16.kapitola: Zoufalství

31. ledna 2012 v 21:48 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ahoj. Vím, že to nejspíš nikdo číst nebude, protože jsem to podělala a dlouho nepřidávala, ale měla jsem svoje důvody. Když tohle píšu, pořád ještě mám trochu nutkání brečet... No, nerozpitvávejme moje duševní rozpoložení. Máme tu kapitolu z pohledu Siriuse. Jak prožívá RRR (Rozchod Rose a Reguluse) on?

Venku se pomalu rozednívalo. Co nejopatrněji jsem se protáhnul.
"Regulusi..." zamumlala Rose z polospánku.
"Nerad ti kazím snění, ale to jsem jenom já." promluvil jsem k ní tiše. Probrala se úplně.
"Jenom!" zavrtěla hlavou. Nebyl jsem si jistý, jestli souhlasí nebo jestli mi to vyvrací.
"Ty vypadáš! Spal jsi vůbec?!" začala mě hubovat, když zpozorovala kruhy, které jsem musel mít po probdělé noci pod očima. Ale ani za nic bych jí nepřiznal, že jsem na ni zíral celých dvanáct hodin, zatím co spala.
"Nesnaž se odvést mou pozornost. Jak se cítíš? " zeptal jsem se opatrně.
"Tak nějak... nijak. Asi se mi ještě nezapojil mozek. Neboj, zachvíli budu zase brečet a hysterčit." ujistila mě. Maličko jsem se pousmál.
"Je to nutné?" vyzvídal jsem.
"Uvidíme. Sama jsem zvědavá, co zase vyvedu až mi tady nastane zkrat." zaťukala si na čelo. Ušklíbl jsem se nad jejími úvahami.
"A než se to stane... Díky. Že jsi mě našel, přinesl sem. Že ses o mě postaral." dodala. Předstíral jsem, že na mých dlaních je něco, co zrovna nutně potřebuje můj pohled.
"Jo, to obvykle přátelé a bernardýni dělají." podotknul jsem.
"Omyl dobří přátelé a... moc fajn bernardýni." opravila mě. Konečně jsem se dokopal k tomu, abych se jí podíval do očí. Byly vděčné, vzápětí se z nich však začaly kutálet slzy.
"A je to tady." pronesl jsem zbytečně. Natáhla se po mě a já ji pevně sevřel v náručí. Obličej si zapořila do mého ramene. Chvíli jsme jen tak leželi.
"Tohle je dobré pro domácí skřítky." zahuhňala po chvíli.
"Co?" hlesl jsem zmateně.
"Mají o košili míň na praní."
Oba jsme se nevesele uchechtli. Měla pravdu. Louže z jejích slz, které vsákly, do mé košile by mohla směle konkurovat Tichému oceánu.
"A kde máš Perwoll?" vyplodil jsem v zoufalé snaze ji rozesmát. Opravdu se drobně uchichtla.
"Chceš jít na snídani?" zeptal jsem se jí.
"Nejspíš ne."
"Tak jo já pro něco skočím. Jídlo je totiž jednou z vyjímek ze zákona toho blbce na Gé, jehož jméno si nemůžu zapamatovat." uvažoval jsem nahlas. Rozesmála se, ale to ji donutilo kašlat. Pomohl jsem jí posadit se.
"Nechci být na obtíž." zdůraznila.
"Takže bys byla ochotná zůstat chvíli s lilly, zatímco bych ti připravil nový velkoplošný kapesník?" zatahal jsem se za košili.
"Asi spíš dýl než chvíli. Lilly to bude chtít všechno vysvětlit - dobrá půlhodina. Přesvědčit ji, aby ... ho nešla zrovna zabít - další tři hodiny."
Zařídili jsme se podel mého návrhu. Rose zůstala s Lilly v holčičích ložnicích. Já se šel nejdřív doopravdy převléknout. Pak mě už ale nic nezdrželo od mého úmyslu vykonat menší rodinou návštěvu. Znal jsem heslo, Křiklan byl důvěřivý. Nakráčel jsem si to do šesťáckých ložnic. Jediný, kdo tam tvrdnul, byl můj bratr.
"Nazdárek Regulusi. To máme krásný den!" zahlaholil jsem sarkasticky. Otočil se na mě. Oči potaženém mlhou, výraz masového vraha.
"Poslala tě ona?" zeptal se ostře.
"Neví, že jsem tady. Jsem tu čistě z osobní zvědavosti. Jsi opravdu takový kretén a hajzl nebo je to nový kostým od maminky?"
"Měl jsem v tobě bezva příklad." ušklíbl se.
"Sis vybral chvíli." zabručel jsem.
"Co si stěžuješ? Máš volné pole působnosti. Můžeš ji utěšovat a užívat si s ní dle libosti." odsekl. Všechna předsevzetí o klidném rozhovru mi vyšuměla z hlavy. Jedinou přesně mířenou ranou do brady jsem brášku poslal k zemi.
"Jo jsem kretén. Hodně holkám jsem už ublížil. Ale TOHLE bych JÍ zrovna TEĎ neudělal. Vlastně už bych jí to neudělal NIKDY. Vždycky si budu vyčítat, co už jsem jí stihl způsobit. Miluju ji. Ale ono miluje tebe. Tak koukej zvednout ten svůj zmijácký zadek a jdi se jí omluvit!" zaječel jsem. Zeširoka se zazubil.
"Řekni jí, že jsem si našel někoho, kdo líp líbá."
Rukami znovu vystřelila, ale někdo mi ji zachytil. Ohlédl jsem se. Stála tam Rose.
"Pojď odsud." zaprosila zlomeně. Okamžik se ve mně přela zoodpovědnost vůči ní s touhou zlomit každou kost v Regulusově těle.
"Pojď." zoopakovala. Nechal jsem se odvést. Další násilí by nikomu neprospělo.

Šestnáctiletý mladík ve zmijozelské ložnici se s tlumeným výkřikem prodral ke kontrole svého těla. Vybavil si, co všechno byl donucen říct a zaplavilo ho čiré zoufalství.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 1. února 2012 v 18:50 | Reagovat

Hodně hodně dobrá kapitola. Tos s bernardýnem a perwolem bylo dobrý.

2 Lilka Lilka | Web | 1. února 2012 v 18:52 | Reagovat

áá krásná kapitolka :DD tak šup,šup další :DD

3 hplovehp hplovehp | Web | 1. února 2012 v 19:09 | Reagovat

Holky... Ani nevíte, jak jste mě potěšily. Mám dotaz. Další kapitolu tady k OJMAU, nebo k upířině? Myslím, že znám odpověď. Schválně, jestli se nepletu. Napište.

4 Koki Koki | 1. února 2012 v 19:58 | Reagovat

Mám ráda obojí, ale chci OJMAU. A nebo ještě líp. Co takhle obojí? :-P

5 hplovehp hplovehp | Web | 1. února 2012 v 20:42 | Reagovat

Ha, jsem věštec! Přesně mi vyšla moje předpověď, co po mě budete chtít. Ale jsem teď čtvrtek a pátek doma, takže by to mohlo být realizovatelné...

6 Koki Koki | 1. února 2012 v 20:44 | Reagovat

[5]: To je podraz. Já jsem doma jen v pátek. Ale hlavně když budou kapitoly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama