33.kapitola: Sůl do rány

2. září 2011 v 20:00 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Nazdárek, kapitolka z pohledu Lilly, už zase. Protože moje bachyně (díky ségra), mi vnukla nápadíček, a ten je tak neodbytný, že ho musím zapsat. Nelekejte se těch zvratů!

Zase jednou jsem se vydala sama na procházku, utřídit si myšlenky. Byla jsem na svém oblíbeném místě; spousta stromů přebarvených do podzimní zlaté, červené a oranžové. Bavila jsem se stejně jako malá, hledáním zajímavě zbarvených listů. Brzo jsem držela v ruce velkou kytici listí. Rozhodla jsem se, že chci, aby tohle James viděl. Rozběhla jsem se do hradu.
Tam mi ovšem kluci řekli, že James měl údajně jít do Havranské společenky. Beztak ho volal Patric, jeden kluk, co se k nám občas přidával, aby si zapařil. Jimmy dokonce řekl klukům heslo, prej v případě potřeby okamžitě pro něj přijít. Spokojeně jsem došla před havraspárskou kolej a otevřela si vchod.
Ne, to co vidím není pravda. Můj kluk sedí na křesle. Po něm se plazí a líbá ho jakási blondýna, v oblečku, jaký moderní výtvarníci přisuzují sukubám, to znamená alá levná holka. Potichu jsem vycouvala a dveře se zavřely. Šokovaně jsem se vrátila do Nebelvíru.
"Jsi v pohodě, My jdeme ven, jdeš taky?" uvítala mě Anita.
"Ne jsem v pohodě, jen unavená. Já tu počkám na Jimmyho." vysvětlila jsem a nechápala, kde beru tu jistotu, že zamíří zrovna sem.
"Ok." stvrdila Ziva a ty dva šťastné párečky konečně odešly.
Snažila jsem se utřídit myšlenky. Takže kluk, který mi tvrdil, jak moc mě miluje, kvůli kterému jsem zranila Seva, mě podvádí? Kdybych to neviděla na vlastní oči, neuvěřím. Hele, zrovna vcház.
"Nazdárek sluníčko. To bys nevěřila, co se mi právě stalo.." začal zvesela. Asi mu vymyslela novou polohu.
"Hmmm... to asi nevěřila. Nechceš jít za ostatníma, Myslím, že šli do Prasinek." optala jsem se ho.
"Jo, můžeme jít prakticky hned. Teda pokud se nechceš převlíct." nevím, kde vzal ten plurál.
"Já mluvila jen o tobě." zchladila jsem ho.
"Ty tam jít nechceš?" podivil se.
"Mě je nějak blbě." vymlouvala jsem se.
"Opravdu.." nakousnul.
"Jo opravdu jdi. Užij si to." popřála jsem mu, vynutila si na rtech úsměv a políbila ho na tvář.
"Přijdu dřív." přislíbil mi a odešel. Chci vidět. Sirius ho dřív jak o půlnoci nepustí. Navíc, tohle se Jamesovi ani trošku nepodobalo. Před pár dny, když bych mu řekla, že je mi špatně, zůstal by se mnou a opečovával by mě jak královnu ze Sáby. Teď mi slíbí, že přijde brzo s tahu se Siriusem. Pche.
Chvíli jsem počkala, až jsem si byla jistá, že jsou v Prasinkách. Pak jsem zase vyšla ven. Tentokrát jsem šla k jezeru. Protože už lidé raději zůstali v teple hradu nebo zalezli do hospod, byla jsem tu sama. Vodní hladina byla poklidná, pravý opak mého rozbouřeného nitra. V hlavě se mi zrodil šílený nápad. Nejlíp se mi uvažuje ve vodě.Před sebou mám jezero. Sundala jsem si svůj prošívaný khaki kabát. Pod ním jsem měla jen tenké temně modré šaty. Oakmžitě mě zasáhnul ostrý poryv větru. Nevěnovala jsem mu pozornost. Pomalu jsem vykročila k modravému nekonečnu.
"Co jako míníš dělat?" ozval se za mnou hlas. Ikdyž jsem ho poznala, přesto jsem se lekla.
"Chci skočit do vody." objasnila jsem, postavě, která se opírala o obrovský dub. Severus na to reagoval tím, že si taky sundal kabát a začal si rozepínat košili.
"Co si jako myslíš.." načala jsem.
"No když tam skočíš, tak pravděpodobně dostaneš křeč z chladu. A jelikož mi na tobě záleží a taky tu nikdo jinej nní, musel bych tě zachraňovat. Nechceš mi ušetřit práci?" zeptal se. Chvíli jsem se na něj jen tak dívala. Vůbec se na mě nedíval nenávistně, ikdyž bych si to po svém posledním výstupu zasloužila. Jen v hluboko v jeho černých láskyplných očích jsem rozeznala osten bolesti. Otevřel náruč a já se mu do ní s vděčností vrhla. Začala jsem vzlykat.
"Tak povídej." vyzval mě klidně. Strašně mi to připomělo naše dětství. Pokaždé, když nás něco trápilo, mohli jsme se svěřit jeden druhému a vyplakat se na jeho rameni.
Stručně jsem mu vylíčila, co jsem viděla. Zamračil se. Pak se usadil na zem a mě posadil na svá kolena. Naprosto kamarádsky mě chytil za ruku. To je jedna z věcí, která je na Sevovi báječná. Dokonale rozpozná, co má kdy číct nebo udělat.
"Ššššt. No tak. Nemáš proč plakat. Kdykoli to budeš potřebovat, a James to nezvládne, tě budu chránit." promlouval ke mně tiše. Když to nepomáhalo, začal mi broukat nějakou písničku. Zase novou. Už jen ta melodie byla nádherná.

Let me be your hero...

Usmálo se na mě.

Would you dance
if I asked you to dance?
Would you run
and never look back?
Would you cry
if you saw me crying?
And would you save my soul, tonight?

I na mou tvář se zase začal vkrádat úsměv, jeho hlas byl sice jiný než Jamesův, ale stejně příjemný.

Would you tremble
if I touched your lips?
Would you laugh?
Oh please tell me this.
Now would you die
for the one you loved?
Hold me in your arms, tonight.

Jemně mi setřel ze rtů slzu, co se tam zatoulala.Položila jsem si hlavu na jeho rameno a obtočila mu ruce okolo krku.

I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by you forever.
You can take my breath away.

Cítila jsem, jak se zhluboka nadechuje. Já to dělala taky, Chtěla jsem nasát co nejvíc jeho vůně. Byla taková jemná, ale zároveň ostrá. Přesně jako on sám.

Would you swear
that you'll always be mine?
Or would you lie?
would you run and hide?
Am I in too deep?
Have I lost my mind?
I don't care...
You're here tonight.

Velice opatrně mě pohladil po vlasech. Měla jsem ráda, když své prsty proplátal mou kšticí.

I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by you forever.
You can take my breath away.

Vzhlédla jsem k jeho obličeji. Zasněně se díval do dálky. Asi ucítil můj pohled, protože se na mě otočil. Usmáli jsme se na sebe.


Oh, I just want to hold you.
I just want to hold you.
Am I in too deep?
Have I lost my mind?
I don't care...
You're here tonight.

Vstali jsme a začali bláznit. Probíhali jsme kupkami pod stromy, vyhazovali listí do výšky.

I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by your forever.
You can take my breath away.

Doběhli jsme zase až k sobě. Severus mě opět držel v náručí.

I can be your hero.
I can kiss away the pain.
And I will stand by you forever.
You can take my breath away.
You can take my breath away.

I can be your hero.

Přivřela jsem oči. Jednak jsem byla přemožená magií mezi mnou a jím. Taky se mi ovšem v hlavě ozýval zlomyslný hlásek: Když může James, ty můžeš taky. Přibližovala jsem svoje rty k jeho. Položil my na rty dva prsty a jemným tlakem naše tváře opět oddálil.
"Takže jsem to přece jenom pokazila." povzdechla jsem si.
" Ne. Ale nechci, aby jsi teď dělala něco, čeho bys později litovala." odpověděl mi.
"Proč bych toho měla litovat?" naoko jsem se podivila a zkusila ho znovu políbit. Překazil to stejně jako prvně.
"Jednak bys tím ublížila Jamesovi. Vím, že teď je ti to jedno, ale později by ses za to nenáviděla. A taky by to bylo zlý pro mě, kdybys potom zase byla s ním. Nepotřebuju do svých ran ještě vtírat sůl." vysvětlil.
"Měl ses alespoň někomu svěřit.." zahleděla jsem se do jeho očí.
"A komu? Tobě jsem nemohl a těm idiotům z naší koleje? Díky, nechci. Navíc jsem spíš jako pes, lžu si své rány sám." zavrtěl hlavou.
"Myslela jsem, že pes je Sirius." nadhodila jsem. Upřímně se zasmál. Pak se dotknul mé paže.
"Jsi studená jak Ledová kálovna. Jdem dovnitř." oblekl mě do mého kabátu a i přes protesty z mé strany mi na ramena navlékl i svůj kabát.
"Jsem si jistý, že se to s Jamesem brzo vyřeší. Určitě to bylo jen nějaký nedoruzumění.ů dodal. Vděčně jsem se na něj podívala. Potom jsme šli do hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 3. září 2011 v 8:42 | Reagovat

Dobrá kapitola. Jsem si jistá že se to vysvětlí a jsem zvědavá jak. Konečně udělal Severus něco čim jí pomohl a nehleděl jen na sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama