40.kapitola: Will you belive me?

10. října 2011 v 17:13 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ha, už čtyřicáta kapitola, další desítkový mezník. Je to děsivé, že už jsem toho tolik napsala. A to pěkně prosím jsme teprve na konci října - začátku listopadu. Takže vážně nevím, jaké bude konečné číslo kapitol. Jinak kapitolka z pohledu James.
Slunce pomalu vycházelo a já seděl na molu a nepřítomně zíral do moře. Nedokázal jsem zapomenout na její zmučený výraz, když v noci vyšla před dům. Její zářivé smaragdy lesklé slzami, dokonalé rty rozechvělé pláčem. A to všechno kvůli mě. Nejradši bych si nafackoval a zakopal se asi tak stopadesát kilometrů pod zem. Říkal jsem jí, jak moc ji miluju. A teď jsem takhle zpochybnil naši vzájemnou důvěru. Zatnul jsem ruce v pěst. Cítil jsem, jak mi z koutku oka začíná téct slza. Nechal jsem ji, potřebovala jsem si nějak ulevit.
Jenže tímhle bych nic nespravil. Razantně jsem vstal a otřel si potůček z tváře. Možná jsem to podělal, ale taky bych to měl zkusit napravit. Vydal jsem se do malého domku na pláži, kde jsem tušil pomoc.
O něco později jsem s Janisem a Kostasem zaparkoval před mým a jejím domem. Já s Kostou jsme měli kytary, supící Janis si dotáhnul bicí.
"Lilly!"zavolal jsem hlasitě a snažil se do těch slov vložit co nejvíc lásky. Dveře se rozlétly. Lilly měla zarudlé oči a smutnou tvář, přesto jí to v zelených šatech neskutečně slušelo.






























V ruce držela voo-doo panenku, která mi byla nápadně podobná. Rozježené černé vlasy a brýle s kulatými skly naražené nakřivo. Lilly překvapeně zamrkala. Já kývnul na kluky a začali jsme hrát.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=eJyb8fMm2E4

Will you listen to my story
It'll just be a minute
How can I explain
Whatever happened here never meant to hurt you
How can I cause you so much pain

Chvíli se tvářila přemýšlivě. Pak upustila panenku do písku. Pousmál jsem se.

When I say I'm sorry
Will you believe me
Listen to my story
Say you won't leave me

Zavřel jsem na chvíli oči. Když jsem je zase otevřel, Lilly se usmála.

When I say I'm sorry
Can you forgive me
When I say I will always be there
Will you believe, will you believe in me

Odvážil jsem se udělat několik kroků směrem k ní. Zůstávala stát, ale alespoň necouvala.

All the words that I come up with
They're like gasoline on flames
There's no excuse, no explanation

Upřímně jsem doufal, že mi odpustí. Její výraz mi dával jakousi naději.

Believe me if I could undo what I did wrong
I'd give away all that I own

Malinko zvážněla a dvěma kroky se ocitla až u mě.

When I say I'm sorry
Will you believe me
Listen to my story
Say you won't leave me
When I say I'm sorry
Can you forgive me
When I say I will always be there
Will you believe

Dívala se mi do očí. Nedokázal jsem v nich číst, ale snad neobsahovaly odmítnutí.

If I told you I've been cleanin' my soul
And If I promise you I'll regain control
Will you open your door
And let me in take me for who I am
And not for who I've been, who I've been

Zasmála se. Ten jasný zvonivý tón mě povzbudil.

When I say I'm sorry
Will you believe me
Listen to my story
Say you won't leave me
When I say I'm sorry
Can your forgive me
When I say I will always be there
Will you believe me

Pohladila mě po tváři. Nezabránil jsem svým víčkům, aby znovu klesla. Její dotyk byl pro mě něčím neskutečně slastným. Přesto jsem pokračoval ve zpěvu, odhodlaný dotáhnout to až do konce.

When I say I'm sorry
When I say I'm sorry
When I say I'm sorry
When I say I'm sorry
When I say I'm sorry
Can you forgive me

Začal se pohupovat do rytmu písničky.

When I say I will always be there
Will you believe...

Dozpíval jsem. Lilly se laskavě usmívala. Téměř jsem zadržel dech, teď přijde verdikt.
"Pojď sem." řekla a přitáhla si mě do náruče. Pevně jsem ji stisknul, obličej si zabořil do jejích vlasů. Cítil jsem, že mi znovu tečou slzy, tentokrát to ale byly slzy úlevy. Malinko se odtáhla, aby mi viděla do obbličeje.
"Já mám teď taky jedno proč. Proč teď brečíš, když se na tebe nezlobím?" zeptala se. Srdce se mi málem zastavilo. Ona...
"Vůbec si tě nezasloužím, neměla jsi mi tak snadno odpouštět..." začal jsem.
"Pořád ještě mám tu voo-doo panenku."skočila mi do řeči.
"Měla bys ji na mě použít a taky Cruciatus a..." začal jsem. Položila mi prst na rty.
"Pšššt. Nemluv." pokárala mě a pak políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Ro(c)k z Bradavic?

Ano
ne

Komentáře

1 Koki Koki | 10. října 2011 v 18:01 | Reagovat

Hezká kapitola. Hlavně konec.
Kde ty furt chodíš na ty písničky?

2 Lilka Lilka | 10. října 2011 v 19:13 | Reagovat

Kráásná :)) jako vždy jinak taky by mě zajímalo kam na ně furt chodíš :-D už se těším na další kapitolku ;-)

3 Lumoloid Lumoloid | Web | 10. října 2011 v 19:16 | Reagovat

to Koki: Hádej, že by internet? :-D

Je to dobrý, ale je až moc hodnej...to by se mi líbilo, kdyby někdo byl tak na mě. ;-)

4 Koki Koki | 10. října 2011 v 19:40 | Reagovat

[3]: To je jasný že internet. Ale vždyckynajít tu správnou.

5 hplovehp hplovehp | Web | 10. října 2011 v 20:34 | Reagovat

[4]: No jo, umění. Já nehledám písničky do kapitol, já hledám kapitoly do písniček.

6 KOki KOki | 10. října 2011 v 21:06 | Reagovat

[5]: Tak to potom jo.

7 Koki Koki | 10. října 2011 v 21:07 | Reagovat

[6]:Blbej caps lock.

8 Maeve Maeve | Web | 11. října 2011 v 14:34 | Reagovat

málem sem se rozbrečela.... Tak fajn, to byl vtípek, ale prostě krásný to bylo. Písnička se mi taky moc líbila, nejenom kvůli textu..hodila se. Moc povedené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama