Prosinec 2011

Vánoční pozdravy od velké trojky!

24. prosince 2011 v 15:48 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Nazdárek, jelikož dneska už nestihnu přidat vánoční kapitolu k On ji miluje, ale ona... ale její postavy se s vámi přesto chtěly vánočně pozdravit, hážu vám sem pá r obrázků, snad vás pobaví a budou se líbit.

Na tomhle je pár postav, které ještě do děje nezasáhly. Brzo na ně dojde. Zatím dumejte, kdo by tak mohly být...










Každý z trojky chtěl popřát zvlášť:
















































































A na závěr, Sirius přemluvil Reguluse, aby se spolu vyfotili:

















Snad jsem vás tímhle potěšila. Vánoční kapču k OJMAo stihnu zítra - snad.
Jau, Siriusi, notak, já nemám čas jenom na psaní, já chci normálka oslavit Vánoce....

45.kapitola: Wonderful dream for everyone

24. prosince 2011 v 12:34 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Tak jo, bránila jsem se zuby nehty! Nechtěla jsem se tím nechat spolknout! Ale je to tady! Chytá se mě vánoční atmosféra. A jelikož jsem konečně na vánoční vlně, můžu vám napsat kapitolku k Ro(c)ku o slavení Vánoc. Předem upozorňuju případné rejpaly, že v mých povídkách se slaví Vánoce po českém způsobu, ne anglickém. Ten náš se mi líbí víc. A Ježíšek nosí dárky, žádný Santa! No nic, radši se začtěte do kapitoly. Jo a pohled je James.

"Vánočky, vaječňák, to je dobrotááá. To se zas přežerem, jednou do roka. Jó. Chlebíčky, cukroví, voní do dáli, no tak všichni veselme se s punčem v papuli!" prozpěvoval si Sirius svou originální verzi "Rolniček, rolniček". Měl k tomu důvod. Bylo 24. prosince, Štědrý den. Celá naše tlupa už byla pochopitelně ubytovaná u nás doma. Máma by nám neodpustila, kdyby tomu tak nebylo.
Celý dům byl jako tradičně přecpaný všemožnými dekoracemi. Dveře se netrhly. Spousta blízkých i vzdálených příbuzných a známých se tu střídala jak na běžím pásu. Dokud byl s tátou strejda Jake, bylo všechno v nejlepším pořádku. Jenže jakmile byl svou manželkou odtáhnut pryč, prý je otec dvou malých dětí, tudíž jim nesmí zkazit Vánoce, táta začal bručet. A pochopitelně nepřestal ani když mu byla přidělana na zabavování silně nahluchlá tetička Margot.
"Nedala by sis perník teto?" pokoušel se o zdvořilost s křečovitým úsměvem.
"Dřevník? Ten přece shodil ten vichr minulé Velikonoce. Mohl bys mi pomoct ho pomoct znovu postavit." odpověděla teta podle svého nejlepšího svědomí.
"Ale já myslel, jestli by jste si nedala nějaký cukroví." snažil se táta dál a probodl varovným pohledem Siria, který při tetině odpovědi zachrochtal do své sklenky s punčem.
"To mi nepovídej, že bys byl na to levý. Vždyť mi Jessinka ukazovala ten skleník, co jsi jí postavil." zakroutila teta hlavou.
"Kéž bych tak měl něco na odhánění hostů." povzdechl si polohlasně táta. Remus se potutelně zahihňal. Sirius se chopil podnosu s cukrovím a přitočil se k tetě Margot.
"Krásné vánoce paní. Dala by jste si něco dobrého?" promluvil na ni velmi hlasitě a strčil jí tác s cukrovím před obličej.
"Konečně mi někdo nabídnul. Děkuji mladíku." věnovala mu zářivý bezzubý úsměv a sebrala z tácu ořechový rohlíček, který si namočila do punče spokojeně ho žmuhlala. Jared mávnul rukou a radši odešel do kuchyně.
Konečně všichni nechtění hosté odešli. Když už jsme se chtěli jít ustrojit na večeři, ozvalo se nesmělé zaklepání.
"Jestli zjistím, že máme ještě nějaké příbuzné, kteří nás nutně potřebují navštívit..." zavrčel Jared a otevřel. Stála tam Sarah Greyová. Však víte, byla s náma ve Španělsku na rozlučkové párty.
"Omlouvám se, že ruším. Ale můj otec mě právě jaksi vyhodil z domu a..." neudržela tichý vzlyk.
"Samozřejmě zůstaneš s námi, belleza. Jedny volné šaty mám pro všechny případy vždycky. Jen nevím, jak vyjde jídlo." strachovala se Jessica mezitím co uváděla Sarah dovnitř.
"Já, James, Remus, Jessica, Jared, Ziva, Lilly, Anita, Sra...Severus, Annie, Amy, Chad, Sarah. Třináct lidí. Myslím, že mezi ně se dvě tuny jídla dají rozdělit docela slušně." uklidňoval ji Sirius. Se smíchem mu pohrozila, než odvedla holky nahoru, aby je ustrojila do šatů vlastnoruční výroby. My, pánská část skupiny, jsme se také šli upravit. Po trošku delší chvíli jsme se shromáždili pod schody a čekali, až nám začnou naše drahé polovičky scházet do náručí. Všem to dneska nehorázně slušelo.
Máma (Jessica)


































Lilly:


























Ziva:

















Anita:


























Annie:













































Amy:
















































Sarah:





















Každá z nich se přitulila ke svému partnerovi. Sarah si přitáhnul Chad se slovy, že vždycky toužil mít harém tanečnic ve zlatě. Usadili jsme se ke stolu. Řekl bych, že Siriusův odhad, že toho jídla jsou dvě tuny byl chybný. Je ho alespoň dvakrát tolik.
"Tak ať se tu všichni příští rok ve zdraví sejdem." navrhl táta přípitek. Všichni jsme si ťukli. Potom už nebylo možné udržet Siriusův apetit na uzdě. Večeře začala. Mamka se znova překonávala. Kromě tradičních jídel tu byla i spousta exotických specialit. Dovečeřeli jsme a všichni společně odešli od stolu ke stromečku. Nevím, proč používám zdrobnělinu, tohle byl pořádný strom, smrk vysoký alespoň čtyři metry. Hromada dárků pod ním rozměry kráteru Etny.
"No tak se do toho pusťme!" zavelela jako každoročně máma. Všichni jsme zaklekli a začali rozbalovat. Všichni až na Sarah. Ta stála za námi a rozpačitě se usmívala. Lilly si toho všimla. Sebrala proto obří hnědou šálu, kterou už stihla vybalit, aby ji mohla přehodit Sarah přes ramena.
"Od Ježíška pro Sarah!" zahlásila moje holka než jsem si ji přitáhnul do náruče a políbil ji. Všichni se zachovali podle jejího příkladu a brzo ležela před Sarah slušná kupička dárků. K šále od Lilly přibyl extra skákavý hopík od Siria, obří krabice se speciální vánoční kolekcí z Medového ráje ode mně, náramek v barvách duhy od Zivy, červený hedvábný šátek od Anity, nádherná vyšívaná halenka od mámy, pásek složitě splétaný z proužků kůže od Amy, hrací skříňka od Annie, malý kotlíček, který ti dokáže napovědět recepty až na 200 lektvarů od Severuse, knížku o bylinkářství od Remuse a sluneční brýle "pilotky" od Chada.
Táta se nejdřív musel dosmát svým dárkům. Jednak tričku od Siriuse (on ho doopravdy koupil, já ho zabiju!), ale i daru od Remuse. Byl to maličký domeček, nápadně podobný našemu. Nad ním byl připevněný zvonek s provázkem. Když jste zazvonili, vyšel z domu panáček, vypadal skoro stejně jako táta, a zahlásil: "Táhni, nejsou doma!". Když už se táta uklidnil, posadil Sarah na hlavu černou buřinku.
Všechyn dárky byly rozbaleny a my se nacházeli v děkovací fázi. To byl signál pro Remuse. Zasedl za klavír a zahrál pár akordů. Všichni jsme zmlkli. Potom jsme popadli zpěvníky, decentně nastrčené všem na očím. Obestoupili jsme klavír, jediná Sarah se držela vzadu. Remus rozehrál předehru. Pak začala máma zpívat.

When the world is ever changing
Light a candle in the dark
There's a source of inspiration in the air
Let the magic dry your tears and heal your heart

Sarah se zvědavě přesunula k mému rameni a zadívala se do textu. Když jsme společně zpívali refrén, přidala se.

A wonderful dream of love and peace for everyone
Of living our lives in perfect harmony
A wonderful dream of joy and fun for everyone
To celebrate a life where all are free

Sloku jsme opět nechali na mámě, zněla od ní opravdu krásně.

Now the children's eyes are shining
Like they never shown before
Let their dreams and aspirations light our way
Living life in harmony forever more

Refrén jsme opět pěli všichni.

A wonderful dream of love and peace for everyone
Of living our lives in perfect harmony
A wonderful dream of joy and fun for everyone
To celebrate a life where all are free

Natlačil jsem Sarah do středu naší skupinky. Všchni jsme se objímali, ať už kolem pasu nebo kolem ramen a pohupovali jsme se do rytmu.

Holidays are coming
Holidays are coming....
Celebrate a life where dreams come true
Love is the reason it's always the real thing
Watch out - look around

A wonderful dream of love and peace for everyone
Of living our lives in perfect harmony
A wonderful dream of joy and fun for everyone
To celebrate a life where all are free

Lalala....
Lalala....
Celebrate a life where dreams come true
Love's the reason it's always the real thing

Zbožňuju takové Vánoce. Nejkrásnější dárek jsem ovšem dostal od Lilly, která si, o dost později, lehla vedle mě na postel pouze převázaná velkou saténovou stuhou a s cedulkou: "Rozbal mě!".

Tak to byla vánoční kapitolka. Líbila? Doufám, že jo. Tak vám přeju šťastné a veselé, hodně dárků pod stromeček a hezké svátky bez nehod.
P.S.: Kdo uhodne nebo najde, odkud jsem čerpala inspiraci s Remusovým dárkem pro Jareda, má u mě věnování další kapitoly!

Happy Birthday Ian!

8. prosince 2011 v 20:22 | hplovehp |  Herci

Dnes, dne 8.12. slaví narozeniny Ian Somerhalder, kterého jsem si laskavě propůjčila, aby mi v povídce On ji miluje, ale ona... ztvárnil Siriuse Blacka. Schválně, kolik si myslíte, že mu je? Ne, to by jste neuhodli. 33 let. Podle mě na to vůbec nevypadá. A hlavně je pořád moooc hezký. Takže všechno nej a koukej tu ještě vydržet, minimálně do sta let. (Omluvte neúmyslný a naprosto pitomý rým).
A při této příležitosti vám sem vhodím nějaké Ianovi obrázečky, ať se můžete pokochat.

Takhle nějak si představuju srdce na dlani:

Na pláži:
I při vyvalení na gauč je sexy (to se o moc chlapech říct nedá):












































Nejdřív jedna, kratší, plážová série:

















































































































A druhá, delší, a taky promočenější:




































































































































































































































































A na závěr moje nejoblíbenější fotka - Ian s kytarou ♥ ♥ ♥. Já prostě zbožňuju muzikanty, kteří obravdu uměj hrát (a samozřejmě dobře vypadají ;D) :






















Doufám, že se vám fotky líbí tak jako mě. Další kapitolu se vynasnažím zplodit zítra, dneska jsem své slohové schopnosti vyčerpala projektem o Napoleonovi.

13. kapitola: Přátelství s ručením omezením

7. prosince 2011 v 20:51 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Volejte sláva a tři dny se radujte! Jsem tu s novou kapitolou! A to bych nebyla já, aby se ihned všechno nezačalo otáčet vzhůru nohama. Však se dočtete. A ještě se chci omluvit za prázdniny, která si vzala moje múza. Okamžitě to napravím. Poslední dobou jsem jen makala jak křeček v kolečku. Myslím ohledně školy a kroužků. Teď to konečně sklízí plody. Mám výborné známky, příští úterý účinkuju na vánočním koncertě ZUŠ a taky mám svoje obrázky na výstavě (v tomtéž kulturáku). Proto jsem si řekla: STOP! Já se chci taky bavit! A čas si na to udělám, ať si říká kdo chce co chce!
No, konec mých výlevů a hurá na kapitolu.

Dny plynuly a Regulusovo předchozí podivné chování zmizelo. Buď zlepšil své heercké dovednosti nebo už byl v pořádku. Doufala jsem v to druhé. Všechno se znova zdálo být v pořádku. Když říkám všechno, myslím tím opravdu VŠECHNO.
Jednou, když jsme seděli ve společence v naší obvyklé sestavě na dvojité rande (já, Lilly, Regulus a James), otevřel se náhle vchod. Dovnitř vešel rozvážným krokem Sirius. Okamžitě jsem zbystřila. Došel až ke mně, pořád stejně nejistým tempem.
"Mohl bych si s tebou promluvit? O samotě?" promluvil ke mně tiše a rozvážně.
"Nevím, jestli s tebou chci být sama." oznámila jsem mu. Jak si to vůbec představuje?! Nejdřív ty ošahávací excesy a teď tohle?
"A já nevím, jestli bych ji s tebou nechal jít." dodal Regulus a majetnicky mě políbil do vlasů. Sirius se maličko zakabonil.
"Dobře. Chápu. Navrhuju kompromis. Mohla bys se mnou prosím tě poodejít alespoň poodejít o pár kroků stranou, abych se necítil jako absolutní idiot?" mířil své otázky pořád na mě, ignorujíc Reguluse.
Začala jsem se zvedat. Regulusova paže mě najednou stiskla se zuřivou naléhavostí. Otočila jsem se na něj a lehce ho políbila. Pak jsem se mu ovšem razantně vykroutila a následovala Siriuse do rohu místnosti.
"Ať to máme za sebou." pobídla jsem ho.
"Nevím, kde začít." přiznal nervózně.
"Že by na začátku?" navrhla jsem. Pobaveně se zašklebil.
"Tak dobře. Od začátku. Předně bych se chtěl omluvit, že jsem se choval jako... nenapadá mě dost výstižné slovo. Vlastně napadá, ale vsadil jsem se s Jamesem, že vydržím týden neklít..." začal. Nedokázala jsem si pomoc, rty se mi samovolně zkroutily do úsměvu.
"Řekněme, že jsem ta nejhorší a nejsprostší varianta slova hlupák, která tě napadne." pokračoval a já se musela smát čím dál víc.
"Mám tu seznam, co bych si zasloužil jako trest za svou blbost. Takže...ehm ehm... kastrace, elektrický obojek, tupírování ocasu..." začal předčítat. Vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem přestat. No jo, puberťačka se nezapře.
"Už dost, už dost." vyrážela jsem ze sebe mezi salvami smíchu. Sirius na mě hleděl dost nechápavě.
"Odpuštěno." dostala jsem ze sebe mezi smíchem. Půlka mého mozku na mě řvala, jestli jsem náhodou neskákala šipku z trolovi hlavy na beton. Druhá půlka to rozhodnutí schvalovala. Sama jsem se v sobě nemohla vyznat. Proč jsem mu tak snadno odpustila?
"Tak snadno?" uklouzlo mu.
"Mám to komplikovat?" zeptala jsem se ho.
"Nemusíš se zbytečně vyčerpávat." zareagoval pohotově. Teď už jsme se usmívali oba. Krátce mě jednou rukou objal kolem ramen.
"Díky." dodal. To jediné slovo hořelo vděčností a obdivem.
"Nezapomínej ale, že je to prozatím přátelství s ručením omezeným. Stačí jeden prohřešek a já si začnu odškrtávat položky na tom tvém seznamu." pohrozila jsem mu. Zatvářil se naoko zděšeně a pak se usmál.
"Platí." uzavřel tuhle naši plodnou debatu a šli jsme zpátky k ostatním. Regulus si mě okamžitě stáhnul do své čekající hřejivé náruče. Přitulila jsem se k němu a ignorovala Siriusův pobavený úšklebek.
A když ještě na závěr naší sešlosti dorazil Remus se zmuchlaným oblečením, špatně zapnutou košilí, rozcuchanými vlasy a šíleným úsměvem, podle čehož nám všem došlo, co že to s Elizabeth dělali, byl dnešní den perfektní.
Ještě dokonalejší byl ovšem pozdní večer. Poprvé se Regulus nechoval jen gentlemansky, dnes byl spíš takový ten typ "nezdvořilý roztoužený bad boy". V nejmenším mi to nevadilo, naopak. Byla to příjemná změna. A i přes tuhle hru byly jeho dotyky pořád stejně příjemné a láskyplné. Zbožňovala jsem okamžiky, kdy z jeho úst unikl chraptivý sten a těsnou blízkost našich nahých těl. Bavilo mě dráždit ho svými polibky a s vděčností jsem přijímala ty jeho na oplátku. Proplétala jsem svoje prsty jeho vlasy. Občas jsem mu je, z téměr zoufalé nutnosti mít ho ještě blíž, ovinula okolo boků a co největší možnou silou rušila neexistující mezery mezi námi.
Po třetí "rozcvičce", jak by to asi nazval Sirius, jsme si zvládli dát pět vteřin pauzy. Potom jsme se znovu vrátili k vzájemnému laskání.
Během chvíle, kdy mi Regulusovi rty sjížděly ze rtů na krk a šíji, mi hlavou problesklo, že se dneska asi moc nevyspím. Ovšem ani v nejmenším mi to nevadilo. Přetočila jsem se na Reguluse a začala mu oplácet jeho rozmazlování.