And touch of ice warmed my heart...

21. ledna 2012 v 15:46 | hplovehp |  Obrázkové jednorázovky
Kapitolky se mi přidávat nechce - nemám dostatečnou motivaci. :P Ale abych úplně nezamrzla, přihazuji sem jednu jednorázovku. Je to zase z upířího prostředí. Elena je sama. Bloumá parkem a uvažuje. Co se stane?
Pro větší efekt si pusťte tuhle písničku: http://www.youtube.com/watch?v=Q6WzkvBkcUE





























14. únor. Dřív to pro mě znamenalo dárečky, smích a polibky. Teď tento den nenávidím. Ani nevím, proč jsem tak masochistická a přišla jsem do parku plného teenagerů, kteří si předávají nechutně chlupaté plyšové věci se spoustou srdíček. Musela jsem se pousmát, když jsem viděla drobnou blondýnu, jak se rozplývá nad kýčovitě růžovým slonem. Připomínala mi mě, minulý rok touto dobou. Slavili jsme tehdy se Stefanem, dal mi překrásné náušnice. Pak přišel Damon. I on pro mě měl dárek. Obrovskou růžovorudou plyšovou obludu, která měla být medvěd.
"No tak, Eleno..."mluvila jsem k sobě, protože jsem cítila slzy na tvářích. Bohužel jsem pláč sama sobě nedokázala vymluvit.
"Proč vlastně odešli? Jo jasně, v dopise na rozloučenou psali, že je to pro moje dobro." povídala jsem si pro sebe. Jedna z cukrujících dvojic na mě zírala.
"Neviděli jste nikdy opuštěnou holku?" štěkla jsem na ně, trochu ostřeji, než jsem zamýšlela. Vyděšeně odchvátali.
"O něco takového jsem je neprosila. Oba slíbili, že zůstanou." pokračovala jsem ve svém tichém monologu.
"Vlastně se jim nedivím. Kdo by měl chuť zůstávat se mnou, když ani já sebe samotnou nesnesu?"
Víc jsem nedokázala říct. Nechala jsem slzy kanout . Bylo logické, že odešli. Nebyla jsem dost dobrá ani pro Matta, natož pro ně.
Moje vlastní myšlenky mě zraňovaly, ale nesnažila jsem se s nimi přestat. Jenom takhle jsem se cítila živá, existující. Posadila jsem se na staře vyhlížející lavičku. Chvíli se nic nedělo. Pak lavička zaúpěla, jak si ke mně někdo přisedl. Neotočila jsem se. Bylo mi jedno, jestli si vedle mě hoví vrah, který se mě chystá vykuchat.
"Eleno." promluvil na mě můj spolusedící. Ten hlas znám. Na krku se mě dotkla něčí ruka. Studila jako led. Takovou ruku nemá nikdo. Až na...
Prudce jsem se otočila. Srdce, ten životně důležitý orgán, který jsem do té chvíle téměř necítila, zběsilým bušením rozhánělo horkou krev po mém těle.
Vedle mě seděl Damon. Tmavé džíny, černé tričko, černá kožená bunda. Přesně jak si ho pamatuju. Natáhla jsem paže a pevně se k němu přimkla. Vyčítat, křičet a šílet můžu i později. Teď jsem nutně potřebovala zjistit, jestli voní pořád stejně. Lehce po tabáku, maličko po whisky, trošku jako čerstvě posekaná tráva, sotva znatelně po jahodách. Zabořila jsem nos do límce jeho bundy. Byla tam, jeho nezaměnitelná vůně.
"Vím, že bych měl říct jak mi je to líto a opravdu je, to mi věř. Ale předpokládám, že tím bych nic nespravil."
Tak jsem se vyžívala v hlubokých, měkkých tónech jeho hlasu, že jsem málem nevstřebala obsah jeho slov.
"Odpouštím ti." hlesla jsem. Jedním z upířích pohybů se ode mě odtáhnul. Vyděsilo mě to.
"Eleno, já slyšela, co jsi si říkala. Já jsem ti ublížil. Strašně moc. Nesmíš mi tak snadno odpustit. Už tak si připadám jako někdo, kdo utrhl nevinnou lilii." zanaříkal. Zahleděla jsem se mu do očí. Nikdy bych nevěřila, že Damon použije takového lyrického přirovnání.
"Bolelo to, nepopírám. Ale vrátil ses. A neříkej mi, co mám dělat!" ohradila jsem se.
"Vůbec si tě nezasloužím." sklopil posmutněle pohled. Vzala jsem mu hlavu do dlaní a přilížila svůj obličej k jeho.
"Stefan se může taky vrátit." poznamenal bezvýrazně. Zakabonila jsem se.
"Řeknu ti jedno tajemství." oznámila jsem mu. Spiklenecky jsem se k němu naklonila, až jsem se rty téměř dotýkala jeho ucha.
"Kašlu na Stefana." zašeptala jsem tichounce. Pomalu jsem se vrátila do předchozí pozice.
"Proto snad nebudeš nic namítat, když..."
Nenechal mě dokončit větu. Políbil mě. Zlehka; sotva znatelný dotek jeho ledových a mých rozpálených rtů.
"Půjdeme domů." řekl tiše; při každé hlásce se mu jeho ústa otřela o má.
"Půjdeme domů." zoopakovala jsem. Bylo fajn moct zase používat půjdeme místo půjdu. Vstali jsme. Položil mi ruku kolem ramen. U brány parku jsme potkali ten páreček, na který jsem byla předtím tak nevrlá.
"Momentíček." zašeptala jsem Damonovi. Pak jsem přiběhla k těm dvěma.
"Krásného a šťastného Valentýna!" popřála jsem jim se zářivým úsměvem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni a udělej mi radost:

KLIK

Komentáře

1 Koki Koki | 21. ledna 2012 v 19:10 | Reagovat

Moc pěkný. Stejně tak výborný výběr písně.

2 Koki Koki | 21. ledna 2012 v 19:10 | Reagovat

P.S. Pěkný nový dess. :-)

3 hplovehp hplovehp | Web | 21. ledna 2012 v 19:34 | Reagovat

Díky Koki. Alespoň někdo. Jsem ráda, že se ti to líbilo.

4 Elis Elis | 21. ledna 2012 v 19:39 | Reagovat

Moc hezký ^^ Věta "Bolelo to, nepopírám. Ale vrátil ses. A neříkej mi, co mám dělat!" mě dostala :D. Moc hezký ;)

5 hplovehp hplovehp | Web | 21. ledna 2012 v 20:08 | Reagovat

Díkuji uctivě slečno. :-)

6 Barussiiik Barussiiik | Web | 21. ledna 2012 v 21:39 | Reagovat

Moc hezká jednorázovka :D.

7 TheEliska007 TheEliska007 | 22. ledna 2012 v 10:31 | Reagovat

Nádhera!!! ;-)

8 hplovehp hplovehp | Web | 22. ledna 2012 v 12:44 | Reagovat

Děkuji velmi zuřivě. No a dámy, nevidím vaše komentáře u 7. a 8.kapitoly upířiny. Jak se to mohlo stát? :-P  8-) Když svůj dluh srovnáte , přidám kapitolku i k On ji miluje, ale ona i k upířině. Tak co dohodneme se?

9 Barussiiik Barussiiik | Web | 25. ledna 2012 v 11:14 | Reagovat

Jasně :D  :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama