5.kapitola: Co na to Stefan aneb Lhářka

9. ledna 2012 v 18:06 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky

Nené k tomu moc co dodat. A pokud chcete ještě dneska další kapitolu - nemůžu se dočkat, až vám ji sem přidám!- komentujte. A když už jsem u toho vydírání, zkuste svoje dojmy vhodit alespoň do pěti rozvitých vět. S vyplazeným jazykem Jinak přeju příjemné počteníčko.

Stefan už je doma?! Průšvih! Radši jsem dál dělala mrtvého brouka a předstírala spánek.

"Ahojky Stefane. Než se rozhodneš, jestli ze mě bude ražniči nebo sekaná, zkus si poslechnout moje vysvětlení." přivítal ho Damon svým typickým způsobem. Zatím se ale choval rozumě.

"Copak je to tentokrát? Zjevil se ti mimozemšťan, který ti oznámil, že pokud se nevyspíš s Elenou, začnou všechny rockové kapely hrát lidovky?!" vyletěl Stefan.

"Téda. Tvou fantazii bych chtěl mít, bráško." protahoval Damon.

"Vrrr"

"No dobře, už povídám. Elena se sama trochu bála a já- vždyť mě znáš. Kde můžu, pomůžu." začal upír, ležící vedle mě.

"Zatím jsi neřekl nic, co by mě donutilo upustit od záměru vykuchat tě zaživa a udělat si z tebe loveckou trofej." přerušil ho jeho bratr.

"Konečně by se mezi těmi vypelichanými jeleny vyjímalo něco krásného... Oukej, jak to bylo dál. Jelikož Elenu dost vzalo, že sis tebou nebude moct přiťuknout o silvestrovské noci, odvezl jsem ji

k nám."

"Kde by se nejlíp vyjímaly černé chlupy? Nad krbem?" uvažoval Stefan nahlas.

"Počkej, ještě nejsem u pointy. Trošku jsme blbli, popíjeli a podobně. Chvíli po půlnočním přípitku Elena odpadla. Vynesl jsem ji nahoru a tak nějak automaticky do své ložnice; síla zvyku. Když jsem si tu strašlivou chybu uvědomil, byla už tvoje holka spokojeně uvelebená v mojí posteli. Neměl jsem to srdce ji budit. No a mě s mou veselou povahou napadlo, že by to byl príma novoroční vtípek, kdyby se probudila v mém pokoji a ještě tak trošku bez oblečení. Jenže jsem nepočítal

s tebou. Tak a teď to víš. Všechno jsem to spískal já, ona o ničem neví." dokončil Damon.

Chtělo se mi vykřiknout, ať poví ještě tu o Smolíčkovi, ale udržela jsem se. Tohle jeho vysvětlení sice Stefana nenaštve tolik jako pravda, ale bude protivný jen na Damona! Přitom na to, co jsme dělali, musí být dva.

Měla jsem připravenou slušnou plochu pro lhaní. Stačilo předstírat kocovinu s výpadkem paměti a patřičně se vyděsit, že vedle mě leží Damon. Ale nehorázně mě to štvalo.

"Tak co začneš trhat nejdřív? Ruce, nohy, hlavu?" zajímal se Damon.

"Počkám s tím, až se Elena probudí. Zařídím se podle jejího přání."

Jasně jsem cítila, jak se upír vedle mě usmívá. Věděl, že bych mu nenechala zkřivit ani vlásek na hlavě. Ještě chvíli jsem si hrála na Šípkovou Růženku. Pak jsem se zavrtěla a pomaličku jsem otevřela oči.

"Damone!"vypískla jsem. Dotyčnému v očích pobaveně zajiskřilo. Snaživě jsem se odsunula co nejdál od něj, ačkoli se mi ho nechtělo opouštět. Nahmatala jsem přikrývku, kterou jsem se zakryla až po bradu.

"Dobré ráno." pozdravil mě Stefan. Znovu jsem zahrála překvapení.

"Stefane! Jak jsem se tu octla? Naposledy si pamatuju nějaká barevné mžitky před očima a hudbu." začala jsem blekotat.

"Klid lásko, tohle je zase jeden z Damonových vtípků. Všechno je v nejlepším pořádku." sehnul se ke mně Stefan a já se nechala políbit. Nelíbilo se mi to. Ne, Stefan nelíbal špatně. Z jeho rtů pořád sálala láska, oddanost a touha. Něco mi v nich ale chybělo. Trvalo mi jen vteřinku, než jsem zjistila, co to je. Damon. Postrádala jsem jeho osobu, kterou do každého polibku vkládal. Jeho dotek, téměř hrubý, jak toužil být mi ještě blíž. Uhrančivou hloubku jeho bouřkových očí. Jeho století skrývané city, do kterých nás zahalil. Zavřela jsem oči a snažila se se Stefanem nějak spolupracovat. Konečně se odklonil.

"Jsi ještě v šoku." vysvětlil si mou zmatenost po svém. Nechala jsem ho při tom.

"Damone, mohl bys..." pokračoval.

"Jasně, ruším důvěrnou chvilku. Už mizím." řekl k mému zděšení černovlasý upír. Opravdu se zvedl, aniž by mi věnoval jediný pohled a vyšel z místnosti. Najednou se v místnosti ochladilo. Otřásla jsem se.

"Je ti zima?" zeptal se pohotově Stefan.

"T-t-trochu. Já se obleču. Mohl bys prosím počkat přede dveřmi? Potřebuju být chvilku sama se sebou." koukla jsem na něj prosebně.

"Samozřejmě. Chápu." souhlasil. Nikdy mi nedokázal nic odepřít - pokud to zrovna nebyla sebevražedná mise. Dokonale gentlemansky mě políbil na čelo. O setinu vteřiny později se za ním zabouchly dveře.

Zhluboka jsem se nadechla. Situace jako ze špatného filmu - ubohý kladný hrdina podveden svou velkou láskou a jediným bratrem. Zatřásla jsem hlavou a donutila se vyklouznout z postele. Nevím, jak se tam dostal, ale uprostřed pokoje ležel batoh s mým oblečením. Vylovila jsem z něj volné džíny. Dneska jsem neměla náladu na nějakou vyzívavost. Vybledlou džínovinu jsem doplnila hnědým tričkem s bílým nápisem Be the Change. Jak příhodné. Byly tu i moje oblíbené tenisky. Nazula jsem si je a rozhlédla jse po pokoji. To, co se tu včera stalo, mi připadalo neskutečné. Přesunula jsem se k polovině postele, na které spal Damon. Pohledem jsem zkontrolovala, že mě ani jeden z bratrů Salvatorových nevidí. Nikde nikdo. Zabořila jsem obličej do polštáře. Vůně sice nebyla tak koncentrovaná jako na jeho kůži, ale byla tam. Jako feťák jsem ji omámeně vdechovala. Ozvalo se zaťukání na dveře. Pohotově jsem polštář odložila. Dovnitř nakouknul Stefan.

"Moc se omlouvám, že tě ruším, ale je tu Bonnie a chce s tebou mluvit. Ptá se, jestli má jít za tebou nahoru, nebo jestli pojedete k ní domů." předal vzkaz. Vypadal, že doufá v první variantu.

"Řekni jí, ať moment počká, za chvíli jsem dole." zklamala jsem ho. Posmutněle přikývl a zase za sebou zavřel.

Bonnie je anděl. Je mi jedno, že až se jí svěřím, nejspíš mi vynadá. Nic jsem nepotřebovala víc než ji. Vlastně bych o jedné osobě věděla, ale ta nepřicházela v úvahu.

Pohladila jsem polštář. Pak jsem vstala a rázně sešla dolů. Čekala tam Bonnie se Stefanem. Damon nikde.

"Můžeme vyrazit?" usmála se na mě Bonn. Ten úsměv byl nucený. Pokud zapracovaly její věštecké schopnosti... ups.

"Jo. Bude fajn udělat si zase jednou dámskou jízdu." přitakala jsem.

"Jeden se vrátí domů za svou holkou a ona mu hned utíká." zabručel Stefan.

"Nemizím napořád." zavrtěla jsem hlavou nad jeho tónem. Zhluboka jsem se nadechla. Nesmím na sobě dát nic znát. Nechala jsem se od něj vzít do náruče a políbit. Z toho polibku by se každé holce podlomila kolena. Každé, kromě mě. Ne, že by nebyl příjemný. Ale já jsem čekala něco jiného.

"Vrať se mi brzo." zašeptal mi, než mě pustil. Krátce jsem kývla. Pak už mě Bonnie odtáhla k autu. Sotva jsem se posadila na přední sedadlo, už startovala.

Stefan stál před domem a díval se za námi, dokud jsme nezmizely z dohledu i jeho super upířímu zraku. Bodnul mě pocit viny. Jak jsem mu to mohla udělat?!

"Řekni, že to není pravda." prolomila Bonnie ticho.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Szurmina Szurmina | 9. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

To bych taky chtela umet tak rychle vymyslet vymluvy jako Damon.. :D :D super kapitolka ;) ale je mi lito Damona a i Eleny vlastne, sama nwm, co bych na jejim miste delala - teda vim, Damon je jasna volba :D ale kdybych mela rada oba, tk bych byla jaksi v haji... Tesim se na dalsi... :-)

2 hplovehp hplovehp | Web | 9. ledna 2012 v 20:28 | Reagovat

Děkuji uctivě! :-D Nemůžu se dočkat, až sem dám další kapitolu. V ní se Elena konečně nechová jako Stefanův pejsek. No... nemůžu moc prozrazovat, ale je se na co těšit.
A k té volbě mezi Damonem a Stefanem... Řekla bych to tak, Stefana ať si holky v Mystic falls sežerou, Damon forever!
Neberte tak, že jsem vyhraněná Delena. Je to můj oblíbený pár, ale Stelenu budu vždycky respektovat. Jen je na můj vkus moc pohádková. K nešťastné dívce přijede princ na bílém koni. Mezi Stefanem a Elenou to přešlo jednoduše od "Ahoj, máme spolu dějepis." až po "Budu tě navěky milovat." Žádné extra jiskření.
Zato Delena - úúúúúúúúúúúú
Myslím, že na jejich chemii stávající prvky nestačí, proto jsem jim jeden vynalezla - Delenium. :-P
Jak ho vytvoříte? Jednoduše. Seženete si jednu Elenu Gilbertovou a zavřete ji do malého pokoje s krásným černovlasým upírem Damonem. Máte jistotu, že vznikne nějaká reakce. V horším případě atomový výbuch, v lepším Delenium.
Tfí, tak to vypadá, že nejdelší komentáře ke svým dílkům píšu já. Že bych si věnovala další kapitolu? :-D  :-D  :-D

3 Koki Koki | 10. ledna 2012 v 8:26 | Reagovat

[2]: To neni vůbec špatnej nápad. Aspoň by tu hned byla další kapitola.
Ty mě tak neuvěřitelně štveš. Jestli se dozvim že jsou Upíří deníky stejně dobrý jako tahle povídka tak už nebudu mít čas vůbec na nic.
Komentáře tu máš takže šup nový kapitoly k čemukoli. Víš že já umim vydírat ještě líp. :D  :D  :D

4 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 10. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

Damonovo pohádkářské umění opět nezklamalo!:-D:-D:-D:-D Stefík začíná bejt ještě nudnější a šíleně se těším na pokračování!!! :-D:-D

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:32 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

6 Lumoloid Lumoloid | Web | 9. března 2012 v 17:50 | Reagovat

To docela sedí... :-( I na mě. Bohužel.

7 Denča Denča | 29. června 2012 v 11:48 | Reagovat

Jsem rozhodně pro Delenu. Ale bouhužel jsem takovej typ co je mu všechno líto i za co nemůže takže je mi líto Stefana :-D  :-D :-D Rozhodně piš dál! :D

8 Míša Míša | 28. dubna 2013 v 17:45 | Reagovat

[7]: Úplně souhlasím. I přesto, že jsem deleňačka, tak je mi Stefana líto :-(
Ale jinak úžasná kapitolka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama