě Katherine. Než jsem se stačila rozkoukat, byl u mě Damon.
"Pojďte se schovat slečno Eleno." vybídl mě.
"Proč? Mě déšť nevadí!" ujistila jsem ho a roztočila jsem se. Katherine už s panem Stefanem utíkala do domu. Damon se rozesmál.
"Jste si tím jistá?" zeptal se.
"Naprosto." přitakala jsem.
"Pak tedy... Smím prosit?" natáhnul ke mně ruku. Se smíchem jsem se nechala uchopit do jeho náruče. Pohybovali jsme se do rytmu bubnování deště.
Se zalíbením jsem si prohlížela jeho tvář. Mokré provázky havraních kadeří se mu lepily na tvíře a krk. Modrošedé oči zářily. Dokonalé rty měl vytvarované do božského úsměvu.
Teprve až jsme byli dokonale mokří, vběhli jsme rozesmátí do domu.

Seděla jsem ve svém pokoji, jen v korzetu, a pročesávala si vlasy. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Kdo to může být? Katherine má dostaveníčko se Stefanem, to vím jistě.
"Vstupte." řekla jsem pevně. Dovnitř vklouzl Damon. Pohled se mu zastavil na mně. Ústa se mu pootevřela úžasem.
"Co chcete, pane Salvatore?" zeptala jsem se.
"Momentálně mám mnoho přání." hlesl. Přišel až ke mně. Vstala jsem a otočila se k němu čelem.
"Například?" vyzvídala jsem.
"Chtěl bych vás pohladit po tváři." zašeptal. Zároveň mě konečky jeho prstů polaskaly na líčku.
"Chtěl bych cítit vaši vůni." Vzal mě do náruče.
"Chtěl bych vás políbit." pokračoval. Pak se jeho neskutečně něžné rty spojily s mými.
"Chtěl bych vás zbavit sevření korzetu, abych vás svíral jenom já sám." vydechl, když se mi znovu podíval do očí. Nebránila jsem se, když mě položil na postel. Ani když dostál svému slovu a můj korzet odlétnul do kouta. Trošku nemotorně jsem mu pomohla z jeho oblečení.
Byl pořád přeopatrný a velmi něžný, jak mi zasypával tělo polibky.
"Víc!" vzdechla jsem a přitiskla si jeho tělo blíž ke svému. Moje reakce ho odzbrojila. S tichým hrdelním povzdechem zvedl stavidla své vášně.
Od té chvíle jsem ztratila pojem o čemkoli. Dokonce jsem začala zpochybňovat možnost, že by Damon měl jenom dvě ruce. Dvě ruce vás přece nemůžou hladit po celém těle zároveň!
Po chvíli se mi celé tělo napnula v divokém návalu slasti. Cítila jsem, že to samé se děje i s jeho tělem. Vrcholu jsme dosáhli společně.
Usnula jsem schoulená na jeho hrudi. Oba jsme byli příliš vyčerpaní a plní emocí na slova.

Ráno mě probudily sluneční paprsky. Protáhla jsem se a vzhlédla k jeho obličeji.
"Pane Bože!" lekla jsem se a vyletěla do sedu. Damon se na mě rošťácky usmál.
"Klid Eleno. I po té včerejší noci jsem to pořád já, tvůj Damon..."
Vyplázla jsem na něj jazyk a chtěla vstát. Nedovolil mi to. Skončila jsem uvězněná pod jeho tělem.
"Krásné ráno." popřála jsem mu.
"Krásné ráno." souhlasil a políbil mě.
Byla jsem šťastná, že moje smysly jsou tak ostré. Obyčejnými bych totiž jen sotva mohla dostatečně ocenit hedvábnost jeho pokožky, která se třela o mou. Nebo jeho živočišnou vůni, která byla příjemný vedlejším produktem dýchání. Zvlášť jsem byla vděčná za svůj vyjímečný sluch. Jinak bych jeho tiché Miluji tě... možná i přeslechla. A to by bylo téměř neodpustitelné.

10. kapitola: I need YOU

5. února 2012 v 20:46 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Ahoj, tak jsem tu s další kapitolou. A rovnou vám říkám, já jsem se do ní zamilovala. Jsem její oddaný otrok. Proč? Přečtěte si! Mimochodem, tohle je poprvé, co se nám střídají pohledy Damon a Elena.
Tato kapitola je dlouhá. Hlavně proto, že jsou v ní texty tří písní. Nemohla jsem si pomoct. Pardon.
Seznam odkazů:
Damon v Elenině pokoji : http://www.youtube.com/watch?v=JcgN3kJiHoM
Elena běží do penzionu: http://www.youtube.com/watch?v=KI-BVu7l7mU&feature=fvwrel
Damon posílá Elenu domů (tahle je až do konce) : http://www.youtube.com/watch?v=lKFZvngVwKQ

S unaveným povzdechem jsem vešla do svého pokoje. Dnešní den jsem celý strávila se Stefanem. Jenom díky jeho projevům lásky a neobvyklým žertíkům jsem dokázala nemyslet na svou vlastní zkaženost.
To mi připomíná, Damon se celý den neukázal. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně. Strašně mi chyběl, zvlášť teď, když tu nebyl nikdo jiný, kdo by tu díru v mém srdci alespoň zčásti utěsnil.
Snad ze zvyku jsem vzala z poličky knížku a aniž jsem se podívala na název, začala jsem číst. Po prvních několika větách jsem pochopila, že to byla chyba.
"Jenom mně se může stát, abych si při takové situaci četla Romea a Julii." zabručela jsem si pro sebe. Přestat číst jsem ale nedokázala.

Tvé jméno jenom je můj nepřítel
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni žádná jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou,
i zváno jinak vonělo by stejně
A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocený
než s tímto jménem. Romeo, svleč to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
vezmi mne!

Už jen tahle Juliina pasáž mi sebrala dech. Co teprve Romeova odpověď?!

Beru tě za slovo.
Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.
Už nechci nikdy více býti Romeo.

Slzy mi začaly stékat z očí. Tahle starodávná slova jako by mi říkal Damonův hlas. Věděla jsem proč. Protože i z každého jeho slova sálala potřeba být milován, touha k někomu patřit a ochota se obětovat. Snažila jsem se přes slzy rozluštit další řádky.

Kdo jsi, ty muži zahalený tmou,
že do mých tajů takhle vpadáš?

Musela jsem se pousmát. Muž zahalený tmou...

Jménem ti říci nedokáži, kdože jsem.
Mé jméno se mi protiví, že tobě,
nejdražší světice, je proti mysli.
Mít je tu napsané, já bych je roztrh!

Víc už jsem nedokázala přečíst, protože mi slzy dokonale znemožnili vidět. Ani nevím, kdy mě pláč příliš vyčerpal a já upadla do spánku.

Damon:
Co nejtišeji jsem oknem vklouzl do jejího pokoje.
"Eleno?" zkusil jsem to tiše. Neodpověděla. Sklonil jsem se nad ní. Spala; mokré tváře přitisknuté ke stránkám knížky. Musela plakat.

I saw you fell asleep
While you were reading
Pages on your face
You had been weeping

Nelíbila se mi už jenom ta představa.
"Damone." hlesla. Chvíli jsem si myslel, že se probrala. Jenež pouze vzlykla a spala dál.

And I saw
What it was
That I had done

Bezva, takže vím, že se trápí kvůli mě. Že si nenašla alespoň lepší důvod na plýtvání vodou.

But last night
We fell apart
And broke to pieces

Já jí nic nevyčítám. Už jsem si zvykl, že mají lidi radši Stefana. Toho hodného "se-vším-rád-pomůžu-a-miluju-lidi" upíra. Navíc, kdo dřív přijde, ten dřív mele. A on tu byl první.

Our love was in the hall
All packed in boxes

Odejdu. Nedoženu ji do situace, aby si musela vybrat mě nebo Stefana.

And I saw
What it was
That I had done
To you

Už jí nikdy nezpůsobím další bolest. Chystal jsem se znovu vyklouznout oknem, když mi něco vypadlo z kapsy. Můj "deník". Shýbnul jsem se pro něj. Pak jsem se zarazil. Možná to bylo dětinské, ale chtěl jsem, aby jí zůstalo něco ode mně.

I was wrong
I was wrong

Otevřel jsem deník na první, ani ne z poloviny popsané stránce, vylovil z kapsy tužku a připsal tam několik slov.

Yeah...

I was wrong
I was wrong

Tužku jsem si zastrčil zpátky do kapsy. Dovolil jsem si ještě jeden pohled na Elenu. Pak jsem vklouzl do venkovní tmy.

Oh oh oh oh
Oh oh
Oh oh oh oh
Oh oh

Oh oh oh oh
Oh oh oh
Oh oh oh oh
Oh oh

Elena:
Probudila jsem se. První, co mě upoutalo, byla čerstvá Damonova vůně v mém pokoji. Odlepila jsem tvář od knihy a rozhlédla jsem se po pokoji. Nebyl tam. Už jsem si říkala, že se mi to muselo zdát, když mi pohled padl na menší černou knihu na podlaze. Zvedla jsem ji a přičichla k ní. Ano, to byl zdroj vůně. Zvědavě jsem ji otevřela. Před očima se mi zjevil tenhle text.

Milý deníčku,
Hele, já si připadám jako blbec, že mluvím s knihou, takže
Nikdy jsem si nechtěl zapisovat nějaké sentimentální
Spal jsem s El...
Miluju Elenu. Víc než cokoli na světě. Ale přest, nebo spíš proto nemůžu náš "vztah" odtajnit. Probudila ve mně lepšího "člověka". Už nedokážu jen tak bez mrknutí oka ubližovat všem okolo.

A pod tím pět slov dopsaných tužkou.

Odcházím. Jsi volná. Miluju tě.

Roztřásly se mi ruce. Damon chce odejít?! Proč, kdy, kam, jak, na jak dlouho, za kým, s kým, kvůli komu?
Nechtěla jsem ho ztratit. Musím za ním.
Vyběhla jsem z domu a nazdařbůh se vydala směrem, kde jsem tušila jejich penzion.

On a bridge across the Severn on a saturday night
Susie meets the man of her dreams
He says that he got in trouble and if she doesn't mind
He doesn't want the company
But there's something in the air
They share a look in silence and everything is understood
Susie grabs her man and puts a grip on his hand
As the rain puts a tear in his eye

Hlavou mi vířil rytmus písničky, jejíž název jsem si nepamatovala. Pomáhal mi vydržet v mém šíleném tempu.

She says:
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life

Konečně jsem rozpoznala světla jejich oken. Jeho oken.

Driving through the city to the temple station
Cries into the leather seat
And Susie knows the baby was a family man
But the world has got him down on his knees

"Prosím, ať nejdu pozdě!" prosila jsem kohokoli, kdo mě v tu chvíli slyšel.

So she throws him at the wall and kisses burn like fire
And suddenly he starts to believe
He takes her in his arms and he doesn't know why
But he thinks that he begins to see

Už jsem dokázala rozeznat vyřezávaný vzor na dveřích. Srdce mi zběsile tlouklo, ale dech zůstal někde daleko za mnou. S obavami jsem se dotkla kliky a otevřela.

She says:
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life

Don't let go
Never give up it's such a wonderful life
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life

"Haló?" zavolala jsem. Nikdo mi neodpověděl, nikdo se neobjevil.

She says:
Don't let go
Never give up
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life

Něco mi nesedělo. Nikdy nenechávají rozsvíceno, když opouští dům. O tvář se mi otřel slabý průvan. Skoro jako by... Otočila jsem se.

Wonderful life
Wonderful life
Wonderful
Wonderful
Wonderful life
Wonderful life
Wonderful life
Wonderful
Wonderful
Wonderful life

"Damone!" zavolala jsem do tmy.

Don't let go
Don't let go

Chvíle ticha.
"Jdi domů Eleno." ozvalo se vzápětí. Pak kroky.

I don't need a lot of things I can get by with nothing.
But all the blessings life can bring I've always needed something.
But I've got all I want when it comes to loving you.
You're my only reason, you're my only truth.

"Ne. Damone, počkej. Damone!" vyběhla jsem ze dveří. Ale sklouzla mi noha. Už jsem myslela, že se potupnému pádu nevyhnu.

I need you like water, like breath, like rain.

Ale zachytily mě dvě silné paže.
"Díky." zafuněla jsem.
"Jdi domů." zoopakoval. Nedíval se mi do očí.

I need you like mercy from heaven's gate.

"Nech mě ti říct..."
"Já to chápu." přerušil mě.

There's a freedom in your arms that carries me through, I need you.

"Co?" vyrazila jsem ze sebe nechápavě.
"Chceš být se Stefanem. To je v pohodě. Už jsem zvyklý."
"Já..."
"Odpusť si prosím tu pasáž o tom, že mi nechceš ublížit. Já to přežiju."
"Pětkrát na druhou nahluchlý a tvrdohlavý upíre! Mohl bys už konečně přestat žvanit?! Chci ti něco říct!" zaječela jsem. Trošku poděšeně ztichnul.

You're the hope that moves me to courage again, oh yeah.
You're the love that rescues me when the cold winters rage.

"Já NEVÍM, jestli chci být se Stefanem. Ale vím, že nechci abys odešel." začala jsem. Poprvé za celý náš rozhovor se mi podíval do očí.
"Dala jsem nám šanci se zamilovat. A teď tuhle svoji část a tebe neopustím, ikdyž by to bylo jednoduší. Donesl jsi mě příliš daleko. Už se nemůžu vrátit. Ani nechci. Ukázal jsi mi něco moc vzácného. Sebe. Bez veškeré přetvářky."

And it's so amazing 'cause that's just how you are.
And I can't turn back now 'cause you've brought me too far.

Trošku zmateně se na mě podíval. Povzdechla jsem si. Zřejmě budu muset začít od základů. Přitáhla jsem si jeho obličej a políbila ho. Byl v šoku, ani nespolupracoval.

I need you like water, like breath, like rain.
I need you like mercy from heaven's gate.

"Bylo tohle miluju tě dostatečně srozumitelné, nebo ti to mám zoopakovat?" zeptala jsem se ho. Tvář mu rozzářil úsměv.

There's a freedom in your arms that carries me through, I need you.
Oh yes I do.

"Asi jsem natvrdlý, ale já to dost nepochopil." prohlásil. Tentokrát políbil on mě.

I need you like water, like breath, like rain.
I need you like mercy from heaven's gate.
There's a freedom in your arms that carries me through, I need you.

9.kapitola: Zpátky

4. února 2012 v 13:52 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky
Ahoj, tak jsem tu zase s kapitolou. A mírně naštvaná sama na sebe. Říkám si :" Konečně mám vyhraněný názor, jsem tým Delena." A co neudělám včera během znovu koukání na 10. díl první série? Samozřejmě se zamiluju i do Stefana! Tohle už je opravdu nemoc z povolání. To mám z toho věčného vciťování.
Jinak, moc vám děkuju za komentáře! Tolik jsem jich ani nečekala. Koki, Lilko, Barussiiiku, Elis a The Elisko007 - díky, opravdu upřímně a strašně moc. Chci tuhle kapitolu věnovat vám všem. Za to, že jste se mnou zůstaly a pořád mi komentáři dodáváte vzpruhu.

Pomalu jsem otevřela oči. V krbu dohoříval oheň. Sluneční paprsky se protahovaly mezerou v záclonách a dopadaly na naše nahá těla. Někdy jindy s někým jiným by mi to asi bylo nepříjemné, ležet nahá na podlaze, bez možnosti se zakrýt. S ním ne. S Damonem to bylo přirozené jako dýchání. Zvedla jsem pohled, abych se pokochala výhledem na jeho obličej. Vypadal chlapecky a nevině. Musela jsem se zasmát té myšlence. Nevinný Damon?
Zvuk mého smíchu ho probral. Ještě mírně rozespale na mě zamžoural. Byl sladký a roztomilý, jak se protahoval a hladil mě po vlasech.
"Tak mě napadá... Jaké přídavné jméno máš pro tohle ráno?" zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou.
"Potřebuju inspiraci." usmál se. Vzápětí už mě líbal, horečně, vásnivě, přenádherně.
"Nemáš hlad?" zeptal se mě po chvíli starostlivě. Zakručení z mého žaludku bylo dostatečnou odpovědí.
"Udělám snídani." řekl. Aniž by se namáhal s nějakým oblékáním, vydal se do kuchyně.
Rozkošnicky jsem se protáhla. Pak mě napadlo, že bych si měla zkontrolovat hlasovou schránku na telefonu.
"Máte jeden nový vzkaz." ohlásil znuděný ženský hlas. Vyťukala jsem přístupový kód a přiložila si telefon k uchu. Okamžitě se ozval Stefanův hlas.
"Eleno. Promiň, že tě zase obtěžuju. Vím, že se na mně zlobíš, protože si připadáš moc kontrolovaná. Proto po tobě nechci vědět, kdy se vrátíš domů. Zároveň prosím Boha a tebe, aby to bylo co nejdřív. Stýská se mi po tobě. I po Damonovi, věřila bys tomu? Tak hluboka jsem klesnul. No... Užij si svůj dům. Miluju tě."
Když vzkaz s hlasitým pípnutím skončil, pomalu jsem telefon odložila. Ruka se mi třásla. V očích jsem už zase cíila vlhkost.
"Eleno!" vykřikl poděšeně Damon, když mě takhle našel. Uslzeně jsem k němu vzhlédla.
"Jedeme domů." konstatoval tiše. Přikývla jsem.
"Skoč se obléknout, něco by mělo být v ložnici." nasměroval mě. Beze slova jsem se zařídila podle jeho pokynů. Oblečení jsem neřešila, naplácala jsem na sebe první, co mi přišlo pod ruku. Když jsem sešla dolů, už čekal plně oblečený u domovních dveří.
"Můžeme vyrazit." hlesla jsem dutě a chtěla vyjít ven. Zastoupil mi cestu.
"Eleno...Já..." pral se se slovy.
"Můžu tě ovlivnit, abys na tohle zapoměla. Na to se mnou. Nepamatovala by sis, že jsme spolu někdy něco měli. Mohla bys být se Stefanem. V klidu, beze zmatků." vysvětlil mi svůj nápad. Hlas se mu málem lámal, jak se usilovně snažil ukrýt svou bolest z té myšlenky. Stoupla jsem si na špičky a co nejláskyplněji jsem ho políbila.
"Nechci zapomenout ani na jedinou vteřinu." ujistila jsem ho. Prudce mě stiskl v objetí. Chvíli jsme se k sobě mlčky tiskli. Pak mě pustil a otevřel dveře. Vyšli jsme ven, nastoupili do auta a odjeli zpátky do Mystic Falls.

Zastavili jsme přímo před Salvatorovic penzionem.
"Jdi." pobídl mě Damon. Hlas měl podivně chraplavý.
"Ty nepůjdeš?" podivila jsem se.
"Ne. Myslím, že bych vaše srdceryvné vítání nepřežil." odtušil. Pak jsem v autě osaměla. Zhluboka jsem se nadechla, vystoupila a zaklepala na dveře domu.
"Eleno!" vykřikl Stefan, jakmile otevřel. Nechala jsem se drtit v jeho objetí. Oběma nám tekly slzy.
"Omlouvám se, že jsem se choval jako majetnický rozkazovačný kretén."
"Omlouvám se, že jsem se chovala jako přecitlivělá panovačná potvora."
Políbil mě s takovou vášní, která by najednou zapálila celý penzion. Ochotně jsem mu polibek oplácela. Nebránila jsem se, když mě vzal do náruče a přenesl do své postele. K čemu by to bylo? Chtěl to on, chtěla jsem to já. Pod vlivem jeho láskyplné, toužebné a pokorné aury jsem si uvědomovala svou lásku k němu.
Věděla jsem, že se budu cítit dokonale mizerně, jakmile se ráno probudím. Přesto jsem chmurné myšlenky odstrčial do pozadí a soustředila se na Stefana.

Černovlasý upír seděl na postarší zídce. V rukou držel nepopsaný sešit v tvrdých deskách a propisku. Nikdy nerozuměl bratrově touze mít všechno zapsané. Až do teď. Zhluboak se nadechl a začal psát. Když slova nevyzněla tak jak chtěl, překrtnul je. Po hodině plné přeškrtaných odstavců si povzdechl a napsal tu jedinou větu, které se zoufale snažil vyhnout.
Přesně jak očekával, přemohly ho emoce. Mrštil svým nově započatým deníkem asi tři metry před sebe. Zároveň si skryl obličej do dlaní. Takhle se ještě nikdy necítil. Necítil se rozlobený, ale viděl rudě. Necítil se smutný, ale do očí mu vstupovaly slzy. Necítil se šťastný, ale rty se mu zformovaly do úsměvu. Spustil ruce, seskočil ze zídky, došel k deníku a pokorně ho zvedl.

17.kapitola: ZSS

2. února 2012 v 14:31 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ahojky, tak jsem tu zase s kapitolkou. Vracíme se k tradičnímu pohledu Rose. Jinak, mám tuhle kapitolu moc ráda - ikdyž nepatří mezi nejveselejší.

Držela jsem se Siriuse za paži a zoufale utíkala co nejdál od Reguluse, od jeho výsměšného úšklebku, od zraňujících slov. Slzy se mi znovu draly do očí. Přece se nemohl jen tak ze dne na den změnit.
"Kam jdeme?" zeptal se Sirius jemně.
"Nevím. Do háje!" zastavila jsem. Točila se mi hlava. Naštěstí mě Sirius chytil do náruče. Nechala jsem se konejšit jeho něžnýma slovy, zatímco jsem snad po sté máčela jeho košili, svůj velkoplošný kapesník, jak to nazval.
"No tak... klid holčičko." opakoval mi. Hlas se mu lámal bolestí. Nelíbilo se mi to. Jedna věc je, když trpím já. Druhá, kdy to bolí i jeho. Co nejopatrněji jsem se vykroutila z jeho náruče, abych si mohla setřít slzy.
"Nebuď smutný." řekla jsem mu.
"Netrap se." oplatil mi to.
"To nejde." sřekli jsme se. Chvíli jsme se na sebe dívali. Sirius se začal pochechtávat a já se musela přidat. Nebyl to veselý smích, spíš takový ten, který je poslední záchranou před šílenstvím. Ale přinášel úlevu. Mimické svaly se mi tetelily blahem.
"Chci ti něco ukázat." zašeptal Sirius.
"Dobře."souhlasila jsem.
Dovedl mě až do jeho ložnice. Z nočního stolku vytáhnul veliké rudé album.
"Říkal jsi, že se ztratilo!" vyhrkla jsem překvapeně.
"Nechtěl jsem se o něj dělit." přiznal se s úsměvem a posadi lse na svou postel. Pocuchala jsem mu vlasy, než jsem se uvelebila vedle něho. Obřadně otevřel album.
"Vybledlý Havaian." vyprskla jsem nad první fotkou.
















"Hele nebuď drzá. Mám tu totiž jednu pěknou knihovní myšku." zakřenil se a ukázal na mou fotku.












"Proč takové fotky vůbec skladuješ." kroutila jsem s předstíranou hrůzou hlavou. Jako by mě neslyšel.
"Hele pamatuješ si na tohle?" otočil na další dvě fotky.



















"Jasně! Já jsem se nechala vyfotit s těma surfařema. Ty jsi žárlil. A natruc ses vyfotil s těma holkama." křenila jsem se při té vzpomínce.
"Ty podrobnosti už si nepamatuju... Jé, tady ti to sluší. To je z té procházky, kdy jsi řvala do krtince!" zavískl.






























"Můžu já za to, že se tam ten kopec hlíny objevil tak znenadání?" zašklebila jsem se při vzpomínce na pusu plnou hlíny.
"Divím se, že se na té fotce tváříš tak vážně. Prskal si smíchy ještě týden potom." dodala jsem.































"Bavilo mě provokovat tě." přikývl. Radši jsem otočila na další fotky.
"Hele, ale jak to, že máš tuhle fotku? Vždyť jsem ji dostala já." zajímala jsem se.








































"Nechal jsem ji vyvolat dvakrát. Moc se mi líbila." usmál se Sirius. Znovu jsem mu pocuchala vlasy.Pak jsem si na něco vzpoměla.
"Musím najít svou oblíbenou fotku!" vyhrkla jsem a začala zuřivě listovat. Byla skoro až na konci.


"Máš ji oblíbenou kvůli mému neodolatelně sexy pohledu?" zeptal se skepticky Sirius.
"Neodolatelně sexy pohledu?" rozesmála jsem se.
"Je focená ráno po tom mejdanu, kde jste se s Jamesem hecovali, kdo se postaví na hlavu a vypije litr whisky. Byl jsi totálně mimo, když jsem si tě probudila a vyfotila."
"Jo tak to byl ten světelný záblesk!" dovtípil se Sirius. Vzápětí jsme se oba svalili smíchy na toho druhého. V tu chvíli jsem zapoměla, že bych se měla snažit na něco zapomínat. Bylo to jako za starých časů, když můj vztah se Siriusem byl perfektně jednoduchý.
"Jste v pohodě?" ozvala se ode dveří ustaraně Lilly.
"Jo." vyrazil ze sebe Sirius mezi dvěma salvami hrdelního smíchu. Já zvládla jenom přikývnout.
"Co to tam máte?" zajímala se zrzka a vešla dovnitř.
"Ale nic." zareagovali jsme se Siriem zíroveň a zavřeli album.
"Tajnosti?" zamrkala Lilly potutelně.
"Veletajný." souhlasil Sirius.

Když jsem později ležela ve své posteli, bylo mi mizerně. Siriova hřejivá aura bohužel nefungovala na dlouhou vzdálenost. Chtělo se mi zase brečet. Potichu jsem vstala a proplížila se do klučičí ložnice.
"Siriusi?" sklonila jsem se nad ním. Prudce se posadil. Byl na bradavické postele trošku velký, takže se praštil do nebes nad sebou.
"Rose? Co se děje?" vyptával se ustaraně.
"Asi to vypadá blbě, ale mohla bych si lehnout k tobě?" zeptala jsem se.
"Jasně." souhlasil a stáhnul se na krajíček, abych měla dost místa. Vklouzla jsem k němu pod peřinu a přitáhla si ho za paži k sobě. Příjemně hřál.
"Zkus usnout." pobídnul mě. Naše obličeje leželi pouhých několik centimetrů od sebe. Překvapilo mě, že moje víčka okamžitě zareagovala a klesla.

Černovlasý mladík se smutným úsměvem pozoroval dívku ležící naproti němu. Ze spánku se usmála. Jeho dech se zrychlil. Byla tak krásná. Bezbranná. Kdyby to bylo v jiný okamžik, neváhal by a políbil by ji. Jenež to teď udělat nemohl. Potřebovala ho jako přítele. Musel být ZSS - Záchraná Služba Sirius.