6.kapitola: Trestná výprava aneb Stop callin'

13. ledna 2012 v 20:26 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky

Nazdárek, tak je tu kapitola k upířině. Jak už jsem předeslala, Elena už se nechce chovat jako Stefanův pejsek. Očekávám vaše názory. A pokud možno alespoň ve třech větách. Kapitolu k OJMAU můžete očekávat zítra. Ro(c)k se snad taky objeví tenhle víkend.

"Pokud tím to myslíš mě a Damona v choulostivé situaci, tak je to pravda a vyhráváš pět bodů." zašklebila jsem se trpce. Nevím, jak rychle jsme jely, ale najednou se před námi vyloupnul její dům. Zastavila. Vystoupily jsme a vešly do domu. Dovedla mě rovnou do své ložnice.

"Eleno, ty jsi..." nadechla se.

"Naprostý pitomec, který ubližuje všem, kteří ho mají rádi?" navrhla jsem slabým hlasem. Svalila jsem se při těch slovech na její postel.

"Nepoučitelná. Však víš tam ta věc s..." začala zase.

"Katherine?! Ale já to nedělám ze stejného důvodu jako Katherine! Nejsem jako ona! Já to ani nechci dělat! Miluju... Milovala jsem Stefana. Ale v poslední době jsme se strašně odcizili, vždyť víš. A Damon byl na mě strašně hodný. Do ničeho mě nenutil. Všechno jsem dělal já, ze svobodné vůle. A...a....a...." nedokázala jsem to vydržet a rozbrečela jsem se. Moje nejlepší kámoška se

ke mně okamžitě natáhla. Pevně jsem ji sevřela v náručí.

"Bo....bo....bo....Bonnie." vzlykala jsem. Moje slzy jí máčely červenou blůzku.

"Ššššt El. To bude dobrý. Nějak to vyřešíme." mumlala, když mě hladila po vlasech. Asi po pěti minutách jsem se dokázala uklidnit. Pomalu jsme uvolnily naše objetí. Posadily jsme se naproti sobě.

"Nejhorší je, že se Damona nedokážu vzdát. Ne teď. Já ho potřebuju. Já ho chci. Chci ho mít vedle sebe. " promluvila jsem. Můj hlas postrádal jakýkoliv výraz.

"Jsi v tom až po uši, co?" pousmála se smutně Bonnie. Přikývla jsem. Zvedla se a seběhla dolů. Věděla jsem, s čím se vrátí. Pytlík sladkostí, horká čokoláda plus puzzle nejmíň o tisíci dílcích - Bonniin recept na problémy.

Nezklamala. Krabice puzzlíku jí posloužila jako podnos pro kouřící konvici, dva šálky a maxi dózu ovocných bonbonů.

Pomohlo to. Trošku. Neměla jsem čas cítit se jako vyvrhel, když jsem byla popoháněna, abych našla všechny puzzlíky na sestvení fialového medvěda. Strávily jsme nad puzzlem dvě hodiny. Popíjely jsme horkou čokoládu, jedly bonbony.

"Pomohla jsem ti alespoň trošku?" zajímala se Bonnie, když mě vysazovala před mým domem. Stefanovi jsme společně zavolaly, že se dneska necítím na to, abych za ním přišla.

"Jo. Jsi vážně jednička Bonnie." objala jsem ji vřele.

"Dávej na sebe pozor. A nezapomeň, čaordějná hlídka všechno vidí!" pohrozila mi žertem. Usmála jsem se, naposledy jsem ji stiskla v objetí a vběhla jsem do domu.

Do pokoje jsem se ani neobtěžovala. Rovnou jsem zapadla do koupelny. Horká voda mi dělala dobře. Umyla jsem si i vlasy. Bylo by fajn zůstat ve sprše dýl, ale Jenna by mě potom zabila kvůli účtu za vodu. Omotala jsem se osuškou a vydala jsem se do pokoje. Čekal tam na mě návštěvník.

"Stefane!" vyjekla jsem. Z části vyděšeně, z části překvapeně a z části naštvaně. Něco jsme si domluvili!

"Ahoj." předvedl nevinný americký úsměv.

"Nevolala jsem ti náhodou, že chci dneska být sama?!" zabručela jsem podrážděně.

"Překvápko." pokrčil rameny a vydal se ke mně.

"Nesahej na mě!" křikla jsem. Vzápětí mě napadlo, jestli to náhodou není nějaký světový rekord - zmrazit upíra uprostřed pohybu třemi slovy.

"Ty se zlobíš?" zeptal se překvapeně.

"A ty se ptáš?! Něco jsi mi slíbil!" zavrčela jsem. Najednou jsem byla naježená jako rýžák

po zásahu elektickým proudem.

"Omlouvám se. Tak se ulož ke spánku a já zmizím." snažil se vyžehlit si průšvih.

"Už se mi spát nechce. Myslím, že vyrazím do nějakého klubu." zatvářila jsem se provokativně.

"Samotnou tě nikam nepustím." nasadil okamžitě svou kázací masku.

"Já se tě na svolení neptala. A mimochodem, proč bych měla jezdit sama? Damon je na zábavu vynikající společník" odsekla jsem mu. Jeho rysy ještě víc ztvrdly.

"Ty...s...Damonem...nikam....nepojedeš." cedil mezi zuby.

"Eleno, nedělej tohle! Eleno, tam nesmíš! Už toho mám plné zuby!" zaječela jsem na něj. Současně jsem si ze skříně vyndala zlaté minišaty.

"Myslíš si, že mě přepereš?!" ozval se zase. Znělo to pohrdavě. Nasadila jsem sladký úsměv. Čapla jsem mobil z nočního stolku,namačkala číselnou kombinaci, stiskla zelené tlačítko a nastavila ho na reproduktor. Po dvou tůtnutích se ozval Bonniin hlas.

"Co se děje Eleno?" zajímala se okamžitě.

"Celkem nic, jenom můj milovaný upíří přítel mě drží v mém pokoji a nechce mě pustit ven

s Damonem." mluvila jsem stylem jo-a-potkala-jsem-tu-a-tu-měla-děsný-oblečení.

"Nedodržel slib?" zapálilo jí okamžitě.

"Jo. Vím, nejsi nadšená z toho nápadu jít ven zrovna s Damonem, ale myslím, že to v téhle chvíli potřebuju." pokračovala jsem. Stefanův hněvivý úšklebek přecházel v prosebný výraz.

"Jsem tam za pět minut. Možná dřív." prohlásila ďábelským hlasem Bonnie a zavěsila. Sladce jsem se na Stefana uculila.

"Eleno, prosím, nedělej to." zašeptal, zatímco já jsem se nasoukala do šatů a začala jsem si fénovat vlasy.

"Promiň, říkal jsi něco?" zeptala jsem se nevině. Vzápětí jsem navýšila výkon fénu, takže už nebylo slyšet nic. Stihla jsem si vlasy dosušit přesně na čas, abych mohla otevřít Bonnie. Spolu jsme se vrátily do mého pokoje. Stefan seděl s hlavou v dlaních na mé posteli.

"Jdu zavolat Damonovi." oznámila jsem významně. Tahle role potvory se mi líbí!

"Ne."hlesl Stefan a chtěl se vymrštit. Zůstalo jen u chtění.

"Zatraceně Bonnie! Copak nechápeš, že s ním bude v nebezpečí?!" vyjel na mou nejlepší kamarádku vztekle.

"Nemyslím si. Damon je sice idiot, ale poslední dobou se chová kultivovaněji než ty." odtušila tvrdě. Já mezitím vytočila Damonovo číslo.

"Nazdárek Eleno. Zatoužila si po mé výjimečné společnosi?" zahlásil se. Hlas měl trochu trpký.

"Jsem ve svém pokoji. Je tu Stefan. A Bonnie, pro všechny případy. Dostala jsem chuť si někam vyrazit. Mohl bys mě vyzvednout?" vysvětlila jsem mu situaci. Znělo to odhodlaně a bojovně. Přesně jak jsem chtěla.

"Takže už žádné haf haf?" zajímal se vážným tónem, ikdyž se už určitě culil od ucha k uchu.

"Ne. Jsem svobodná osoba, která se chce svobodně pobavit." odvětila jsem.

"Pak jsi zavolala tomu pravému. Dobře princezno Xeno, jsem u tebe rychlostí světla." ujistil mě. Spokojeně jsem hovor ukončila. Nazula jsem si černé sandálky na podpadku. Ode dveří se rozhulákal zvonek. Vesele jsem seběhla dolů a otevřela. Damon ve svém obvyklém černém úboru s koženou bundou se pobaveně zubil na mě a ty dva co mě následovali. Ani se mu nedivím. Jedna vyšňořená lidská holka přímo pod nosem, za ní jeho upíří brácha se zmučeným výrazem a přísně si ho měřící čarodějka. Fakt pohled k popukání.

"Můžeme vyrazit?" zeptala jsem se.

"Kdykoliv my lady." ujistil mě a nastavil mi rámě. S úsměvem jsem se do něj zavěsila, nechala se odvést k autu a usadit. Dokonce za mnou zavřel dveře. Upírsky rychle se ocitl na řidičském sedadle a startoval.

"Eleno!" uslyšela jsem Stefana. Znělo to jako ryk poraněného zvířete. Vyjeli jsme.

"Eleno!" uslyšela jsem druhý, slabší výkřik. Bodlo mě u srdce. Vážně jsem tak hnusná, abych kluka, který mě miluje, takhle trápila?!

"Nemám to ještě otočit?" nabídl Damon. Bylo roztomilé, jak se snažil přemoci sám sebe.

"Ne." zavrtěla jsem hlavou. Stefan nedodržel slib. Tohle si zaslouží. V duchu jsem věděla, že je to chabá výmluva. Chci se zlobit na Stefana, abych se nemusela zlobit na sebe. A touhle trestnou výpravou si legalizuju čas strávený s Damonem. Ten se na mě nepřesvědčeně podíval.

"Opravdu, naprostá jistota. Jedeme se bavit!" pokusila jsem předvést nadšení. Ale výkřik Jedeme se bavit! vyzněl stejně jako Jedeme na pohřeb!, tedy děsně.

"Jedeme se bavit." zoopakoval po mě černovlasý upír neultrálním tónem.

Vyjeli jsme z Mystic Falls. Zapřela jsem se do sedačky a podívala jsem se do pozvolna houstnoucí tmy. Chtěla jsem být s Damonem? Ano. Chtěla jsem být se Stefanem? Ano. Už ne tolik jako dřív, ale ano. Možná bych se v sobě neměla hrabat. Povzdechla jsem si.

"Nebuď smutná." promluvil Damon. Vzápětí jeho chladivá ruka chytila mou. Otočila jsem se na něj. Rty měl v lehkém náznaku úsměvu, oči prosebné.

"Nejsem smutná." popřela jsem. Zkusila jsem stisknout jeho ruku. Úsměv se mu prohloubil.

"Jak už jsem ti řekl, tvoje herecké umění by nepřesvědčilo ani tříletého Stefana. A to věřil na víly.

A jo, a jo!"zakroutil pomalu hlavou. Cítila jsem, jak mi pracují mimické svaly. Ikdybych spáchala vraždu, tenhle upír to podá tak, že se tomu budu smát jako nejlepšímu vtipu na světě.

"Moje neodolatelné charisma funguje." odtušil spokojeně. Zároveň pustil moji ruku. Dva prohřešky. Natáhla jsem se a pocuchala jsem mu vlasy.

"Nerozptylujte řidiče za jízdy!" pokáral mě se vztyčeným ukazovákem. Na oplátku jsem mu ukázala taky jeden ze svých prstů, však víte, takové to výmluvné gesto.

Jeho smích naplnil celé auto. Měla jsem ráda ten zvuk, znějící jako rajská hudba a příjemný jako pocit, když se ráno probudíte a víte, že nemusíte vstát.

"Můžeme zůstat tady?" zeptal se nečekaně. Auto zastavilo. Překvapeně jsem otevřela dveře. Budova, před kterou jsme parkovali, byla obrovská. Přesto však působila tak nějak mile a domácky. Toho dojmu mě nezbavila ani hlučná hudba, ozývající se z jejích útrob.

"To je krása." hlesla jsem. Díky svým výběrovým upířím ouškům mě můj společník slyšel.

"Fajn, tak se jdeme podívat dovnitř." navrhl nenuceně. Během vteřiny mi už pomáhal vystoupit.

"Dneska mi v opilectví nezabráníš." upozornila jsem ho.

"Dneska jsem byl pozvaný já od tebe. Pravidla určuješ ty." pokrčil rameny a zamknul auto.

"Výborně." pochvalovala jsem si. Obtočil mi ruku okolo pasu a uvedl mě dovnitř. Zastavili jsme se. Přelétla jsem očima interiér. Dost mile vypadajících lidí. DJ na pódiu. Bar se spoustou lahví.

"Zvoní ti mobil. Měla bys to vzít." vybídl mě Damon. Podával mi tu obludnost. Kde h sakra vzal?! No, teď je to vedlejší. Na displeji svítilo jméno Stefan. Neměla jsem v úmyslu s ním mluvit. To se změnilo, jakmile na mě Damon hodil jeden přesvědčující pohled.

"Tohle ti někdy oplatím." pohrozila jsem mu. Pak jsem s povzdechem přijala hovor.

"Eleno!"

"Nazdar Stefane."

"Mohla bys přestat trucovat a vrátit se domů, kam patříš?" zahromoval. Jakákoli provinilost ze mě zmizela.

"Nech toho, kážeš jako pratetička Matky Terezy." okřikla jsem ho.

"Eleno, ty se okamžitě vrátíš!"

"Ovlivňování po telefonu nefunguje, Stefane. Navíc mám pořád náhrdelník." odtušila jsem otráveně.

"Alespoň že tak." vydechl.

"Ale víš jak snadno se zapínání takového náhrdelníku porouchá? Klidně by se mohlo stát, že by mi sklouznul..."

"Eleno, ty ne..."

"Opakuješ se Stefane."zabručela jsem znuděně. Vzápětí jsem poznala písničku, která začínala hrát.

"Co si myslíš?! Já tě...!" řinulo se z telefonu. Vztekle jsem se prodrala davem na parketu.

"Poslechni si tohle!"zaječela jsem do telefonu, kterým jsem třískla přímo před reprobednu.

"Sorry I cannot hear you. I'm kinda busy!" zazpívala jsem si spokojeně. Pak jsem se posadila

k baru. Damon byl okamžitě u mě. Můj výkon ohodnotil zdviženým palcem.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 13. ledna 2012 v 22:32 | Reagovat

Krása!!! Takhle se mi to hrozně líbí!!! ;-) Jen, ať už dá Elena Stefanovi, chci říct "panovi nesmíš, nemůžeš, neměla bys", kopačky!!! :D  :D  :D

2 Koki Koki | 13. ledna 2012 v 22:41 | Reagovat

Já tuhle sérii nějak podrobně neznám, ale jestliže jí pořád řiká co má dělat tak se nedivim, že se naštvala. Já nesnášim když mě někdo komanduje a dává mi rozkazy. Ale s tim nedodrženym slibem bych to až tak vážně nebrala. Přece jen ona udělala něco horšího.
Skvělí bylo že věřil na víly. A jo, A jo. :-D Tomě dostalo. :D

3 Ell&Niks Ell&Niks | Web | 31. července 2012 v 22:02 | Reagovat

je to super! taky si mylsim, že už by mohla Stefana poslat do háje :D kdybys chtěla, mrkni na mojí povídku na webu ;)

4 Míša Míša | 28. dubna 2013 v 18:42 | Reagovat

Takováhle Elena se mi libí :-D Není to ta morální, poslušná holčička :D A Damon to vystihl přesně, Elena byla Stefanův pejsek ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama