36. kapitola: Jednou takhle poránu po flámu...

7. září 2011 v 17:11 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Zdravím a vítám mezi komentátory Maeve! Dnešní kapitola je z pohledu Anity. Propařit celou noc je příjemný, ale to ráno...

Pomalu jsem otevřela oči. Sluneční světlo bylo nepříjemně ostré. Když jsem konečně jaksi zaostřila, mohla jsem pozorovat, že moji kamarádi se právě také probírají.
"Kde mám hlavu?" zaúpěl Sirius.
"Na krku." odvědil nesmírně inteligentně James a pokoušel se vstát.
"Si bystrý!" zabručel Tichošlápek. Potom nás všechny překvapil ladností, s jakou vstal.
Naše zombie armáda se dopotácela do kuchyně.
"Dobré ráno." zašveholila Jessica.
"Pššššt." ozvalo se osm zmučených hlasů, Amy s Chadem zůstali taky. Vděčně jsme přijali obložený chléb, ani jsme nezkoumali s čím a hrnek čaje. Myslela jsem, že jídlo se za chvíli objeví na světle světa podruhé, ale udělalo mi to překvapivě dobře.
"Bradavice!" zařvala Lilly. Chleba, který měla v ruce, se s neuvěřitelnou přesností vymrštil a úplně podle Murphyho zákona přistál namazanou stranou dolů. Ovšem ne na podlaze, ale na Siriově obličeji.
"Neboj, mluvila jsem s Brumbálem, dokonce se mi podařilo vydyndat, že si vás tu smím týden nechat." uklidňovala ji Jessica, mezitím co si Sirius otíral z obličeje červený cosi.
"Načelník Rudej pes." komentoval to James. Po snídani jsme se rozebrali do pokojů, nebyli jsme schopní normálního provozu. Ostatně, zejtra je taky den.

Druhý den ráno už jsme zase byli v normálu. No, některým z nás se ještě trošku držely kruhy pod očima, ale jinak jsme byli naprosto svěží. Amy s Chadem se rozhodli u Potterových pobýt ten týden s námi. Taky se k nám přidala Annie.
Domluvili jsme se, že vyrazíme na procházku. Venku jsem byla jako první já.
Většina listí už ležela na zemi jako barevný koberec. Bylo tu také nádherné, skoro až posvátné ticho. To bylo ovšem brzy zničeno hlasitým prásknutím, s kterým se tu objevil Snape.
"Jste si tu chtěli pařit beze mě!" řekl nám (ostatní mezitím přišli) a pak se rozesmál. Všimla jsem si, jak se na něj Annie dívá. Tak jako se zájmem, skoro až flirtovně. Bůh ví proč, vzedmula se z toho ve mě vlna nevole, stejně jako když se tu Severus objevil, jsem cítila radost. Páni, odkdy mu říkám Severus? No, to je jedno. James Seva všem představil. Annie na něj pořád jen tak pomrkávala. Dobře jsem viděla její odpor, přede mnou ho neschová. Ale vrtala mi hlavou jedna věc. Proč to v Lilly vzbouzí takové pocity chápu. Kde se ale ty samý pocity berou ve mě?!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 7. září 2011 v 18:38 | Reagovat

Dobrá kapitola. Jo ty rána to musí bejt něco. To člověk za krkem pak tahá minimálně orangutana.

2 Maeve Maeve | Web | 7. září 2011 v 21:00 | Reagovat

Pěkně napsané. Musím naprosto souhlasit s předchozím komentem. Ty rána jsou fakt něco! Zvlášt třeba u mě, a to nemusím mít Ohnivou whiskey. :D Lituju postav, jsou to šikulové že ještě žijou;)

3 Lumoloid Lumoloid | 8. září 2011 v 13:28 | Reagovat

Tak u těchto kapitol jsem se zase nasmála až až. Jooo, to já takový probouzení zažila v neděli. :-) Akorát místo whiski byl fernet a vínko...supr kombinace. :-D Jo a ta kapitola s námětem ode mě je suprová. Já dodám suroviny a ty z toho uvaříš senza povídku...jen tak dál. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama