39.kapitola:Že by happy?

9. října 2011 v 21:26 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Po dlooouhé době zase kapča k Ro(c)ku z Bradavic. Všechno, jak se zdá se dalo do správných kolejí. Jenže co když je to opravdu jenom zdání... Pohled Lilly. Zase. Prostě je to potřeba. Do této zápletky. .

Už zase na pláži. Tentokrát ve dne a s celou partou. Seděla jsem na mělčině vedle Jamese. Ten mi odhrnul pramen mokrých a zacuchaných vlasů z čela.
"Tvoje vlasy vypadají jako mokrá sláma, ale mě se stejně líbí." prohlásil. Zasmála jsem se a pak si povzdechla.
"Máme tu málo soukromí, viď?" zeptal se. Poznal, že mě něco trápí, ale ne pravou příčinu. Ostatně já sjem ani nechtěla, aby tu pravou příčinu znal. Nechtěla jsem mu působit další bolest. Proto jsem mu jen přikývla.
"Co jet do Řecka?"navrhnul.
"Moře máme i tady." připoměla jsem mu.
"Ale ne velkou antickou vilu jen pro nás dva. Nemuseli bychom tam jet na dlouho, jen den nebo dva..." naklonil se ke mně a šeptal mi ta přemlouvavá slova do ucha. Přemýšlela jsem jen okamžik. Možná na nás Řecko zase zabůsobí svou magií . Já ho budu milovat ještě víc a bude snažší na Severuse zapomenout.
"Dobře." špitla jsem a políbila ho.
Jessica sice nebyla ráda, že jsme se rozhodli odcestovat, přesto mi pomohla zabalit a přihodila mi do kufru i pár nových kousků oblečení. Přemístili jsme se po obědě. Jakmile jsem se nadechla řeckého vzduchu, cítila jsem se hned o něco lépe. Měla jsem odtud příliš šťastných vzpomínek, než abych tu dokázala být smutná. James poslal naše kufry do vily a pak se mě rovnou snažil natlačit do vln.
"Počkej. Chci se ještě převléknout." dostala jsem ze sebe mezi polibky. Se zaúpěním mě pustil ze své náruče. Převlékání mi chvilku trvalo. Vybrala jsem si krátké lososově zabarvené šaty a vlasy jsem si sepla do jednoduchého drdolu.







































Chvíli jsem ho nikde neviděla. Pak se postupně vynořil z vody. Když jsem viděla jeho svalnatou opálenou hruď, cítila jsem se pyšná, že mi tohle patří. James je můj. Bylo příjemné to vědět a myslet na to. Pomalu jsem se vydala za ním. Jakmile na mě dosáhnul, stáhnul mě k sobě do hlubší vody. Polibky, které mi dával, byly naléhavé, toužebné. Postupně se mi ze rtů prolíbal až na krk. Překvapeně jsem zjišťovala, že první, kdo začíná se sundáváním oblečení jsem já.
O dost později jsme leželi v posteli v domě. Jak jsme se tam dostali? To se mě neptejte. Ležela jsem na Jamesově hrudi, obklopená jeho pažemi. Nasávala jsem jeho vůni smíšenou s vůní moře a cítila se báječně.
"Jak se asi má Severus a ostatní?" cítila jsem potřebu prolomit ticho. Prudce se vymrštil. Nechápavě jsem na něho pohlédla, jak tak stál a zatínal ruce v pěst.
" Proč jsi zmínila jeho jméno?" zeptal se tichým, skoro zuřivým hlasem. Polekaně jsem pokrčila rameny.
"Já vím, že jsi s ním byla venku ten večer, když jsme my ostatní byli na koridě. Řekl mi to děda, viděl vás spolu na pláži." pokračoval.
"Jamesi.."začala jsem. Umlčel mě máchnutím ruky.
"Chci se jenom znovu zeptat proč? Proč jsi mi to neřekla ty? Co se dělo takového, že jsi mi to neřekla?" v jeho hlase byl rozeznatelný bolestný podtón.
"Jimmy.."zkusila jsem to znova. Zavrtěl hlavou.
"Vždyť je to vlastně jedno. Záleží vůbec na tom? " mluvil s nechutně falešnou veselostí.
"Myslím, že tobě na tom nezáleží." dodal ještě vážným hlasem, než vyšel z místnosti. Slyšela jsem, jak seběhl po schodem a prásknul hlavními dveřmi. Pak ticho. Do očí se mi draly slzy. On si vážně myslel, že bych mu tohle udělala? Opravdu jsem byla tak špatná? Zoufale jsem nahmatala telefon na nočním stolku a vytočila číslo do Potterovic sídla ve Španělsku. Přesněji řečeno do druhého patra, pokoj hned u schodů.
"Prosím?" ohlásil se neultrálně.
"Seve!" vyhrkla jsem a pak se doopravdy rozplakala.
"Lilly! Co se stalo, proč mi voláš? A proč pláčeš?" vychrlil ze sebe hromadu starostlivých otázek. Obavy z jeho hlasu jen čišely,ikdyž šeptal
"Severusi... James...on...já...my...ty.." dostávala jsem ze sebe mezi vzlyky.
"Nerozumím ti Lilly. Zkus se uklidnit ano? Pak mi to všechno řekni." mluvil ke mě rozvážným tichým hlasem. Zhluboka jsem se nadechla. Slzy mi sice pořád tekly, ale hlas už jsem zase dokázala ovládat.
"Jamesův děda, Diego, nás dva viděl spolu na pláži. Já to Jamesovi neřekla. On si myslí, že my.." nedořekla jsem a vzlykla.
"Aha." ozvalo se dutě.
"Proč vlastně šeptáš?" zeptala jsem se ho.
"Nemůžu být moc hlasitý. Annie se vedle sprchuje." vysvětlil.
"Aha." vypadlo tentokrát ze mě.
"Někdy si přeju, abys ty byla ona."přiznal.
"Seve..."povzdechla jsem si.
"Ani nevíš, jak krásně se moje jméno poslouchá, když ho říkáš ty. Bude pro mě těžké být věrný Ann." pokračoval.
"Já o tobě dneska snila." připustila jsem neochotně.
"Já o tobě taky." řekl mi.
"Jsem blázni." prohlásila jsem nesouhlasně.
"Asi jsme. A James ví, že mi voláš? Nepohádáte se kvůli tomu ještě víc?" vyptával se.
"Ne,neví. Odešel někam ven." začala jsem taky šeptat.
"Lilly, nikdy ti nechci říct sbohem. Ale Annie už se sem asi brzo vrátí..."znervózněl. Pochopila jsem.
"Tak dobře. Nechci, aby jste se kvůli tomuhle hádali ještě vy dva." řekla jsem.
"Jsi si jistá? Myslím, že by to Ann pochopila." zněl podezřívavě a ustaraně. Spolknula jsem poznámku, že Annie je obyčejná fiflena, co myslí jen sama na sebe.
"Jsem si jistá. Dobrou noc Seve."
"Dobrou noc Lilly."
Tůt,tůt,tůt. Položila jsem sluchátko a přitulila se k jednomu z polštářů. Ten byl brzo promočený od slz. James se na mě zlobí, protože si myslí, že jsem ho podvedla se Severusem, zatím co ten má Annie. Vydala jsem několik hlasitých vzlyků. Rozléhaly se prázdným domem, znásobené ozvěnou. Přesto se tu neobjevil nikdo, kdo by mě utěšil. Ten pocit byl děsivý. Vždycky, když jsem plakala, byl tu někdo, kdo mi osušil slzy a povzbudil mě. Máma, táta, Severus, Anita, Ziva, James. Ale teď tu nebyl nikdo. Byla jsem sama.
Nechala jsem pláč, aby mě ovládnul. K čemu by bylo ho zadržovat? Neměla jsem u sebe nikoho, kvůli komu bych musela být silná. Ani jsem se teď silná necítila. Připadala jsem si jako malý anděl, který spadnul při pokusu o létání, když mu někdo sebral křídla.
Po nějaké době jsem už neměla co vyplakat. Vstala jsem a vyšla před dům.
"Jamesi!" zavolala jsem. Neodpovídal mi však nikdo jiný než ozvěna.
"Vím, že mě možná neslyšíš, ale jestli ano, prosím, poslouchej, co ti chci říct."pokračovala jsem.
"Se Sevem jsme byli na pláži, aby mi řekl, že chce začít chodit s Annie. Snaží se na mě zapomenout." odmlčela jsem se. Z lesa kousek od domu se ozvalo zapraskání. Otočila jsem se tím směrem, ale ve tmě nešlo nic rozeznat.
"Miluju tě Jamesi a mrzí mě, jestli jsem ti ublížila."skončila jsem svou řeč a ještě jednou se rozhlédla. Nikde nikdo. Vrátila jsem se zpátky do ložnice a usnula neklidným spánkem plným nočních můr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 10. října 2011 v 6:49 | Reagovat

Holka ty mě děsíš. Ty to prostě furt musíš komplikovat.

2 hplovehp hplovehp | Web | 10. října 2011 v 15:56 | Reagovat

Jo, musím. Předpokládám, že by vás ani nebavilo číst každou kapitolu. Měli se dobře. Měli se dobře. Měli se dobře.

3 Koki Koki | 10. října 2011 v 16:08 | Reagovat

[2]: NAopak. Mě by se to líbilo víc než tohle.

4 hplovehp hplovehp | Web | 10. října 2011 v 16:47 | Reagovat

[3]: Mm to zkusit? Né, nezkusím, protože by to nebavilo mě. A neobávej se, další kapitolka Ro(c)ku je už rozpracovaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama