9.kapitola: To mi hraje do karet aneb jaké výhody má ischias

22. října 2011 v 16:59 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
A je tu další kapitolka. Jak jste si určitě všimli, poslední dobou se plácám v romantice a akce je v nedohlednu. Jsem totiž zamilovaná. Ségruš Lůmo, ty víš do koho. Momentálně má jen samý růžový myšlenky, takže uvidíme, jestli se mi povede vykřesat nějaká akcička. V téhle kapitole ale ještě zůstaneme na růžovém obláčku. Rose v ní zjistí, že ischias je prímová nemoc. Tak už čtěte, ať to konečně pochopíte!

Ischias je bezva! Ne, nezbláznila jsem se. Vysvětlím vám to. Profesor Kudlibabka (učí bylinkářství) trpí touhle chorobou a nyní se mu povážlivě zhoršila. Byl přemístěný ke sv. Mungovi. Z toho důvodu museli být některé třídy pospojovány. A hádejte, s kým jsme byli my, nebelvírští sedmáci. Ano, správně, se zmijozeskými šesťáky. Byla jsem trošku v šoku, když jsem vešla do třídy a od jednoho ze stolků se na mně zubil Regulus.

















Měli jsme Formule. Gloryman zabodl pohled do svých pergamenů. Do háje, ať mě nevyvolá, já nic neumím!
"Slečno Stanleyová. Jak zní kouzl, s jehož pomocí můžete, pokud tedy máte velmi rozvinuté schopnosti, libovolně tvarovat,přebarvovat a měnit podstatu věci?" vychrlil na mě. Sakra. Nemám páru, co to je.
"Mutario. Poprvé ho použil Albert Senzipol v roce 1873." ozvala se správná odpověď, ale ne ode mě. Byl to Regulus.
"Děkuji vám slečno Stanleyová. Píši si k vám V."zabručel Gloryman a hledal si další oběť. Vděčně jsem se na Reguluse otočila.
"Kdykoli."naznačil bezhlesně ústy. Usmála jsem se na něj. Zbytek hodiny jsme spolu hráli zajímavou hru. Když jsem si myslela, že se nedívá, tak jsem se na něj dívala a když se on podíval na mě, honem jsem se dívala jinam, zatímco on se začal dívat na mně.









Zbytek dne šel přežít jen díky jeho účasti na hodinách. Nepřeju nikomu nic zlého, ale Kudlibabka by mohl mít ty komplikace delší dobu! V poslední hodině jsem počítali minuty do zvonění. Když se to zakrákání konečně ozvalo, radostně jsem vyskočila. Než jsem se ale stihla vzpamatovat, Regulus zmizel z učebny. To si teda dovolil moc. Nakvašeně jsem dusala do nebelvírské společenky. Když jsem procházela okolo výklenku zatáženého závěsy, někdo mě vtáhnul dovnitř.
"Regulusi!" vydechla jsem šokovaně, zároveň i úlevně. Teď, když jsme byli namačkaní na sobě v tak malém prostoru, už jsem si skoro nedokázala vybavit, že bych ho kdy chtěla rozcupovat na kousíčky a zadupat do země.
"Dnešek byl nekonečný..." zasténal a začal mě líbat. Bylo to zase úplně něco jiného. Jeho ruce putovaly po mých vlasech a zádech. Sotva jsme se stíhali mezi jednotlivými polibky nadechovat.
Tohle líbání bylo takové... hladové. Regulus se choval, jako by před touhle vášní celou dobu stavěl hráz, která se teď protrhávala. Pomalu, ale jistě. Jako obvykle nás od sebe oddělil. Tentokrát měl ve tváři bezradný, skoro bolestný výraz. Zdálo se, že zoufale chce pokračovat, ale bojí se nějaké chyby.












Nelíbilo se mi, že se trápí. Políbila jsem ho na tvář a energicky jsem roztáhla závěsy, abych jemu i sobě ulehčila rozhodování.
"Půjdeš se mnou do společenky? Potřebuju se převléknout." usmála jsem se na něj povzbudivě. Nebudu ho nutit, když chce pořád všechno dělat pomalu.
"Fajn." řekl s vděčným podtónem. Už se zase ovládal. Chytila jsem ho za ruku. Společně jsme došli do Nebelvíru. Počkal na mě ve společence, já se nahoře převlekla.



















Regulus mě ještě starostlivě vrátil pro bundu. Mezitím se o něčem bavil s Jamesem. Ten odběhl do klučičí ložnice a když se vrátil, táhnul si něco v pouzdře. Mělo to tvar podezřele připomínající kytaru. James s kytarou? Nedivila jsem se, že se Lilly připojila k nám, když jsme vyšli ze společenky. Stavili jsme se ještě ve Zmijozelu. Regulus si potom nesl to samé pouzdro jako měl James. Tak jestl iz něho vyleze to co si myslím...
Došli jsme k jezeru, kde jsme se pohodlně uvelebili. Prakticky ihned k nám přikvačil Remus. Bylo pozitívní, že s ním šla Elizabeth. Kecli vedle nás. Když si všimnul kytar u Jimmyho a Reguluse, přitáhnul si na klín jakýsi malý prkýnko, co se tu povalovalo. James a Regulus si z těch černých obludností opravdu vytáhli kytary. Pravý nefalšovaný kytary. Čučeli jsme na ně s Lilly jak pštros na beton.
Remus začal vyťukávat rytmus do prkýnka, z čehož byla unešená zase Elizabeth. Regulus s Jimmym zahrabali do strun. Když pak začali zpívat, nevěděla jsem, jestli se mám na svého boyfrienda vrhnout vztekle nebo vášnivě.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

A ještě ke všemu zpívá tohle. Mám ho roztrhat na čtverečky 3x3 centimetry nebo 4x4?

Ještě chvíli čekej, nejsem vůbec slepej,
vidím, že kolem mě kroužíš.
Lasery v pohledech Tvých na mě posílaj hřích,
po kterým i já toužím.
Jenže nejsem k mání na Tvý zavolání,
nemysli, že se hned zblázním.
Mě hned neulovíš, i když teď asi víš,
že se jen na voko bráním, óó.

Jen na oko? Asi ano. Zvednul pohled od kytary a podíval se na mně.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář
já nechci mít svatozář.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

To si piš, že ti svatozář nezůstane. Ať už rychle nebo pomalu, stejně se jednou dopracujeme k hranici, kdy hráz sebeovládání praskne.

Chci Tvý tajemství znát, chci Ti sebe kus dát,
chci Tě spálit svým žárem.
Budeš zámek, já klíč, kterým Ty otočíš
a projdem spolu pak rájem.
Pojď se mnou, zkus si teď číst ten hustě popsanej list,
co v sobě prej každej skrývá.
Tak už přestaň si hrát, já to mám taky rád,
že jsem svatej nepředstírám,óó.

Jej. Tak to, že zrovna tohle zařve na celé školní pozemky, bych od něj fakt nečekala.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

Mám rád vůni Tvý kůže,
hřej když můžeš mě hřát,
dám svý tělo na oltář,
já nechci mít svatozář.

Když dohráli, Lilly se na Jamese vrhla. Nemyslete hned na vášnivé líbačky. Sebrala mu kytaru a začala ho s ní mlátit.
"Proč jsi mi nikdy neřekl, že umíš hrát na kytaru?!"křičela. Asi v ní převládnul ten vztek.
"Nikdy ses neptala. Jauvajs!" zanaříkal Jimmy, když ho zasáhla do hlavy.Já jsem se rozhodla nechat Reguluse v nejistotě. Pomalu, s jistou výhružností jsem se sunula k němu.
"Zlobíš se hodně?" zeptal se nevině.
"Uvažuju o tom." odpověděla jsem.
"Jaké jsou podmínky pro odpuštění?" zeptal se pobaveně. Sakra, to jsem až tak průhledná?
"Za á, naučíš mě hrát na kytaru." začala jsem jmenovat. Přikývl.
"Za bé, budeš mi hrát, kdykoli budu chtít." pokračovala jsem.
"Budu ti hrát celý život, jestli ti to udělá radost." usmál se na mě vroucně. Okolo nás jako šaman s bohyní pomsty pobíhali James a Lilly. Co chvíli se ozvala rána a sakrování, když se jeho hlava setkala s kytarou. Já jsem je ale ani jaksi nevnímala.
"A za cé..." zašeptala jsem a políbila Reguluse. Opětoval mi ho, pak zafungovala jeho přehnaná sebekontrola. Nechala jsem ho, aby svůj obličej odtáhnul od mého.
"Pomalu." řekli jsme potom zároveň. On rozhodně, já otráveně. Rozesmáli jsme se a znovu se políbili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 22. října 2011 v 17:26 | Reagovat

Naprosto skvělá kapitola. Jedna část lepší než druhá. Já miluju když kluci uměj hrát na kytaru a zpívat. Si umim představit jak tam Lily lítá s kytarou a mlátí s ní Jimmyho. :D Bych asi taky chtěla kluka zabít kdyby mi neřek že umí hrát na kytaru.
Klidně dál takhle pokračuj. Ať ti ta nálada¨a hlavně zamilovanost vydrží.

2 hplovehp hplovehp | Web | 22. října 2011 v 17:32 | Reagovat

[1]: Děkuju. Mimochodem, objekt mého zájmu nosí koženou bundu, má tmavý vlasy, je docela vysoký, milý,vtipný,hezký. Akorát neumí hrát na kytaru, což se ovšem dá lehce změnit (muhehe). :-D
Prostě jsem našla ideálního pohodáře. Respektive něco jako toho rokera, o kterém jsme tu kdysi básnili.

3 Koki Koki | 22. října 2011 v 18:16 | Reagovat

[2]: Tak to se máš. U nás ve škole neni prakticky žádnej výběr. A okolo taky ne. Když už se mi někdo líbí tak musí bydlet daleko.

4 hplovehp hplovehp | Web | 22. října 2011 v 18:19 | Reagovat

[3]: No, on je to vlastně můj bývalý spolužák. Letos přestoupil na jinou školu. Zrovna včera jsme spolu jeli do kina. Byli jsme v pizzerii, čekali, až bude mít film začínat. No a protože nakonec dávali něco jiného, vůbec jsme do kina nešli. Ale to posezení v pizzerce bylo kouzelné. Krmení se hranolkama a podobné ptákoviny... :-D

5 Lumoloid Lumoloid | Web | 23. října 2011 v 18:12 | Reagovat

Jo jo, jeho bunda se mi líbí...berem ju. :-D Řvala jsem smíchy u té scény s mlácením kytarou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama