Another time, another place

28. září 2011 v 20:24 | hplovehp |  Drabbles
A další drabble. Je z trochu jiného soudku než to předchozí, ale snad se taky zalíbí. Popisuje jednu z mých oblíbeně neoblýbených scén z Relikvií Smrti.

Another time, another place

"Notak, Draco pojď. Je čas." promlouvala k bledému blonďákovi jeho matka. Zmučeně se na ni podíval. Nechtěl opustit své spolužáky kvůli jedné jediné osobě. Kvůli Hermioně Grangerové. Dívce, které tolik ublížil a přesto ji tolik miloval...
Koutkem oka na ni pohlédl. Svoje hnědé, momentálně mastné a špinavé, vlasy měla sepnuté do drdolu. Po boji byl už velmi rozcuchaný.Hnědé oči, které zbožňoval od první chvíle co ji spatřil na něho hleděly prosebně. Uhnul pohledem.
Možná by to mohlo fungovat. Mohli být spolu šťastní. Vzít se, mít děti. Strávit spolu každý zbývající den jejich života. Všechno by spolu zvládli. Žádná překážka by nebyla dost velká, aby je zastavila. Každá jejich společná bitva by byla vítězná. Nic a nikdo by je nerozdělil. Nedovolil by to. Když už by ji jednou držel v náručí, nedovolil by, aby mu ji někdo vzal. Nenechal by plamínky v jejích očích pohasnout. Miloval by ji do konce svých dnů. A i potom.
Tohle možná platilo dřív. Ale on všechno zkazil. V jedné jediné chvíli, kdy podlehl strachu. Když se stal Smrtijedem, aby ochránil sebe a svou matku. Už od té chvíle mu mělo být jasné, že se jeho sen o ní nikdy nesplní. Neměl si dávat falešné naděje. Tím si tuhle chvíli jen stížil.
"Draco." zaslechl panovačný hlas svého otce. Pohlédl na něj se záští. On je do tohohle všeho dostal! On jako první vstoupil mezi Voldemortovi následovníky. Matka ho následovala z lásky. A když nedokázal splnit své úkoly, musel jsem nastoupit on, jeho syn. Nechtěl ukázat, že je stejný slaboch jako jeho otec. Chtěl udělat to, co je správné, ne to, co je snadné. Ikdyž pro něj v tuhle chvíli nebylo snadné nic.
"Draco..."ozvala se opět jeho matka vyděšeně. Pohlédl do jejích očí. Četl v nich mateřskou lásk ua strach o dítě, o něj. Nechtěla ho ztratit. A on ji nechtěl zranit.
Pomalu vykročil dopředu. Za sebou zaslechl tichý vzlyk. Věděl, z čích úst vyšel. Neohlížel se, nechtěl vidět její bolest. Nesnesl by pohled na Hermioniny hnědé oči jak roní slzy. Kvůli němu. Pokračoval dál směrem k zástupu Smrtijedů s Pánem zla v čele a v duchu mluvil k ní.

Hermiono, jestli můžeš, tak mi odpusť. Sama víš, že by to s námi nešlo. Přeju ti, abys byla šťastná. Já se taky pokusím. Ale dopředu vím, že to nepůjde. Možná se ještě uvidíme, ale nikdy nebudeme spolu.
Možná někdy v jiném čase, na jiném místě. Ale ne tady a teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilka Lilka | 29. září 2011 v 14:21 | Reagovat

Kráásnáá :)) :-D

2 Lumoloid Lumoloid | Web | 30. září 2011 v 18:39 | Reagovat

všchni jsou v pohodě. :-D  Je to super. Akorát chudák Draco. Ale Hermionu bych mu nedala...i když mi ho je líto. ;-)

3 Maeve Maeve | Web | 2. října 2011 v 15:42 | Reagovat

Jo, u něj jsem vždycky byla na pochybách, co bych mu vlastně měla přát. Je to chudák, ale kdyby se mu přálo štěstí, muselo by to uškodit opačné straně. Musím přiznat, že díky tomu, že jeho máti je z rodiny Blacků, moje pocity často podléhaly i jeho straně. Je to krásně napsané, a hodilo mě to zpět do přemýšlení...:)

4 A.A.R. A.A.R. | Web | 18. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

Páni, to bylo krásné. :) I přestože opovrhuji Dramione, se mi toto líbilo. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama