13. kapitola: Přátelství s ručením omezením

7. prosince 2011 v 20:51 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Volejte sláva a tři dny se radujte! Jsem tu s novou kapitolou! A to bych nebyla já, aby se ihned všechno nezačalo otáčet vzhůru nohama. Však se dočtete. A ještě se chci omluvit za prázdniny, která si vzala moje múza. Okamžitě to napravím. Poslední dobou jsem jen makala jak křeček v kolečku. Myslím ohledně školy a kroužků. Teď to konečně sklízí plody. Mám výborné známky, příští úterý účinkuju na vánočním koncertě ZUŠ a taky mám svoje obrázky na výstavě (v tomtéž kulturáku). Proto jsem si řekla: STOP! Já se chci taky bavit! A čas si na to udělám, ať si říká kdo chce co chce!
No, konec mých výlevů a hurá na kapitolu.

Dny plynuly a Regulusovo předchozí podivné chování zmizelo. Buď zlepšil své heercké dovednosti nebo už byl v pořádku. Doufala jsem v to druhé. Všechno se znova zdálo být v pořádku. Když říkám všechno, myslím tím opravdu VŠECHNO.
Jednou, když jsme seděli ve společence v naší obvyklé sestavě na dvojité rande (já, Lilly, Regulus a James), otevřel se náhle vchod. Dovnitř vešel rozvážným krokem Sirius. Okamžitě jsem zbystřila. Došel až ke mně, pořád stejně nejistým tempem.
"Mohl bych si s tebou promluvit? O samotě?" promluvil ke mně tiše a rozvážně.
"Nevím, jestli s tebou chci být sama." oznámila jsem mu. Jak si to vůbec představuje?! Nejdřív ty ošahávací excesy a teď tohle?
"A já nevím, jestli bych ji s tebou nechal jít." dodal Regulus a majetnicky mě políbil do vlasů. Sirius se maličko zakabonil.
"Dobře. Chápu. Navrhuju kompromis. Mohla bys se mnou prosím tě poodejít alespoň poodejít o pár kroků stranou, abych se necítil jako absolutní idiot?" mířil své otázky pořád na mě, ignorujíc Reguluse.
Začala jsem se zvedat. Regulusova paže mě najednou stiskla se zuřivou naléhavostí. Otočila jsem se na něj a lehce ho políbila. Pak jsem se mu ovšem razantně vykroutila a následovala Siriuse do rohu místnosti.
"Ať to máme za sebou." pobídla jsem ho.
"Nevím, kde začít." přiznal nervózně.
"Že by na začátku?" navrhla jsem. Pobaveně se zašklebil.
"Tak dobře. Od začátku. Předně bych se chtěl omluvit, že jsem se choval jako... nenapadá mě dost výstižné slovo. Vlastně napadá, ale vsadil jsem se s Jamesem, že vydržím týden neklít..." začal. Nedokázala jsem si pomoc, rty se mi samovolně zkroutily do úsměvu.
"Řekněme, že jsem ta nejhorší a nejsprostší varianta slova hlupák, která tě napadne." pokračoval a já se musela smát čím dál víc.
"Mám tu seznam, co bych si zasloužil jako trest za svou blbost. Takže...ehm ehm... kastrace, elektrický obojek, tupírování ocasu..." začal předčítat. Vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem přestat. No jo, puberťačka se nezapře.
"Už dost, už dost." vyrážela jsem ze sebe mezi salvami smíchu. Sirius na mě hleděl dost nechápavě.
"Odpuštěno." dostala jsem ze sebe mezi smíchem. Půlka mého mozku na mě řvala, jestli jsem náhodou neskákala šipku z trolovi hlavy na beton. Druhá půlka to rozhodnutí schvalovala. Sama jsem se v sobě nemohla vyznat. Proč jsem mu tak snadno odpustila?
"Tak snadno?" uklouzlo mu.
"Mám to komplikovat?" zeptala jsem se ho.
"Nemusíš se zbytečně vyčerpávat." zareagoval pohotově. Teď už jsme se usmívali oba. Krátce mě jednou rukou objal kolem ramen.
"Díky." dodal. To jediné slovo hořelo vděčností a obdivem.
"Nezapomínej ale, že je to prozatím přátelství s ručením omezeným. Stačí jeden prohřešek a já si začnu odškrtávat položky na tom tvém seznamu." pohrozila jsem mu. Zatvářil se naoko zděšeně a pak se usmál.
"Platí." uzavřel tuhle naši plodnou debatu a šli jsme zpátky k ostatním. Regulus si mě okamžitě stáhnul do své čekající hřejivé náruče. Přitulila jsem se k němu a ignorovala Siriusův pobavený úšklebek.
A když ještě na závěr naší sešlosti dorazil Remus se zmuchlaným oblečením, špatně zapnutou košilí, rozcuchanými vlasy a šíleným úsměvem, podle čehož nám všem došlo, co že to s Elizabeth dělali, byl dnešní den perfektní.
Ještě dokonalejší byl ovšem pozdní večer. Poprvé se Regulus nechoval jen gentlemansky, dnes byl spíš takový ten typ "nezdvořilý roztoužený bad boy". V nejmenším mi to nevadilo, naopak. Byla to příjemná změna. A i přes tuhle hru byly jeho dotyky pořád stejně příjemné a láskyplné. Zbožňovala jsem okamžiky, kdy z jeho úst unikl chraptivý sten a těsnou blízkost našich nahých těl. Bavilo mě dráždit ho svými polibky a s vděčností jsem přijímala ty jeho na oplátku. Proplétala jsem svoje prsty jeho vlasy. Občas jsem mu je, z téměr zoufalé nutnosti mít ho ještě blíž, ovinula okolo boků a co největší možnou silou rušila neexistující mezery mezi námi.
Po třetí "rozcvičce", jak by to asi nazval Sirius, jsme si zvládli dát pět vteřin pauzy. Potom jsme se znovu vrátili k vzájemnému laskání.
Během chvíle, kdy mi Regulusovi rty sjížděly ze rtů na krk a šíji, mi hlavou problesklo, že se dneska asi moc nevyspím. Ovšem ani v nejmenším mi to nevadilo. Přetočila jsem se na Reguluse a začala mu oplácet jeho rozmazlování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 7. prosince 2011 v 21:48 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jestli to takhle bude pokračovat pokudmožno v delší verzi tak jsem spokojená.
Gratuluju ke skvělejm známkám. Já se ještě od začátku školního roku nedokázala rozhoupat a pořád jedu stylem neučit se a kašlat na co se dát.

2 Lumisoid Lumisoid | 11. prosince 2011 v 19:11 | Reagovat

Já myslet, to pěkná kapitola. Akorát bych vyměnila slovo prsty za...ty víš co. ;-) Jo, jo, tupírovat ocas by zasloužilo plno kluků, co znám. :-D Mimochodem pěkný nový vzhled. Tečka, posílám ti křečka. (aby ti v tom kolečku nebylo samotné smutno) :-D Merry Christmas!!! 8-)

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:32 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama