2.kapitola: Když vám upír čte pohádku na dobrou noc

2. ledna 2012 v 16:52 | hplovehp |  Vampire Diaries - fanfiction povídky

Jelikož se tu objevila nová komentátorka, TheEliska007, přihazuju speciálně pro ni hned další kapitolu. Snad potěší. A pro moje potterovské publikum: nebojte, nezapoměla jsem na vás. Svou část dostanete.
"Takže můžeme vyrazit." konstatoval.

"Já se musím obout." upozornila jsem ho. Sehnula jsem se k botníku.

"Máte tu hezký výhled." poznamenal Damon. Dělala jsem, že ho neslyším.

"Akorát v něm zaclání moc látky." pokračoval. Narovnala jsem se, i se dvěma páry bot, které jsem zrovna čapla. On se upřeně díval z okna, jako by celou dobu mluvil o něm. Povzdechla jsem si.

"Už jsi obutá?" otočil se na mě s nevinným pohledem. Ignorovala jsem jeho otázku.

"Vy by jste mi krásně pasovaly k šatům." řekla jsem směrem k černým lodičkám v pravé ruce.

"Ale s váma by se líp nakopávali lidé, kteří mi jdou na nervy." otočila jsem se na punkerské boty s okovanými špičkami v levé ruce.

"Oukej, pochopil jsem. Já už budu hodný. V rámci možností." nasadil Damon výraz loztomilé štenáto.

"Myslela jsem, že poslušný pejsek jsem tu já." podotkla jsem během obouvání lodiček.

"Dneska nemusíš." ujistil mě. Touhle odpovědí si šplhnul.

"Díky." usmála jsem se na něj. Zřejmě byl rozhodnutý udělat dojem, protože mi podržel kabát a otevřel dveře.

"Ó, jaký gentleman." protáhla jsem. Zavřel dveře. Pak se ke mně přiblížil.

"To víš, jsem ze staré školy." zakřenil se. Zasmála jsem se taky.

"Můžeme už jít?" optala jsem se.

"Najednou celá žhavá vyrazit?" utahoval si ze mě.

"Vzbudil jsi mou zvědavost." přiznala jsem. Zatvářil se samolibě. Pak mě vzal kolem ramen a směroval moje kroky.

Myslela jsem si, že znám celé Mystic Falls dokonale. To jsem se sakra spletla. Damon mě dovedl do jednoho klubu, ve kterém jsem v životě nebyla. Celým sálem duněla hudba. Můj upíří doprovod nás protlačil k malému stolku pro dva v koutku místnosti. Pomohl mi z kabátu, podržel mi židli. Zírala jsem na něj jako na sdělení, že se Matt začal živit profesionálním stepováním.

"Ahoj. Copak si dáte?" zašvitořila u něj okamžitě servírka, pohledná hnědooká hispánka.

"Eleno?" optal se. Celou dobu se díval na mě.

"Já si dám...ehm... pomerančový džus. A vodku." doplnila jsem do objednávky alkohol, když jsem viděla jeho nadzvednuté obočí.

"A vy pane? Co by jste chtěl vy?" promluvila znovu k němu. Její hlas byl až nechutně vlezlý.

" Vodku. Ať netrhám partu." usmál se na mě. Trochu nafrněně odešla.

"Mohl bys na ni být milý. Evidentně se jí líbíš." zastala jsem se jí.

"Dneska večer vidím jenom jednu holku." zamrkal na mě. Sklopila jsem pohled.

"Tady je vaše objednávka, pane. Chcete ještě něco?" zkoušela to na něj ta ubohá dívka znova, když přišla s naším pitím.

"Ne. Děkuju." mávl odmítavě rukou. Očima přitom pořád rentgenoval mě. Uraženě třískla pitím doprostřed stolu a zmizela. Tak nějak jsem tušila, že už ji dneska neuvidíme. Vůbec mi to nevadilo. Naopak. Bylo to sice absolutní, ale nelíbilo se mi, když se pokoušela cukrovat s tím černovlasým upírem, co seděl naproti mně a měl krásné uhrančivé oči.

Gilbertová, co to zase meleš?! Krásné uhrančivé oči? Damon? Tak to bylo mé lepší já.

Ano Eleno. Ty oči se ti líbí. Líbí se ti i způsob, jak se chová. Tak si to přiznej, děvče. To byla ta druhá půlka.

Zatřásla jsem hlavou a uskrla si nejprve vodky, tu jsem pak spláchla džusem. Damon si řádně přihnul ze své skleničky. Pak mě čapnul za ruku a táhnul na parket.

"Tahle písnička mi někoho připomíná." vysvětlil mi, když mě objal a začal se se mnou otáčet do rytmu. Zaposlouchala jsem se do textu.

"Katherine? Připomíná ti to Katherine?" napadlo mě.

"Ne. Tebe." řekl.

"Takže já jsem smrtelný a ostrý nůž, který se do tebe zapíchnul?" prohodila jsem skepticky.

"Ano. Zapíchnula ses přímo sem." čapnul mě za ruku a položil si ji na srdce. Co to má být?

"Ale neboj se, mě to nevadí. Vlastně se mi to líbí." pokračoval. Teď jsem udělala osudovou chybu. Podívala jsem se mu do očí. Ta bouřková šeď mě okamžitě zajala. Vynechala jsem jeden nádech. Zřejmě to cítil, proto si mě přitáhnul blíž, abych se mu nemusel dívat do očí. Opřela jsem se bradou o jeho rameno.

"Krásná příšera?" nadhodila jsem další slova z písničky, jakmile jsem si vrátila dech do normálu.

"Krásná prostě jsi. No a příšera... Za to ty tak nějak nemůžeš." plácal.

"Za co nemůžu?" zeptala jsem se zmateně.

"Že jsem přišel pozdě. Už jsi byla zamilovaná do Stefana, když jsem se tu objevil. Choval jsem se tehdy jako idiot." vysvětloval.

"Jo, to jo." souhlasila jsem přiškrceným hlasem.

"Jednou jsem se na tebe byl podívat, když jsi spala. Jsi...tak uchvacující a bezbranná, když jen tak tiše ležíš a pravidelně oddechuješ. Je to uklidňující, pozorovat tě." přiznal se. Byla jsem zticha a soustředila se na to, aby mi zase nevypadlo srdce nebo jiný životně důležitý orgán.

"Promiň. Asi jsem tě tím rozčílil." promluvil mi u ucha. Jeho hlas byl chraptivý.

Odtáhla jsem se, abych mohla elegantně zoopakovat svou chybu. Jeho oči mě opět ohromily. Nešlo se dívat jinam.

"Víš, že...jsi se mi...dneska už podruhé...omluvil?" sestavila jsem s obtížemi větu.

"Už to tak bude." potvrdil tiše. Písnička skončila.

"Ale dneska jsme se sem přišli bavit. Pojď, dorazíme tu vodku." vybídl mě. Posadili jsme se

u našeho stolu. Zbytek ze skleniček jsme vypili na ex. Damon potom doběhl pro celou flašku. Ani jeden z nás nevěděl, co říct a tak jsme jen pili. To se brzo projevilo. Alespoň na mě. Čím dál víc jsem se smála a uvolňovala se. Upír naproti mně byl pořád střízlivý. Nevím, jestli je to nějaká upíří vlastnost nebo jeho osobní trénovanost.

Bohužel byl natolik střízlivý, že mi nedovolil se opít. Víc než jednu flašku nepřinesl. Možná bych mu za to měla poděkovat. Díky němu jsem měla vylepšenou náladu, ale pořád jsem byla schopna normálně fungovat.

Doprovodil mě až domů. Pak se otočil a odcházel. Zmocnila se mě nevysvětlitelná panika. Nechtěla jsem, aby zmizel.

"Damone..." hlesla jsem tiše. Díky svému upířímu sluchu mě slyšel. Ohlédl se.

"Asi je to dětinské, ale já se bojím. Jeremy ani Jenna nejsou doma, Stefan někde loví..." vysvětlila jsem. Během vteřiny byl u mě.

"Mám tu zůstat?" zašeptal naléhavě. Nedokázala jsem vydat ani hlásku, proto jsem přikývla a vtáhla ho dovnitř.

"Tak co s načatým večerem?"zeptal se, když jsme se posadili v obýváku.

"Nemám ponětí."přiznala jsem.

"Víš co, vyber nějaký film a já jdu zatím udělat popcorn." rozhodl po krátké úvaze.

"Upíři rádi pocorn?"zeptala jsem se se zájmem.

"Ne, ale viděl jsem, že ho lidé u filmů rádi pojídají."vysvětlil.

"Já nechci popcorn. Zůstaň tu se mnou." zaprosila jsem. Zkameněl ve dveřích, stejně jako já šokovaný tónem mého hlasu. Znělo to, jako bych si ho žádala o věčnou věrnost nebo něco podobného. První se vzpamatoval on. Lidskou chůzí, což bylo na Damona děěěsně pomalu, ke mně došel.

"Už jsi vybrala nějaký film?" zeptal se, bylo znát jak obtížné je pro něj vytlačit ze sebe smysluplná slova. Zavrtěla jsem hlavou, protože já svůj hlas nedokázala přinutit fungovat.

"No tak na to pojďme vyřazovací metodou. Pohádky-ne, dokumenty-ne, horory - na co, když máš po ruce upíra..." probíral se mořem DVD.

"Mám vítěze." zahlásil po chvíli. V ruce držel plastový obal s obřím nápisem Mamma mia! Povytáhla jsem obočí.

"Neříkej, že máš rád písničky od Abby." zavrtěla jsem hlavou. Damon a Abba. To zní jako oheň a voda.

"Ne, nemám rád písničky od Abby. Ten film je v podstatě pitomina. Ale je to směšný. To ty teď potřebuješ." uvedl všechno na pravou míru, strčil DVD do přehráváče, pustil ho a usadil se zpátky ke mně. Položila jsem si hlavu na jeho hruď, on mě objal kolem ramen. Tahle důvěrná pozice nám vydržela po první písničku. Pak jsem byla násilím vytažena na nohy a donucena tancovat. No dobře, byla to zábava, až jsem se trochu osmělila. Tancovali jsme na každou z písniček ve filmu, takže mi tak nějak unikal děj, ale podle konce jsem pochopila, že jsou všichni šťastní.

"Tak co, chce se ti spát?" zeptal se Damon. Chtěla jsem to popřít, ale zrovna jsem hlasitě zívla.

"To bylo ano." usmál se poťouchle. Než jsem stačila cokoli udělat, přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. Bušila jsem mu do zad, odhodlaná udělat konec té potupy. Pokoušela jsem se dokonce předstírat, že začínám brečet. Na okamžik ztuhnul, vzápětí se ale rozešel.

"Na Stefana to možná stačí, ale já si myslím, že nejsi moc dobrá herečka." poznamenal. Z jeho hlasu přímo čišel úsměv. Vynesl mě až do mého pokoje. Tam mě opatrně položil na postel a vydal se ke dveřím. Nevím jak, ale byla jsem u nich dřív než on.

"Ne,ne, na to zapomeň. Kdo slíbil, že se mnou zůstane? Buď hodný upírek!" vztyčila jsem ukazovák jako nějaká staropanenská učitelka. Pobavě se zašklebil.

"Přespal bych v obýváku." vysvětlil. A tohle má být ten upír, který svádí nebohá děvčata

na počkání.

"Žádný obývák. Spíme tady."ukázala jsem na svou postel.

"Teda Eleno, ty jedeš." ohodnotil to uznale.

"Ne takhle, jak myslíš. Oba budeme OBLEČENÍ!" dale jsem důraz na poslední slovo. Nahodil zklamaný kukuč. Pak zvážněl.

"Kdyby nás takhle uviděl Stefan..."začal.

"Stefan se vrátí nejdřív za dva dny. A neříkal jsi náhodou, že se dneska nemusím chovat jako jeho poslušný pes?" zeptala jsem se bojovně.

"Mohl by se naštvat."

"To je mi momentálně jedno." přiznala jsem popravdě. Ucítila jsem průvan na tváři. Otočila jsem se. Damon byl v mé posteli a držel nadzvedlou přikrývku.

"Tak pojď ke mně." usmál se. Oplatila jsem mu úsměv a vklouzla si k němu. Jeho chlad tvořil výbornou protiváhu teplu deky, do které mě pečlivě zabalil. Přitiskla jsem se k němu a využila jeho svalnatou hruď jako polštář. Zhluboka se nadechl.Jeho prsty si začaly pohrávat s mými vlasy. Každý jeho dotek byl jako příjemný elektrický šok.

"Vyhrožoval jsem Stefanovi, že tě dostanu do postele. Takhle jsem si to ale nepředstavoval."

Typický Damon! Když je příjemná atmosféra, vždycky ji musí zkazit nějakou takovou poznámkou.

"Možná má víc rozumu než ty. Třeba cítil to samé co ty a bál se, že to nezůstane jenom u toho." ozval se mi v hlavě hlas. Podezřele přimomínal mou nejlepší kámošku Bonnie, expertku na psychologické problémy.

"Jenže co když já bych chtěla, aby se to rozvilo?" zeptala jsem se jí s pocitem naprostého pitomce, který mluví s vlastní představou. Stejně už mi neodpověděla.

"Chceš přečíst pohádku nebo usneš bez ní?" zeptal se Damon. Pořád ještě to neslo stopy sarkasmu předchozí poznámky.

"Usnu i bez ní, ale kdybych si mohla vybrat, tak ji beru všemi deseti." vzhlédla jsem k němu s prosebným pohledem.

"Máš tu ještě tu knížku nebo budu muset vstát?" zajímal se.

"Zbývá mi dočíst pár stránek Eldesta." odpověděla jsem.

"Super, takže se dozvím, jak to dopadlo!" zaradoval se. Vzápětí se chytil za pusu. Já jsem se vytáhla do sedu.

"Ještě tu knížku? Jak to dopadlo? Tys tu knížku taky četl! To proto jsem ji jednou našla založenou na špatné stránce." vyhrkla jsem překvapeně.

"Promiň. Jen mě zajímalo, jaký typ knížek čteš. Mimochodem, máš dobrý vkus." poplácal po hřbetě červenou knihu, kterou vzal z nočního stolku. On už se zase omluvil!

"To je v pořádku. Díky." vykoktala jsem. Pořád ještě v šoku jsem zaujala předchozí polohu. Zašustily stránky. Pak Damon začal předčítat. Když se dostal k pasáži, kdy Eragon strhl svému protivníkovi přilbu, radostně zahulákal:"Já věděl, že Murtagh nemůže být mrtvý!" Jelikož už jsem usínala, ten výkřik mě polekal.

"Pššt. Já nerad. Hezky spi." pohladil mě po tváři. A už počtvrté za jeden den se omluvil! Znovu jsem se nechala konejšit zvukem jeho hlasu, až jsem usnula doopravdy.Ráno mě probudil tichý šepot přímo u mého ucha.
 


11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 3. ledna 2012 v 14:22 | Reagovat

Nato že upíří deníky mě fakt vůbec neberou tak jsem se celkem pobavila.
A slíbilas Ro(c)k a On ji miluje. A sliby se maj plnit. :-D

2 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 3. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

No teda! Super! Ani jsem netušila, že Damon čte moji nejoblíbenější knižní sérii! :-D  :-D  :-D Jinak se moc těším na další kapitolu 8-)(i k On ji miluje, ale ona) ;-)

3 TheEliska007 TheEliska007 | Web | 3. ledna 2012 v 18:55 | Reagovat

Promiň, zapomnla jsem ti poděkovat za kapitolu! :-D  Díííííííky!!!!!!!! :-D  :-D  :-D

4 hplovehp hplovehp | Web | 3. ledna 2012 v 20:04 | Reagovat

Nemáš zač, dobrá vílo. Děcka, pokusí mse sem dneska hodit co nejvíc kapitol, zbytek dodám asi zítra. Ve čtvrtek by jste mohli očekávat velké množství povídek, jelikož se uliju ze dvou hodin tělocviku. To sem píšu jen, aby jste věděli, že na vás nekašlu a že se snažím.
Jenže, když člověku poletují v hlavě nosorožci do biologie, polovina tabulky prvků do chemie a vzorečky z fyziky, je těžké donutit se, aby mi nějak neruplo v hlavě a já nezačala počítat pravděpodobnost, že na některou z postav spadne uhlíkový slon. :-P
Doufám, že mě chápete. A jelikož jste s komentářema naprosto božští, mám potřebu vám to nějak vynahrazovat. Slíbila jsem kapitoly.
A já své sliby držím!

5 LilyE LilyE | Web | 14. ledna 2013 v 23:39 | Reagovat

To je prostě úžasný! Damon jak čte pohádku mně fakt hodně pobavil :-D A ta kniha je dost dobře vybraná, že je Murtagh naživu, jsem si jednu dobu, při čtení Eldesta, myslela taky :-)
Je to prostě boží kapitola :D
Hned si du přečíst další :-)

6 Míša Míša | 28. dubna 2013 v 16:30 | Reagovat

Paráda :D Taky bych přemlouvala Damona, aby zůstal přes noc... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.