42. kapitola: Famfrpál a jiné bradavické vymoženosti

30. října 2011 v 15:21 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Další kapitolka je tady. Naši hrdinové se konečně po dlouhé době zase vrací do školy. Jenež ouha! Ve škole se provoz nezastavil a tak mají co dělat, aby zvládli příval povinností, který se na ně valí. Ustojí to? Přečtěte si. Jo a pohled je Remus.

Šílenost! Tak jedině by se dal nazvat náš návrat do školy. Dostali jsme strašnou kupu úkolů a povinné četby. Jimmy to má ovšem nejhorší. Jemu navíc oznámili, že hned tento pátek hraje Nebelvír se Zmijozelem. Takže chudák Jelen svolává tréninky na možnou i nemožnou dobu, aby se mužstvo sehrálo. Ale kdy se učí a spí, to je ve hvězdách.
Holky se rozhodly, že utvoří roztleskávačský tým. Vlastně to byl Lillin nápad. Ale Zivu, Anitu, Lenu, Sarah a Alice nadchnul taky. Jo, ty všechny na tom makají. Ve volných chvílích mezi biflováním si vyrábějí pom-pomy a nacvičují různé akrobacie. Já a Tichošlápek jsme byli donuceni kreslit asi milion transparentů. Prý ať taky něco děláme pro týmového ducha. To bych ještě bral, ale když ty potvůrky potom přijdou a zeptají se, co tam dělá ten žlutý krtek, když ses s tím dvě hodiny piplal a má to být lev... Děs.
Padali jsme na hubu. U některých myšleno doslovně. Množili se u nás úrazy. Od nepohyblivých rukou přes pochroumané nohy a modřiny od Potlouků až po vykloubená ramena.
Večer před zápasem jsme se sešli ve společnce. Lilly donutila Jelena uznat, že teď už trénink nemá smysl. Vypadali jsme jak zmoklý myši přejetý parním válcem.
Postupně se všichni rozcházeli do ložnic. Nakonec jsem zůstal o samotě s Anitou. S rozostřeným pohledem zírala do ohně. Vypadala jako malé vyděšené jehně. To sedí, když já jsem velký zlý vlk. Ha ha.
"Zlati, já to zítra nezvládnu."prohlásila. Přitáhnul jsem si ji blíž k sobě.
"Chodila jsi dva roky do baletu a tři roky dělal krasobruslení?"
"Ano, ale..."
"Umíš udělat stojku, salto a hvězdu?"
"Ano, ale..."
"Tak čeho se sakra bojíš?" podivil jsem se upřímně. Na tváři se jí objevil úsměv.
"Díky."
"Nemáš zač."
"Ale mám. Za tebe."
Začali jsme se líbat. Po chvíli to z romantiky přešlo do vášně. Anita mi sundala tričko. Zarazil jsem se.
"Neboj. Věříš mi?" zašeptala Anita. Místo potvrzování už známé skutečnosti jsem ji znovu políbil.

Krátké. Vím. Omlouvám se. Dneska prostě nebyla nálada na dlouhé rozepisování. Příště se to pokusím napravit. Budete tu mít rozepsaný ten zápas Těšte se!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilka Lilka | 30. října 2011 v 16:47 | Reagovat

Těšííím :-D a moc pěkný povedlo se ti to a neva že je to krátký ;-)

2 Koki Koki | 30. října 2011 v 17:40 | Reagovat

Pěkná kapitola. Ale ve společence? Ale jak se řiká: proti gustu žádný dišputát, nebo tak nějak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama