10.kapitola: Your love is mine tonight

24. října 2011 v 20:21 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ty kráso, už desátá kapitola! Kde jsem k tomu přišla? Není to tak dávno, co tahle povídka začínala, a teď tu máme první desítkový mezník. Připadám si jako maminka, jejíž dítě slaví narozeniny. A jelikož je to jeden z mezníků povídky, zaslouží si, aby se v něm stalo něco velmi krásného a zajímavého... Dala jsem si záležet, vypracovala jsem i video, doufám, že to oceníte.

Úterý. Zvláštní den. Už od rána bylo zataženo, mraky jen občas propustily sluneční paprsky. Chladný vánek kolébal stromy v pomalém rytmu valčíku. Všechno den den bylo takové poklidné, rozvláčné.
Regulus na mě čekal před společenskou místností. Polibek na pozdrav byl velmi opatrný. Nelíbilo se mi to, zoopakovala jsem to s větší razancí. Usmál se. Na snídani jsem měla cereálie. Pamatuju si to proto, že mě krmil. Po dojedení celé misky mi po tváři stékala kapka mléka. Naklonil se a něžně mi ji slíbal z tváře. Přes jeho rameno jsem viděla Siriusův ztrápený a nenávistný pohled. Na okamžik jsou ucítila potřebu ho jít pohladit, říct mu, že všechno bude fajn. Vzápětí jsem tu myšlenku zavrhla.
"Taky jsi mě nechal trpět samotnou." řekla jsem mu v duchu a odvrátila od něj pohled.
Nemám ponětí, co jsme ten den měli za předměty. Před začátkem první hodiny si ke mně Regulus přitáhnul židli. Celé hodiny mě objímal okolo ramen a držel za ruku. O přestávkách mě líbal. Přemýšlela jsem, jestli se mi někdy povede rozpoznat nějaký jednotný rys jeho polibků. Pokaždé, když mě políbil, to bylo jiné. Ani tohle nebylo vyjímkou. Nechávala jsem se unášet tím pocitem, že chce být se mnou. Nadmíru příjemné. Líbal mě tak hloubavě, něžně. Přesto to bylo tak intimní, až i v mém, jinak cenzury naprosto neschopném mozku vyvstaly obavy, jestli to není pro veřejnost příliš. Reguluse zřejmě názor ostatních nezajímal. Líbal mě čím dál důvěrněji a ignoroval případné čumily.
Když vyučování (konečně!) skončilo, vzal mě do náruče a odnášel si mě pryč. Lilly mi, než jsme zmizeli z dohledu, ukázala zdvižený palec. Usmála jsem se.
Vešli jsme do nějaké místnosti. Regulus mě postavil na zem, pořád měl ale ruku ovinutou okolo mého pasu. Rozhlédla jsem se kolem. Byla to velikánská místnost, s intimním osvětlením. Přes velké okno byla pověšený karmínově rudý závěs. V koutě, jakoby tam byla jen tak mimochodem, projistotu, stála nádherná postel s nebesy a saténovým povlečením. Překvapeně jsem udělala krok kupředu. Pod nohama mi něco zašustilo. Podívala jsem se. To, co jsem považovala za koberec byla ve skutečnosti asi pět centimetrů vysoká vrstva okvětních lístků růží. Pokojem voněli růže a jasmín.
"Doufám, že jsem to nepřehnal. Nemám moc zkušeností víš." ozval se Regulus nejistě. Otočila jsem se na něj.
"Jo, přehnal jsi to." souhlasila jsem. Svraštil čelo.
"Je to tak strašně nádherný, že si to vůbec nezasloužím." objasnila jsem. Obličej se mu rozzářil.
"Myslela jsem, že tohle je tajemství Pobertů." dodala jsem, když mi došlo, co je to za místnost.
"Jak vidíš, tak nebylo." zasmál se tiše. V koutě místnosti se objevil stolek s gramofonem. Hrál pomalou písničku, stejně houpavou jako celý dnešní den.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=Pz5H3iVjAlw

"Smím prosit?" natáhnul ke mně Regulus ruku.
"Za normálních okolností bys směl. Teď se mi hlavou honí trošku jiné myšlenky." přiznala jsem.
"To byl záměr." zasmál se nejistě. Pak zvážněl. Zvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Pořád mě udivovalo, že někdo jako já může získat někoho jako on. Několika tanečními otočkami nás dostal na postel. Seděli jsme vedle sebe. Zíral na mě jako Slunce na Zemi, jako Romeo na Julii. Vypadal, že je úplně mimo sebe. Hypnotizér, co zhypnotizoval sám sebe.
Sotva jsem se stačila usmát svému přirovnání, začal mě líbat. Přísahám, že kdybych stála, v tu chvíli upadnu. Prostě perfektní.
Vášeň se stupňovala. Naše rty se od sebe vzdálily vždy jen na vteřinku, když jsme se navzájem zbavovali oblečení. Cítila jsem, jak oba pálíme.
"Jaktože ještě nehoří?" zašeptala jsem omámeně. Zasmál se tichým hrdelním zvukem. Pak pokračoval v líbání.
Omlouvám se, ale ty nejlepší chvilky vám nechci popisovat celé. Mám od přírody přece jen trochu studu, taky sobeckost, abych se o ně nechtěla podělit. Navíc, ikdybych sebevíc chtěla, na tohle neexistují slova.
Nebylo to jako se Siriusem, jen pro ukojení tělesných potřeb, navíc pod vlivem alkoholu. Tohle bylo stokrát, tisíckrát víc. Kromě těl byly spojené i duše. Něco nepředstavitelně něžného a romantického. Něco dokonalého.
Když jsme se ráno probudili, já zůstala ležet. Regulus se prudce posadil. Skrz mezeru v závěsech na něj dopadlo jiskřivé ranní světlo. Vypadal jako bůh.
"Nevím, jestli to nebylo... moc brzy a moc špatně." prolomil ticho. Posadila jsem se taky a nevěřícně na něj hleděla.
"Nebylo to ani moc brzy, ani moc špatně. Bylo to dokonalé." zašeptala jsem.

Odkaz na moje video:
http://www.youtube.com/watch?v=sRBn-lLVKN0

Na tváři se mu usadil úsměv. Začal mě líbat na krku.
"Musíme dneska do školy?" zeptala jsem se nesoustředěně. Políbil mě na rty.
"Předpokládám, že tohle bylo ne."usmála jsem se. Nepromluvil, jen mě znovu políbil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sirius nebo Regulus?

Sirius Black
Regulus Black

Komentáře

1 Koki Koki | 25. října 2011 v 17:55 | Reagovat

Perfektní. Co jiného na to říct? :-)

2 hplovehp hplovehp | Web | 25. října 2011 v 18:48 | Reagovat

[1]: Co třeba trošku rozvést? Popsat, co se líbilo nejvíc, co hodně.... 8-) No jo, jako každý člověk i já chci být chválena. :-P Mimochodem, jelikož teď budu mít pět dní volna, mělo by toho dost přibýt... záleží na tom, kolik času budou mít moji kamarádi a můj rocker. :-D

3 Koki Koki | 25. října 2011 v 20:09 | Reagovat

Já jsem o přírody línej člověk. Hlavně co se psaní na klávesnici týče. Ale skvělá byla hlavně doba v komnatě. Regulus je fakt moc milej. Ten Siriusův pohled tam skvěle zapadl. A skvěláý výběr písničky. A teď dost kecání (psaní). Chce to další kapitolu. A Ro(c)k nám nějak zaostává. :-D

4 Maeve Maeve | Web | 27. října 2011 v 9:07 | Reagovat

Krásná kapča, je vidět, že ti zamilovanost stoupla do hlavy :D Ale nevadí, hlavně že je to pěkné, jako tahle kapitola ;))
[3]: Musím víc než souhlasit... Chtělo by to i víc Siria, Zivy, Lily, Jimmyho, Rema a všech ostatních! :)

5 Lumoloid Lumoloid | Web | 6. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

Jo jo, tohle se povedlo, akorát, že i já jsem romanticky naladěná a pak mám z těch tvých povídek hodně smíšené pocity. ;-) Jenže já bych sem napsala i o tom sexu. (teda vlastně něžným milování :-D ) Jo, ale já nejsem Rose. ;-) Krásný. :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama