5.kapitola: Já ne, to ty - Kapka zelené v moři rudé

28. září 2011 v 13:42 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Druhá část už se řítí. Dodatek za názvem je snad dost výstižný. Jak to dopadne s touhle třaskavou směsí. Vybouchne, nebo zneultralizuje sama sebe?

Dole to bylo dost legrační. Regulus seděl na podlaze a zíral do plamenů. Sirius byl rozvalený v křesle a sledoval svého bratra.
"Nazdárek. Doufám, že vám nebude vadit moje společnost." zašveholila Lilly a sedla do křesla vedle Siriuse, který vypadal, že jemu to vadí.
"Ne,nevadí. Rád poznám Rosinu kamarádku." usmál se nejistě Regulus a natáhl k zrzce ruku.
"Regulus Black."dodal formálně, taky ovšem zcela zbytečně. Sirius zdvihl oči v sloup.
"Lilly Evansová." oplatila mu úsměv Lilly a ruku mu stiskla.
"To samozřejmě není vůbec nutné říkat. Tvoje pověst nesmírně chytré krásky tě předchází." složil jí kompliment Regulus. Sirius nevěčícně kroutil hlavou, Lilly se ale nadmula pýchou.
"A ty jsi sem přišel za Lilly?" vyslala jsem nevinnou otázku k Regovi. Pochopil, že se cítím odstrčená.
"Ne Růžičko, přišel jsem za tebou. Ty to musíš nejlíp vědět. Něco jsi mi ukradla a od té doby jsi pro mě jako magnet." odtáhnul se od Lilly a já si k němu přisedla.
"Co jsem ti ukradla tak cenného?" přistoupila jsem na jeho hru. Nezapomínej, že je to jen náhradník! Okřikovala jsem v duchu samu sebe. Jak snadno jsem se umlčela.
"Srdce." řekl tiše Regulus. Vzal mou ruku do své a položil si ji na levou stranu své hrudi. Ve tváři se mu rozlil spokojený výraz, jako kdybych mu opravdu vrátila srdce do hrudi.
"Vysypala se ti na jazyk cukřenka?" ozval se posměšně Sirius. Regulus ho naprosto ignoroval. To Siriuse ještě víc rozladilo a mě pobavilo.
Portrét se odklonil a dovnitř vešli James, Remus a Peter. Siriovi se po tváři roztáhl vítězný úšklebek. Lilly okamžitě čapla knihu ze stolu a zakryla si s ní obličej. Do háje, to jako bude dělat mrtvýho brouka a nechá mě trpět? Jimmy se okamžitě usadil do křesla vedle ní. Až potom zaregistroval Reguluse. Do háje, teď to přijde!
"Jamesi, prosím tě, mohl bys mi vysvětlit tohle obranné kouzlo? Jsi na obranu nejlepší z celé třídy a já vážně nechápu, jak je možný, že je to takhle. Proč...?" promluvila k němu Lilly. Pohledem střelila po mně. V duchu jsem se jí v tu chvíli stotisíckrát omluvila. James naprosto v tranzu, že ho oslovila jménem a že se neodtáhla, když se k ní naklonil a začal jí ukazovat na příslušná místa v knize, kde mělo být vysvětlení. To máme o jednoho z rudé strany míň. Vlastně je tu tím pádem Sirius furt sám. Remsu je hodnej a všem okolo sebe přeje jejich štěstí, ten se do mě a Rega navážet nebude. Červ by sice mohl mít nějaké připomínky, aby se zavděčil Siriusovi, ale stačí jednou dupnout a je fuč. Sirius si to zřejmě uvědomoval, protože už se zase mračil.
"Ahoj kluci." pozdravila jsem nově příchozí.
"Ahoj." odpověděl nepřítomně James a pozoroval Lilly, která usilovně "hledala" v knize. Remus jenom pokýval hlavou.
Z Červíčka vyšlo neurčité zapištění. Nevím, co se vůbec ozývá, říkala jsem "ahoj kluci", ne "ahoj potkani".
V průběhu odpoledne a potom i večera jsem zjistila, že James umí být i velkorysý a milý. Reguluse se nestranil, ba právě naopak, pořád s ním vtipkoval. Což ovšem nakrklo jeho nejlepšího přítele. Sirius byl naštvaný ještě víc, když se po několikátém panáku whisky začal Jimmy s Regem objímat a zpíval mu: "Chtěl bych být víc než přítel tvůj..."
Lilly, která vytrvale odmítala naše hospodské tréninky, už teď byla slušně pod parou. Odškubla si Jimmyho od Reguluse. Ten překvapeně zavrávoral .
"Pitomý lentilky." postěžoval si. Zůstali jsme na něj čučet jak na vola, jenom Lilly se rozesmála.
"Máš recht, barevný cukroví je lepší než bílý myši." chichotala se.
"Ty jsi moje roztomilá opička!" prohlásil James a objemul ji. No, obejmul... On vlastně padal a zachytil se jí okolo ramen. Lilly ani za normálních okolností nebyla žádný vzpěrač a teď, když byla v alkoholovém opojení jí nezbylo nic jiného, než se svalit vedle Jamese na zem. Tam oba dva zůstali a tlemili se jak Mcgonagallová po tom, co jí opožděně docvakla podstata vtipu.
"Nezávidím jim tu ranní roztomilou opičku." zašeptal mi Regulus do ucha. Usmála jsem se na něj a podala mu skleničku s whisky.
"Asi bych spíš měl litovat sebe. Utonu s Nebelvírskými v oceánu ohnivé whisky." zasmál se. Pak do sebe panáka kopnul.

O mnoho později:
"Lilly, kde ho mám?"
"Jak to mám sakra vědět?"
"Tys byla poslední, kdo na něj šahal."
"Jamesi, jak si mám pamatovat, kam sis dal svůj otvírák?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilka Lilka | 28. září 2011 v 15:08 | Reagovat

Bombááá :-D :D :D už se těšíím na dalšíí :D fakt se ti ta kapitolka povedla ostatně jako vždy ;-) :-D

2 Koki Koki | 28. září 2011 v 16:18 | Reagovat

Tak tohle bylo fakt skvělý. A zrovna teď tu musí otravovat otec takže se nemůžu rozesmát naplno. Teda řeknu ti docela fuška ten smích udusit tak aby nebyl slyšet. Například to s tou McGonagallkou bylo super.

3 Maeve Maeve | Web | 28. září 2011 v 16:41 | Reagovat

Wow! Skvělá kapitola! Moc mě potěšilo, žes to přidala tak rychle.
[2]: Naprostý souhlas :D Celý den tu oxiduje matka, takže vážně fuška.

4 Lumoloid Lumoloid | Web | 30. září 2011 v 19:10 | Reagovat

Mně tu nikdo neotravuje. Ale dostal mě ten opilecký rozhovor. (Pitomý lentilky) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama