7.kapitola:Could we pretend ?

14. října 2011 v 18:55 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Další kapča k OJMAO. Mně osobně se moc líbí. Ale třeba je to jen autorská pýcha. Zhodnoťte sami. Rose tráví neděli s Regulusem. Jak to všechno dopadne?

Po těch dvou proflámovaných večerech jsem byla nečekaně svěží. Regulus se se mnou domluvil, že ho mám vyzvednout v jejich společence. Naplánovali jsme si společný den. Lilly mi od svých tajných zdrojů (kdo to doháje je? Už mě to dohání k šílenství!) zjistila heslo. Nemám ráda zmijáckou společenku. Ten jejich skleněný strop působí dojmem, že se může co chvíle protrhnout. Ale pro něj všechno. Otevřela jsem si vchod a prošla dovnitř.
"Á, Stanleyová, nebelvírská hvězdička." přivítal mě Malfoyův arogantní hlas.
"Bože. Malfoy, zmijozelský smrad." oplatila jsem mu a rozhlížela se, kde je Regulus.
"Proč tak protivně? Zrovna jsem ti chtěl složit kompliment." protáhnul blonďák.
"Gratuluji ke koupi slovníku cizích slov. Takže už slovu "kompliment" rozumíš...?" ušklíbla jsem se jízlivě.
"Bod pro ni."zachraplal jakýsi vyčouhlý tmvovlasý kluk, jeho jméno si nepamatuju.
"Tak zpět ke komplimentu. Máš tak krásný nohy, že je škoda, že máš jenom dvě." vymáčknul se Malfoy.
"Máš tak hnusný obličej, že lituju, že ho vůbec máš. Bez něj bys docela ušel." zhodnotila jsem. Jakoby mě neslyšel.
"Takové sexy nohy..." bručel a přesouval se ke mně.
"Slintáš na špatném hrobě." upozornila jsem ho "mile".
"A to jako proč?" přibližoval se pořád blíž.
"Protože je na něm cedulka "Reservé"." ozval se známý hlas. Regulus sešel několika rychlými kroky ze schodů a objal mě. Společně jsme se vydali k východu.
"Ach, ta láska nebeskááá."křiknul za námi ještě Malfoy.
"Jdi se svlíknout z kůže." doporučil mu Regulus, ještě než se za námi vchod zavřel.
"Myslím, že nenápadně nadhodím Narcisse, co si její milý dovoluje." promluvil ještě, spíš k sobě než ke mně. Uchichtla jsem se. Tohle Malfoyovi nezávidím. S Narcissou sice moc nevycházím, ale vím, že je to docela ostrá holka a všechno řeší přímo.
Dopoledne, strávené mým pokusem zachytit jeho dokonalou tvář na papír, uběhlo rychle. Mně se můj výtvor nezdál, on ho vychvaloval do nebe. Na druhou stranu, tenhle můj pokus nebyl až tak zlý. Měla jsem totiž teorii, že jeho dokonalý obličej nejde dost dobře vytvořit čarami po papíře.
















Na obědě jsem Reguluse s naprostou samozřejmostí usadila k sobě u nebelvírského stolu. Sám toho moc nesnědl, spíš se bavil tím, že mě krmil. Vymýšlel mi různé šílené kombinace, které byly překvapivě velmi dobré. Například kousky párku a jablka, zalité čokoládovou polevou. Prakticky mi z už uvařeného jídla udělal úplně jiné.
Po obědě jsme vyběhli ven. Dovedl mě na kraj Zapovězeného lesa, kde mi začal pojmenovávat kdejaký zakrslý plevel. Tohle nám vydrželo nadlouho. Nemyslete si, že mě nějakou chybou v Matrixu začalo bavit bylinkářství. Ale poslouchat jeho hlas bych mohla donekonečna. Nevnímala jsem, co říká, jen ten zvuk. Hluboký, jasný, lehce zastřený vzrušením. Ani květinám, které mi tak poutavě popisoval, jsem nevěnovala žádnou pozornost. Místo toho jsem zkoumala jeho obličej, když se s drobnými vráskami přemýšlení sklánel k některému květu, aby si přivoněl. Nebo když ho hladil konečky prstů. Byl tak něžný a roztomilý.
"Jejda. Už je tma." přerušil najednou svůj výklad. Podívala jsem se na černé nebe. Doteď jsem si toho jaksi nevšimla.
"Jejda."souhlasial jsem.
Vydali jsme se přes pozemky k hradu. Šli jsme mlčky, ani jeden z nás necítil potřebu vyplňovat mezery v rozhovoru nesmyslným tlacháním.Podívala jsem se na nebe. Tiséce hvězd se na nás usmívaly. Najendou jsem uviděla jednu, která se pohybovala.
"Podívej, padá hvězda!" vykřikla jsem vesele.
"To je letadlo." podotknul Regulus tiše. Sakra. Má pravdu, hvězdy obvykle neblikají červeně.Odvrátila jsem pohled od hvězdy-letadla a stočila ho na Reguluse. Vypadal zadumaně. Obličej, ozářený jen mlžnou září hvězd měl vážný.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=MNAb6h6WL_A

"Could we pretend that airplanes in the night sky are like shooting stars?" zanotovala jsem kousíček ze své oblíbené písničky.
"I could really use a wish right now, wish right now, wish rigt now." připojil se ke mně svým hlubším hlasem Regulus. Pomalu se ke mně příbližoval, až jsme se nakonec objímali. Naše obličeje byly jen asi tři centimetry od sebe.
"Co si přeješ? Udělám cokoli." zavázal se, zformulování souvislé věty mu dělalo zjevné potíže.
"Polib mě." vyhrkla jsem bez rozmýšlení. Na okamžik zaváhal. Jakoby se testoval. Vzápětí zrušil tu vzdálenost mezi námi a spojil naše rty.














Bylo to něco tak krásného, nečekaného, šíleného. Všechno se ve mě vzbouřilo. Moje tělo chtělo víc. Polibek začal být velmi vášnivý. Pak ho Regulus přerušil. Nespokojeně jsem zamručela. Usmál se.
"Musíme...pomalu. Jedno po druhém." promluvil. Nevím, koho z nás dvou přesvědčoval. Byla jsem z toho trochu otrávená, ale podvolila jsem se.
Ale můj seznam oblíbených nocí se rozrostl o další příčku. Tahle jednoznačně vedla. Prozatím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Lumoloid Lumoloid | Web | 14. října 2011 v 19:04 | Reagovat

Jůůůů. To je dobrý. Prej: "Slintáš na špatném hrobě. " :-D A Musíme pomalu. :-D Ha ha...to bych nevydržela, ale je roztomiloučkej. 8-)

2 Lumoloid Lumoloid | Web | 14. října 2011 v 19:05 | Reagovat

A byla jsem první!!!! :-)

3 Koki Koki | 14. října 2011 v 20:37 | Reagovat

Skvělá kapitola.
To nejde hlasovat. Už z principu a všude jinde Sirius. Ale tady je super Regulus.

4 Maeve Maeve | Web | 14. října 2011 v 23:54 | Reagovat

Skvělý to bylo. Moc se ti povedly hlášky hlavně :D

5 Lilka Lilka | 16. října 2011 v 19:11 | Reagovat

Úžasnýý :-D moc se ti to pocedlo jináč sem hlasovala pro siria :D sice v týhle povídce je lepšíí regulus no ale jáá prostě radši Siriuse :-D už se těším na další ;-)

6 Koki Koki | 16. října 2011 v 19:31 | Reagovat

[5]: To je fakt. Sirius.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama