44. kapitola: Merry Christmas... A nehrabe ti?

19. listopadu 2011 v 13:43 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Zlatíčka, je tu další kapitolka k Ro(c)ku. Název se možná zní trošku uhozený, ale kapitolka je celá ... trhlá. Jelikož tahle povídka ještě zdaleka nkončí, jsme teprve v listopadu, vážně by mě zajímalo, jaký bude konečný počet kapitol. No nic, necháme tlachání. O naši tlupu se otřela každoroční, téměř celosvětová choroba. Pohled Anita.

Víkend! Čas bohů a Pobertů. Slíbili jsme si, že musíme podniknout něco velkého. A pak se ožrat, jak si vymiňoval Sirius. Ať prý máme sílu na zmlácení všech Martinů, když ti hajzlíci nepřivezli sníh. No jo, záminka se vždycky najde. Podstatné na tom je, že jsme se všichni vydali do Prasinek.
Po cestě došlo k zásadní změně plánů. Kvůli Remusovi.
"We wish you merry christmas, we wish you merry christmas..." začal si bez jakéhokoli vnějšího podnětu notovat.
"A nehrabe ti?" přeptala se s hranou starostlivostí Ziva.
"Hej, to je ale super nápad!" ozvalo se náhle z mezery mezi zeleným kulichem a černým kabátem. Všichni jsme se na Lilly podívali. Tady se nikdo s žádným nápadem nesvěřoval.
"Vy to nechápete?" podivila se zrzka.
"Ne." odpověděli jsme sborově.
"No když už Rem začal s Vánocema, tak mě to trklo. Mohli bychom tuhle návštěvu Prasinek pojmout jako nakupování vánočních dárků!" triumfálně dokončila.
"Hej, to je ale SUPER nápad!" zavýskl Jimmy. Po zbytek cesty naprosto nechápal, proč my ostatní jdeme zlomení v pase a vydáváme různé chrochtavé zvuky.
Musím uznat, že to přece jen byl dobrý nápad. První obchod, na který jsme zaútočili, byly Kouzelnické oděvy pro každou příležitost. Nebohá stará prodavačka brzo vzdala snahu nás něšjak usměrnit. Prolézali jsme stojany s oblečením a hledali zajímavé kusy.
"Dvanácteráku, tohle beru pro tvýho taťku!" zahulákal Sirius. V rukou měl červené tričko, na kterém se skvěl nápis: Můj syn je často ožralý jako prase, ale právě proto ho mám rád!
"To není vtipný. Lilly, řekni mu něco." mručel James, ikdyž mu cukaly koutky. Jeho přítelkyně chvíli pečlivě pozorovala dotyčný kus oblečení.
"Siriusi... Jsi si jistý, že je to Jaredova velikost?" otázala se po chvíli. Ziva šla po této větě rovnou na podlahu. Za ní se poroučelo i asi padesát krabic, která obsahovaly zimní boty alá Mrazík.
Tenhle obchod jsme mohli opustit. Teda až po zaplacení Jaredova trička a růžového pyžama, co jsme koupili pro Petera. Nápis : Jsem tvoje myšička! a pod ním vyvedený obří živočich, který přípomínal buď miniaturního slona nebo obří mouchu tse-tse, ovšem ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mohla být myš. Lepší dárek jsme si pro našeho Péťu ani nemohli přát.
Další cíl bylo Magické šperkařství strýčka Billa. Tenhle starý pán, ač silně nahluchlý, dokáže vyrábět uchvatné ozdůbky na všechny části těla a prodávat je ve svém maličkatém obchůdku.
Lilly okamžitě zamířila k takovým těm indiánským věcem, na kterých je peří. Ziva slintala nad masivně extravagantními výrobky a já si prohlížela obyčejné řetízky s přívěsky. Kluci se tak neurčitě koukali po okolí.
"Brrr... je tu zima." postěžovala si Ziva, když se od Billa dozvěděla cenu svých vysněných doplňků.
"Holky, běžte zatím obsadit místo u Tří košťat. Ať nám tu nezmrznete." navrhoval ihned aktivně Remus. Šlehla jsem po něm pohledem.
"Ale nám není zima..." zaprostestovala Lilly. To už jsme byly vystrčeny na ulici.
"Asi chtějí koupit dárky pro nás." napadlo Zivu. Nechtěli jsme jim kazit překvapení, zařídily jsme se proto podle Remova nápadu.
Stihly jsme každá vypít dva ležáky, než ti tři dorazili. Žádný dárek u nich nebyl vidět, ale snad zdání klame. S tou ožíračkou to nakonec nebylo tak horké. Trošku jsme popili, ale podle našich norem to byl silný podprůměr. Do Bradavic jsme se dokonce vrátili ještě před večerkou.
Probudila jsem se v jednu ráno. Vstala jsem a došla si pro Remuse. Dneska jsem totiž s konečnou platností pochopila Siriovo naříkání, že už to nejde vydržet.
Rem mě důvěřivě následoval, buď netušil, jakou akci plánuju nebo to chtěl taky. Spíš to druhé. Jakmile jsme byli skrytí rozvětvenými keři, povalil mě na zem a začal líbat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 19. listopadu 2011 v 16:08 | Reagovat

Naprosto skvělá kapitola. To tričko mě dostalo. A ještě ty reakce na něj. Plus super konec. :D

2 Lilka Lilka | 19. listopadu 2011 v 21:37 | Reagovat

Héééj tak to je BOMBAA :D :D :D se asi brzo po :D :-D

3 Lumisoid Lumisoid | 20. listopadu 2011 v 18:32 | Reagovat

jooo, jooo, už to bude...We wish... :-D Víme, kotlíčku? :-DD Jinak super...prej, Víš jistě, že je to Jaredova velikost? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama