7.kapitola: Sweet dream or a beautiful nightmare?

15. ledna 2012 v 20:23 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky

A přihazuju vám na závěr dne ještě kapitolu upířiny. Elena je v ní trochu cáklejší než je obvyklé. Ale líbí se mi to. Tak mi napište, jestli vám taky. Jinak, za svůj dnešní velkolepý výkon tří kapitol bych si snad zasloužila dlouhý komentář. A moc vám všem děkuju, je potěšující přidat článek a hned vidět sedm nebo devět komentářů. Jen tak dál! Smějící se

"Jdeme pít?" zeptala jsem se suveréně. Zašklebil se.

"Ne. Jdeme tancovat."

"Co?" vyhrkla jsem. Vzápětí jsem stála naproti němu na parketu. Chtěla jsem se vrátit k baru, ale on nečekal. Chytil mě za boky a přitáhnul si mě k sobě. Poraženě jsem mu položila ruce na lopatky.

"Zkus se trochu hýbat." navrhl.

"Ani mě nehne." zakřenila jsem se v odpověď.

"To vidím." usmál se taky. Pak mě začal vyloženě provokovat. Opřel se bradou o mé rameno, takže mě jeho dech příjemně šimral na krku. Přitiskl si mě co nejblíž, takže jsem se pohybovala jako jeho zrcadlový odraz.

"Ty chceš zlobit?"zašeptala jsem mu do ucha. Drze se zasmál. Tohle mu nedaruju. Odlepila jsem se od něj. Tak fajn, vzpomeň si na roztleskávačky. Předvedla jsem pár tanečních kroků. Všimla jsem si, že jsem tím přitáhla pozornost většiny kluků v klubu. To se mi líbilo. Naznačila jsem, že bych se vydaal směrem k hnědookému hezounovi.

"Na to zapomeň!" uslyšela jsem Damonův rozrušený hlas. Vzápětí mě chytil za ruku a přitočil si mě zpátky do náruče. Vítězoslavně jsem se usmála. A mám ho chlapce, kde jsem ho chtěla mít. Tentokrát jsem to byla já, kdo určoval rytmus.

"Už se hýbu dostatečně?" zašeptala jsem mu do ucha.

"Potvoro."zaúpěl polohlasně. Písnička zkončila. Nechala jsem se odvést k baru.

"Víš, co mi děláš?" zeptal se mě, když jsme se usadili. Byl tak blízko, že se naše rty o sebe téměř otíraly, když promluvil.

"Začal sis." pokrčila jsem rameny. Zakroutil se smíchem hlavou. Pak nám objednal. Whisky. Není to zrovna moje nejoblíbenější pití, ale dnes jsem byla odhodlaná experimentovat.

Okolo půlnoci vyhlásili karaoke soutěž. Moje, už trošku opilé, mozkové buňky dostaly bezva nápad. Damon+Karaoke=Zábava.

"Ne. Zapomeň na to."zavrtěl důrazně hlavou, když si všiml mých pohledů.

"Kvůli mě." zkoušela jsem to.

"Ne." odmítl. Ale neznělo to odhodlaně.

"Prosííím, prosíím prosííím. Jenom jednou mi zazpívej."

"Ne."

"Stefan kvůli mně zpíval Barbie Girl."

"Stefan nemá žádnou úctu ke svému mužství. Co ti mám zazpívat já?"

"Zbožňuju tě." vypískla jsem a objala ho.

"Mírni se. Nebo si budu myslet, že to myslíš vážně." ušklíbl se kysele.

"Zazpíváš Candymana." rozhodla jsem se.

"Eleno, vyděla jsi někdy nepřihřátého, nezdrogovaného a psychicky nenarušeného kluka, aby zpíval o vzrušení z jiného kluka?!"zaúpěl.

"Já ti potom taky zazpívám." plácla jsem.

"Platí." zakřenil se. Než jsem se stihla nějak vykecat z toho průšvihu, stál na parketu s mikrofonem v ruce. Nasadila jsem holywoodský úsměv a pozorně jsem sledovala, jak začínal zpívat.

"He really had me working up an appetite. He had tattoos up and down his arm." snažil se a házel na mě pohledy typu "jen počkej, co si na tebe cukroušek vymyslel.

Začala jsem tancovat. Což jde docela těžko, když máte záchvat smíchu. Jen si to představte. Sexy černovlasý upír s bouřkovýma očima zpívá: "When he kissed my mouth..."

Na závěr se uklonil. Tleskala jsem co nejzuřivěji.

"Teď je řada na tobě." vybídl mě.

"A kde máš podepsanou smlouvu?" zeptala jsem se ho lišácky.

"Eleno, kvůli mně." použil na mě moje vlastní zbraně. Kdyby alespoň neměl tak krásné oči...

"No dobře, co mám zapět?" povzdechla jsem si.

"Sweet dreams od Beyonce." zahlásil pohotově. Nakráčela jsem si to ke karaoke, vzala si mikrofon a spustila. Písnička byla fajn. Text mě přivedl k myšlence, že se zase naskytla příležitost pozlobit Damona.

"You could be a sweet dream or a beautiful nightmare." notovala jsem během nenápadného přesunu k němu. Pak už jsem ho čapal za ruku a dotáhla na parket. Podřídil se a začal tancovat.

"You can be a sweet dream or a beautiful nightmare. Either way I, don't wanna wake up from you....." dokončila jsem svůj působivý výtup. Byla jsem zavěšená do Damona.

"Myslím, že bychom už měli jít." zašeptal mi.

"Já si chci dát ještě panáka vyhazováka!"

"Fajn." zasmál se. Kopli jsme do sebe ještě jednu whiskey, než mě napůl dovedl, napůl donesl

do auta.

"Doufám, že nejedeme domů." zeptala jsem se podezřívavě.

"To bych si nedovolil." mrknul na mě. Spokojeně jsem přikývla a zapla autorádio.

"Jé, We are who we are. Á, hot and dangerous..." začala jsem si prozpěvovat. Jakkoli to bylo děsné, Damon si nestěžoval.

"Jsme na místě." zahlásil po půl minutě.

"Tonight we goin' ha-" zarazila jsem se v půlce slova.

"Zůstaneme nebo jedeme dál?" zeptal se rozverně Damon. S obdivem jsem si prohlížela dřevěný dům se zahradou připomínající středně velký anglický park.

"Je parádní." usmála jsem se.

"To jsem rád. Dalo by hodně práce shánět pro tebe jiný narozeninový dárek."

"Počkat! Narozeninový dárek pro..." vydechla jsem.

"Eleno Gilbertová, tenhle dům je oficiálně tvůj." pronesl obřadně a strčil mi do ruky klíče. Vyrazila jsem z auta raketovou rychlostí. Odemkla jsem dveře a vběhla jsem dovnitř. Rozhlédla jsem se

po drobné předsíňce. Ručně vyřezávaný nábytek. Všude vůně dřeva a starého vína. Chtěla jsem pokračovat do obýváku s krbem, ale zarazil mě Damonův hlas.

"Ehm, Eleno, mohla bys..."zabručel.

"A jó! Damone Salvatore, zvu tě do svého domu." odříkala jsem jako modlitbičku.

"No to je dost, už jsem myslel, že mě tam necháš ob...mmmm.." nestihl doříct. V návalu euforie jsem ho políbila. Až se mu zase nahodily pojistky, začal mi polibek oplácet.

"Co to děláme?" zeptal se v okamžiku, když už mi došel vzduch a musela jsem se volně nadechnout.

"Nevím, co děláš ty, ale já děkuju za dárek."zamrkala jsem.

"Takhle děkuješ i Jenně?" zeptal se s hraným zájmem.

"Pitomečku." řekla jsem něžně a uštědřila mu něco mezi pohlavkem a pohlazením. Pak jsem ho znovu políbila. Tentokrát jemněji; jen dotek rtů. Pomalu, skoro proti své vůli jsme se od sebe odklonili.

"Jdeme si zapálit oheň?" navrhla jsem.

"Bojím, bojím." přikrčil se. Zakroutila jsem hlavou.

Opravdu jsme si rozdělali oheň v krbu. Damon si v kuchyni vzal balíček marshmallows a během sledování přitroublé komedie Ledově ostří mě jimi krmil.

"Nahoře je hezká měkká postel." zašeptal mi, když jsem zívla.

"Pane Salvatore, vy jste mi chlípný hnusník. Totiž, hnusný chlípník. Vlastně ne hnusný." škobrtal mi jazyk o slovíčka, která unavený mozek naložený ve whiskey nedokázal správně připravit.

"Na co vy hned nemyslíte, slečno Gilbertová." zasmál se.

"Nemohli bychom spát dneska tady?" zeptala jsem se.

"Jak je vaše ctěné přání madam." naznačil zasalutování.

Poslední věc, kterou si pamatuj před usnutím jsou jeho rty v mých vlasech, tiše si pobrukující: "Sweet dream or a beautiful nightmare?"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 20:34 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Koki Koki | 15. ledna 2012 v 20:45 | Reagovat

Tak to bylo fakt dobrý. Nejdřív karaoke a pak jí koupí dům do kterýho ho ona musí pozvat. :D Jako dostat barák. Fakt dobrý. Mě by stačila taková malá (no dobře velká) motorka.
A já vždycky píšu dost dlouhý komentáře.

3 hplovehp hplovehp | Web | 15. ledna 2012 v 20:57 | Reagovat

Pardon, pardon, já zapoměla, že Koki píše vždycky dlouhý komentáře. :-D
Jsem ráda, že se ti to líbí.

4 Míša Míša | 28. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

To karaoke bylo zabijácký... :D :D :D Dostat barák ... to bych taky brala :-D Konečně se El trochu odvázala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama