8.kapitola: Sunday dreaming

19. října 2011 v 19:37 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Vidím bando, že romantické chvilky se vám líbily. Což teď dát trochu drama? No, uvidíme. Více v kapitolce.

"Vstávej Rose. Je neděle, toho se musí využít!" zapištěla mi Lilly do ucha.
"Neruš, právě se líbám." zamručela jsem a otráveně otevřela oči.
"Takže jste se už dostali s Regulusem k první puse." konstatovala spokojeně. Přikývla jsem a začala se soukat do mudlovského oblečení. Nechci školní hábit nosit víc, než je nutné.
Oblekla jsem si kostkované šaty a vlasy si stáhla do ohonu. Lilly si nechala vlasy volně a navlekla se do svých oblíbených proužků.


































































Přemýšlela jsem, kdy se setkám s Regulusem. Sotva jsem však vyšla ze společenky, už mě držel v náručí.
"Dobré ráno." usmál se a políbil mě. Opět ten slastný pocit jako včera.
"Ehm. Ahoj." přerušila nás trošku netaktně Lilly. Zašklebila jsem se na ni.
"Krásný den." popřál Regulus i jí.
Všichni tři společně jsme sešli do Velké síně na snídani. Regulus, ignorující Siriusův bodavý pohled, si sedl s naprostou samozřejmostí se mnou k nebelvírskému stolu. Bez mučení se přiznám, že nevím, co jsem ten den snídala. Nedokázala jsem odtrhnout oči od něj a jen nesoustředěně žvýkala cokoli, co jsem nahmatala na talíři. Regulus si vzal jen jablko. Lilly celou dobu, co jsme seděli u stolu, trousila provokativní poznámky. Já ji občas zpražila pohledem, Regulus se jen smál.
Po snídani jsme vyšli ven. Slunce docela hřálo, na to, že už jsme nějakou tu chvilku v září.Nebyli jsme tu jen já s Regulusem, Poberti a Lilly. U jezera se povalovala snad polovina Bradavic. Regulus se uchechtl.
"Copak?" zeptala jsem se ho.
"Pasujeme k sobě." usmál se a políbil mě do vlasů. Poprvé za dnešní den jsem odtrhla pohled od jeho obličeje a přesměrovala ho na zbytek jeho těla.



















"A jo." uvědomila jsem si, že na sobě oba máme modrou. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Ale když jsem se ohlédla, Pobertové najednou zírali někam jinam. No nic. Alespoň jsem si je mohla prohlédnout.







































































































Moc jim to slušelo, teda až na Červa. Všimla jsem si, jak si Lilly prohlíží Jamese. Ať mi netvrdí, že se jí nelíbí.
"Pojďme si sednout k nim."navrhl Regulus. Než jsem se stačila vzpamatovat, odtáhnul mě k Pobertům.
"Ahojda." pozdravila jsem nejistě.
"Zdar." vyhrkl James a čučel na Lilly.
"Zduř." broukl Sirius. Nezněl moc nadšeně.
"Ahoj." zapištěl Peter. Nechápu, jak se mohl dostat k Pobertům.
"Krásný den." popřál nám nepřítomně Remus. Zíral někam do dálky. Stočila jsem pohled stejným směrem a uviděla jsem rozesmátou černovlásku ve flanelové košili.


"Kdo to je?" zeptala jsem se s nefalšovaným zájmem. Cítila jsem, jak mě Regulus bere za ruku. Propletla jsem naše prsty.
"Nevím." hlesl Remus a otočil se na mě.
"Je myslím z Havraspáru." zapolemizoval Jimmy.
"No tak se jí půjdeme zeptat." usmála se Lilly a než ji stačil někdo zadržet, už byla u té černovlásky. Chvilku si s ní povídala, pak vesele dohopkala zpátky k nám.
"Jmenuje se Elizabeth Wiseheadová. Je v Havraspáru a chodí to šesťáku." oznámila s úsměvem. Remus si nervózně prohrábl vlasy.
"Ježiši, tak jdi za ní ne?" vyzvala jsem ho.
"Když to je blbý..." vymlouval se.
"Neprotestuj a táhni." odvětila jsem a žďuchla ho směrem k ní. Zmučeně se ohlédnul, potom krokem odsouzence zamířil k ní.
"Myslím, že tohle není holka pro Náměsíčníka." ozval se Sirius. Zamračila jsem se a chtěla jsem okamžitě vyletět. Regulusova paže ovinutá okolo mého pasu mi v tom ale zabránila. Zhluboka jsem se nadechla.
"Proč si to myslíš?" promluvila jsem klidně. Páni, Regulus má na moji výbušnou povahu dobrý vliv.
"No, Remus by potřeboval nějakou holku s dravou povahou, aby ho trošku odprostila od té jeho zakřiknutosti." vysvětloval svou teorii Sirius.
"A já nevidím důvod, proč by to nemohla být Elizabeth." zapojil se Regulus. Vděčně jsem na něj koukla. Mrknul na mě.
"Tak už podle vzhledu bych soudil, že je spíš stejná jako Remus. Tichá neprůbojná vědátorka." stál si Sirius na svém.
"Mě připadala fajn, docela inteligentní a veselá. Co myslíš ty Jamesi?" přidala se Lilly. Jimmy překvapeně zamrkal. Lilly ho v životě neoslovila jménem.
"No, já myslím, že by to mezi nimi mohlo vyjít." vykoktal se. Tím si vysloužil moc a moc krásný pohled od Lilly a taky moc a moc ošklivý pohled od Siriuse.
"Nemohli bychom někam odejít?*zeptala jsem se šeptem Reguluse.
"No nic, přece tady nebudeme jen tak sedět. Růžičko, jdem se podívat k jezeru." zavelel, jakoby to byl jeho nápad. Usmála jsem se a vstala. Chytili jsme se za ruce. Jeho kůže do mě vyslala elektrický výboj.
Sluneční paprsky se odrážely od tmavé jezerní hladiny. Vypadala, že není moc studená.
"A jak princezna poděkovala princi za záchranu?" zeptal se Regulus rozpustile a naklonil hlavu.
"Jenžeon ji nezachránil." oponovala jsem.
"Protože mu nedala příležitost." postěžoval si.
"Takže za to vlastně může princezna, protože nebyla unesena a podobně." usoudila jsem.
"Přesně tak. A proto si to zachraňování musí princ připravit sám" přitakal.
"Regulusi..." řekla jsem varovně. Ty nezbedné plamínky v jeho očích nevěstily nic dobrého. Zvednul si mě do náruče a natáhnul mě na svých pažích nad jezero.
"To neudě...žbluňk." nestihla jsem doříct, protože mě pustil. Musím ovšem uznat, že si ihned sundal košili a rytířsky se za mnou vrhnul. Vytáhnul nás na břeh.
"Bylo to nutné?" ptala jsem se se smíchem během ždímání vlasů.
"Jo." přikývnul. Rozesmála jsem se ještě víc. Náhle mě ovanul vítr a já se proti své vůli zachvěla.
"Je ti zima?" zeptal se starostlivě. Zatvářil se provinile.
"Tttto je dddobbbbré." zajektala jsem. Usmál se, přehodil mi přes ramena svou košili a spešně mě unášel na do hradu. Zastavili jsme se pro jeho oblečení. Pak jsme zamířili do nebelvírské společenky. Já jsem vyběhla nahoru do ložnic, on se převléknul dole.











































































"Můžeme jít." seběhla jsem dolů.
"Myslel jsem, že si chtěla být se mnou o samotě."podotknul nevinně. Kdyby věděl, jaké představy se mi při té větě vyjevily, vůbec by něco takového nenavrhoval.
"Takže nemusíme zpátky ven?" zkoušela jsem ho.
"Pokud nechceš." pokrčil rameny.
Přišla jsem k němu a shodila ho do nejbližšího křesla. Nebránil se. Naopak. Jeho paže mě stáhly k němu do náruče. Ten chlapec si zahrává!
Přiiskla jsem se k němu a začala ho líbat. Nevím, co bylo slastnější. Naše rty, navzájem si beroucí dech nebo jeho ruka, pozvolna mi jezdící po krku? Nedokážu odpovědět. Opatrně, nejistě se odtáhnul. Povzdechla jsem si. Zkusial jsem ho znovu políbit, ale jeho paže, ačkoli pořád něžné, mě držely pevně.
"Pomalu." vypravil ze sebe zadýchaně. Uraženě jsem se vyprostila z jeho sevření a stoupla si k oknu,zády k němu.
"Růžičko...nespěchej. Máme moře času." zašeptal. Najednou stál za mnou a jeho dech mě šimral na krku. Zhluboka jsem se nadechla.
"Říká se, že máš žít naplno. Život je krátký." mlela jsem si tvrdohlavě svou. Opřel se bradou o mé rameno a odhrnul mi vlasy, aby mi viděl do tváře.
"Já si smrt na blízkou dobu neplánuju." usmál se.
" To bych ti taky doporučovala. Ode mě bys neměl klid ani v hrobě." pohrozila jsem mu. Jak je možné, že se na něj nedokážu zlobit?!
"Vím, že v týhle době existují lidi, kteří by mi mohli tyhle moje plány překazit. Ale já se budu bít. Za tebe. Za nás." mluvil tiše. Otočila jsem se, abych k němu stála čelem. Moje plány , že je jen náhražka, někdo, s kterým můžu zranit Siriuse, se vypařily. Tohle už ani nebylo zamilování.
"Rose...Růžičko. Miluju tě." šeptl slabě. Tahle dvě slova mě málem dohnala k šílenství.
"To nevadí. Já tě taky miluju Regulusi." usmála jsem se. Obličej se mu rozzářil, ústa se smála, oči byly plné vroucnosti a zbožňování. Pořád nedokážu uvěřit, že byla ta andělská bytost byla opravdová. Bála jsem se, že je to jen moje představa. Proto jsem zbožňovala každý náš dotyk, který mě přesvědčoval o jehjo existenci v realitě, ne jen v mojí hlavě.
Políbili jsme se. Nebyla v tom vášeň. Ne že by ve mně pořád nedoutnal ten toužebný plamínek, ale ten k tomuhle polibku nepatřil. Tohle byl projev čistého spříznění duší, hluboké úcty a lásky.
Došla mi jedna věc. Na Regulusovi není nejlepší to, že je krásný, chytrý, citlivý, vtipný... nic takového.
Nejlepší na něm je, že je můj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 19. října 2011 v 20:15 | Reagovat

Celá kapitola skvělá. Ale ten úplný konec je perfektní.

2 Maeve Maeve | Web | 21. října 2011 v 20:02 | Reagovat

Konec krásnej. Moc povedený, hlavně jak šli všichni proti Siriuskovi, i Jamie, když se ozvala Lily :D Skvělý! :D

3 hplovehp hplovehp | Web | 21. října 2011 v 20:14 | Reagovat

Sláva, konečně jsou tu alespoň dva komenty. Jestli to bude takhle slabé, nebudu mít žádnou motivaci. Snažte se! Možná přijde odměna.
Zatím si ji zasluhuje Koki. Přidám článek, za chvíli se kouknu a ona už má okomentováno. Je to zlatíčko.

4 Lumoloid Lumoloid | Web | 23. října 2011 v 17:55 | Reagovat

Takový  polibek bych někdy chtěla zažít...bez sexu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama