34.kapitola: Myslela jsem si, že nemám nic

3. září 2011 v 13:22 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Hojky, potřebuju ještě jeden pohled Lilly, abych mohla vysvětlit to nedoruzumění. Jinak tahle kapitola bude hodně veselá, protože jsem kvůli jednomu člověku trochu smutná. Možná to zní nelogicky, ale potřebuju aspoň někde prožívat radost, a jelikož se hodně vciťuju do svých postav, bude Lilly šťastná. Tak přeju po tomhle zmateném úvodu příjemné čtení!

Byla jsem zrovna v dívčí umývárně, zavřená v jedné z kabinek. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře. Místností se rozlehlo štěbetání hlasů. Chtěla jsem zařvat, ať táhnou do jiné úmývárny, ale škvírou mezi dvemi a zdí jsem zahlédla hřívu blond vlasů. Přesně stejných, jako měla ta holka, která byla s Jimmym.
"Tak co Miley, jak se ti povedl tvůj plán s Jamesem Potterem?" potvrdila mi moje podezření blondýnčina kamarádka.
"Ale nic moc. Akorát jsem ho jednou políbila. Pak mě odstrčil a pořád dokola opakoval, že miluje Evansovou. Nechápu co na ní vidí. Taková kráva." poznamenala Miley. To už jsem nevydržela a vyšla z kabinky. Ty dvě na mě zírali jak na zjištění, že Bůh je Michael Jackson.
"Jé ahojky. Slyšela jsem se jak mile jste si o mě povídaly." řekla se jsem faleně sladkým hláskem. Miley jen naprázdno otevřela pusu, jako kapr vytažený z vody.
"Moc mě mrzí," pokračovala jsem, a ironie z mého hlasu přímo čišela", že pro vás nejsem ten správný typ krávy. Teď se s dovolením půjdu omluvit svýmu nejúžasnějšímu klukovi na světě za to, že jsem ho podezřívala, že mě podvádí s něčím jako jsi ty." hodila jsem jeden znechucený pohled na Miley a triumfálně odešla. Jakmile jsem byla z doslechu, rozesmála jsem se. Jednak úlevou, James mě nepodváděl, to jen ta blonďatá koza se ho pokoušela omámit. No a taky jsem se nemohla udržet při vzpomínce na její výraz, když jsem vyšla z té kabinky. Nevím, proč ze mě byla tak vyděšená. Jo jasně, umím různý zaklínadla, třeba na vypadání vlasů, napuchnutí očí. Taky bych ji mohla přenést do Zapovězenýho lesa, nebo ji proměnit v mouchu, ale to přece není důvod, aby se mě bála, nebo jo?
Došla jsem až do Nebelvíru. James seděl rozvalený v křesle u krbu a vyspával včerejší flám. Tiše jsem došla k němu. Sedla jsem si mu na klín. Zamrkal, pak otevřel oči dokořán.
"Jsem si říkal, že mi něco chybí.." zabrumlala ospale.
"Musím ti něco říct.." nakousla jsem a po malém zaváhání jsem mu vysvětlila celou mou včerejší příhodu, včetně času se Seevrusem. Když jsem skončila, bláznivě se rozchechtal. Dívala jsem se na něho nechápavě, já byla naštvaná sama na sebe, on by se měl zlobit ještě víc, místo toho se tu chláme jak vyvrženej vorvaň.
"Ty...jsi..si ...vááážně ..myslela... že by se mi líbila... Miley?... Uáá.. Tak to je... Podle sebe jsi mohla posoudit... jakej..mám.. vkus... na holky... A vážně by mě zajímalo... jak s tvářila.. chudinka... měla blbej..den... nejdřív ji kluk jejích..snů... hehe.. to jako já, chápeš... pošle doprdele... a pak ji ještě jeho holka takhle setře..." vysvětloval mi trhaně. Pak si mě přitiskl na prsa a políbil mě do vlasů, pořád se ale otřásal smíchem. Musela jsem se taky smát. Fakt absolutní pitomost, tohleto všechno.
"Ale nečekal bych, že se Sn..Severus zachová tak šlechetně." podivil se, když se konečně uklidnil. Nadzvihla jsem obočí.
"Jo, jsem rád, že to udělal!" vyhrkl spěšně. Spokojeně jsem přikývla.
"Pojďme ho překvapit." navrhl a já na něj zírala jak proslulý karbaník na pět es v balíčku. Jimmy mě čapnul za ruku a ve chvilce už jsme stáli před Zmijáckou společenkou. Bohužel když jsme otevřeli vchod, nebyl tam jen Sev, ale i Malfoy, Bellatrix, Rudolfus a Regulus, Siriusův bratr.
"Co tady chce chudáčkové?" ozval se posměšně Malfoy.
"Víš co si můžeš políbit." odbyla jsem ho a gestem naznačila Severusovi, aby šel za námi. Musel si ještě uklidit knížky do brašny.
"Promiň, já zapoměla jak seš strašně slušnej. No to co si můžeš políbit je takové velké, má to dvě půlky a velkou černou díru uprostřed. Jejda promiň, sem zapoměla, že tak vypadáš i v obličeji." uškíbla sjem se na blonďáka. Zajímavý, že jsem dneska stírala dva lidi a oba byli blonďatí. Asi nějaká speciální genetická mutace.
"Ale, ale, Evansová je nějaká ostrá!" chechtal se posměšně Malfoy.
"Vyhul si. A teď mi vážně netvrď, že nevíš co." schladil ho James a Regulus se rozesmál stejným štěkavým smíchem, jakým se vždycky směje jeho bratr. To už byl naštěstí Sev nachystaný a mohli jsme vypadnou. Vylezli jsme na školní pozemky.
"Dík, že s Lilly pomohl." dostal ze sebe Jimmy.
"Samo." odvětil Severus. Potom už se k tomu nevrátili. Celé odpoledne jsme bláznili v kupách spadaného listí, a když se k nám později připojili i Remus, Sirius, Ziva a Anita, hráli jsme obří listovou bitvu. Už dlouho jsem se tak dobře nebavila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Ro(c)k z Bradavic?

Ano
ne

Komentáře

1 Koki Koki | 3. září 2011 v 14:50 | Reagovat

Dobrý. Přesně takhle jsem čekala že se to vysvětlí. Ale to se Severusem by mě nenapadlo.

2 Maeve Maeve | Web | 6. září 2011 v 20:09 | Reagovat

Právě nevěřícně a zároven nadšeně čumím na monitor a ukapává mi slina. Severus, poberti, Lily... Mám nádhernou představu jak po sobě pohazují listí. No co, nebudu tu vysvětlovat mé dojemné představy, a raději ti složím poklonu za krásnou kapču. Hrozně se mi líbilo jak Lily setřela tu kravku... Miley, se jmenovala, to ted nevím, nechce se mi koukat nahoru :D Každopádně nejen scéna na záchodcích, ale i scéna v Zmijozelu... Bomba! Nejvíc mě ale stejně dostala tahle věta: "Asi nějaká speciální genetická mutace." U toho jsem se válela po podlaze. Nějak mě to prostě hrozně rozesmálo :D
Klaním se za kapitolku a těším se až uveřejníš další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama